31. 10. 2017 | Pan Filuta
Dvanáctá série Červeného trpaslíka ukončila svou první polovinu epizodou Timewave, v níž se posádka setká s lodí, kde je zakázaná kritika. Toto pravidlo se bohužel nedá dodržet při psaní recenze, ale třeba se na epizodě opravdu nic kritizovat nedá.
Začínáme scénou, kterou jsme už viděli v traileru. Rimmer kolonizuje neznámý měsíc a skromně ho pojmenuje po své maličkosti. Je až zarážející, že jsme nic podobného v Červeném trpaslíkovi ještě neviděli. Navíc zde možná dostáváme odpověď na dlouhotrvající otázku: „Co vlastně Červený trpaslík těží?“ Je možné, že by náplní jeho mise byla těžba podpovrchových plynů? Je to možné, vždyť Trpaslík musí disponovat nějakými technologiemi na těžbu a skladování helia 7. Každopádně scéna je podaná tak, že si divák neuvědomí, že dostává odpověď na důležitou otázku.
Zajímavé je, že ve scéně je ještě tolik vtipů, které tvůrci neprozradili v traileru, že opravdu stojí za to.
Planetu Rimmer ale musí všichni rychle opustit, protože přichází něco, co pokládali za sluneční bouři, ale ve skutečnosti se jedná o „velkou vlnící se časovlnitou divnou věc“. Tak popisuje úkaz Kocour a posléze i oficiální záznam JMC, což je odkaz na humor 6. série. Nakonec se ukáže, že se jedná o časovou vlnu, podivný jev, který dokáže „spláchnout“ věci z minulosti do přítomnosti a naopak. Když se epizoda jmenuje Timewave, dalo by se očekávat, že posádka zažije pořádné dobrodružství s cestovaním v čase. Bohužel, časová vlna vyplaví loď SS Encomium a dál se v příběhu nevyskytuje.
Encomium ale míří přímo do planety Rimmer. Naráz by znamenal vznícení helia 7, což by zabilo všechno v okolí.
To je Rimmerovi jedno a zajímá ho jen, jestli zachrání jeho asteroid. Proto se posádka vydává na SS Encomium.
Na Encomiu je zakázána kritika a podle toho to tam taky vypadá. Na zdech visí dětinsky primitivní umělecká díla, chlápek v televizi předvádí, jak nehrát na flétnu a důstojník Ziggy je oblečen jako panenka.
Zkrátka všechno na lodi je bizarní. Do jisté míry to je i vtipné, ale tady to opravdu překročilo únosnou mez a vypadá to až trapně. Navíc Ziggy se svým příšerným stylem řeči je snad nejotravnější postavou, která se kdy v Červeném trpaslíkovi objevila.
Příjemným závanem humoru je teď jen to, jak posádka Trpaslíka glosuje dění kolem sebe. Každá jejich hláška je na správném místě.
Zlom nastává, když to už posádka nevydrží a začne kritizovat příšernou servírku v restauraci. (Ani se jim nedivím, taky bych z pobytu na téhle lodi vybuchl.) Za to jsou zatčeni podivným růžovým policistou. S ním si také vymění pár dialogů. Přestože to není žádná sláva, policista v podání Johnnyho Vegase je nejlepším prvkem celé lodi. Možná proto, že Vegas je zkušený komik a tato role mu opravdu sedla.
Nakonec se hoši ocitnou v místnosti na extrakci kritiky, kde z nich chtějí vysát všechnu kritiku tím, že odeberou jejich vnitřního kritika a zavřou ho do láhve. Rimmer je první na řadě a tady přichází úžasný výkon Chrise Barrieho – Rimmer se nejdřív snaží zadržet svou kritiku a v Chrisově obličeji můžeme přesně vidět, jak se Rimmer cítí. Pak se ukáže i v roli Rimmerova vnitřního kritika, hlasu, který mu celý život říkal, že je úplná nula. Vypadá jako zaporák Blofeld z bondovek a stejně i mluví. Barrie znovu předvedl dokonalou imitaci (už podruhé v této sérii). Škoda, že Rimmer-Blofeld nevydrží na obrazovce dlouho, protože by to byl opravdu dobrý záporák a epizodě by dodal úplně jiný styl. Když vidím, že tato skvělá postava je jen v jedné scéně, přijde mi až škoda maskérské práce.
Poslední scéna jen potvrdí zbytek epizody – zoufale se snaží být vtipná, ale bizarní situace sklouznou k trapnosti.
Timewave je zatím bohužel nejhorší epizodou dvanácté série, což je škoda, protože měla potenciál, ale bizarní vtípky ji úplně zkazily. (Za tohle by mě asi Ziggy nechal vysát… 😀 )
HODNOCENÍ:
4,5 pračky Whirpool, značka vítězů
