16. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Červený trpaslík
Série I Epizoda 2, „Ozvěny budoucnosti“
Vesmír
HOLLY: Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená ve skladišti. Po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. (Zmizí a znovu se objeví) Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku.
Chodba Červeného trpaslíka
LISTER sviští kolem na motorce.
LISTER: (Zpívá) …plutonium sám a sám doloval ve vesmíru starý horník se svou dcerou Clementine.
Zastaví naproti jídelnímu AUTOMATU a osloví ho.
LISTER: Lister, RD-5692.
AUTOMAT: Ano? Můžu Vám pomosst?
LISTER: Šlapeš si na jazyk.
AUTOMAT: Ano, já vím. Polucha ssisslání byla nahlássena na sselvissním. Omluvte potíže.
LISTER: Dal bys mi sendvič se slaninou a hořčicí a černý kafe?
AUTOMAT zabzučí a vydá pár gumáků.
LISTER: Tvoje slovníková jednotka taky nefunguje.
AUTOMAT: Jisstě, já vím. To bylo taky nahlásseno selvissnímu. Omluvte potíže.
LISTER: Tak se mi aspoň pokus o to kafe.
AUTOMAT: Jisstě. Pokussím sse. (Vydá kýbl)
LISTER: Tohle je kýbl.
AUTOMAT: Paldon.
Koridorem přiběhne RIMMER. Má na sobě tričko a šortky a vydává radostné zvuky trubky. Zastaví se, aby něco řekl LISTEROVI, ale neustále běží na místě.
RIMMER: Brýtro, Listere. Jak se žije v hippiovském nebi, ty těhotný lenochode smradlavý? Jakýpak je na dnešek plán? Flákání po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnout před hlavní večerní zevlovačkou? Ó bože, ty jsi ostuda lidstva.
Otočí se a odběhne pryč.
LISTER: (Do vzduchu) Dobré ráno, Rimmere.
Jídelna
RIMMER vběhne do jídelny a zastaví se.
RIMMER: Teď stop! (Dívá se na hodinky) 6:47, to není zlý čásek na kilásek. Škoda že jsem běžel jen 300 metrů. Ale zase jsem se zdržel s Listerem, to znamená o čtyři minuty míň, a taky jsem si vydech, abych nevypadal tak vyplivaně, až kolem něho poběžím, tak to taky odečtu a je to světový rekord! Výborně, Rimmsy, skvělá fyzička! Holly, dej mi čistou uniformu.
HOLLY: (Objeví se na zdi na monitoru) 9:47, Arnolde.
RIMMER: Ne, čistou uniformu, ty pitomče.
HOLLY: Podívej, zrovna teď nemám čas.
RIMMER: Hned!
HOLLY si povzdechne a RIMMER má náhle oblečenu čistou uniformu.
RIMMER: A rád bych krátký sestřih, Holly. Začínám vypadat jako jeden z těch Pekelných andělů.
HOLLY: Do 24 hodin dosáhneme rychlosti světla. A já musím řídit loď velkou jako město rychlostí, s níž se lidstvo ještě nikdy předtím nesetkalo. Nejsem kombinace mluvících hodin a Versaceho módních poskoků.
RIMMER: Holle, jsem sice pouhý hologram, ale stále nejvýše postavený technik na téhle lodi. Když já řeknu udělej něco, tak to uděláš. Rozumíš? Ty trapnej a nafoukanej filofaxi.
HOLLY: Co že jsem?
RIMMER: Slyšel`s dobře. A teď do práce. Velice nakrátko.
HOLLY: Dobře, Arnolde.
RIMMER má náhle nápadný a směšný účes tvaru včelího úlu.
RIMMER: Už to máš, Holle?
HOLLY: Ano.
RIMMER: Na ježka? A je to hodně krátké?
HOLLY: Ano, Arnolde.
RIMMER: Jak můj otec říkával: „Čerstvý krátký sestřih a nablýskané holinky a zvládneš všechno na světě.“ Což prohlásil pár minut před tou nešťastnou sebevraždou.
RIMMER odpochoduje pryč.
Ubikace
LISTER vytahuje krámy ze skříňky a balí je do krabice. KOCOUR jí a dívá se na LISTEROVU sbírku fotek, která běží na monitoru na zdi.
LISTER: Á! Tohle jsem já s Jimem Bexley Úprkem. Hrál fotbal za London Jets Nulová gravitace. Byl to přední útočník. A jak vidíš, byl vážně moc a moc a moc moc šťastnej, že mě poznal.
Na snímku se LISTER šklebí jako blbeček a Jim se na něj dívá s výrazem „Co je to sakra za vola?“ Fotka se vymění a vidíme ošklivé individuum vzdáleně podobné LISTEROVI.
KOCOUR: Co je to za chlapa?
LISTER: To je moje babička. Vychovala mě. Byla to bezva stará dáma. Jednou mě vylili ze školy, protože praštila ředitele, když jsem propad` z frániny.
Fotka se opět změní. Tentokrát na ošklivého bullteriéra. V pozadí je vidět kousek kabátu.
KOCOUR: Ú, a kdo je tohle?
LISTER: To, to je můj táta. Je to jediná jeho fotka, kterou mám.
KOCOUR: To je tvůj otec? Tak proto seš tak ošklivej.
LISTER: Ne, ne, tohle je jeho pes Hannah.
KOCOUR: Pes? A co to je?
LISTER: Domácí mazlíček.
KOCOUR: Fuj, hnusný, bué éé.
Začne drápat na obrazovku.
LISTER: Hele, jdi se spakovat, jdi si spakovat svý věci a nech mě taky sbalit, jo? Byl bys tak hodnej?
KOCOUR: Ještě, že ten pes se tady nikde nevyskytuje, protože jinak bych ho moh` prohnat.
LISTER: Vážně?
KOCOUR: Ano.
LISTER: Víš, jak jsou velký? Jsou kolem šesti metrů dlouhý a zuby maj jako tvoje noha.
KOCOUR: Ano?
LISTER: Jo.
KOCOUR: No, myslim, že bych ho stejně prohnal. (Odchází a vrazí zády do dveří.) Uááh! (Začne se opatrně rozhlížet do koridoru, než odejde.)
LISTER si všimne něčeho v akváriu.
LISTER: Ále, Lennone. Nevidíš, co je s McCartneym?
Přijde k akváriu a chňapne jednu z ryb. Přiblíží ji k uchu a začne s ní třepat, pak s ní praští několikrát o stůl a poslechne ji znova. Nakonec použije šroubovák, rybu otevře a odhalí, že je mechanická. Narovná v ní nějaké dráty.
LISTER: No jasně. A je to McCartney. Ta technika!
Zavře ji a vhodí zpátky do akvária, kde rybka začne plavat.
LISTER: Á, mistrovský dílo. A to tvrdili, že seš ztráta peněz.
Vstoupí RIMMER. KOCOUR ho následuje, chodí okolo něj s pohledem upřeným na jeho směšný účes. LISTER je zaměstnaný balením, takže si nevšimne.
RIMMER: Na co to čučí?
LISTER: Kdo?
RIMMER: Ten natvrdlý Kocour.
LISTER si všimne účesu a může puknout smíchy.
LISTER: Rimmere, co to máš za účes?
RIMMER: Ten vytvořil Holly.
LISTER: Proč?
RIMMER: Protože jsem mu to poručil.
LISTER: Vypadá dost směšně.
RIMMER: Směšný se může zdát tobě, Listere, ale mně se líbí. Připadám si jako muž.
LISTER: No, s tou vizáží nejspíš nějakýho klofneš.
RIMMER: Krátké vlasy dodávají muži vědomí důstojnosti a disciplíny.
LISTER: Rimmere, viděl jsi to?
RIMMER: Nepotřebuju to vidět. Já totiž nechci nikoho oslňovat. Tenhle sestřih je určený do akce, ne, abych s ním honil vodu. Je možná trochu strohý, spíše pro zelené barety. (Zasalutuje) Člověk je takový, jak vypadá, a já vypadám (Podívá se do zrcadla) jako pravá, nefalšovaná děvka!!! Holly! Holly!
HOLLY: (Na monitoru se objeví nehybný obrázek HOLLYHO) Toto je záznamník. Bohužel Holly momentálně nemá čas. Chcete-li nechat po pípnutí vzkaz, ozve se vám. Píp!
RIMMER: Holly, tady je Rimmer. Pamatuješ si na mě? Arnold Rimmer, ten ubožák, z kterého jsi udělal Helen Shapiro. Za tenhle podraz tě v pekle opražej na toast.
TOASTOVAČ: Říkal někdo, že by si přál toast?
RIMMER: Zmlkni! (K LISTEROVI, který si opět začal balit) Co to děláš?
LISTER: Chystám se do stáze. Holly ti to neřek?
RIMMER: Do stáze? A k čemu?
LISTER: Holly povídal, ať tam jdem, dokud poletíme rychlostí světla a mě napadlo, proč tam nezůstat než doletíme na Zem.
RIMMER: Na Zem? Ta je vzdálená tři miliony let! Tak dlouho sám nevydržím, budu z toho na hlavu. (Začne si upravovat svůj včelí úl) Holly, koukni, mrzí mě to, nechtěl jsem být hrubý. Mohl bych tě poprosit o svoje vlasy? (Žádná odpověď) Pěkně prosím, prstíčkem hrabu.
HOLLY: Budu o tom přemýšlet, Arnolde.
Řídící centrum
LISTER vstoupí držíc krabici se svými krámy. Následuje ho RIMMER již se svým normálním účesem.
LISTER: Holly ti to měl říct. Myslel jsem, že ti to nebude vadit.
RIMMER: Vadit? Proboha! Řekni mi proč. Lepší být tři sta tisíc milénií sám, než o sobě vůbec nevědět. Já se zabavím. Sepíšu ty křížovky, to vydá na pár století.
LISTER: Ale Holly tě vypne, než se tam vrátíme.
RIMMER: Ještě lepší. Zapnout mě, vypnout mě, jako bych byl nějaký robertek na baterky.
LISTER: Ale neblbni, tohle na mě nezkoušej.
RIMMER: A co bych zmoh? Já jsem mrtvý, Listere, nebo sis toho nevšim`?
LISTER: Já vím, že seš mrtvej. Tak kvůli tomu nefňukej!
RIMMER: Promiň, že obtěžuji.
LISTER: Podívej, vždyť jsi stejnej, jako když jsi žil. Stejná osobnost. Stejný všechno.
RIMMER: Kromě nepatrného detailu, že jsem tuhý.
LISTER: Smrt není žádný neštěstí jako bejvala za starejch časů. Už ti to nezničí kariéru jako dřív.
RIMMER: To oni tvrdí, ale když se přijdou o práci ucházet dva lidi a jeden bude mrtvý, kterého si vybereš?
LISTER: Toho, kdo má lepší kvalifikaci.
RIMMER: Pitomost! Kdys naposled viděl mrtvého hlasatele?
LISTER: Kanál 27, měl holografické zprávy.
RIMMER: (Dělá komické pohyby) Ale ne, žůžo ňůňo, kanál 27. Pěkná habaďůra. Vy živí nás nenávidíte!
LISTER: Rimmere, jestli se mám vrátit na Zem, tak se musím odebrat do stáze. A bude trvat 4000 let jenom než se otočíme. V týhle rychlosti nemůžeš udělat třístupňový obrat, jak určitě víš.
RIMMER: Ano, opravdu? A to máš z pohádky „Jak šla astronavigace na vandr“?
LISTER: Náhodou je to pravda.
RIMMER: Já vím, že ano, prófo. Astronavigační zkoušky jsem dělal devětkrát. Desetkrát! Když počítáš, jak mě chytla křeč.
LISTER: Rimmere, budeš vypnutý jenom, než se vrátíme na Zem.
RIMMER: Kde mě nebudeš potřebovat, takže mě už nezapnou.
LISTER: Mohli by tě vyléčit. Za tu dlouhou dobu věda určitě udělala pokroky.
RIMMER: Jo, vsadím se, že s léčbou smrti začali hned, jak jsme opustili Zemi. Ordinace jsou nejspíš narvané mrtvými. „Tak, pane Johnsone, tohle berte třikrát denně, brzy budete zase žít. Carol, další mrtvolu, prosím.“
LISTER: Ale mohli by!
RIMMER: Ano, Listere, mohli by, kdyby Země nevybuchla.
LISTER: Nebo jí neovládli mravenci.
RIMMER: To budeš ve svém živlu, jestli bude vládnout hmyz. Konečně dostaneš slušnou práci.
LISTER: (Drží krabici a chystá se odejít) Jo, jo.
RIMMER: Snad se dostaneš i do vlády.
LISTER: Ano, ano.
RIMMER: Možná se uchytíš dokonce jako manekýn.
LISTER odejde.
RIMMER: Jelito.
Ubikace
LISTER stojí před zrcadlem. Strká sprej pod triko a začne si ho stříkat do podpaží.
LISTER: (Zpívá) Na Ganymede a Titan, i já letěl tam. Města pořád stejná óóó, jen jedno z nich v srdci mám.
Druhou rukou vezme jiný sprej a stříkne si s ním na obličej.
LISTER: Óóó, Lunar, mě…
Vtom si uvědomí, že to, co si teď vstříkl na obličej byl deodorant do podpaží. Opatrně začne slídit pod trikem a vytahovat zpod něj chuchvalce pěny na holení. Pár jich vytáhne a plácne si je na obličej.
LISTER: (Pokračuje ve zpěvu) Lunar, město sedmé…
TOASTOVAČ: Víš, že neumíš zpívat.
LISTER: A ty snad jo?
TOASTOVAČ: Myslíš, že když jsem toastovač, tak nemám hudební sluch?
LISTER: No, tak jenom do toho.
TOASTOVAČ: Ehm, ehm. Vítejte ve Hvězdném tanečním sále. (Začne zpívat) Poleť lásko má, kam měsíc nad ře…
LISTER přijde k TOASTOVAČI a uhodí do něj. TOASTOVAČ přestane zpívat.
LISTER: (Pokračuje ve zpěvu) Lunar, město sedmé, tam nám bude fajn…
Vesmír
Červený trpaslík a všechno kolem se na chvíli rozplizne do velké bíle skvrny.
Ubikace
Barvy jsou stále zkresleny, ale rychle se vrací do normálu. LISTER je zneklidněn.
LISTER: Co to bylo?
HOLLY: Ea, ee, obrat 11:14, Dave.
LISTER: Ne, Holly, já myslim ten záblesk.
HOLLY: Překonali jsme světelnou bariéru o 24 hodin dříve.
LISTER: Ah. (Pokračuje v holení) A nestalo se nikomu nic?
HOLLY: (Jeho obličej na monitoru je rozmazaný a zkreslený) Nemůžu sloužit. Nemám o tom páru. Letíme rychlostí světla. Jsem pod parou.
LISTER: Holly, jsou tady všichni v pohodě?
HOLLY: Ne, já nejsem, Dave! Myslel jsem, že se s rychlostí světla vyrovnám, ale jsem nějaký rozmazaný. (Náhle otočí hlavu vlevo) A jak by to teprv rozmázly noviny.
LISTER: Holly, co je to s tebou? Ty máš přece IQ 6000, nebo ne?
HOLLY: Koukni, letíme rychleji, než je rychlost světla. Což mimochodem znamená, že vidíme něco, čím už jsme proletěli. I když mám IQ 6000, padá na mě splín a je mi blbě.
LISTER: A můžu pomoct?
HOLLY: Ne, není třeba, já si už nějak poradím. Trochu vlevo, hlavu vzhůru. Radši už zmizím. (Jeho obličej zmizí)
LISTER: (Holí se před zrcadlem a opět zpívá) Na Ganymede a Titan, i já letěl tam…
Náhle si uvědomí, že jeho odraz v zrcadle nedělá stejné pohyby jako on sám. Zastaví se a začne civět do zrcadla, zatímco jeho odraz se dál holí. Na chvíli se otočí a nevšimne si, že jeho zrcadlový odraz se řízl do brady.
LISTER: (Křičí) Rimmere! Rimmere!
Otočí se zpátky k zrcadlu a vidí, že jeho odraz se teď otočí a něco křičí. K odrazu přiběhne RIMMER. Opravdový LISTER se otočí, ale u něj, na této straně zrcadla RIMMER nestojí. Nakonec se LISTER otočí zpátky k zrcadlu, v němž si LISTER a RIMMER něco povídají, a začne se holit, ignorujíc odrazy v zrcadle.
LISTER: (Zpívá) Na Ganymede a Titan, i já letěl… (Náhle si uvědomí, že se říznul do brady, křičí) Rimmere!
RIMMER: (Přiběhne) Co? Co je?
LISTER: Nevidíš v tom zrcadle něco fakt podivnýho?
RIMMER: (Po chvíli tupého zírání na zrcadlo) Ano, tebe, ty šeredo.
LISTER: Ne, to bylo … vážně divný.
RIMMER: Co to bylo?
LISTER: Ale nic. Na tom už nesejde.
RIMMER: A na čem už nesejde?
LISTER: Na ničem! Zapomeň na to! Dyť je to fuk!
RIMMER: Ty už zase piješ ten marihuanový džin?
LISTER: Hele, kašli na to, nezáleží na tom.
RIMMER: Prima! Až zase budeš mít problémy s ničím a s tím, na čem nezáleží, klidně si tu hystericky křič moje jméno a já se přiženu jako vítr. Ano?
Chodba
KOCOUR tlačí stojan s obleky a potká LISTERA.
KOCOUR: (Zpívá) To kotě prtě šlo do stáze. Ou! To kotě prtě šlo spát. Jou. Jé, jdeme mé šatičky.
LISTER: Ježiš, co to děláš?
KOCOUR: Cos mi řek`, fešáku?
LISTER: Já, já, řek`, řek` sem, aby sis vzal pár maličkostí, bez kterejch se neobejdeš.
KOCOUR: Přesně! Tak si beru jen tohle. Tenhleten a dalších deset stojanů. Čím míň, tím dřív!
LISTER: Tohle všechno se tam bohužel nevejde.
KOCOUR: (Prohledává stojan) Dobře, nechám tady … tohle! (Vytáhne malý kapesník.) Nějak už se bez toho obejdu.
LISTER: Můžeš si vzít dva obleky a dost.
KOCOUR: Dva obleky? Tak to zůstávám!
LISTER: Ale to nejde. Než vylezu, budeš mrtvej.
KOCOUR: Dva obleky jsou smrt!
LISTER odchází.
KOCOUR (Volá za LISTEREM): Hele, když si uříznu nohu a nechám jí tady, smím si vzít tři?
Několikrát se pokusí zvednout tři prsty.
Řídící centrum
LISTER volá zpátky na KOCOURA.
LISTER: Za deset minut jdeme do stáze. Sejdeme se v lůžkovém prostoru.
RIMMER vejde do řídícího centra protějšími dveřmi.
LISTER: Ty, Rimmere, něco mě napadlo.
RIMMER: Cože?
LISTER: No, víš, že jdeme do stáze a tak.
RIMMER: Co jak jsem udělal?
RIMMER dojde doprostřed místnosti a LISTER si uvědomí, že nekouká na něj, ale někam do prázdna. Po celý zbytek konverzace RIMMER LISTERA ignoruje a mluví do vzduchu, zatímco LISTER se snaží zjistit, na koho to RIMMER mluví.
LISTER: Co myslíš tím „Co jak jsem udělal?“?
RIMMER: Listere, přestaň blbnout.
LISTER: Ale já vůbec neblbnu!
RIMMER: Právě jsem přemýšlel v knihovně. A rozhodl jsem se…
RIMMER se zastaví jako by byl přerušen, přestože LISTER ani necekl.
RIMMER: Zmlkni! Jak jsem říkal předtím, než jsem byl tak hrubě přerušen, rozhodl jsem se, že když půjdeš do stáze, chci zůstat tady a zapnutý.
LISTER: Cože? Úplně sám, po zbytek života?
RIMMER: Co jako?
LISTER: Eh?
RIMMER: A já se ptám co?
LISTER: Co se tady děje?
RIMMER: Jsi vesmírný šílenec!
LISTER: Já, že jsem šílenec?! To ty seš (Mává mu rukou před obličejem, ale RIMMER to neregistruje) vesmírnej blázen!
RIMMER: No, to asi bude deja vu. Zní to tak.
RIMMER zakroutí hlavou a odejde z řídícího centra. Když odchází, další RIMMER vstoupí protějšími dveřmi. LISTER se upřeně dívá za prvním RIMMEREM a dostane šok, když se otočí a spatří druhého RIMMERA.
LISTER: (Křičí) Ááááá! Rimmere! (Trochu se uklidní) Zrovna jsem tě viděl vyjít támhletěma dveřma.
RIMMER: (Teď mluví opravdu na LISTERA) Cože?
LISTER: Jak jsi to udělal?
RIMMER: Co jak jsem udělal?
LISTER: Právě jsi vyšel tadyhletěma dveřma.
RIMMER: Listere, přestaň blbnout.
LISTER: Já přísahám na život svojí babičky, žes vycházel tamtěma a těmahle jsi přišel!
RIMMER: Právě jsem přemýšlel v knihovně. A rozhodl jsem se…
LISTER: Rimmere, povídám ti…
RIMMER: Zmlkni! Jak jsem říkal předtím, než jsem byl tak hrubě přerušen, rozhodl jsem se, že když půjdeš do stáze, chci zůstat tady a zapnutý.
Když to řekl, LISTER si uvědomil, že tohle už slyšel předtím.
LISTER: Rimmere, právě jsi vešel a řekl jsi přesně tohle.
RIMMER: Co jako?
LISTER: Řekl jsi tohle!
RIMMER: A já se ptám co?
LISTER: No tohle! Řek` jsi tohle!
RIMMER: Jsi vesmírný šílenec!
LISTER: A pak jsi řekl: „To asi bude deja vu.“
RIMMER: No, to asi bude deja vu. Zní to tak.
LISTER: Tak teď zakruť hlavou a odejdi.
RIMMER zakroutí hlavou a odejde. LISTER běží za ním a kontroluje jestli nevchází třetí RIMMER.
Chodba
RIMMER jde koridorem, LISTER běží za ním.
LISTER: Rimmere, počkej! Ty to nechápeš!
V opačném směru kolem nich probíhá KOCOUR a v bolestech se drží za pusu.
KOCOUR: Můj zub! Můj zub! U všech koček, přišel jsem o zub!
LISTER: Kocoure, počkej! Rimmere, proboha!
Ubikace
KOCOUR loví rybičky z akvária cedníkem. LISTER a RIMMER vstoupí.
KOCOUR: A teď vás rybky ňamky zbaštím…
LISTER: Rimmere, poslouchej! No tak, kruci!
KOCOUR si všimne LISTERA a RIMMERA.
KOCOUR: Jé, jen jsem si hrál s tvými rybičkami. Nechtěl jsem je sníst!
RIMMER: Právě kolem nás prošel.
LISTER: To je asi tou rychlostí světla.
RIMMER: Holly, co se to děje?
LISTER: Vsadim se, že je to tim.
RIMMER: Ty jsi snad Holly?
LISTER: (Paroduje RIMMERA) Ty jsi snad Holly?
RIMMER: Holly?
HOLLY: Hmm?
RIMMER: Co se tady děje?
HOLLY: Já jsem desátá generace holografických počítačů s umělou inteligencí. Ne tvoje máma.
RIMMER: Jo, fantastické.
HOLLY: Co chceš tentokrát? Podepsat žákovskou? Nebo ti mám vyšít na teplákovou soupravu iniciály?
RIMMER: Holly, dívej se mi na pusu. Co … se … to … prosím tě … děje?
LISTER: Se zrcadlem a s Kocourem a tak.
HOLLY: Jo, tohle. Vidíte ozvěny budoucnosti. Nevysvětlil jsem to?
RIMMER: Co jsou ozvěny budoucnosti?
HOLLY: Jak jednoduše to chcete?
RIMMER: Ea, aby to pochopil i Lister.
HOLLY: No nazdar.
RIMMER: Je to těžké, já vím.
HOLLY: Takže tedy letíme RS, ano?
LISTER: Co je RS?
TOASTOVAČ: Rychlost světla.
LISTER: Nepleť se do toho.
HOLLY: Takže uvidíte události, k nimž teprve dojde, předtím, než je zažijete.
RIMMER: Á, takže vidíme střípky z budoucnosti.
HOLLY: Ano.
LISTER: Vidíš, co jsem ti říkal? Měl ses zeptat mě.
RIMMER: Můžou nás vidět?
TOASTOVAČ: Jistě že ne. Na co máš ten kokos?
LISTER: Tak počkat, takže náš Kocour si někdy v budoucnosti zlomí zub, ano?
HOLLY: Ano, ale nemyslel jsem, že to chcete takhle polopatě.
KOCOUR: Tak hele, nikdo mi zub lámat nebude!
RIMMER: Jak dlouho tohle bude trvat?
HOLLY: Dokud se nedostaví účinek zpětného nárazu a my nespadnem pod rychlost světla.
RIMMER: (Náhle si všimne něčeho na LISTEROVĚ pryčně) Co je tohle za fotku?
LISTER: To jsem já s Frankensteinem.
RIMMER: Ne, ta s těmi dětmi.
Na fotce je šíleně se šklebící LISTER a drží dvě děti.
LISTER: S dětma? Nikdy předtím jsem jí neviděl.
RIMMER: Á, Holly, je tohle ta ozvěna budoucnosti?
TOASTOVAČ: Ano, ovšem že je, ty … makovice.
LISTER: Dvě děti? Jak přijdu ke dvěma dětem?
Dívají se jeden na druhého.
Vesmír
Červený trpaslík se řítí vesmírem rychleji než světlo.
Koridor
Dva robíci jedou koridorem. Jeden z nich drží kus papíru. LISTER jde proti nim.
LISTER: (Zpívá) Na Ganymede a Titan, i já letěl tam. Města pořád stejná…
LISTER si všimne robíků.
LISTER: Copak to máte, kluci? (Vezme papír a čte) „Nechoď do stáze. Prosím, nenechávej nás s Rimmerem.“ Je mi líto, kluci, já musim. On vás potřebuje. Mně to tady už nebaví. Chci se vrátit na Zem! (Robící začnou mlátit hlavou o stěnu) No tak, neblbněte. Je mi jedno, jaký to tam je, ale musí to tam být lepší. A je mi fuk, jestli ji ovládli delfíni a všichni lidi jsou v lidskym akváriu, rozumíte mi? Já to chci jenom zjistit!
Náhle se ozve exploze. Koridor se zatřese a LISTER upadne.
LISTER: Co to bylo?!
Vyskočí a běží.
Jiný koridor
LISTER běží nahoru po schodech, koridorem a dolů po schodech.
Řídící centrum
Když LISTER vběhne, RIMMER už tu je.
LISTER: Co to bylo?
RIMMER: Obrň se a připrav na nejhorší, teď jsem tě viděl umřít.
LISTER: Cože?!
RIMMER: Varoval jsem tě, aby ses obrnil.
LISTER: Nedal jsi mi moc času.
RIMMER: Měls dost obrňovacího času!
LISTER: Ne, neměl. Ani jsi se neodmlčel.
RIMMER: No tak promiň. Ale já teď zažil něco přímo příšerného. To já viděl někoho, koho znám, umřít tím nejohavnějším a nejhroznějším způsobem!
LISTER: Vážně? Mě!?
RIMMER: Blbnul jsi s řídícím panelem!
LISTER: Já nechci nic vědět! Nechci nic vědět!
RIMMER: Ty nechceš vědět, jak umřeš?
LISTER: Ne. (Pauza) Bylo to rychlý?
RIMMER: No, neřekl bych, že šlo o extra rychlovku. Ne, pokud počítáš rozmetání kolem a srdcervoucí řev.
LISTER: Ty se v tom přímo vyžíváš!
RIMMER: Jak tohle můžeš vůbec říct?!
LISTER: Byl jsem to na beton já?
RIMMER: To ano.
LISTER: Nechci to vědět. (Pauza) Na kolik jsem vypadal?
RIMMER: Kolik ti je teď?
LISTER: Pětadvacet. Na kolik jsem vypadal?
RIMMER: Mmmm … pětadvacet.
LISTER: Do kosmu! Nejsem připravenej! Nejsem sakra připravenej!
RIMMER: Vypadal jsi překvapeně.
LISTER: Aha! Viděl jsi mi přímo do obličeje?
RIMMER: Měl jsi klobouk, ale byls to rozhodně ty.
LISTER chňapne klobouk, sundá si ho a strčí do šosu.
LISTER: Tady to máš, já klobouk nenosím. Takže se to nemůže stát. Já se bez klobouku obejdu.
RIMMER: Listere, stalo se to. S tím nic nenaděláš, zrovna jako s tím, cos měl včera k snídani.
LISTER: Ale ještě k tomu nedošlo. Mělo by dojít k tomu, že k tomu v budoucnu dojde, ale ve skutečnosti ještě nedošlo k tomu, že k tomu došlo.
RIMMER: Máš to marný! Dojde k tomu a jednou k tomu bude muset dojít. Bude to jako událost, která by mohla proběhnout v budoucnosti. Jak prosté, hochu. Natáhneš brka, pusinko.
LISTER: To tvrdíš ty.
RIMMER: Tvrdím to já a Albert Einstein, mockrát děkuju. Na tomhle jsme se náhodou s Albem shodli. Říká se tomu teorie relativity.
LISTER: No jo, to stačí, nech toho. Takže Kocour si v ozvěně budoucnosti zlomil zub, že jo? A když mu zabránim si ho zlomit…
RIMMER: (Samolibě) To nepůjde.
LISTER: …tak se můžu vyhnout smrti!
RIMMER: To nepůjde.
LISTER: A teď, jak si ten zub zlomí?
RIMMER začne broukat smuteční pochod a předstírat že nese rakev.
LISTER: Musí něco sníst. Něco hodně tvrdýho. (Na chvíli se zamyslí.) Moje zlatý rybičky! Sní moje zlatý rybičky! Holly, kde je Kocour?
HOLLY: Právě šel do tvojí kajuty, Dave.
LISTER: Á, u všech kosmáků!
LISTER vystřelí z místnosti. RIMMER vystřelí za ním.
Ubikace
KOCOUR přitancuje do místnosti.
KOCOUR: Jo, jo, jo! Jsem zpátky! Nic mi nechybí! Jak vypadám?
Vytáhne malé zrcátko a užije ho společně se zrcadlem na stěně, aby si viděl zezadu na hlavu.
KOCOUR: Dobře! Kéž bych byl někdo jiný, abych se moh` políbit. Hihihi. Snad bych moh vyzkoušet… (Rychle se rozhlédne po místnosti a nahne se nad akvárium) tyhlety! Mm-mm, právě jsem jedl. Ale jedna neuškodí. Jo! Jo!(Začne zpívat) A teď tu rybku ňamku zbaštím!
Vytáhne dva krajíce chleba a cedník a začne lovit z akvária.
KOCOUR (Stále zpívá): A teď tu rybku ňamku zbaštím. Jo! Jo! Ou, sakra.
Nakonec se mu podaří jednu rybku vytáhnout. Dá ji mezi krajíce chleba.
KOCOUR: Jo! Už tě mám! A teď, rybko…
Právě se chystá zakousnout se, když LISTER vrazí do místnosti, vyrazí mu sandwich z rukou a srazí KOCOURA na stůl. KOCOUROVA hlava je sražena do rohu.
LISTER: (Triumfálně zvedne rybu) Mám svojí rybu! Teď už neumřu! Teď už neumřu!
KOCOUR: Teď zemřeš, bláznivá opice! Zmačkals mi oblek! (Náhle si uvědomí, že je něco špatně s jeho pusou) Můj zub. Můj zub, můj zub!!! U všech koček, přišel jsem o zub!
KOCOUR vyběhne koridorem. LISTER je zničen. RIMMER vstoupí a tváří se samolibě.
RIMMER: Listere! Dovol, abych byl první, kdo ti vyjádří soustrast.
LISTER: Ty se v tom fakticky vyžíváš, co?
RIMMER: No tak! (Imituje LISTERA) Smrt není žádné neštěstí jako za starých časů. Už ti nezničí kariéru jako dřív. Hehe.
LISTER: Správně. Na všem se dá najít něco dobrýho.
Vezme láhev whisky a lokne si.
RIMMER: Máš naprostou pravdu! A proto uděláš ten největší rozštěp ve svém životě.
LISTER: Takže vyletím do vzduchu?
RIMMER: Tvoje kousky.
LISTER: To není spravedlivý. Je řada věcí, co jsem nikdy nedělal. Já … nikdy jsem nejed kuře vindaloo. A nikdy jsem nečet … (Pauza k přemýšlení) žádnou knihu. A taky chci mít rodinu. A taky si chci pořádně procvičit ty věci k tomu, abych jí vůbec měl.
RIMMER: Holly, chci poslat interní sdělení, prosím tě. Černě orámované. Začíná „Daveu Listerovi. Upřímnou soustrast s tvým úmrtím.“ Jak je ta báseň? „Poutníče znavený, zde hledej klid, neb jako já, i tys mrtev již.“
HOLLY: Bim, bam. Nouzový stav. Nouzový stav. Máme tady nouzový stav, Dave.
LISTER: Co je to, Holle? (Znovu si lokne, whisky)
HOLLY: Řídící počítač se přehřál a já potřebuju tvoji pomoc v řídícím centru, Dave.
RIMMER: (Nadšen) Úú!
LISTER: Tak jdem, 692. Nadešel tvůj čas. Tak co jsem měl na sobě?
RIMMER: Eaa … tuhle bundu a to červené tričko.
LISTER vytáhne klobouk a nasadí si ho, potom vytáhne dlouhou šedou trubku.
LISTER: Sám jsi to řek`. Nemůžu nic zarazit. Tak jdeme na to.
RIMMER: (Ukazuje na trubku) Ea, Listere, na co to máš?
LISTER: To se mi hodí, až začnu ječet a kopat.
RIMMER: Smrt nemůžeš praštit po hlavě!
LISTER: Jestli se ke mně přiblíží, servu z ní kůži!
Oba odejdou.
Chodba
LISTER kráčí koridorem, máchá trubkou a tváří se odhodlaně.
Řídící centrum
LISTER opatrně nakoukne do dveří řídícího centra. Divně to tam bzučí.
HOLLY: Nezvládám příval dat při rychlosti světla, Dave. Můžeš to za mě připojit na řídící počítač?
LISTER zvedne malý počítač a položí ho na hlavní ovládací panel, který má nějakou poruchu, protože z něj srší jiskry. Opatrně ho zapojí, zavře oči a začne mačkat spínače. Okolo to čím dál tím víc hlučí a LISTER křiví strachy obličej s každým
dalším sepnutím.
LISTER (Odpočítává, když mačká spínače): Šest … pět …
RIMMER se objeví za dveřmi. Zacpává si uši a tváří se nadšeně.
LISTER: …čtyři … tři … (Strčí svůj volný prst do jednoho ucha) dva … (Řve) Ááááááááááá! Jedna!
Zmáčkne poslední spínač. Zvuky a jiskření přestane. Všechno se vrátí do normálu. LISTER si to pomalu uvědomí a na jeho obličeji je znát úleva.
LISTER: Seš frajer, Listere! Ty neumřeš! Áááá!
Křičí v bolestech a upadne. Pak vidíme vyskočit KOCOURA, který LISTERA svalil.
KOCOUR: Áúááá! Pes útočí! Áááá!
Ubikace
LISTER a RIMMER vejdou. LISTER poskakuje jako maniak, RIMMER vypadá zklamán.
RIMMER: Jen se moc neraduj.
LISTER: Já jsem naživu! Jsem naživu!
RIMMER: Ale na jak dlouho? Stane se to zítra nebo ve čtvrtek.
LISTER: Nebo se to nestane vůbec!
RIMMER: Byls to ty! Viděl jsem tě. Vím, žes to byl ty.
Vtom si oba všimnou, že na LISTEROVĚ posteli někdo leží. Je to starý muž, zdá se že starý LISTER. Jeho pravá paže je mechanická a v levé ruce drží láhev piva.
STARÝ LISTER: Ahoj, Dave. Tohle jsem já. Tedy ty. Chci říct, že já jsem ty. Tohle seš ty ve věku 171 let. (Použije svou mechanickou paží k otevření lahve od piva) Vím, že to seš ty, protože když jsem byl v tvým věku, viděl jsem se ve svým věku … jak ti říkám … co se ti teď chystám říct. A ty si to taky řekneš … až budeš já.
RIMMER: Díky bohu, že jsi z toho ještě nezblbnul.
LISTER: Šššš!
STARÝ LISTER: Musím ti totiž říct o Bexleym.
RIMMER: Kdo je Bexley?
LISTER: Druhýmu synovi jsem chtěl dát jméno Bexley, po Jimu Bexley Úprkovi.
RIMMER: Tvůj druhý syn? A jak budeš říkat prvnímu?
LISTER: Jim. Po Jimu Bexley Úprkovi.
STARÝ LISTER: Tos nebyl ty, koho Rimmer viděl v řídícím centru. To byl Bexley.
LISTER: Tys viděl umřít mýho syna!
RIMMER: Na jednom smradovi nesejde. A co já, staříku? Co se stane se mnou? Bude ze mě důstojník?
LISTER: Já budu mít dva syny! Není to fantastický?
RIMMER: Ale jeden z nich umře.
LISTER: Každej jednou umře. Narodíš se a umřeš. Chvilka mezi tím se nazývá život a ten je pořád přede mnou!
STARÝ LISTER: Teď si dojdi pro foťák. Nemáš moc času. Vem foťák a utíkej do lékařské ordinace. Běž!
LISTER začne rychle hledat ve svém haraburdí foťák.
RIMMER: A co já? Co se stane se mnou?
LISTER: On nás neslyší. Dyť je z budoucnosti.
RIMMER: Ale když se tě zeptám teď, budeš si to pamatovat, a až z tebe bude on, můžeš mi to říct.
LISTER: Promluvil šéf.
STARÝ LISTER: Rimmere, chceš vědět, co se s tebou stane?
RIMMER: Ano!
STARÝ LISTER: Tak pojď sem.
RIMMER: Ano!
STARÝ LISTER: Pojď ještě blíž.
RIMMER: Ano!
STARÝ LISTER: Blíž!
RIMMER: Ano!
STARÝ LISTER se náhle začne smát a zmizí.
RIMMER: Ty cvoku! (Otočí se k současnému LISTEROVI) Ty seš korunovanej cvok!
LISTER odběhne z kajuty.
RIMMER: Jsem tady obklopen samými cvoky! Holly, ty jsi cvok!
HOLLY: Copak jsem?
RIMMER: Slyšel jsi!
Chodba před lékařskou ordinací
LISTER drží foťák.
LISTER: A co teď bude, Holle? Uvidíme můj pohřeb nebo tak něco?
HOLLY: Podívej, čím rychleji letíme, tím vzdálenější budoucnost se nám ozývá. A teď, protože jsme začali zpomalovat, se ozvěny budoucnosti blíží přítomnosti. Chápeš?
LISTER: Ea, ne.
HOLLY: Škoda.
RIMMER přichází. Teď má další směšný účes. Tentokrát vypadá jako někdo z Beatles.
RIMMER: Něco mi vysvětli. Já totiž nechápu, jak můžeš mít dva syny, když tady není žádná žena.
LISTER: To ani já ne. Ale určitě se při tom dost nasmějem.
Dveře lékařské ordinace se otevřou a vyjde další LISTER Nijak rozpoznatelně starší než současný LISTER. Drží dvě mimina.
LISTER Z BUDOUCNOSTI: Nevidim tě, ale vim, že ty vidíš mě. Rád bych ti představil tvý dva synky. Tohle je Jim, tohle je Bexley. Přestaňte vřískat a pozdravte, kluci!
LISTER z budoucnosti se zašklebí do foťáku a LISTER zmáčkne spoušť. Střih na detailní záběr fotografie, která se pomalu vyvíjí za titulky.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Norman Lovett Miroslav Táborský
Toastovač John Lenahan Luboš Bíža
Jídelní automat Tony Hawks Vladislav Rota
Starý Lister Craig Charles Oto Lackovič
Jim Lister –
Bexley Lister –
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Rekvizity: Mike Fallon
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka produkce: Alison Thornber
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Mario Dubois
Produkční manažer: George R. Clarke
Lesley McKirdy
Kostýmy: Jacki Pinks
Masky: Suzanne Jansen
Triky: Jill Dornan
Kamera: Mike Jackson
Technický koordinátor:Ron Clare
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Osvětlení: John Pomphrey
Zvuk: Tony Worthington
Dodat. zvuk. efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Designér: Paul Montague
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Eva Kalábová
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Jiří Charvát (Rimmer) + Tomáš Kučera (Kohy)
E-mail: charvat.jirka@gmail.com + kohy@cervenytrpaslik.cz