04. 03. 2019 | Pan Filuta
Kavárna slavného kina Lucerna v Praze vypadá podobně jako vždycky. Pár rozdílů tu však je: místo šatny je stánek s různými sci-fi suvenýry a před schodištěm vedoucím do kinosálu stojí velká hvězdná brána. To vše naznačuje, že probíhá festival Future Gate.
Ještě větší rozdíl oproti běžnému dni v kavárně Lucerna ale představuje to, že většina jejího osazenstva jsou fanoušci Červeného trpaslíka, kteří čekají na začátek vskutku mimořádné události.
Když se blíží druhá hodina, tito lidé se začnou zvedat a pomalu tvoří frontu před zmíněnou hvězdou branou. Za chvíli už je tak dlouhá, že se klikatí po celé kavárně. K obecnému vzrušení ještě přispívají televizní kamery a fotoaparáty, které jsou všude kolem.
Ve 13:45 se hvězdná brána otevírá (vlastně ne, jenom paní uvaděčka začne pouštět do sálu) a všichni postupují nahoru po schodišti, které taky vypadá trochu jinak než obvykle. Jsou tam malé, ale velice vyvedené umělecké instalace fantastických světů a na zdech visí mnoho (přesně 98, tuším) bublin s hláškami. Ty napovídají, že akce, která se tady chystá, je návštěva Normana Lovetta alias Hollyho, která je navíc spojená s maratonem 1. série Červeného trpaslíka.
Cestou do sálu všichni dostanou fotografii formátu A4, na níž je samozřejmě obličej chlápka, který umí ďábelsky dobře dělat měsíc.
Okolo druhé, když jsou všichni pohodlně usazeni, akce začíná. Přichází moderátorka a za dveřmi už vykukuje známá tvář Normana Lovetta, který je za chvíli pozván na pódium, aby pronesl úvodní slovo. Ale žádný potlesk ho nevítá… Proč? Protože všichni v hledišti si drží před obličejem fotky největšího a nejplodnějšího milovníka, jaký kdy žil. Trocha matematiky: asi 400 Hollyů v hledišti + 1 Holly na pódiu + 1 velký na plátně = celkové IQ kinosálu činí 2 412 000.
„Má to blízko k něčemu krásnému a zároveň blízko k něčemu ošklivému.“
(Norman Lovett o „hloupé šeredné fotce“)
Kromě vzpomínek na Červeného trpaslíka se ještě Norman zamyslel nad smrtí.
„Kdyby se dalo vsadit na to, kdo z Červeného trpaslíka zemře jako první, sázelo by se na mě, protože jsem nejstarší, což ale nutně neznamená, že zemřu první. To si nemyslím.“
Také připomněl, že i lidé jako Donald Trump nebo Piers Morgan jednou zemřou, vyjádřil obdiv nad krásou Lucerny nebo se podivoval tomu, jak může mít žena na plakátu propagujícím portál Živéfirmy.cz tak dlouhé prsty.
Pak se v kině setmí a začíná tříhodinový maraton 1. série Červeného trpaslíka. Promítá se ta verze, kterou všichni dobře známe (někteří nazpaměť) – český dabing. Kvalita obrazu i zvuku zhruba odpovídá tomu, co máme všichni doma. Jediný rozdíl tvoří logo ČT v levém horním rohu a podivný zelený pruh na pravé straně, který se bez zjevného důvodu objevil u čtyř ze šesti epizod. Na žádost několika fanoušků jsou k dispozici i anglické titulky, které nejsou zrovna ideální, protože občas překládají i věty, které byly z remasterované (české) verze vystřiženy nebo se minou časováním. Také zvukové efekty občas přicházejí s předstihem či zpožděním, ale zvuk je celkově dobrý, někdy dokonce připomíná spíš hollywoodský trhák než 31 let starý televizní seriál.
I přes tyto chybičky jsme si mi a snad i ostatní fanoušci fanoušci maraton užili od „na“ až po „horkýho“. Svědčí o tom i to, že živý vstup redaktorky ČT je pravidelně přerušován salvami smíchu ze sálu. (Najděte v archivu.)
„Vyrobila Česká televize, 1999.“ Je konec, po 3 hodinách BK se v sále rozsvěcí a na pódium znovu vstupuje Norman Lovett. Začíná Q&A. Je nemožné vypsat všechno, co Norman za těchto 75 minut řekl, ale nabídneme vám alespoň pár perliček:
Poté, co Hollymu bylo puštěna ukázka českého dabingu (jednalo se o toto video), pochválil práci českých dabérů, ale prohlásil, že poslouchat sám sebe s jiným hlasem mu přijde divné.
O Praze Norman řekl, že se mu zde líbí hlavně architektura (Lucerna je podle něj nádherná až na zvuk klimatizace, která zní jako splachovací záchod.) a tramvaje, ačkoli na pořádnou prohlídku města ještě neměl čas.
Také s nadsázkou nastínil, jak zhruba vypadá jeho den: Vstává nejdříve v 10:00, sní kaši, kterou si večer připravil, a oblékne se. Odpoledne si dělá domácí pomerančový džus z pomerančů, které pečlivě vybírá klepáním na slupku. A večery tráví přípravou kaše na další ráno.
Samozřejmě přišly i těžké dotazy typu: „Co Červený trpaslík těží?“ Norman pohotově odpověděl, že sbírají to, co najdou po cestě.
Norman si vzpomněl i na některé hlášky z Červeného trpaslíka, včetně té nejslavnější:
„‚Všichni jsou mrtví, Dave.‘ To budu mít napsáno na hrobě.“
Také vzpomenul na svůj návrat ve 12. řadě, který byl podle něj velmi emocionální. Producenti mu prý oznámili, že se objeví i ve 13. sezóně, ale žádné jiné informace o ní bohužel nemá.
75minutová diskuze byla velice zábavná, ale bohužel utekla jako voda. Poté se všichni fanoušci ze sálu přesunuli do kavárny, kde měla za malou chvíli začít Normanova autogramiáda. Fronta se brzy znovu klikatila po celé kavárně.
Ti, kteří ve frontě vydrželi až do konce, odcházejí s podepsanou Hollyho fotografií…
I přes menší problémy se Hollyho návštěva vážně podařila a myslíme, že fanoušci na toto sobotní odpoledne jen tak nezapomenou. Velký dík patří organizátorům festivalu Future Gate a Trpasliconu za organizaci.
A na konec si dáme jednu anketu – tentokrát ve správné podobě:
