30. 10. 2024 | Barbucha Stardust
CHODBA
Rimmer utíká chodbou. Všude kolem vybuchují různé přístroje a čidla, občas ho do čela ťukne povolivší matka a konstrukce lodi se hroutí před Rimmerovým zoufalým zrakem. Viditelnost není dobrá, už i z toho důvodu, že vše kolem hoří a jiskří a když se k tomu připočtou slzy v očích způsobené štiplavým dýmem, vidí pouze na vzdálenost pár metrů. Náhle se však zastaví u nějakého zrcadla. Zdá se, že se vlní. Nebo je to způsobeno těmi slzami? Rimmer si protírá oči, ale to už ze zrcadla vyskakují Kochanská, Lister, Kryton a Kocour. Všichni jsou zadýchaní a krůpěje potu se jim valí po obličeji. Krytonovi teče po „obličeji“ motorový olej, který kape rovněž z jeho podpaží, načež si okamžitě pravou bradavkou reguluje teplotu.
RIMMER: Uff. Díky bohu. Už jsem měl opravdu strach, že se mi něco stane. Co se stalo? Kde jste byli? A proč…( Rimmer nedomluví, přeruší ho Kryton)
KRYTON: Pane, pokud mohu navrhnout, osobně se přikláním k názoru, že bude moudřejší, když vám na otázky odpovím pokud možno až po té, co zabráníme našemu uhynutí.
Kryton nebývale hrubě popadne Rimmera a doslova jej hodí ke Kochanské. Ta jej s jistou dávkou sebezapření obejme a utěšuje. Kryton si do tříselné zásuvky strčí hadici s naplňovacím pytlem, do konstelace podobné mužským pohlavním orgánům. Poté začne s nohama široko od sebe pobíhat po lodi, přičemž levou rukou mačká pytel a pravou nasměrovává hadici po stranách chodby a vystřikuje protilátku po lodi. Zdá se, že rozpad lodi ustává. Robíci vyjeli s hasícími přístroji a oheň postupně ustupuje. Potom přiběhne Kryton a v ruce drží kondom, který přiblíží ke svým ústům.
KRYTON: (do kondomu) Tak a nyní vraťte naši loď do původní podoby.
Začne z něj po podlaze rozsypávat nanoboty. Mezitím Kocour jako první má dost sil na to, aby se postavil.
KOCOUR: Teda. vůbec nechápu, co jsem to tam dělal za ulítlý věci. A o to víc nechápu, jak jsem mohl plnou čtvrt hodinu mít na sobě něco tak ohavně nemoderního jako zcela monotónní bílý plášť. Neměl ani lemy barvené akrylovou sycenou barvou. Brrr. (oklepe se, podívá na hodinky a radostně vykřikne) Aaa, čas na oběd, čas na rybu. (odchází tanečním krokem se někam najíst)
OŠETŘOVNA – O PŮL HODINY POZDĚJI
Kochanská, Kryton, Lister a Kocour sedí na ošetřovně, Rimmer kolem nich přísným krokem pochoduje a zvýšeným hlasem káže.
RIMMER: To bylo prostě neuvěřitelné. Víte vy, co jsem si vytrpěl?! Kolik titanových trámů letělo volným pádem, než se zastavily o mé temeno?! Víte kolikrát mi od neustálého jiskření a plápolání začaly hořet vlasy?! A co se nestane? Jak vás celý štěstím bez sebe uvidím, tak ten buben z pračky mě hrubě a bez řádného požádání umlčí a co hůř, odhodí mě, jako bych byl útržek z Listerova použitého toaletního papíru.
KRYTON: Pane už nevím, jak se vám mám omluvit. Byli jsme unaveni a loď byla těsně před výbuchem.
RIMMER: Unaveni? Byli jste všichni rudí jak paviání hýždě.
KRYTON: V zrcadlovém vesmíru je všechno naopak, proto nanoboti dosahovali obrovských rozměrů. Byli dokonce větší než benzínová nádrž Volhy. Navíc jsme k namáhavému transportu obřího kondomu s gigaroboty museli připočíst i pana Listera, jenž po shlédnutí plakátů, co zvaly posádku na jeho kytarový koncert, nechtěl zrcadlový vesmír dobrovolně opustit.
LISTER: Tohle ti neodpustím Krytone. Viděls ten plakát? Moje kytara ne něm měla šest strun!
RIMMER: Co mi to tu plácáš za nesmysly? Obří kondom?
KOCHANSKÁ: Patřil Eso Rimmerovi. Kdysi mě v zrcadlovém vesmíru ehm… navštívil. Občas jsem jeho kondom používala jako trampolínu. (uvědomí si co říká a odpudivě se zašklebí) Bože, jak jsem se mohla takhle snížit?
KRYTON: A co já? Po průchodu do zrcadlového vesmíru jsem získal inteligenci makrely. Uzené! Můj hardware se jen stěží srovnává se skutečností, že jsem si na onom kondomu také zaskákal
LISTER: Prostě jsme k smrti utahaní. Tak nám dej pokoj! Nepamatuju si, že bych se ve svém životě tak nadřel, abych se dostal z Krytonova obětí a mohl utéct na ten koncert. Do kosmu!(shodí vztekle čapku na podlahu) Mohl jsem mít poprvé více než dva posluchače. A navíc to byli lidi.
KOCOUR: To byla sakra dřina. Ale co ještě ta kopa práce po ní? Víte kolik času mi zabere, abych si napiloval nehty zpátky do tvaru zaobleného osmiúhelníku? Budu muset obětovat prostřední spánek mezi druhou a třetí dopolední svačinou.
KOCHANSKÁ: Ale nebýt Kocoura, tak teď nejspíš poletujem vesmírem, co by prach.
RIMMER: Cože? Toho narcistického, egoistického šavlozubky?
KOCHANSKÁ: To on stvořil mikrob, aby se z něj po průchodu do našeho vesmíru stala protilátka. Pak už jen stačilo naplnit krytonův zásobovací pytlík.
RIMMER: (otráveně) Jsem z toho všeho unavený. Jdu spát.
KOCHANSKÁ: Dobrý nápad, také si půjdu lehnout.
Celá posádka jde spát.
LISTERŮV A RIMMERŮV POKOJ
Lister vchází do kajuty. Na dolní posteli spí Rimmer. Lister se rozeběhne se a odrazem jedné nohy od židle vyskočí přímo na svou vrchní postel, až z jeho podrážky dopadne svinstvo na Rimmerův spící obličej. Rimmera to probudí.
RIMMER: (zmateně) nee, nestřílej mami! Co se děje?( všimne si kousků ztvrdlého svinstva ve tvaru Listerovy podrážky na svém pyžamu a rukou ho smetává s odporem na podlahu) Mohl bys mi sdělit jediný rozumný důvod, proč si ty boty nesundáš, když jdeš spát?
LISTER: Ráno bych si je stejně musel obout a takhle si ušetřím námahu.
RIMMER: Ty jsi neskutečný šmolek hniloby, špíny a parazitů, víš to? Často si pokládám otázku, proč z celého vesmírného sboru musím zrovna já sdílet kajutu s někým, kdo páchne jako hraniční strom teritoria lví smečky.
LISTER: Tak proč nejdeš spát do jiné kajuty? Nikdo tu teď není, všechny jsou volné.
RIMMER: To by se ti líbilo. Okamžitě bys zabral mou dolní postel a než bych se nadál, tak na mých vkusných cedulkách s nápisem „Nekouřit“ by byla jedna šmouha od čatní vedle druhé. Nehledě na to, že povlečení by bylo nejspíš kontaminované na pár desetiletí.
Rimmerův a Listerův dialog náhle přeruší vpád Kochanské do jejich kajuty. Přiběhne pouze ve své noční košili a celá vyděšená pobíhá kolem kajuty.
KOCHANSKÁ: Pro boha živého, chtěl mě zabít. Chtěl mě zabít (opakuje hystericky)
LISTER: Kdo?
KOCHANSKÁ: Já nevím, viděla jsem pouze stín. Opravdu nevím.
RIMMER: A jsi si naprosto jistá, že to nebyl sen?
LISTER: Vždyť se na ni podívej. Je vyděšená jako bys měl pouštět svoje Cdčka. (seskočí z postele a chytne Kochanskou) Teď už je to dobrý. Jsme tu s tebou, Chris.
KOCHANSKÁ: Bylo to hrozné. Tak nelidský chrapot, zuřivost a sekera, co se zasekla kousek od mé hlavy. (říká očividně v šoku)
Rimmerovi se při její větě roztahují zorničky a obličej mu začíná blednout. Prkenně se usadí na postel a začíná pociťovat svůj tep po celém těle. Chvíli sedí nehybně na posteli a pak bleskurychle se zoufalým výkřikem vystartuje ke dveřím a rychle naťukal bezpečnostní kód na uzamčení dveří. Lister i Kochanská se vylekají.
LISTER: Proboha, co blbneš? Nejanči!
RIMMER: Tys jí neslyšel? Chceš snad ještě rozeslat po lodi obálky co zvou šíleného, krvelačného zabijáka k nám do kajuty, aby si spravil náladu po nevydařeném útoku?
LISTER: Rimmere, nech mě přemýšlet. (po chvilce) A co Kryton s Kocourem? Musíme je varovat.
RIMMER: Pokud jde o mě, tak se odsud nehnu a vlezu si do povlečení na peřinu.
LISTER: Uklidněte se oba dva. Loď je obrovská. Může teď být kdekoliv, klidně kilák od nás. Musíme se všichni sejít a v klidu to vyřešit. Holly!
Na monitoru se objeví Holly s klapkami na očích.
HOLLY: Co se děje? Nic nevidím.
LISTER: Tak si sundej ty klapky na oči.
HOLLY: No jo, máš pravdu, Dave. Takhle je to mnohem lepší.(Holly si dává klapky na spaní na čelo pod noční čepici, kterou má na hlavě)
LISTER: Sežeň ostatní a řekni jim, že se sejdem za půl hodiny v řídícím centru.
RIMMER: Klidně si jděte. Já zůstávám.
Lister s Kochanskou odcházejí. Těsně poté, co Lister naťuká otevření dveří a oba odejdou, Rimmer popadne plechovku od Listerova piva, běží s ní ke dveřím, které opět uzamkne a kouskem izolepy přilepí plechovku ke spojnici zárubně a dveří, aby po otevření dveří plechovka spadla na zem a vzbudila ho. Pak si vleze do postele.
RIMMER: Zhasnout! (chvilku je tma) Světlo! (podívá se pod postel a zase si lehá) Zhasnout! (a usíná)
Po chvilce, kdy už Rimmer spí, se dveře otevírají a plechovka dopadá na zem. Rimmer však nadále spí. Do kajuty vleze jakýsi temný obrys postavy v rukou držící sekeru. Pomalu si to míří k Rimmerovi. Cestou nohou zakopne o odpadkový koš, který se s rámusem překulí a všechny odpadky se vysypou na podlahu. Rimmer si dál spokojeně chrápe. Ještě dva kroky před Rimmerovou postelí postava nešikovně zavadí bokem o stůl a ten se skřípavým zvukem posune o půl metru dál – Rimmer spí. Pak se jen těsně vedle Rimmerovy hlavy zasekne sekera do postele, vteřinu poté, co se Rimmer ve spánku obrátil. To už však Rimmera probudí a první co uviděl, byla sekera vedle jeho hlavy. Zděšeně vyskočí.
RIMMER: Tati, to jsi ty? Světlo!
To už je však postava pryč. Rimmer, aniž by ztrácel čas, vybíhá z místnosti.
V ŘÍDÍCÍM CENTRU
V okamžiku, kdy doběhne Rimmer, jsou přítomni všichni kromě Krytona. Rimmer vpadne přímo doprostřed rozhovoru.
KOCOUR: Říkám vám, že jsem spal v klubíčku na pravém boku a puky na pyžamových kalhotách se zlatýma cvokama se mi zkřivily. To je děs.
RIMMER: Byl u mě v kajutě. Teď tam byl. (zděšeně)
KOCOUR: A co tam chtěl?
RIMMER: Mě! Cos myslel? Listerův nedojedený sendvič pod polštářem?
LISTER: Uklidni se.
Do místnosti vchází Kryton a Rimmer na něj hned podezíravě vyklopí.
RIMMER: Kdes byl?
KRYTON: Proč se ptáte?
KOCHANSKÁ: Poslali jsme pro tebe už před více jak třičtvrtěhodinou.
KRYTON: Byl jsem u svých náhradních hlav. Můžete se jich zeptat.
LISTER: Skutečně?
KRYTON: Pane, prosím vás. Nedívejte se na mě, jako bych byl autobus bez důchodců. A nejsem ve lhacím režimu, abyste věděl.
LISTER: To je fakt. Navíc Kryton nemá program pro zabití. Musíme se teď v klidu domluvit, jak budem postupovat. Holly!
Holly se objeví na obrazovce opět s noční čepicí a s klapkami na očích.
HOLLY:Ano?… Už zase nevidím.
LISTER: Ty klapky.
HOLLY: Aha. Díky, Dave.
LISTER: Pohybuje se na lodi nějaká živá bytost kromě nás pěti?
HOLLY: Ne, pokud vyloučím tvoje ponožky, co ti loni spadly za postel. Celá posádka odletěla v raketoplánech pryč.
KOCHANSKÁ: Tak kdo to teda mohl být?
RIMMER: Někdo z vás čtyř.
LISTER: No tak to počkej. Jak to, že sebe jsi hned vyloučil? To s tím přepadením sis klidně mohl vymyslet, abys zakryl vlastní vinu.
RIMMER: O čem to blábolíš? Někdo mi zasekl sekeru do polštáře, vedle kterého dřímala moje hlava. Běž se podívat do kajuty.
KOCOUR: Počkat, myslím, že to mám. Jsem přesvědčen, že to byl Kryton.
KRYTON: Cože?
KOCHANSKÁ: Jak jsi to zjistil?
KOCOUR: Nebo možná Lister….(přemýšlí) snad dutohlav……nebo také existuje varianta, že to mohla být ona. (ukazuje na Kochanskou)
KRYTON: (ke Kocourovi) Pane byl byste tak laskav a ponechal průběh diskuse členům, jejichž mozek přesahuje velikost kanadské borůvky?
KOCOUR: Cos to řek’, ty stojane na klobouky? (cení na Krytona zuby a ježí se)
RIMMER: Může to být kdokoliv. Jak víme, že si to madam Kochanská nevymyslela, zatímco si svou sekyrku čistila od peří z mého polštáře v kumbále?
KOCHANSKÁ: Co to vypouštíš za žvásty, ty nulo na čtvrtou. Celou dobu jsem byla tady s Listerem a Kocourem. Jediný, kdo přišel pozdě, byl Kryton.
KRYTON: (nazlobeně) Byl jsem u svých hlav vy….vy…(hledá vhodnou urážku) chrchle.
Všichni si od sebe drží odestupy a jeden na druhého podezíravě kouká. Nikdo už nic neříká. Každý pomalu odchází čelem k ostatním (aby je viděl) uložit se někde ke spánku.
CHODBA
Kocour jde po chodbě a na zádech nese jakýsi čistě bílý pytel se zlatými výšivkami. Zastaví a rozhlíží se u kouta na chodbě, kde jsou robíci. Hupsne za ně do kouta a začne rozbalovat bílý pytel, z čehož nakonec vznikne poduška se střapcema jako bývají na kobercích po stranách. Vytáhne hřeben a začne je česat. Poté se uloží ke spánku.
KAJUTA KOCHANSKÉ
Kochanská vejde do své kajuty, rozsvítí, zjistí jestli tam nikdo není, zamkne a usíná.
CHODBA PŘED KAJUTOU LISTERA A RIMMERA
Kryton pochoduje za Listerem a Rimmerem, kteří jdou do své kajuty.
KRYTON: Pane, budu celou noc zapnutý a budu hlídat před vaší kajutou.
RIMMER: Ale pro jistotu se stejně zamkneme.
LISTERŮV A RIMMERŮV POKOJ
Lister s Rimmerem vejdou do své kajuty a Krytona nechávají přede dveřmi. Lister obtížně tahá na svou vrchní postel bazukoid a snaží se ho nacpat pod polštář. Pak oba usínají.
CHODBA
Záběr na spícího kocoura, který má neklidné spaní, přetáčí se a křiči ze spaní.
KOCOUR: Nee, flanelovou košili ne….cože? Černé galoše? Uff …
Náhle se před robíky objeví čísi ruka, která jim ukazuje reklamu na noční film s Johnem Waynem a dva lístky do první řady k tomu. Takové nabídce pochopitelně nemohou robíci odolat a tak nechávají kocoura napospas osudu. Kolem Kocourovy hlavy opět prolétne sekera a od stěny se odrazí na zem. Kocour se okamžitě probudí, ale postava je už zase pryč, což Kocoura zase tolik nezajímá, téměř hned po dopadu sekery na zem vytáhne z kapsy zrcátko a kontroluje si účes, jestli ho sekera nerozcuchala.
KOCOUR: Uff. Teda to bylo o chlup. Pár cenťáků blíž a můj účes by ztratil symetrii.
Vytáhne hřeben a začne si vlasy přečesávat. Za chvíli začíná větřit, jestli neucítí někoho podezřelého.
KOCOUR: Hmmm. To je nádherná vůně….(čichá)…To jsem já.(překvapeně). Zřejmě jsem se pokusil zabít sám. (pozpěvuje si) Jo jo jooo… Kdo z celého vesmíru by mohl mít hezčího vraha než já. (chlubivě)
Znovu si spokojeně lehá, ale vzápětí se mu něco nezdá.
KOCOUR: Tak moment. Já jsem na sebe nemohl házet sekeru. Vždyť jsem spal. Mám dokonalé alibi.
Kocour se začíná ježit, nakonec se udělá větším a upaluje vzbudit ostatní.
CHODBA PŘED KAJUTOU LISTERA A RIMMERA
Dobíhá ke dveřím Listerovy a Rimmerovy kajuty a řve na Krytona, ať otevře dveře, ještě stále ve zvětšené podobě. Kryton otevře a Kocour vpálí dovnitř. Kryton ho následuje.
LISTERŮV A RIMMERŮV POKOJ
KOCOUR: Vstávejte opičáci, chtěl mě zabít tím, že mi zničí účes.
KRYTON: Dojdu pro slečnu Kochanskou.
Lister s Rimmerem mezitím vstanou.
RIMMER: Co to je za děsnou noc. Už zase?
LISTER: Tak kdo to k sakru může být? Holly!
Objeví se Holly. Rozespalý, v noční čepici.
HOLLY: Ano, Dave?
LISTER: Jsi si jistej, že tu nikdo jiný kromě nás není?
HOLLY: Vždyť jsem ti to už říkal.
Kryton přichází s Kochanskou.
KOCHANSKÁ: Co se stalo?
RIMMER: Teď pro změnu zas napadl Kocoura.
KRYTON: Raději zamknu.
Hollymu v noční čepici začíná klimbat hlava a z mikrospánku ho probudí až ťuknutí jeho čela na obrazovku.
HOLLY: Jsem ve střehu.
RIMMER: Takže si to shrňme. Nejdříve útočil na Kochanskou a kdo nejdokonaleji zná její kajutu, aby se v ní dobře orientoval? Potom útok na mě. A kdo zná přístupový kód do naší kajuty? A naposled Kocour a ti všímavější z nás jistě vidí otevřenou ventilaci nad Listerovou postelí.
Kryton již v průběhu Rimmerovi řeči pochopil, kam míří a opatrně odebral z pod Listerova polštáře bazukoid.
RIMMER: Ať přemýšlím, jak přemýšlím, na všechny otázky typu „kdo“ mi vychází odpověď „Lister“.
LISTER: Co tím chceš jako naznačit?
KRYTON: Pane, je docela možné, že v zrcadlovém vesmíru jste se nakazil jakýmsi agresivním virem, opakem lásky či náklonnosti, který se vás zmocnil, ovládá vaše vědomí a snaží se vraždit.
LISTER: Ale to je přece nesmysl. Tu klimatizaci jsem si otevřel, protože mi bylo vedro.
Tento argument očividně nikoho nepřesvědčil.
LISTER: Rimmere, vždyť si se mnou proboha byl v kajutě, když zaútočil na Kochanskou. Jsi můj svědek.
RIMMER: Máš snad mou písemnou výpověď?
LISTER: To nemyslíš vážně.
KOCHANSKÁ: Raději tě umístíme na pár týdnů do karantény. Věř mi, bude ti líp. A nám taky.
LISTER: Ale já jsem zdravý. Jsem zdravý. (opakuje zmateně)
KOCHANSKÁ: Dave, jak jsi byl u mě v kajutě, cítila jsem tvůj parfém Eau de Kari, stejný jako každý den.
LISTER: Bože můj. Ale to bych nikdy neudělal.
KRYTON: Pane, ty činy jste dělal v bezvědomí, jste nemocný.
NA CHODBĚ DO IZOLACE
Na chodbě do izolace kráčejí všichni kolem Listera, dokonce i robíci s kolty a klobouky a doprovází Listera do karantény. Kocour se mračí na robíky.
KOCOUR: (bručí na robíky) Vy malí syčáci, hned jak se najím, tak si s vámi popovídám.
RIMMER: Pokud jde o moje stanovisko, oprášil bych zašlou slávu vojenských soudů, jejichž rozsudek v případech pokusu o několikanásobnou vraždu, zní popravit. Bohužel zde nemáme gilotinu, proto navrhuji, abychom Listera umlátili Kocourovými věšáky na prádlo.
LISTER: Cože? Ty orangutánní pšouku, co to plácáš?
Lister se chystá na Rimmera zaútočit, ale Kryton s Kocourem ho drží.
RIMMER: Vidíte, už je zase v transu. Pojďme ho zabít hned.
To Listera popudilo ještě víc a začíná s Krytonem a Kocourem cloumat. Náhle se však na konci chodby objeví kovová postava s odporným a kýčovitým obličejem.
KOCHANSKÁ: Proboha, co to je?
KOCOUR: To je ten vrah.
Robot se k nim přibližuje.
RIMMER: Tak. Myslím, že se uchýlím k taktickému řešení a urychleně zaujmu strategicky výhodné místo ve skříňce na pokličky.
Začínají zdrhat do nejbližší kajuty. Všichni už do ní doběhli, kromě Rimmera, který cestou zakopl a teď ztrácel na ostatní. Kocour začne kajutu rychle zavírat.
KAJUTA
KRYTON: Zavíráte moc rychle, pan Rimmer zůstal venku.
KOCOUR: No právě.
Uzavřel kajutu a Rimmera nechal na chodbě.
LISTER: Co to bylo?
Holly se objeví na obrazovce.
HOLLY: To byl Billy. (pyšně) Pomohli mi ho sestrojit robíci. Je to dokonalá kopie Billa Gatese.
KOCHANSKÁ: Říkal jsi, že na lodi nikdo, kromě nás není.
HOLLY: Řekl jsem ‚nikdo živý‘. Sestrojil jsem Billyho, aby prováděl pokusy o vraždu. Ale můžete být klidní. Nikomu se nemohlo nic stát… teoreticky.
LISTER: Proč jsi to dělal?
HOLLY: Analyzoval jsem zjištěná data o sociálním chování v kritických situacích.
KOCOUR: Proč?
HOLLY: Píšu vědeckou práci, abych mohl být označen dle manuálu PX34L jako „Holly 6000 verze 1.1“ Není to krásné?
Lister otevírá dveře na chodbu, aby se podíval, co je s Rimmerem. Avšak na chodbě není. Jen Billy nehybně stojí. Kousek dál si všimne nedovřené skříně na skafandry a jak zespoda vyčuhují Rimmerovy boty a zpoza dveří je vidět jeho uniforma.Dvířka se opatrně otevřou a Rimmer obhlíží okolí.
RIMMER: Už je pryč?
LISTER: Byl to Holly.
RIMMER: Kdože to byl?
LISTER: Holly ho sestrojil, aby na nás útočil a on tak mohl načmárat nějakou práci, nebo co.
Kryťáku?
KRYTON: Ano pane?
LISTER: Dokážeš tady na Billa přidělat nějaká čidla, aby Holly mohl skutečně cítit?
KOCHANSKÁ: A přidělej jich co nejvíc!
RIMMER: Většinu umísti mezi nohy!
KOCOUR: A ať jsou hodně citlivé!!!
— KONEC —
created by CAIN
Povídka byla původně uvedena na webu cervenytrpaslik.cz
Pošlete nám svůj výtvor! Hotový text zašlete na adresu cervenytrpaslikcz@gmail.com ve formátu .txt nebo .doc.
Více informací najdete v článku Pošlete nám nejlepší fanfikci ve Vesmíru