13. 04. 2020 | Pan Filuta
Červený trpaslík se po téměř tříleté pauze vrátil na televizní obrazovky s premiérovým televizním speciálem Red Dwarf: The Promised Land, v němž se posádka setkala s kočičím lidem a jejich krutým králem Rodonem. Pro seriál je to zcela nový formát, kterého se kultovní sitcom zhostil poměrně úspěšně, i když ne zcela bez chybiček.
Je nutno poznamenat, že The Promised Land není jen delší epizodou seriálu. Je to opravdu TV film, s čímž se pojí větší, epičtější příběh i triky, za něž by se nemusely stydět ani trháky na stříbrném plátně. Na druhou stranu, ani v tomto speciálu si Červený trpaslík nehraje na to, čím není, a je si dobře vědom svých sitcomových kořenů, takže zčásti se natáčelo před publikem a o vtipné hlášky a gagy rozhodně není nouze.
Tím vzniká jakýsi hybrid, který balancuje mezi komedií a dramatem. Někdy úspěšně, někdy ne…
Kromě hochů z Trpaslíka nám speciál představil také kočičí lid, schematicky rozdělený na hodné a zlé. Hodní jsou vlastně všichni, ale ve filmu je zastupuje hlavně skupina tří kočičích kněží: bratr Sol (Tom Bennet), sestra Luna (Mandeep Dhillon) a sestra Peanut (Lucy Pearman). Všechny je pak utlačují divocí v čele s Rodonem (Ray Fearon) a jeho přidržtaškou Ludem (Al Roberts). Kočkám je zasvěcena celá filmově vypadající předtitulková scéna, která nás velmi pěkným způsobem uvede do příběhu.
Své role zvládají až na výjimky dobře a jejich postavy jsou i poměrně dobře napsané. Bohužel, oddanost kněží ke Cloisterovi občas klesá ke stupidním, ba trapným, gagům.
Ještě je tady jedna role, na kterou nesmíme zapomenout. Není to host, ale spíš velký návrat. Po své krátké roli z paralelní dimenze se Norman Lovett vrátil jako Holly natrvalo. Holly má navíc opravdu důležitou roli, takže se naštěstí neopakuje nešvar z 8. série, kdy se objevil, bez jakéhokoli důvodu pronesl vtípek (většinou založený na jeho hlouposti) a pak do konce epizody zmizel.
Na obrazovce ho nevidíme dlouho (v celém filmu má takové 2 delší sekvence), ale opravdu to stojí za to. Dokonce se dočkáme jednoho skvělého odkazu na film 2001: Vesmírná odysea. Taky stojí za zmínku, že díky lepšímu osvětlení i make-upu (tentokrát neměl na pleši namalované vlasy) vypadá mnohem lépe než ve Skokanovi.
Příběh samotný pak začíná na Červeném trpaslíkovi sekvencí různých hlášek a vtipných situací, které občas působí příliš strojeně, jako by scénárista Doug Naylor chtěl nacpat co nejvíc vtipného materiálu na začátek, a pak se mohl věnovat něčemu vážnějšímu. I přesto ale jsou všechny tyto scény vesměs vtipné a některé by se klidně mohly zařadit i k trpaslíkovské klasice.
Všechno nakonec vyústí v kvapný únik z lodi a následné setkání s třemi knězi na lodi Železná hvězda. Tím do příběhu vstupuje problém Listerova božství a jeho snahy kočkám oznámit, kdo vlastně je. Tyto prvky se ve vážné i zábavné formě budou objevovat až do konce.
Jádro filmu tvoří část, kdy naše posádka společně s kočkami ztroskotá na pouštím měsíci. Film těží ze své dlouhé stopáže, takže může naplno ukázat klaustrofobii pobytu na ztroskotané lodi, na kterou by v běžné epizodě asi nebylo moc času. Vzniká tak úžasná kombinace Trosečníků a 6. série. Naplno se také projeví emocionální stránka příběhu, a to zejména ve vztahu mezi Listerem a Rimmerem. Dialogy mez nimi jsou velmi dobře napsané i zahrané, takže nakonec vám bude Rimmera vlastně líto.
Ačkoli je příběh o kočkách, skoro vůbec není o Kocourovi. Celou dobu se na něj trochu zapomíná, a čas na něj zbude skoro až na úplném konci ve formě jednoho velkého odhalení, které bohužel působí uspěchaně a trochu nepromyšleně.
Závěr samotný pak přinese trochu emocí, trochu nečekané rozuzlení, všechno zabalené do humoru. Tím vlastně vystihuje pocit z celého speciálu: Směs komedie a dramatu, kdy drama (zvlášť psychologický pohled do vztahu mezi Listerem a Rimmerem) dokáže být mnohdy velmi povedené a komedie občas trošku hloupá, byť pořád vtipná.
K celkovému pohledu je ještě třeba připojit pohled na některé dílčí aspekty, které dělají The Promised Land opravdu výjimečným dílem Červeného trpaslíka.
Kameraman Ian Adrian udělal úžasnou práci se světlem, která dala speciálu filmový vzhled. Zvlášť v porovnání s 11. a 12. sérií, které byly dost silně barevně přesvíceny, to působí opravdu výborně. Jeden příklad za všechny představuje Železná hvězda.
Zmínit samozřejmě musíme i speciální efekty. Nikdy jich v Červeném trpaslíkovi nebylo tolik a nikdy nevypadaly tak dobře. Tradiční modely ustoupily CGI, takže fyzickým modelem byl už jen samotný Červený trpaslík. Díky CGI byl vytvořen i celý pouštní měsíc nebo kočičí flotila. Triky jsou opravdu skvělé (jen Kosmik má možná trochu vybledlou barvu) a nemusel by se za ně stydět žádný vysokorozpočtový film.
Často se používá výhled z kokpitu Kosmika, který se v seriálu objevoval jen zřídka. Opět vypadá věrohodně, takže divák věří, že za tím sklem není greenscreen, ale opravdu pouštní měsíc.
Červený trpaslík měl vždy charakteristickou hudbu. Tentokrát ji vůbec poprvé skládal někdo jiný než Howard Goodall. Skladatel Paul Farrer vytvořil krásný soundtrack, který umocňuje velkolepost celého filmu. Víc než kdy předtím můžeme v Trpaslíkovi slyšet vokály. (Jak sám Paul zmínil v rozhovoru, zpívají třeba „smeghead“ nebo „skutter“.) Několik částí ze svého soundtracku navíc nahrál na YouTube, takže si je můžete poslechnout i samostatně.
Poslední zmínka bude patřit kostýmům. Opět je měl na starosti Howard Burden. Kostýmy kočičích kněží jsou inspirovány Listerem, takže mají i jeho beranici a cigaretu v uchu. Divocí pak vypadají divoce, skoro jako z nějaké fantasy ságy.
Z naší posádky prodělal nejvýraznější změnu Kryton, který trochu zrezavěl (asi potřebuje servis), a samozřejmě Rimmer. Jako Mighty Light (v našem překladu Světlosil) vypadal superhrdinsky a zároveň kýčovitě. Taky prostřídal všechny své dřívější kostýmy (až na jeden). Nebyly nové, ale opravdu ty původní, které před x lety nosil. Nejhůř na tom byl s kostýmem asi Kocour. Přestože se objevuje několikrát v časových odstupech, stále měl jen jeden kostým, později doplňený bundou.
Červený trpaslík se vypravil do končin, kde ještě nikdy nebyl. Přestože TV film The Promised Land nebyl perfektní, ukázal, že seriál skvěle obstojí a zachová si vysokou úroveň i v úplně novém formátu 32 let po své premiéře.
