23. 03. 2019 | Pan Filuta
Pokud jedete v pátek večer pražskou hromadnou dopravou s velkým batohem a spacákem, očekávejte, že se na vás ostatní cestující možná budou divně koukat. Pokud ale potkáte podobně vybavené cestující, kteří stejně jako vy míří na Háje (a dost možná ještě dál), můžete zkusit prolomit ledy a začít konverzaci, protože je dost pravděpodobné, že máte společný cíl cesty – festival britského humoru, scifi a fantasy Trpaslicon.
Pátek
Letošní – už sedmnáctý – ročník začal v pátek 15. března. Jako každý rok se několik stovek lidí nahrnulo do obrovské tělocvičny Základní školy Květnového vítězství. (Bylo to zrovna v den „březnové porážky“.) Festival zahájila scénka z epizody Čekání na Boha, kterou předvedli Rimmer jako Rimmer a Kohy jako Holly. (Taky umí ďábelsky dobře dělat měsíc…) Následovalo úvodní slovo, které nám připomnělo, jak se máme ve škole chovat, a poté promítání již zmíněné epizody, jež byla tématem celého Trpasliconu.
V duchu Čekání na Boha se nesla i výzdoba. Všude visely Kocourovy hlášky z celého seriálu a také slavné kreslené kočičky od Garfielda po Simon’s Cat v čepicích podle své náboženské příslušnosti. Červenou nebo modrou čepičku také dostal každý návštěvník, ale jen organizátoři pochopili pravý smysl Cloisterových slov a nosili zelené čapky.
Klanět se všichni věřící mohli před Cloisterovým oltářem a také se mohli podívat na hvězdnou mapu ukazující cestu na Fušál.
Za zmínku také stojí to, že transparent s nápisem Trpaslicon, který letos dostal vylepšení v podobě dřevěných tyčí, na basketbalovém koši držel a vydržel po celou dobu Trpasliconu.
Večer se dělo spoustu zajímavých věcí. Zvláštní zpravodaj tohoto webu se pohodlně uvelebil na žíněnce v hlavním sále a sledoval epizodu Zlatý dvacátý, po níž následovalo stand-up vystoupení Jiřího „Rimmera“ Charváta.
O půlnoci pak oficiální program skončil, ale neoficiální pokračoval vesele dál. Mohli jste si zajít do simulátoru, kde až do dvou ráno běžely klasické epizody Červeného trpaslíka, do herny či deskoherny, kde jste si mohli zahrát prakticky cokoli, anebo jste se mohli jen tak poflakovat po rozsáhlých prostorách školy. Samozřejmě že tyto činnosti nepatřily k nejtišším, takže každý, kdo šel spát moc „brzo“ asi potřeboval iónský nervový chvat, aby vůbec zabral, ale to k Trpasliconu prostě patří.
Sobota
V sobotu nás vytáhlo ze spacáků jasné sluneční světlo. Náš zvláštní zpravodaj si obstaral snídani, přilepil H na čelo a odebral se do hlavního sálu, aby vyslechl přednášku cinčetápz retses hcínčazneS. Získali jsme nepostradatelné zkušenosti ze zpátečnického školství a všem návštěvníkům rozloženým na žíněnkách se jistě líbil tělocvik pozpátku.
Po přednášce následoval další sport. A to tak slavný sport, že se jako jediný může psát s velkým S (kromě ženského boxu nahoře bez). Ano, samozřejmě se jednalo o Mistrovství světa v zírání. Do tělocvičny narvané k prasknutí fanoušky, novináři z celého světa, trenéry, očními maséry a dalšími lidmi, bez kterých by tento turnaj nemohl probíhat, se dostavili sportovci, kteří roky trénovali, aby se mohli zúčasntit této akce. Letos nedorazily dvě tváře minulých let – úřadující mistr světa Kloboučník a světová rekordmanka Áďa – ale přihlásilo se mnoho nováčků. Zpočátku to nebylo nic moc, noví účastníci upadali do zapomnění po několika vteřinách a loni třetí Weri se bez nejmenších problému probojoval až do semifinále. Tam však narazil na ambiciózní závodnici Leňu. Ta se sice po pouhých 8 minutách podívala na komentátora Vikyho a automaticky prohrála, ale rozhodla se v souboji pokračovat.
Weri a Leňa na sebe zírali ještě dlouho… opravdu dlouho. Náš zpravodaj si dokonce stihl odskočit na přednášku o britských detektivkách.
A ta byla velmi zajímavá. Britské detektivky totiž nejsou jen Sherlock či Hercule Poirot, ale je jich mnohem víc. Spousta z nich kolem nás proběhne v televizi a ani je nezaregistrujeme. Přednáška poskytla zajímavý výběr a ukázala, že opravdu nemusíme pořád sledovat jen Červeného trpaslíka. 😀
Ve 13:00 měl už v tělocvičně začínat velký kvíz Červeného trpaslíka, ale musel počkat, protože semifinále stále pokračovalo. Byl to přímo dOKOnalý souboj. Stávající rekord byl 1 hodina 58 minut a ten padl! Zírači dokázali, že nějaká ta hodina je pro ně jen OKAmžik a nakonec se nový rekord vyšplhal až na 2 hodiny 8 minut, kdy Leňa mrkla.
Finále pak probíhalo souběžně s kvízem. Weri, vyčerpaný předchozím soubojem, mrkl po 25 minutách, a k titulu světového rekordmana si titul mistra světa už nepřipsal.
Teď ale ke kvízu. Ten se skládal ze 40 záludných otázek z prvních 8 sérií Červeného trpaslíka a prověřil každý aspekt našich mentálních schopností. A byl to opravdu zapeklitý kvíz. I admin tohoto webu se divil, kolik toho o Trpaslíkovi neví (třeba registrační číslo Nirvany Craneové), ale nakonec byl se svým výsledkem více než spokojen. 😛
Pár namátkou vybraných otázek:
Jaké písmeno natírá Lister v úvodní znělce?
Kolik tun mátové čokolády snědl Pete?
Z jakého kanálu byla kozatá rosnička?
Jaké kleště chtěl Eso na operaci Kocoura?
Když byly rozdány odměny za obě soutěže, začala v hlavním sále přednáška o britském conu Dimension Jump, který se konal minulý rok a kam se vydalo několik fanoušků z České republiky. Jejich přednáška byla plná dojmů a zážitků ze setkání s herci z Červeného trpaslíka a dalších věcí, které v Anglii zažili. Povídali třeba o tom, jak dlouhé fronty se stáli na focení s herci, jak jim dávali jako dárek česká DVD Červeného trpaslíka, jak producenta Paula Jacksona, který se až příliš rád fotil s fanoušky a vyváděl přitom různé věci, překřitli na Velkého úchyla, nebo o tom, jak se posádka Červeného trpaslíka shodla, že název Czechia je pro naši zemi špatný. A bylo to opravdu zajímavé, no řekněte, komu z vás se přihodí, že náhodou jede výtahem s Normanem Lovettem nebo Hattie Hayridge?
Po přednášce následovalo video s nepřekonatelnou lahůdkou. Legendární „Tapetování, malování, zdobení – vymaluj si sám“ to bohužel nebylo. Jednalo se o 01話 それは終わりから始まった, čili první epizodu Červeného trpaslíka Konec. V japonštině. V pozvánce na Trpaslicon jsme se vás ptali, co znamená „naginagimašta“. Pochytili jste to? Napište do komentářů.
Zvláštní zpravodaj zůstal v sále i nadále, kdy probíhala přednáška Milana Hanouska Čekání na Boha… té roky nové kosmonautiky, která pověděla mnoho zajímavého o tom, co nás (snad) v budoucnosti čeká na poli dobývání vesmíru.
Poté se promítala epizoda Samsára a souběžně s tím probíhala v herně soutěž v pojídání pálivých toustů. Odvážní jedinci do sebe v neuvěřitelném čase nacpali neuvěřitelné množství neuvěřitelně pálivých toustů. Všem patří velký obdiv.
Než si chilližrouti vymyli pusy, začala přednáška Františky Vrbenské na téma Cargo kulty a kočičí mýty, která ukázala, že na Čekání na Boha je víc pravdy, než by se mohlo zdát, a vzala nás na výlet na Vanuatu a podobně exotická místa, kde mnozí lidé uctívají západní civilizace a věří, že od bohů dostanou všechny ty zajímavé věci, které my považujeme za běžné.
Den se nachýlil a přišel čas na zlatý hřeb programu – VIP večer s maskami a dabéry.
Jako každý rok, i letos se soutěže zúčastnilo mnoho povedených masek, například Rimmer v kanafasu, Smrt, Bezzubka, souprava na leštění slonů, 11. doktor, genetická mutantka nebo Kocour. Nad kreativitou a šikovností těchto lidí zůstával mnohdy rozum stát.
Součástí večerního programu bylo tradičně i vyhodnocení celodenní soutěže. Letos se soutěžilo o nefalšovanou kočku (tzn. o to, kdo bude nefalšovaná kočka, aby si někdo nemyslel, že ta kočka byla hlavní cena). Soutěžící museli ukázat své znalosti módy, umět dobře číst nosem, vyznat se v kočičím náboženství a také v kočičích celebritách, jejichž obrázky visely po celé budově.
Okolo sedmé hodiny dorazili dabéři v dost obměněné sestavě. Z těch, které z minulých Trpasliconů dobře známe, dorazil jen Zdeněk Dušek a pan režisér Janoš Vaculík. Další hosté byli noví možná pro návštěvníky Trpasliconu, ale ve světě dabingu jde o známé osobnosti: Stanislav Lehký (v Červeném trpaslíkovi daboval Psa), Miloš Vávra (Queeg), Milan Slepička (Gándhí, Einstein Bob). S malým zpožděním o 1 den a 80 let dorazil i Adolf Hitler, tedy jeho český hlas – Jan Maxián.
Beseda byla úžasná jako vždycky. Jako tradičně Zdeněk Dušek mával bankovkou (loni to byla stovka, letos dvoustovka), Stanislav Lehký nás naučil přirovnání, že něco je jako sledovat TV Barrandov a nemít doma pervitin, Zdeněk Dušek se podělil o svou zkušenost ze seriálu Labyrint a ostatní mu dali za pravdu, že hrát mrtvolu není nic jednoduchého. Došlo také na úvahy o výši odměn za dabing a ukázalo se, že všichni kromě Jana Maxiána hráli nebo hrají v seriálu Modrý kód.
Dabing naživo připadl na Stanislava Lehkého a Honzu Maxiána, kteří znovu namluvili scénu z epizody Paralelní vesmír.
Náročný den na Trpasliconu zakončilo promítání epizod Dávat a brát a Důstojník Rimmer. Na dobrou noc jste mohli třeba ochutnat exotické ovoce v herně při soutěži Poznej, co je tohle za ovoce.
Neděle
Vyspali jsme se, někdo lépe, někdo hůř, a začal poslední den letošního Trpasliconu. V hlavním sále ho zahájila přednáška Moniq o tom, jaké hlášky z Červeného trpaslíka používá v běžném životě. Jako bonus připravila tousty se smaženkou, chilli a čatní, které byly opravdu… něco mezi jídlem a operací střev.
A následovala velká chvíle pro spoluadmina tohoto webu, který se podrobně podíval na ty nejhorší epizody Červeného trpaslíka. (Snad se vám to líbilo…)
A to už byl skoro konec Trpasliconu. Po promítnutí epizod Kryze a Džin z lahve přišlo slavnostní zakončení. Všichni jsme poděkovali organizátorům a tradičně po rimmerovsku zasalutovali.
Odteď už byl Trpaslicon 2019 jen historie…
… ale velmi hezká. Festival se vydařil snad ještě lépe než loni a za to musíme poděkovat všem organizátorům, kteří strávili hodně práce a času, aby zařídili jeho bezproblémový průběh.
Několik málo fotek a videí můžete najít na oficiálních stránkách Trpasliconu, něco málo teké v naší minigalerii níže.
A nezapomeňte se prokousat naším zvědavým dotazníkem 🙂
Děkujeme a nashledanou za rok!
