19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Kosmik
LISTER si čistí boty. Vstupuje KRYTON. Překvapený LISTEROVOU činností, zůstane chvíli stát, než promluví.
KRYTON: Dobré jitro, pane! Co byste řekl lehké snídani. Třeba tucet grilovaných šneků, kukuřičné lupínky a kari?
LISTER: Tyhle kořeněné věci už nejím.
KRYTON: Hm, odpusťte, ale Vy bez konzumace ostrých jídel, to je jako zebra bez pruhů či stařenka na lavičce, jež nemá nohy široko od sebe. Mohu znát důvod?
LISTER: Třeba to, že ti potom táhne z pusy, jako by ses zrovna vrátil ze soutěže pojídačů česneku.
KRYTON: Ale z toho jste si hlavu nikdy nedělal!
LISTER: Mám teď jinej názor, jasný?
KRYTON: (Zachmuřeně)To je kvůli ní, že? Co jsou z ní všichni paf.
LISTER: To myslíš Chris?
KRYTON: Ponechám své pocity stranou a odolávám malicherné kritice členů posádky. Je tu ovšem ten malér s dresinkem…
LISTER: Co je s dresinkem?
KRYTON: Strávil jsem měsíce tím, abych vás naučil dávat ho do lednice. A pak si přijde ona a co nevidím? Je zase zpátky v kredenci!
LISTER: (Sarkasticky) Na prvním měsíci ji vyklopíme!
Koridor Kosmiku
LISTER s KRYTONEM procházejí chodbou a pokračují v rozhovoru.
KRYTON: A co ty hory špinavého prádla? Teď se najednou v koši objevují takové dost podivné věci – punčochy, podprsenky, košilky – to je hromada práce navíc! Frank je z toho úplně mimo.
LISTER: Frank?
KRYTON: Naše pračka. Jde mu to líp, když má vlastní identitu. A k tomu to žehlení. No třeba, jak se má žehlit podprsenka?
LISTER: Nejdřív ji musíš sundat. To jsem cvičil léta. Dával jsem máminu podprdu kolem křesla, dokud jsem ji nerozep` i levačkou. Doteďka mě pohled na křeslo rajcuje.
Střední sekce Kosmiku
Přicházejí LISTER a KRYTON.
KRYTON: Ale zkoušel jste někdy podprsenku žehlit? Našel jsem jediný způsob, že ty mísy natáhnu na hlavu a žehlím je tam. A věřte mi, že když je dám na bavlnu, tak se mi roztavují mé zrakové obvody.
LISTER: Košíčky.
KRYTON: Prosím?
LISTER: Neříká se mísy, ale košíčky.
KRYTON: Vidíte? Abych se učil i novou terminologii. Speciální ženskou terminologii. Košíčky, pudřenka, depilační krém – konce to nemá!
LISTER unaveně přechází po kuchyni a KRYTON stále za ním.
LISTER: Jak to, že o tom nic nevíš? A co ty ženský na Nově 5?
KRYTON: Už před časem jsem si vymazal databázi s dámským spodním prádlem. Říkal jsem si, že tady maškarní bál nehrozí, ani to, že byste šel za Hermana Göringa.
LISTER: (Posmutněle) Nemusíš se bát, Kryťáku. Vrátila se jí sonda se souřadnicemi další dimenzionální trhliny. Zejtra touhle dobou bude zpátky ve svý dimenzi.
KRYTON: Nejste z toho rozmrzelý?
LISTER: (Má toho dost) Heleď, jestli ti něco vadí, tak to řekni jí.
KRYTON: Taky že jí to řeknu!
LISTER: Nemá cenu, aby jsi mi tady fňukal. Řekni to jí!
Vstupuje KOCHANSKÁ.
KOCHANSKÁ: Čau kluci, tak jak to jde?
KRYTON: Dobré jitro, slečno! Vyspala jste se dobře?
LISTER: (Ke KRYTONOVI) Srabe. (Přejde zpátky do středu místnosti)
KRYTON: (Odpálí ho) Pokrytče. (Jde za ním)
KOCHANSKÁ: No, nic moc. Měla jsem divný sen o oslovi, co byl roztažený přes tenisový kurt. Zvuky, co vydával, byly děsivé. Ty jsi zas včera v noci cvičil na kytaru?
LISTER před ní provinile uhne pohledem a KOCHANSKÁ přejde ke kuchyňskému pultu.
KOCHANSKÁ: Tak, co je k snídani? (Otevře ledničku) Á, co tohle tady dělá? (Vytáhne z lednice láhev dresinku a postaví ji do kredence)
KRYTON: (K LISTEROVI) Držte mě někdo! Držte mě!
Vesmír
Pohled zvenku na kokpit Kosmiku, kde je KOCHANSKÁ s KOCOUREM.
Střední sekce
Uvnitř sedí LISTER a KRYTON.
KRYTON: Copak to nechápete? Tyhle odchylky od ustáleného režimu mohou vážně ohrozit náš život!
LISTER: Dyť si jenom sušila punčocháče na topení!
KRYTON: To začíná vždycky nevinně. Zkraje sušením punčoch a na konci nevyhnutelnou srážkou s nově vznikajícím sluncem!
Z kokpitu nakoukne do dveří KOCHANSKÁ.
KOCHANSKÁ: Eh, pardon, že ruším, ale je tady pár problémů. Všechny varovné kontrolky blikají.
KRYTON: Všechny?
KOCHANSKÁ: Ano, i když tady to může znamenat cokoliv, od útoku až po připalující se brambory. (Zmizí v kokpitu)
KRYTON: Tak či tak je to vážné.
KRYTON a LISTER pospíchají za KOCHANSKOU.
Kokpit Kosmiku
Ke KOCOUROVI a KOCHANSKÉ se připojují LISTER s KRYTONEM.
KOCOUR: Už to mám… Přímo před námi. Svítí to a táhne něco stříbřitýho a blejskavýho.
KOCHANSKÁ: Je to kometa, rychlost 25 000 mil za sekundu.
KOCOUR: Vždyť to říkám!
LISTER: Krytone?
KRYTON: Jak se mám soustředit na nějaké komety, když sotva se otočím, tak zteplá můj dresink.
KOCHANSKÁ: Míříme přímo do ocasu. Změna kurzu.
LISTER: Proč se tomu vyhejbat? Budeš dřív doma.
KOCHANSKÁ: Když tohle někdo zkoušel, tak se celá loď roztrhla a konzistence posádky připomínala bramborový salát!
KOCOUR: Takovej ten docela dobrej salát z lahůdek a nebo ten blivajz z konzervy?
KOCHANSKÁ: (Uštvaně) Konzervy…
KOCOUR: Měli bychom to obletět.
LISTER: To zvládnem. My na to máme. Už jsme zažili leccos. Vzpomínáte na tu příšeru na Sharmuttu 2?
KOCOUR: Tu, co nás málem zabila?
LISTER: (Mezi zuby naštvaně ke KOCOUROVI) Ne, to byla ta druhá! (Normálně) Proletíme tím razdvatři.
KOCHANSKÁ: Víš, z čeho se skládá kometa?
LISTER: Chceš snad říct, že nevím, z čeho se skládá?
KOCHANSKÁ: Ano.
LISTER: Mejlíš se.
KOCHANSKÁ: No tak z čeho?
LISTER: Z čeho je?
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: Chceš vědět, z čeho je?
KOCHANSKÁ: Jo, to chci.
KRYTON: On ví, z čeho se skládá.
KOCHANSKÁ: Z čeho?
KRYTON: Pane, tak už jí to řekněte!
KOCHANSKÁ: Tak z čeho se skládá?
KRYTON neslyšně hýbe ústy a snaží se LISTEROVI napovědět slovo „led“.
LISTER: No jo, jasně! Z lávy. Ze žhavý lávy.
KRYTON zoufale schovává hlavu.
KOCHANSKÁ: Ze žhavý lávy?
LISTER: Jo, z lávy. Nevím, jak se jí říká, z takový lávovitý lávy.
KOCHANSKÁ: Skládá se z ledu.
LISTER: Přesně. Z ledový, žhavý lávy. To je totéž. Led – ledová láva.
KOCOUR: Nerad ruším, ale ta věc, ať už je to cokoliv, do nás narazí za pětačtyřicet sekund!
LISTER: Chtěl jsem jenom ušetřit čas, aby byla v tý spojnici rychlejc a v náruči lepšího Listera.
KOCHANSKÁ: A já jsem chtěla zabránit tomu, abychom skončili jako nějaké kosmické koření.
KOCOUR: Už je to tady!
KOCHANSKÁ: To nebylo pětačtyřicet sekund!
KOCOUR: Jé, promiňte! Já jsem se omylem podíval na kuchyňskou minutku. Kdo tady ten budík nechal? Člověk pak vypadá jako totální idiot!
Náraz komety. Celý kokpit se třese.
KOCOUR: Vyrovnávací křidýlka nereagujou! (Koukne dozadu na KOCHANSKOU) Takový pěkný taneček!
KOCHANSKÁ: Slyšels? Kocour říkal, že křidýlka tancujou!
KOCOUR: Né, já říkal že nefungujou a pak jsem se ptal, jestli tancuješ. To počká…
LISTER: Jak jsme na tom, Krytone?
KRYTON: Zkrat v pomocném letovém modulátoru…
KOCOUR: A automat vyplivnul všechny oříško-ovocné tyčinky na podlahu!
Vesmír
Pohled na Kosmik, který má s kometou nemalé potíže.
Kokpit Kosmiku
LISTER: Co je se stabilizátorama?
KOCOUR: (Vlasy mu zakrývají celý obličej) Na ty se klidně vykašli! Potřebuju vlasový gel!
KRYTON: Stabilizátory jsou mimo provoz…
KOCOUR: Všechny ty tyčinky jezděj po zemi!
LISTER: Přebírám řízení! (Zápasí s kormidlem) Jo, co jsem vám říkal? Pojď k tátovi, broučku! Mám to pevně v rukou.
KOCHANSKÁ: Jde o vakuum volného pádu. Jsme mezi proudy par. S trochou štěstí se dostaneme na druhou stranu toho ocasu.
Další nárazová vlna otřese Kosmikem.
KOCHANSKÁ: Nebo taky ne! Jestli to neobrátíme, tak se do dvou minut rozpadneme!
LISTER: Krytone?
KRYTON: To je trochu pesimistické, já bych řekl, že nejdříve za tři!
LISTER: Víte co? Měli bysme to otočit!
Kosmik se vyhne další vlně a letí do bezpečného prostoru.
LISTER: Ufff… No dobře, tak to řekni.
KOCHANSKÁ: Co jako?
LISTER: Však víš, co chceš říct.
KOCHANSKÁ: Mám to říct?
LISTER: Řekni to.
KOCHANSKÁ: Fakt chceš, abych to řekla?
LISTER: Tak to řekni.
KOCHANSKÁ: No dobře. „Můj Dave“ by nikdy posádku takhle neohrozil.
LISTER: Jo, ty jsi to musela říct, viď? A laskavě mu přestaň říkat „Dave“. Já jsem Dave! On je jenom alternativní verze z paralelní dimenze. Není to „Dave“ je to Anti-Lister.
KOCHANSKÁ: No, ať už je to kdo chce, já už ho asi neuvidím. Než se z toho vyhrabem, tak zmeškám tu spojnici! (Odejde z kokpitu)
LISTER: Bohužel nefungovaly pomocný rakety…
KOCOUR: Podle toho počítače jsou mimo provoz kvůli těžkému nákladu.
KRYTON: To je prádlo slečny Kochanské. Proč mě nikdo neposlouchá? Ty krajkové hadříky jsou těžší než vypadají.
KOCOUR: Co kdybychom se mrkli na to, které zásoby by se daly vyhodit?
LISTER: Já jdu. Potřebuju se nadejchat zatuchlýho vzduchu.
KRYTON: Pane, nepoškodil jste tu loď úmyslně, aby slečna Kochanská musela zůstat s námi?
LISTER: Ne, jasně že ne. Jdu se mrknout do toho skladu. (Poklepe na KOCOURA) Rimmere, pojď se mnou.
Zarazí se. KRYTON a KOCOUR na něj zírají.
LISTER: Řekl jsem…? Fakt jsem ti řek` „Rimmere“? Já ti řek` „Rimmere“, to je děsný. Kocoure! Chceš bejt užitečnej nebo se chceš celej den fintit?
KOCOUR: To si jako můžu vybrat?
LISTER: Tak pojď. To snad není pravda. Já ti řek` „Rimmere“!
Ubikace
U stolku sedí KOCHANSKÁ a vyrábí z červené látky něco na šicím stroji. Ozve se zaklepání.
KOCHANSKÁ: Dále!
Vejde KRYTON.
KRYTON: Podle všeho s námi ještě zůstanete, takže bych s Vámi rád prošel některá pravidla na této lodi.
KOCHANSKÁ: Například?
KRYTON: Salátový dresink: Ten totiž patří do lednice a ne do kredence. Kalhotky patří do šuplíku na kalhotky a ponožky do šuplíku na ponožky. Jelikož jsem našel kalhotky v šuplíku na ponožky, je nutné toto pravidlo opět zopakovat…
KOCHANSKÁ: Když už o tom mluvíme, ráda bych věděla, proč moje podprsenky jsou v takovém tvaru jako… jako… (Upoutá ji něco na KRYTONOVI) …tvoje hlava?
KRYTON záměrně hledí jinam.
KRYTON: A to fiasko se záchodovým prkýnkem…
KOCHANSKÁ: Tohle nemíním poslouchat!
KRYTON: Pan Lister nic neříkal, ale já Vám povídám, že šťastný není.
KOCHANSKÁ: (Vyskočí) Jo? Tak to není sám! Myslíš, že mě baví, létat vesmírem v téhleté konzervě? Myslíš, že mě baví na téhle lodi vůbec dýchat? A ke všemu se musím bavit s androidem, který je posedlý mým šuplíkem na kalhotky!
KRYTON: Takže nejsem sám…? (Zarazí se) Aha, myslíte mě. Hlavně slečno, že si rozumíme!
Odpochoduje s ukřivděným výrazem.
KOCHANSKÁ: (Zhroutí se na židli) Bože! Proč zrovna já?
Nákladový prostor
LISTER a KOCOUR se probírají haraburdím v nákladovém prostoru.
LISTER: Vidíš? Rimmerovy starý kopyta. Měl je na všechny svoje boty. Dával jim i jména: Pondělokopyto, Úterokopyto, Středokopyto…
KOCOUR: A k čemu, proboha?
LISTER: Aby se všechny pravidelně střídaly.
KOCOUR: Chm. To byl ale magor.
LISTER: Měl fůru podivnejch zvyků. Ale až teď mi došlo, jaký fakt byly…
KOCOUR: Debilní.
LISTER: Ne… Díky těm slabůstkám byl Rimmer… zvláštní, jedinečnej.
KOCOUR: Jo, ošklivej a trapnej protiva. Lidskej ekvivalent průsvitnejch trenýrek! No, někde bychom měli začít. Co tohle? (Ukáže na balík golfových holí)
LISTER: Ne, ne, to nemůžeš vyhodit. S tím jsme hráli s Rimmerem golf na Treku 16. Moc jsme se pobavili.
KOCOUR: (Nevěřícně) Ty ses pobavil s Rimmerem?
LISTEROVA VZPOMÍNKA:
Planetka
KRYTON, LISTER a RIMMER na pusté planetce. LISTER je ve skafandru.
KRYTON: Bohužel jsem měl místo jenom na devět jamek. Navíc je to hrozně malá planetka. Ale když se vezme v úvahu místní řídká atmosféra, tak jsem udělal jamky patnáct mil od sebe, takže tři.
RIMMER odpálí míček a ten letí daleko dopředu.
KRYTON: No né! Dobrá rána, pane.
LISTER: Teď mrkej na drát! Dívej se a pukneš závistí.
Po LISTEROVĚ odpalu odletí míček vysoko do vesmíru.
LISTER: A kruci!
KRYTON: Myslím, že se dostal na oběžnou dráhu, pane.
RIMMER: To máš smůlu. Stačí mi ho dostrkat a ty mi dlužíš 50 táců.
RIMMER odkráčí za svým míčkem.
LISTER: Vidíš ho? Kdyby měl pořádný boty, tak dojde klidně až do Polska.
K LISTEROVĚ noze se přikutálí míček.
LISTER: Hele. Rimmerův míček.
KRYTON: Musel oběhnout celou tuhle planetu. (Snaží se na RIMMERA zavolat)
LISTER: (Táhne ho za sebou) To nemá cenu. Jdeme.
Kokpit Modrého skrčka
LISTER sedí s nohama nahoře a na monitoru sleduje RIMMEROVO marné pátrání po míčku.
RIMMER: Někde tady musí být. Už jsem tu planetku obešel dvakrát!
LISTER: (Uculuje se a pohazuje si míčkem) Není míček, není sázka. Jenom hledej.
KONEC VZPOMÍNKY.
Nákladový prostor
Zpátky v nákladovém prostoru na Kosmiku.
LISTER: Takovýhle vzpomínky nemůžeš jen tak zahodit.
Přichází KRYTON.
KRYTON: Tak jak vám to jde, pánové?
KOCOUR: Nemůžem se hnout z místa. Nechce nic vyhodit, protože mu to připomíná dobré časy s Rimmerem! Já jsem musel žít někde jinde.
LISTER: Ty nevíš, co jsme dělávali ještě za starejch časů. Jako třeba tu hru se skříňkama: Otvírali jsme skříňky těch, co zemřeli a každej si moh` nechat to, co našel.
DALŠÍ LISTEROVA VZPOMÍNKA:
Úložný koridor na Červeném trpaslíku
LISTER s RIMMEREM procházejí kolem řady skříněk.
RIMMER: Já ti nevěřím, Listere. Je v tom fígl. Pokaždé máš lepší výhru. Posledně jsi dostal zlaté náramkové hodinky a já jednu holínku a krabičku se sto tampóny, které ve tmě svítí. Tak, tentokrát jdu první.
LISTER: Dobře.
RIMMER: Ne, první půjdeš ty.
LISTER: Dobře. Šedesát osmička.
RIMMER: Eeeee. Tu budu mít já.
LISTER: Jak chceš.
RIMMER: Eee. Ne, ty jsi ji vem.
LISTER: Proč?
RIMMER: Já vím, že ty chceš tuhletu, neboť si myslíš, že já si myslím, že je to podfuk. Takže si ji vezmu a ona bude k ničemu. Nééé, na to já ti nenaletím, hochu! Klidně si ji nech.
LISTER: Na mě seš moc mazanej, Rimmere.
Vypáčí skříňku.
LISTER: (Zkoumá obsah skříňky) No né, zlatej náhrdelník, nějaký peníze…To je síla! (Vytáhne videokazetu) „Nahatý zápasnice – Rozběsněné baculky, 12. díl“.
RIMMER: (Netrpělivě) Tak jo! Já si vezmu… támhletu! Číslo padesát osum.
LISTER: Tak jdeme na ní.
LISTER otevře skříňku. RIMMER stojí před ní a zírá dovnitř, když z ní najednou vyšlehne mohutný plamen přímo do jeho tváře. Jako hologram je samozřejmě nezraněný, ale přesto je v šoku. Oheň uhasne.
RIMMER: (S hrůzou ve tváři) Co to krucinál bylo??
LISTER: (Sáhne do skříňky a vytáhne ohořelý papír) Je tady dopis: „Lupiči skříněk si zaslouží jenom to nejhorší. Ty hladovej, svinskej gaunere!“ Nejspíš tě zná. (Směje se)
LISTEROVA VZPOMÍNKA KONČÍ.
Nákladový prostor
KRYTON s KOCOUREM se zděšením pozorují LISTERA.
LISTER: Už chápeš? Užili jsme si. Fakt skvěle. To nemělo chybu. (Projde kolem nich ven)
KRYTON: (Starostlivě ke KOCOUROVI) Radši se poohlédnu po nějakých práškách.
Vesmír
Vnější pohled na Kosmik.
Kokpit Kosmiku
LISTER sedí sám v kokpitu, na sedadle druhého pilota. V místnosti za ním se zhmotní RIMMER, stále oblečený v ESOVĚ bundě. LISTER zaznamená pohyb, ale neotočí se.
LISTER: To je dost, Kocoure. Proboha, kde jsi byl?
RIMMER: Ahoj Listere.
LISTER: (Konečně se obrátí) Rimmere? … Hergot, kde ty ses tady vzal?
RIMMER: Měl jsem po krk těch dobrodružství. Znáš to, ne? Zachráníš pár civilizací a pak to začne být… na jedno brdo. Chci se vrátit ke svému týmu.
LISTER: Jsi skutečnej? Opravdu?
RIMMER: Tak, jak to jenom jde, když jsi hologram.
LISTER: Tak… kde jsi byl?
RIMMER: Na Argonu 5. Bojoval jsem v Bellogušské válce. Ozdobili mě jako vánoční stromek a postavili mě na náměstí, kde mě lidi celou zimu krmili bonbóny.
LISTER: Fakt?
RIMMER: Né, dělám si legraci.
LISTER: Legraci? Co ty víš o legraci?
RIMMER: Už bylo načase, abych si trochu zablbnul! (Vytáhne pouťovou frkačku a foukne do ní) Hej, hej! (Vrátí se mu vážný výraz) No, a… co ty? Jak to jde?
LISTER: Ale, znáš to. Trčíme v Kosmiku, letíme vesmírem bůhvíkam.
RIMMER: (Rozpačitě) Že prý… máte nového člena posádky.
LISTER: Jo, Kochanskou.
RIMMER: Jaká je?
LISTER: Hmm. Ale jo, jde to.
RIMMER: Je tak… dobrá jako já?
LISTER: No, už je tu pár tejdnů a ještě necitovala jedinou direktivu.
Společně se tomu smějí.
RIMMER: A je to kočka, nemám pravdu?
LISTER: Jo? Nevšim` jsem si. O takovou ani nezakopneš. S ní je to jako s jídlem – cákneš si ho na triko a nevíš o tom. Přesně taková je.
RIMMER: Takže… není tak přitažlivá jako já?
LISTER: Nebuď jako malej. Tobě nesahá ani po kotníky.
RIMMER: Ale to říkáš jen tak.
LISTER: To teda ne. Mně se… po tobě stejskalo.
RIMMER: A mně se stýskalo po tobě.
LISTER: Arnoldíčku…
RIMMER: Dave…
LISTER vyskočí, vrhne se k RIMMEROVI a oba se vášnivě obejmou.
LISTER: Už nás nikdy neopouštěj!
RIMMER: Nikdy, nikdy!
LISTER: Slibuješ?
RIMMER: Oh, Listy…
LISTER: Rimmsy…
RIMMEROVA tvář je nepatrný kousek od LISTEROVY. Oba podlehnou svým citům a přestávají se kontrolovat. Jejich rty se pomalu, ale jistě přibližují, až se setkají v polibku.
Jejich líbání je najednou přerušeno…
Ubikace
LISTER v posteli, zalitý potem, prudce otevírá oči.
LISTER: Ááááááhh!
Vyburcovaný LISTER se prudce svalí ze svého kavalce na podlahu.
LISTER: Ááhhh! Zmiz! Ať zmizí!!
Horlivě si čistí jazyk dlaní.
LISTER: (Se znatelnou úlevou) To byl jen sen… Díkybohu! To se mi zdálo.
Vesmír
Pohled na Kosmik.
Kokpit Kosmiku
KRYTON si našel novou oběť ke svým výlevům.
KRYTON: A další věc, kterou dělá: dává si ponožky do šuplíku na kalhotky! Máte představu, kolik zabere času je roztřídit?
KOCOUR: (Dojatě) Tys viděl její spoďárky?
Vesmír
Kosmik ve vesmíru.
Ošetřovna
LISTER sedí na ošetřovně a kolem něj pobíhá KRYTON.
LISTER: (Zničeně) No jo, Krytone, jde to se mnou z kopce. Jinak by se mi nezdály takový hrůzy. Líbat Rimmera! To bych radši lovil jablka v latríně při Readingským festivalu.
KRYTON: Tohle určitě pomůže. Dám tam hypnoterapeutický disk.
KRYTON otevře svůj břišní disk a vloží do něj něco, co vypadá jako CD.
KRYTON: Tak, hezky se uvolněte…
Vtom začne KRYTON německy bezhlavě křičet. LISTER úlekem nadskočí.
LISTER: Sakra, co řveš?
KRYTON: Promiňte pane, špatný disk. Tohle byl můj kurs němčiny. Úryvek z Hitlerova norimberského projevu. Jistě hypnotizující, ale ne správným způsobem. Teď půjdu najít ten správný.
KRYTON odejde a ve dveřích se těsně mine s KOCHANSKOU.
LISTER: Co tady děláš?
KOCHANSKÁ: Hledám něco, co by mi vymazalo z paměti všechno, co jsem kdy prožila… Pár litrů lékárenského lihu to spraví.
LISTER: Hele, mě fakt mrzí, žes… že jsi prošvihla svýho Davea. „Holografickýho bouráka“.
KOCHANSKÁ: To nic, určitě se ti podaří to zas nějak zvorat.
LISTER: (Smířlivě) Stejská se ti po něm?
KOCHANSKÁ: Jo, to víš, že jo.
LISTER: Chápu, proč se ti stejská. Po tom, jak mluvil…
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: …jak se smál…
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: (Zasněně) Jak se mu nosní dírky rozšiřovaly jako dva tunely do stanice Soten Street…
KOCHANSKÁ: (Zarazí se) Nee, tohle mi nic neříká. (Svitne jí) Chybí ti tu Rimmer?
LISTER: Zdálo se mi o něm. A byl jinej. Smál se a dělal fóry. No a tak…
KOCHANSKÁ: Vždyť jste se nesnášeli.
LISTER: Nesnášeli, to jo. Byl to maniak na pořádek. Šílel jsem z toho, jak jedl podle abecedy. Vždycky si utrh` jenom tři kusy toaleťáku: šup nahoru, šup dolů a vyleštit.
KOCHANSKÁ: Nebylo na něm nic dobrého?
LISTER: Ne. Vlastně jo, občas vypad` z místnosti.
KOCHANSKÁ: A jak to, že tady Rimmer vůbec byl?
LISTER: No, Holly ho udělal, abych se nezbláznil. Ale já jsem z něj šílel!
KOCHANSKÁ: Teď když je pryč, tak se cítíš provinile. Možná sis uvědomil, že ti pomáhal.
LISTER: Tak když mi pomáhal, jak to, že byl protivnej a suchar?
KOCHANSKÁ: Možná, že obětoval svoje štěstí, aby ses nezbláznil. Když se objevil ve tvým snu, tak byl jinej. Veselý, bezstarostný Rimmer. Rimmer, co tě nenutil koukat na telegrafní sloupy 20. století.
LISTER: Takže jsem ho nechápal.
KOCHANSKÁ: (Obejme ho kolem ramen) Za to ty nemůžeš. Musels ho nenávidět, abys vůbec přežil.
LISTER: (Plačtivě) Tohle mi nedošlo.
KOCHANSKÁ podá LISTEROVI krabici s papírovými kapesníky a LISTER se do jednoho hlasitě vysmrká. Soucitný výraz na tváři KOCHANSKÉ se změní na znechucený.
LISTER: Víš, co bych měl udělat? Vyhodit všechny ty krámy a začít znova.
Vrací se KRYTON. Z KOCHANSKÉ nemá očividně žádnou radost.
KRYTON: Promiňte, slečno Kochanská, ale tohle je ošetřovna jenom pro nemocné. Doufám, že nemáte vyrážku ze špatně zařazených kalhotek?!
KOCHANSKÁ: Krytone, víš, jak dostat láhev zteplalého salátového dresinku z řitě androida?
KRYTON: Takhle spatra ne, ale někde to najdu.
KOCHANSKÁ: Být tebou, už bych začala hledat.
Odejde z ošetřovny.
KRYTON: Tak, pane Davide, teď se uvolněte…
LISTER: To je dobrý, Krytone. Probrali jsme to s Kochanskou a je mi mnohem líp.
KRYTON: Tak tomu říkám podraz! Na minutku odejdu a ona si sem natančí a vyléčí Vás!
LISTER: Jenom mi chtěla pomoct…
KRYTON: (Ublíženě) Ta pomoc mi nevadí. Ale to, že se jí to povedlo!
LISTER se po něm překvapeně podívá, protože KRYTON smrká stejně smutně a hlasitě, jako předtím on.
Střední sekce
LISTER, KOCOUR a KOCHANSKÁ sedí kolem stolu. LISTER každému pošle jednu plechovku piva a sám si nechá dvě.
LISTER: Tak panstvo! Vyhlašuji večer plný her za zahájený! A když je tady s náma Chris, tak má tu čest vybrat první hru. A protože jsi háklivá, vynecháme ty hry, které souvisejí se svlékáním.
KOCOUR: To eliminuje většinu repertoáru. Kde je Kryton?
LISTER: Už by tady měl bejt. No tak, Chris – vyber si hru.
KOCHANSKÁ: Tak jo. Navrhuju… Kouzelnou flétnu!
LISTER: To je „Pějme píseň dokola“?
KOCHANSKÁ: Ne, to je opera. „Kouzelná flétna“ – tak začnem. Každý zabrouká kousek árie a ostatní hádají, která postava zpívá.
KOCOURA s LISTEREM to zjevně nenadchne.
KOCOUR: A to je hra?
LISTER: Spíš středověký mučení.
KOCHANSKÁ: Ne, je to bezva, protože jeden druhého může plést. Jednou Dave – „Můj Dave“ – zpíval Papagenovu árii v němčině a to byla taková legrace, že jsme se z toho váleli po zemi!
LISTER: Váleli po zemi?
KOCHANSKÁ: Jo!
LISTER: (Nechápavě) To jako loď havarovala?
KOCHANSKÁ: (Zchladne) Jaké hry tedy hrajete vy? „Hádej, čí tělo tohle může být?“
KOCOUR: Tuhle hru mám nejradši!
KOCHANSKÁ: „Čípak je to chlupaté lýtko?“, „Hádej, čí pozadí se skrývá v díře v zácloně?“
KOCOUR: (K LISTEROVI) Mám to tam připsat?
LISTER souhlasně kývá. Jsou přerušeni KRYTONEM.
KRYTON: Večer plný her se ruší. Pojďte laskavě za mnou do simulační místnosti, mám něco, co by vás mohlo pobavit!
Ostatní ho následují.
Simulační komora
Všichni jsou připraveni na vstup do virtuální reality.
KRYTON: (K LISTEROVI) Domnívám se, že tohle je odpověď na Vaše sny. Něco trochu účinnějšího, než tady slečnin psychoblábol.
KOCHANSKÁ mu věnuje postranní mrazivý pohled a potom se spustí simulace.
Simulace
Ve virtuální realitě všichni sedí ve vozíku, který jede po kolejích. LISTER a KOCOUR vepředu a za nimi KRYTON s KOCHANSKOU. Jejich vozítko se blíží k dvojitými dveřím, osvětlenými silným světlem, s nápisem „RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST“. Na cestu jim hraje tichá hudba.
KRYTON: Je to muzeum věnované panu Rimmerovi. Je mým dílem. Jestli se Vám po něm stýská, prožijete opět krásné chvilky. Je zde všechno: člověk, vzpomínky a jeho osobnost.
KOCOUR: Ego…
KRYTON: Ano, musel jsem zredukovat měřítka.
LISTER: Jak jsi ty exponáty získal?
KRYTON: Vytvořil jsem klíčové události života z deníku pana Rimmera. Zaznamenal si každý kousek života na lodi. Příjemnou zábavu!
Projedou dveřmi dovnitř. Jejich vozík s drcnutím zastaví a nad nimi se objeví RIMMEROVA tvář v nadživotní velikosti. Než promluví, věnuje jim trojité rimmerovské zasalutování.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER: Vítejte v „Rimmerovské zkušenosti“ – místě zázraků, dobrodružství… a zázraků. Stanete se svědky heroických činů, jež budete stěží moci přisuzovat jakékoli žijící osobě. Nicméně, Arnold J. Rimmer byl naprosto mimořádný člověk.
Trochu popojedou. Vyprávění pokračuje.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER: Jsa hnacím motorem celé mise Červeného trpaslíka, Rimmer musel neustále hrát v kostky se smrtí.
LISTER: Cože??
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER: Občas vynaložil značné úsilí, aby udržel posádku pohromadě:
Vozítko se zakymácí a zastaví. Nedaleko nich se rozehraje malá scénka z kokpitu Kosmiku, ve kterém sedí LISTER, KOCOUR, KRYTON a RIMMER.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST -KRYTON: (Oblečený do zástěry a s čepcem na hlavě) Letíme do pásu asteroidů!
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER:(V generálské uniformě) Ale kdepak, Krytone, ty titanová palice! To jsou velké úlomky umírající hvězdy, jež byly stlačeny obrovským tlakem, který je stlačil do obrovských úlomků.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – KRYTON: Máte pravdu, pane. Jako obvykle. Udělal jsem elementární chybu. Jako obvykle.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – KOCOUR: V takovejch chvílích mám opravdu strach!
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – LISTER: To mně povídej! Zachraňte nás! Zachraňte nás někdo, než si promočím gatě!
LISTER: To se nikdy nestalo. Přísahám, to je výmysl!
Vozítko pokračuje dál do tmy po kolejích.
LISTER: Je mi z toho zle.
KRYTON: Odpusťte, pane, trochu to drncá.
LISTER: Mně je zle z toho, co vidím!
Opět prudce zastaví. Vedle nich se odehrává další příhoda.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER: Víš, Kocoure, zelená kašmírová košile s jezdeckými keprovými kalhotami, ti zaručí módní vzhled!
KOCOUR: Pusťte mě na něj! Já ho zabiju! Jezdecký kepr? Kdože to jsem: Mistr tučňáků?
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – KOCOUR: Tedy Rimmer je fakt frajer, že jo? Nevím, co bychom si bez ně počali!
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – LISTER: Za svůj život vděčím jemu!
Oba se připitoměle zubí do kamery jako v reklamě na Pampers.
LISTER: Tohle nevydržím. Okamžitě chci ven!
KRYTON: Počkejte, teď přijde to nejlepší…
Spustí se kankánová hudba a před jejich vozíkem ze země vyroste loutka v podobě RIMMERA. Má jeho hlavu a zbytek těla plyšový, oblečený do holografické uniformy. Začne legračně pochodovat a zpívat podle hudby. Postupně se k ní přidávají další, téměř stejné loutky. Celá posádka nevěřícně vyvaluje oči.
RIMMEROVSKÁ ZKUŠENOST – RIMMER SONG:
If you´re in trouble, he will save the day,
He´s brave and he´s fearless come what may,
Without him the mission would go astray…
He´s Arnold, Arnold, Arnold Rimmer,
Without him life would be much glimmer,
He´s handsome, trim, and no-one´s slimmer,
He will never need a Zimmer.
He´s Arnold, Arnold, Arnold Rimmer,
More reliable than a garden strimmer,
He´s never been mistaken for Yul Brynner,
He´s not bald and his head doesn´t glimmer.
Master of the wit and the repartee,
His command of Space Directives is uncanny,
How come he´s such a genius? Don´t ask me…
Ask Arnold, Arnold, Arnold Rimmer,
He´s also a fantastic swimmer,
And if you play your cards right,
Then he just might come ´round for dinner.
(České titulky: )
Kdo vytáhne tě z nesnází?
Kdo hrdinně život nasadí?
Kdo vaši misi zachrání?
Volej Arnolda Rimmera
Bez něj život samá chmura
Kdo mužnější je Herkula?
Kdo nikdy nespí doma?
Chtěj Arnolda Rimmera
Na koho se spoléhá?
Nikdy ne na Yula Brynnera
Arny předčí toho plešouna
Kdo vtipem a bonmoty hýří?
Kdo direktivy z hlavy umí?
Není většího génia
Než Arnolda Rimmera
Není lepšího plavce
A karetního borce
Vždy vítaného hráče
[pozn. To se musí vidět a hlavně slyšet!]
Simulace
Během songu vozík prosviští po kolejích „Rimmerovskou zkušeností“, projede druhými dveřmi a před nimi se s drcnutím zastaví.
LISTER: (Se zaťatým zuby) Kdo se jenom slůvkem zmíní o tom vymaštěnym, prolhanym, slizkym magorovi, vlastnoručně ho zabiju!
KRYTON: Sigmunde Freude, pukni závistí!
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Kochanská Chloë Annett Monika Žáková
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Kim Fuller
Doug Naylor
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard Goodall
Produkce: Mike Amos
Manažer: Cliff Pinnock
Produkční koordinátor: Esther Rodewald
Asistent produkce: Tessa Glover
Druhý asistent režie: Rebecca Hewitt
Hlavní elektrikář: John Barker
Rekvizity: Tim Youngman
Laurie Law
Kamera: Jim Alloway
Zvuk: Nigel Davis
Jem Whippey
Střih: Graham Hutchings
Asistentka produkce: Christine Moses
První asistent režie: Paul Hastings
Umělecká režie: Ian Reade Hill
Dodání videoefektů: Chris Veale
Videoefekty: Dave Jervis
Paul Cavanagh
Vizuální efekty: Peter Wragg
Alan Marshall
Masky: Andrea Finch
Sarah Berry
Kostýmy: Howard Burden
Gill Shaw
Produkční design: Mel Bibby
Generální manažer: Helen Norman
Zkoumání linie: Jo Bennett
Hlavní kamera: Peter Morgan
Obchodní produkce: Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Hudební režie: Josef Hoffman
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Jiří Šesták
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North
© BBC MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Pavla Volfová (Nirvanah) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: nirvanah@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com