5. dubna 1999 byla na BBC2 odvysílána poslední epizoda seriálu Červený trpaslík. Jenom sympaťáci… ukončili 8. sérii a zároveň celý seriál s příslibem, že brzy vznikne film…
Dnes už dobře víme, že žádný film nikdy nevznikl a nejspíš ani nevznikne, ale zároveň víme, že Rimmerův kopanec do rozkroku samotné Smrti zdaleka nebyl poslední scénou Červeného trpaslíka.
Ovšem ještě dalších 10 let po ukončení 8. série to vypadalo, že seriál je definitivně pohřbený jako kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou a že titulek na konci poslední epizody si z nás dělal jen legraci:
„Konec? To určitě!“ Tento titulek ukončil 8. řadu a na dlouhou dobu i celý seriál.
Pojďme se tedy vrátit do dob, kdy měl Červený trpaslík jen 52 dílů, a ohlédnout se za v té době poslední 8. řadou.
Hezky od začátku…
8. série začala trilogií Zpátky v Červeném v únoru 1999. První epizodu vidělo přes 8 milionů lidí, a stala se tak nejen nejsledovanější epizodou Červeného trpaslíka, ale i nejsledovanější epizodou sitcomu na BBC2.
Na 8 milionů lidí čekalo docela velké překvapení, protože od minulé série se toho na palubě Červeného trpaslíka změnilo hodně.
Místo vyřešení cliffhangeru z minulé řady nás do děje uvedla scéna odehrávající se v místnosti, která připomínala ubikace Listera a Rimmera, ale byla mnohem špinavější a ošklivější. Rimmer se vrátil do seriálu, ale z nějakého důvodu už nebyl hologram, z nějakého důvodu byl naštvaný na Listera a z nějakého důvodu měli oba podivné růžové kombinézy.
Naštěstí jsme se brzy dozvěděli, co všechno se stalo: nanoboti obnovili Červeného trpaslíka i s jeho posádkou (včetně Rimmera) a všichni naši staří známí byli po prapodivných peripetiích úvodní trilogie odsouzeni na 2 roky do basy.
To byl námět, kolem kterého se odehrávala celá řada. V rámci celého seriálu se jednalo o úplnou změnu konceptu. Až doposud Červený trpaslík sledoval osudy malé skupinky kolem Davida Listera, posledního žijícího člověka, a v tom byl unikántní – šlo jen o vztahy v rámci malé skupinky hrdinů. Toto se s 8. řadou úplně změnilo. Když se vrátila celá posádka, přišel seriál o jeden ze svých nejtypičtějších prvků – Listerovu osamělost. Jádro příběhu už netvořily vztahy uvnitř malé skupinky vesmírných ztroskotanců, nýbrž jejich každodenní konfrontace se zbytkem posádky. Už vlastně nebylo ani tak důležité, že jsou ve vesmíru, jako to, že jsou ve vězení.
V příbězích samotných se tato změna projevila tak, že ubylo sci-fi konceptů a naopak přibylo dialogů.
Zároveň se také rozrostla samotná skupinka hlavních hrdinů. V minulé sérii odešel Rimmer, kterého nahradila Kochanská, a zároveň přibyl Holly. Teď se vrátil i Rimmer, což znamenalo, že v součtu měl seriál 6 hlavních postav! To na první pohled nemusí ničemu vadit, ale nezapomínejme, že Holly v Červeném trpaslíkovi kdysi skončila, protože ji tvůrci považovali za přebytečnou. Velký počet hlavních postav bohužel znamenal, že některé byly odsunuty na vedlejší kolej.
Nejvíce prostoru přirozeně dostali Lister a Rimmer, jejichž dialogy v cele získaly podobný styl jako ve starších sériích. Nečekanou dvojici vytvořili Kryton a Kochanská, kteří byli (vlastně byly) umístěny do stejné ženské cely, když byl Kryton klasifikován jako žena.
O zbývajících dvou postavách snad už v této sérii vůbec nemůžeme hovořit jako o hlavních. Holly se objeví jednou dvakrát za epizodu (většinou bez jakéhokoliv důvodu) a vyřkne nějakou hlášku, která většinou pouze ukazuje, jak postoupila jeho počítačová senilita. A chudák Kocour dostal snad nejméně prostoru ze všech. Sice ve 3. epizodě vstoupí do záře reflektorů jako mistrovský tanečník, ale dále už v sérii žádnou výraznější roli nehraje. Někdy to dokonce vypadá, že spíš patří k „ostatním“ vězňům než ke skupince našich hrdinů. (Třeba v Televizi Kryton je Kocourův parťák spíš Smrťák než kdokoli jiný.)
Jak jsme už zmínili, sci-fi příběhů ubylo na úkor konverzačních scén. Už samotný fakt, že hlavní hrdinové skončili ve vězení, znamenal, že vesmírných dobrodružství si pro tentokrát příliš neužijí. Naštěstí nezůstalo jen u občasných bitek o jídlo se spoluvězni, ale tvůrci stvořili jednotku zvanou Kanárci, která byla vždy vyslána do největšího nebezpečí. Tak se do nové řady dostalo trochu potřebné akce. Nutno říct, že bez Kanárků a jejich (mnohdy dost bláznivých) dobrodružství by to byla docela nuda.
Poprvé se Kanárci dostali do akce v epizodě Kassandra, která nejvíc připomínala zlaté časy původních sérií. Posádka se setkala s počítačem, který uměl předpovídat budoucnost. Přestože příběh dost připomínal Ozvěny budoucnosti z 1. série, jednalo se o docela kreativní a zábavný koncept, který na rozdíl od většiny 8. řady přinesl chytré sci-fi, jaké bychom od Červeného trpaslíka očekávali.
O tvorbu nějakého sci-fi příběhu se snažil i Pete, rozdělený do dvou samostatných epizod. Nejchytřejší sci-fi koncepty, se kterými jsme se v tomto dvojdíle setkali, bylo náhodné zastavování času a střevní pochody tyranosaura. Bohužel, veškeré zvraty děje spočívaly jen v tom, že časomet si dělal, co chtěl, a Kryton ho chvíli uměl ovládat a chvíli ne. Po intergalaktickém zmatku, jehož výsledkem bylo stvoření obřího dinosaura, proměnění násilnických vězňů v opice a přivedení kapitána na pokraj šílenství, se nakonec všechno vyřešilo jednoduchým stisknutím tlačítka zpětného chodu…
Zazvonil zvonec…
Jenom sympaťáci…, poslední epizoda této řady, a na dlouhou dobu i poslední epizoda celého seriálu, se kvůli golfovému turnaji Masters vysílala o 3 dny dříve. Její sledovanost byla oproti první epizodě této série poloviční, což dost vypovídá o tom, jak diváci celou řadu přijali.
Hlavním problémem, který potrápil posádku Červeného trpaslíka v tomto díle, byl korozní mikroorganismus. Ten naše hrdiny ale zpočátku vůbec netrápil, protože řešili starosti spojené s jejich podmínečným trestem… a nakonec s plánováním útěku z lodi. Je docela smutné, že po všem nebezpečí, co zažili, nakonec prchají z Červeného trpaslíka poté, co jim Baxter vyhrožuje, že jim rozmačká koblihy.
Nakonec neutečou naši staří známí, nýbrž celá posádka, a na hlavních hrdinech zůstává nelehký úkol porazit korozní mikroorganismus. Aby toho nebylo málo, pomoc hledají ve zrcadlovém vesmíru. Zdá se, že ten je tady hlavně proto, aby seriál nakoukl do některých zajímavých situací, které už nestihl více rozpracovat. Takže se krátce podíváme na kapitána Rimmera, hloupou blondýnu Kochanskou nebo chytrého profesora Kocoura.
A pak se Rimmer vrací na loď, aby zjistil, že všichni utekli do zrcadlového vesmíru a on je sám na rozpadající se lodi s korozním virem a pološíleným automatem na čokoládu. Škoda že Lister, Kocour, Kryton a Kochanská prostě zmizeli bez rozloučení.
Rimmerovo rozloučení je dojemné a strašidelné, přesně takové, jaké by mělo být. Ale poté, co Rimmer nakopne Smrt (kterou hraje režisér Ed Bye) do rozkroku, zůstává jeho osud stejně nejasný jako u zbytku posádky…
A to je konec Červeného trpaslíka. Nadobro? Ne! Ale na hodně dlouhou dobu ano. Jak to vypadalo, když se seriál podruhé narodil, se ale podíváme až příště.
