19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Vesmír
Vesmírem letí kontejner. Na straně má napsáno „Genetický odpad“ a „Neotvírat“. Vysílá zprávu…
HLAS: Nebezpečí. Neotvírejte tento kontejner s genetickým odpadem. (Jak kontejner rotuje, je vidět, že ze strany byla vyžrána díra) Uvnitř je agresivní a mimořádně nebezpečný tvor, živí se lidskou duší. Vyhledává vyšinuté, neurotické, nevyrovnané a citově narušené jedince.
Kontejner se blíží k Červenému trpaslíkovi. Cizí organismus se dostává do lodi.
Větrací šachty
Spletitými cestami se POLYMORF pohybuje po lodi. Pojednou vyleze kdesi v nákladovém prostoru. Záběr je pořizován z vnitřku polymorfovy tlamy.
Nákladový prostor
POLYMORF se zarazí před zrcadlem, kde vidí sám sebe. Zakryje si oči.
POLYMORF: To jsem já! Nééé, to nejsem já! Já vypadááám…
Začne se velice rychle měnit. Je z něj plyšový medvídek, pak kyblík, kytka, náklaďáček, panenka, telefon, slon, klobouk, baseballová rukavice, figurka, bubínek, houkačka, autíčko, dopravní kužel, kolečková brusle, kryt na lampu, nafukovací hračka, prasátko, panáček, nočník, budík, míč, bota, hrnec, plyšová koule, kartáč, kýbl, mechanický ptáček, soška, žárovka, sloupek, tenisák, lano a nakonec za neustálého chrapotu malý bílý králíček. Ten kousek popojde, ale pak se změní v basketbalový míč a kamsi odskáče.
Ubikace
V důstojnickém křídle, kde LISTER a RIMMER nyní žijí, LISTER připravuje jídlo. Vyndává lžičku s práškem z plechovky, na níž je napsáno „Červený trpaslík – Chilli prášek“. Má na sobě černý župan se zelenými okraji.
LISTER: Ani málo, ani moc – v tom je to umění! (Se lžičkou se přesouvá k mističce, ale k velkému překvapení do misky nevysype obsah lžičky, ale obsah zbylé plechovky) Správnej odhad!
KRYTON: (Vstupuje a nese hadici od vysavače) Říkal jsem si, že Vám tady trošinku vygruntuju. Bude to jen malinká chvilička.
LISTER: Teď ne, Krytone, kuchtim.
KRYTON připojuje hadici do rozkroku a začíná vysávat.
LISTER: Co ty nedokážeš!
KRYTON: (Zastaví vysavač) To není všechno, mám spoustu přístrojů, které stačí zastrčit do tříselné zásuvky, a mohu tedy vykonávat téměř všechny domácí práce.
LISTER: Třeba?
KRYTON: Tak například: cirkulárku, vrtačku … dokonce i šlehač.
LISTER: (Bere konec hadice, která je stále připojena ke KRYTONOVI) Takže si tam zastrčíš šlehač a můžeš ušlehat třeba španělskou omeletu?
KRYTON: Ovšem že mohu, pane, ale je zarážející, jak málo lidí ji má v oblibě.
LISTER dává hadici zpátky KRYTONOVI, který začíná znovu vysávat.
KRYTON: (Pokračuje ve vysávání, najednou se zasekne) Panebože, asi jsem vysál penci.(Vyplivne minci) Radši vyměním sáček. Ano, dojdu si pro nový.
KRYTON míjí KOCOURA ve dveřích. KOCOUR má sako z leopardí kůže.
KOCOUR: Mmmmm!!! Tady něco pěkně voní! Co to je? (Čichá) To jsem já! Zbožňuju tuhle kolínskou! (Zatočí se a jde ke stolu)
LISTER: Jenom pět minut tě dělí od nejlepší bašty tvýho života, nastav svý chuťový buňky na Def com 3!
KOCOUR stojí za stolem, na kterém jsou svíčky a různé lékařské náčiní.
KOCOUR: Teda, dal sis fakt záležet! Kdes vzal ty věci?
LISTER: Už jsem měl po krk tý umělý hmoty, tak jsem čmajznul na ošetřovně nádobíčko.
KOCOUR: (Znechuceně drží skalpel, který ležel na stole) To je skalpel?! To si mám krájet jídlo skalpelem, který byl v něčích vnitřnostech!?!
LISTER: Všechno je čistý, vypulírovaný jako sklo.
KOCOUR: (Přistupuje k LISTEROVI) A možná že tímhle kdysi prováděli jisté oblíbené židovské operace! A tím mám podle tebe jíst?!
LISTER: (Klepne KOCOURA do tváře koncem ruky) Radši vyndej z lednice cibulovej salát!
KOCOUR: (Zastaví se, když uvidí nápis na lednici) Mrazící jednotka na embrya?!
LISTER: Ty nedáš pokoj!?! Je čistá! Vydrhnul jsem jí!
KOCOUR: (Otevírá dveře lednice a mumlá) Salát, salát…
LISTER: V miskách na ledviny, vedle sáčku na vývod s chilli omáčkou.
KOCOUR s nedůvěřivým výrazem ve tváři odnáší dvě ledvinové misky ke stolu. LISTER dokončil mixování.
LISTER: To je ono, to bude dobrota!
LISTER otevírá mikrovlnnou troubu a svýma rukama do ní vhazuje obsah misky. Pak vhazuje rolované maso a stříkne tam z tuby něco jako kečup. Zavře dvířka mikrovlnky. Poté, co zazní cinknutí, otevře dvířka a vezme dva talíře plné hotového jídla. Odchází ke stolu.
LISTER: Há, ha chachá! Tak, jdeme na to! Už se to nese! Hezky se uveleb! (Dává talíř ke svému místu) Jeden kebab pro tebe … (Dává druhý talíř ke KOCOUROVĚ straně stolu) a jeden kebab pro mě.
Sedají si. KOCOUR shrnuje serviette do jeho límečku. LISTER drží ohromný kovový válcovitý předmět.
LISTER: (Nabízí) Citrónek?
KOCOUR: (Ukazuje na to, co LISTER třímá v rukou) Co to sakra je?
LISTER: Stříkačka.
KOCOUR: Ale na co?
LISTER: To je pro krávy, na umělý oplodnění. Vymyl jsem jí, je čistá, sterilizovaná. Tak dáš si ten citrón?
KOCOUR: (Odstrňuje serviette) Ehm, omluv mě. (Stoupá si)
LISTER: Máš tady jídlo!
KOCOUR: Nebudem jíst, ale provádět pitvu.
LISTER: To je jenom předkrm. A co hlavní chod!?
KOCOUR: Hele, nechceš snad po mně, abych se díval, jak servíruješ „Kuře chaucer“ v bažantovi? (Odchází)
LISTER: Seš světovej. (Bere láhev na vzorky moči s vínem a začíná si ho nalívat do kádinky) Já tě nechápu. Jeden se tady dře … a může se přetrhnout … a snaží se uvařit něco trochu na úrovni, a jak dopadne, he? (Napije se vína) Mmm, vynikající!
Chodba
Mezitím POLYMORF, jako basketbalový míč, skáče chodbou a následně přiskáče do pokoje.
Ubikace
LISTER překvapeně zvedá basketbalový míč. Pak ho nechává na stole. Zatímco vyhlíží ze dveří do chodby, změní se POLYMORF na druhý kebab a pokládá se na talíř.
POLYMORF: Á, mizíme!
Videopokoj
RIMMER se dívá na video a směje se. Je vidět jakési domácí video rodiny na pikniku.
KRYTON: (Do něčeho narazí, což způsobí trochu hluku) Eh, ježiš, omlouvám se, že ruším, pane. (Drží nový vysavačový sáček) Potřebuju jenom, eh eh… nezlobte se.
RIMMER: Ale, ne, Krytone, nic se neděje. Pouštím si jen nějaké filmy z dětství.
KRYTON se jde kouknout.
RIMMER: (Ukazuje na obrazovku) Tohle jsem já a tady jsou mí bratři: John, Frank a Howard. Jak my jsme se měli rádi! Čtyři mušketýři, tak jsme si říkali! Vlastně, jen tři – vždycky mě nechali dělat španělskou královnu. Šťastná doba… I když, ano, občas jsem býval terčem kanadských žertíků, ale nic zlomyslného.
Na obrazovce jsou dva chlapci ve skautských uniformách. Zatloukávají dřevěné kůly do země. Kůly jsou uvázány k nohám a rukám třetího chlapce ve skautské uniformě. Jeden chlapec namaže džem na skautíkovu tvář, druhý podrží plechovku označenou cedulkou „Mravenci“ před kamerou, a pak ji začne vysypávat na tvář přivázaného chlapce.
RIMMER: Jen takové ty obvyklé klukoviny: zašité rukávy, připínáček na židli… dokonce mi dali do pískoviště malou nášlapnou minu. Vzali ji z otcova skladu munice. Jak měli vědět, že to vybuchne? Bááááječní hoši!
Na videu je žena, která si čte knihu „Příručka dobrých škol“.
KRYTON: Řekněte mi, kdo je tohle? Vaše někdejší děvče, pane Arnolde?
RIMMER: Sotva.
KRYTON: Ne, ne. Řekl bych, že to není váš typ – taková tupá, stará treska.
RIMMER: To je moje matka.
KRYTON: Božínku, prosím vás, nezlobte se na mě!!!
RIMMER: Pusť to z hlavy.
KRYTON: Áh, ale jak bych jen mohl, pane? Vaši maminku jsem přirovnal ke staré, bláznivé, odulé rybě! A řek` jsem, že je prostoduchá, šupinatá piraňa! Naznačil jsem, že je ošklivá, ocasatá, mořská potvora, kterou cloumá senilita! Seschlá obojživelná škeble, která (Už doslova brečí) má, má méně rozumu, než měkkýš!
RIMMER: (Důrazněji) Pust to z hlavy! (Koukne se zpátky na obrazovku) Áh, stop! (Obraz se zastaví na paní Rimmerové, která si stále čte knihu) Tady je – velká žena! Velmi upjatá, škrobená, někdo by řekl – strohá! Někomu připadala chladná, jakoby odměřená. Ani v nejmenším! Ona pohrdala jen blázny, neztrácela čas s hlupáky. Smůla! Jinak bychom vycházeli výborně.
KRYTON: Omluvte mne pane, už půjdu. Toto je zcela očividně velmi soukromá rodinná záležitost. Neznám už žádnou rybu, kterou bych Vám vmetl do tváře, tak půjdu tryskem pryč. (Začíná odcházet, ale vrací se a v omluvě brečí ještě jednou) Né, pane, nezlobte se…
RIMMER: Jdi už!
KRYTON: (Odchází) …já jen, Pane Bože!
HOLLY se objevuje na obrazovce místo RIMMEROVY matky.
HOLLY: Nechci vyvolat paniku, Arne, ale podle všech výpočtů, by se na palubě lodi s určitou pravděpodobností mohla vyskytovat nějaká cizí forma života.
RIMMER: Myslíš jako minule, jak jsi nás všechny vzburcovala a vyletěli jsme nákladovými vraty s bazukoidy a ruksaky, a zatím šlo o Listerovy ponožky?
HOLLY: Nerozpoznala jsem genetickou strukturu. Z biologického hlediska šlo o novou formu života.
RIMMER: Střelila jsi naprosto vedle a nadělala z nás jelita!
HOLLY: Měl by sis otevřít masnu.
RIMMER: Kde to je?
HOLLY: Ztratil se mi. Někde na obytných palubách.
RIMMER: (Vstává) Jeden, aby se zbláznil. Sotva jsem si sedl…
Ubikace
LISTER stále sedí za stolem a konzumuje. KRYTON vchází s připojenou hadicí od vysavače ve své tříselné zásuvce.
KRYTON: Chutná Vám, pane?
LISTER: Je to dobrota, díky, dobrůtečka! Můj vlastní recept: „Šamanský kebab po ďábelsku“. Je to výtečný! Jako, když jíš lávu. Jednou sem to uvařil Petersonovi … byl tejden na marodce!
LISTER přidává špetku pepře na kebab a pozoruje uklízejícího KRYTONA. Kebab se zakroutí a kýchne.
LISTER: (Ke KRYTONOVI) Cos říkal?
KRYTON: Já jsem nic neříkal, pane.
LISTER zvedá skalpel a hodlá říznout do kebabu. Zjišťuje ale, že kebab se kroutí. Je zaražen, čehož kebab využije a skočí mu po krku. LISTER padá na zem a snaží se kebab shodit.
KRYTON: Vážně to máte rád takhle ostré?
LISTER: (Ukazuje na kebab, který se mu stahuje okolo krku) Chce mě to zabít!
KRYTON: Ano, musí to být dobré!
LISTEROVI se konečně podaří odhodit krvelačný kebab, který se okamžitě rozběhne za nějaké bedny.
LISTER: (Zděšen) Něco tu je!? Vidim to! (Tluče do beden baseballovou pálkou)
KRYTON: Není vám něco?
Je slyšet zvuk, jak POLYMORF mění tvar.
LISTER: Do kosmu, je pryč!
KRYTON: Co?
LISTER: (Panikaří) Jak je to možný!? Kam se moh` zdejchnout!? (Zdvihne ze země červené trenýrky a začíná si je nandavat) Vypadnem odsud, Krytone, dějou se tu divný věci. Něco moc, moc divnýho!!! Ta bolest v rozkroku…
Je vidět pohyb v LISTEROVÝCH trenýrkách, které začínají vydávat svírající zvuk. LISTER zakřičí!
KRYTON: Co je Vám ?
LISTER: (Naprosto bezhlavě křičí) Zbláznily se mi trenýrky – scvrkávaj se! Ježiši! Moje spodky, jsou živý a zmenšujou se!!! (LISTER padá zády na zem a svíjí se v bolesti) Pomoz mi, prosim tě, Krytone, pomoz mi, prosimtě, pomoz mi!!!
KRYTON si kleká a pokouší se LISTEROVI trenky sundat. RIMMER vchází a vidí zezadu na KRYTONA, který klečí přímo mezi LISTEROVÝMA nohama, navíc se stále zapojenou rourou v tříselné zásuvce.
LISTER: (Stále se divoce kroutí) Sundej mi je, stáhni mi je! Servi je ze mě!!!! No tak, Krytone. Snaž se…, no!
KRYTON konečně stáhne nezbedné trenky. Stoupne si a my vidíme, že trenky se scvrkly do takového rozměru, že by si je oblékla snad jen Barbie. Dává je na LISTEROVU palandu
RIMMER: (Nevěřícně stojí a říká LISTEROVI) Nemůžu říct, že mě to zas tak moc šokuje… ty přeřízneš cokoliv, viď?!
LISTER: Ty trenky, prosim tě, kde jsou?
KRYTON: Dal jsem je semhle a …(Dívá se, ale nemůže je najít)
LISTER: Určitě?
KRYTON: Není tu nic…
Je znovu slyšet POLYMORFA jak mění podobu.
KRYTON: (Prohledává LISTEROVU palandu) … jen deky, polštáře a…
LISTER: (Polekaný) Had!!!
KRYTON: …had.
RIMMER: Had?!
Kolem KRYTONA se náhle točí strašlivý hroznýš. Najednou se odrazí a v podobě chobotnice zaútočí na LISTERA. LISTER naštěstí bleskově reaguje a odrazí ji do opodál stojícího koše.
RIMMER: Co se to tady sakra děje?
LISTER: (Couvajíc od koše) Nesnáším hady! Děsej mě přímo příšerně. (Opatrně se přibližuje ke koši) Je to druhá nejhorší věc na světě, který se bojim.
RIMMER: Která je první?
POLYMORF změní podobu právě, když LISTER otvírá koš. Z něj se vymrští obrovská příšera jako z Vetřelce s obrovskými zuby.
LISTER: (K RIMMEROVI) Tahle.
Z tlamy příšery vyjede náhle chapadlo, které se přicucne k LISTEROVU čelu a začne sát.
Ošetřovna
LISTER spí na lůžku.
KOCOUR: Není mu nic?
RIMMER: Pokud to můžeme posoudit, tak ne.
KOCOUR: A kde je ta potvora?
RIMMER: Změnila se ve slizkou uslintanou stvůru a vypálila dolů po chodbě.
KOCOUR: Co to je? Nějaký mimozemšťan?
HOLLY: Ne, je ze Země – podle jeho profilu DNA ho stvořil člověk. Je to genetický experiment, který se nevyvedl.
KRYTON: Hmm, asi to byl pokus stvořit univerzálního válečníka. Mutanta, který mění podobu aby splynul s terénem a oklamal nepřátele.
KOCOUR: A co se zvrtlo?
KRYTON: (Dramaticky) Je šílený!
HOLLY: Živí se negativními emocemi: strachem, vztekem, pocitem viny, mindráky… Vysává je ze své kořisti.
KRYTON: Hmm, je to takový emocionální upír. Mění podobu, aby vyprovokoval negativní emoci. Kupříkladu Listera přivedl až na samotnou hranici strachu, a pak ten strach vycucal!
RIMMER: Takže Lister teď neví, co je to strach?
KRYTON: Přesně tak.
RIMMER: Tak co budem dělat?
LISTER: (Procitne a sedne si) Navrhuju vlítnout na něj a sejmout ho!
RIMMER: Listere, jsi nemocný, uklidni se. Nech to radši na nás.
LISTER: Skoro jsem ho dostal v naší kajutě, ale viděli jste sami, zaskočil mě.
RIMMER: Ano, stal se z něj dva a půl metru vysoký, nelítostný, hnusný zabiják.
LISTER: Co jste tak podělaný? Dáme mu přes držku! Hezky kolenem do koulí a zhebne jako nikdo jinej!
RIMMER: Určitě k tomu přihlédneme při budování strategie.
LISTER: Vyrvu mu průdušnici a umlátím ho k smrti tim koncem, kde jsou mandle!
RIMMER: Ano, ano, výborný nápad…
LISTER: Narvu mu pazouru do tlamy tak hluboko, že vytáhnu cedulku na jeho spoďárech!
RIMMER: Ano, ano… (Naléhavě) Krytone!
KRYTON vstříkne injekci se sedativy do LISTEROVI paže.
LISTER: Co to je, do kosmu? Nehraj si se mnou!
KRYTON: To, to je jen injekce na uklidnění, pane.
LISTER: Vy podrazáci, řekli jste si vo to! Všechny vás voddělám! Jednoho po druhym a je mně volný, jestli… (Zhroutí se)
RIMMER: No, díky Bohu za to. Tak, podle mě máme pouze dvě možnosti, za prvé: Chytit to a zabít; nebo za druhé: Utéct. Kdo je pro dvojku?
KRYTON: Dvojka mně docela vyhovuje.
KOCOUR: Dvojka je moje šťastné číslo.
RIMMER: Naložíme Kosmika a pakujeme se odsud.
HOLLY: A co Lister?
RIMMER: Ale, uzavřeme dveře zevnitř. Do startu to tu přečká v bezpečí.
HOLLY: Nezapomeňte, někde tam je a může být čímkoli!
RIMMER: Mizíme.
KRYTON: A co direktiva Hvězdné pěchoty, podle níž, je naší prvořadou povinností kontaktovat jiné formy života, vyměňovat si různé informace, a pokud je to možné, přivézt si je domů?
RIMMER: A co Rimmerova direktiva, jež říká: „Nikdy si nezahrávej s ničím, co má víc zubů, než celá Addamsova rodina.“?
RIMMER odchází a KRYTON s KOCOUREM ho následují.
Nákladová paluba
KRYTON monitoruje okolí, spolu s KOCOUREM si oba nesou bazukoidy.
KRYTON: (Tiše) Je tady.
KOCOUR: (Šeptá) Kde?
KRYTON: (Tiše) Někde.
RIMMER: Nastavte bazukoidy na infrastřely. (KOCOUR a KRYTON tak učiní) Až se objeví, zaměřte zhruba tím směrem a zbytek už udělají střely.
Vycházejí z výtahu a rozhlíží se. RIMMER se dívá do chodby.
RIMMER: (Mumlá) Něco tam je. (Křičí) Tam vzadu! Tam vzadu!!! Je to tam vzadu!!! Je to tam vzadu!!! Támhle! Támhle! (Ukazuje a šíleně rozhazuje rukama)
KOCOUR a KRYTON se vynoří zpoza krabic vedle RIMMERA a vystřelí dolů do chodby.
RIMMER: Promiňte, moje chyba. Falešný poplach.
KOCOUR: Idiote.
Střely se náhle otočí a vyhledávají si nový tepelný cíl – naše trio. Ti naštěstí v poslední chvíli uhnou.
RIMMER: Tomu nerozumím, hologram neprodukuje teplo a androidi taky ne. Co ty střely přitahuje?
KOCOUR se na moment zastaví, pak se kouká na RIMMERA a KRYTONA, kteří se upřeně dívají na něj.
KOCOUR: Sbohem, hoši. (Utíká pryč)
Energetické koule se vrací kolem RIMMERA a KRYTONA a zatáčejí kolem rohu, honí KOCOURA.
KOCOUR: No tak, dejte už pokoj!
KOCOUR běží kolem pár rohů a po několika peripetiích se střelami svede závěrečný boj. Stojí před nějakými dveřmi, které otevře ve chvíli, kdy střely letí přímo na něj, sehne se a dveře znovu zavře. Střely jsou teď zavřené v nějaké místnosti a na KOCOURA nemohou.
KOCOUR: Jo, to se musí umět. Hoši, kam se na mě hrabete.
RIMMER: (Hlas) Kocoure, kde jsi?
KOCOUR: Tady jsem!
RIMMER: Zůstaň tam – už pro tebe jdeme.
KRYTON: Pořád mluvte!
KOCOUR prochází mezi nějakými krabicemi, když tu náhle na něj promluví zezadu jakási žena.
ŽENA: Áh, copak to hledáš?
Oba pokračují v chůzi.
KOCOUR: Mutanta! Je nebezpečný, může se změnit v cokoli!
ŽENA: To je hrůzostrašné!
KOCOUR: Jasně, kotě, to si piš!
ŽENA: Musíš být hrozně statečný, když bojuješ s takovým tvorem.
KOCOUR: Jó, to máš pravdu!
ŽENA: A chytrý! Vsadím se, že jsi moc chytrý!
KOCOUR: (Zastaví se) Chytrý? Jasně, bez toho by to nešlo. Jak říkám, může se to změnit na cokoli. Musíš žhavit mozek na plné obrátky, být pořád ve střehu, jinak se k tobě přiblíží a cvak! Je po tobě. Pojď, puso.
ŽENA: Jsi chlap, jak má být – statečný, chytrý, hezký…
KOCOUR: (Se smíchem se zastaví) Jo, líbím se ti?
ŽENA: A jak, brouku. Jsi asi nejhezčí kluk, jakého jsem kdy viděla.
KOCOUR: No, já to nechtěl říct první.
ŽENA: Víš, co bych moc chtěla?
KOCOUR: Hmm?
ŽENA: Chtěla bych se milovat s klukem, jako jsi ty.
KOCOUR: No, snad bych někde v rozvrhu našel mezírku. Moment, co děláš tak … eh, za deset sekund?
ŽENA: Nic, co by nešlo zrušit. (Objede si zuby jazykem)
KOCOUR: Ahoj, já jsem Kocour.
ŽENA: Ahoj, jsem genetická mutantka.
KOCOUR: Ale né… neřikej?
POLYMORF se změní z ŽENY zpět v hnusnou oslizlou stvůru a přicucne se ke KOCOUROVU čelu.
RIMMER: Dostalo ho to, rychle!
KRYTON: (Klečí před KOCOUREM) Ah, pane Bože! Co Vám to udělalo? Ách…
RIMMER: (Najednou mluví jaksi strojeně a odměřeně, beze stopy strachu) Je mrtvý?
KRYTON: Jen v bezvědomí, ale podle psychoscanu zřejmě přišel o emoci.
RIMMER: O jakou emoci?
KRYTON: Přišel o marnivost.
RIMMER: To je tvoje vina, Krytone.
KRYTON: (Překvapeně) Mo-mo-mo-moje vina?
RIMMER: Měli jsme se držet pohromadě. Nechals ho samotného!
KRYTON: Ale to nebyla… eh…
RIMMER: Důvěřoval ti a jak dopadl?
KRYTON: Ach, prosím vás… cítím se tak…
RIMMER: (Změní se mu drasticky hlas) Provinile!!!?!!!
KRYTON: Ano.
KRYTON vypadá šokovaně, náhle se RIMMER změní ve zrůdu a začne KRYTONOVI vysávat emoci z těla. Skutečný RIMMER přiběhne a vidí POLYMORFA přicucnutého na KRYTONA. POLYMORF se otočí na RIMMERA. RIMMER předvede na zastrašení karatistickou pózu. Ta nezabere a tak začne POLYMORFA zahánět postaru.
RIMMER: Huš! Huš!
Polymorf se změní z vetřelce na malinkého netvorečka a odslizne pryč mezi krabicemi.
RIMMER: (Ke KRYTONOVI) Vezmeme Listera a padáme odsud!
KRYTON: Má mé špatné svědomí! Ztratil jsem svou jedinou emoci, která mi brání opovrhovat normami, morálkou a zvyklostmi lidské společnosti.
RIMMER: Nech si ty výlevy. Dělej! Vem Kocoura a pojď se mnou!
KRYTON: Dlabu na tebe, ty hadronová kebule!
RIMMER odchází.
Ošetřovna
Vodovodním kohoutkem se na ošetřovnu dostává beztvarý tvor – zjevně jde o POLYMORFA. LISTER se probouzí.
Chodba
RIMMER běží chodbou, pak se zastaví a otočí.
RIMMER: Kdes byl? Máme na spěch!
KOCOUR je oblečen jako vagabund a má chraplavý hlas.
KOCOUR: Nahodil jsem veget, Rimmeráku.
RIMMER: Dělej, Krytone, všechny nás zdržuješ!
KRYTON: (Drží bazukoid) Jo, a mám se snad po…?
RIMMER: Všechny nás kvůli tobě zabije!
KRYTON: No a?
Ošetřovna
Nějaká žena masíruje LISTEROVO břicho. KRYTON, RIMMER a KOCOUR vstupují.
KRYTON: A hele! To je pakoňova máma.
RIMMER: Máti?
RIMMEROVA MATKA: Ahoj, zlatíčko!
RIMMER: Co to tu děláš?
RIMMEROVA MATKA: Co asi myslíš, synáčku? (Líbá LISTERA)
RIMMER: (K LISTEROVI) Ty ses miloval s mou matkou!?
LISTER: Jo, chceš z toho něco vyvozovat!?!
HOLLY: To není tvá matka, to je polymorf!
RIMMER: (Polokřikem) Ty jsi teď měl mou matku!?
RIMMEROVA MATKA: Pětkrát! Byl jako divoký… hřebec!!!
KRYTON: (Paroduje RIMMERA) Velmi upjatá, velmi škrobená, strohá a chladná! (Směje se)
HOLLY: Nenech se vyprovokovat, jen tě chce naštvat!
RIMMEROVA MATKA: Synku, škoda, žes ho neviděl v akci. Byl jako písty ve strojovně zaoceánského parníku.
RIMMER: (Otočí se) Myslím, že se mi udělá špatně.
HOLLY: Nerozčil se! Na to čeká!
RIMMER: Lister a maminka… (Cedí přes zuby) Zlý sen, který se naplnil.
RIMMEROVA MATKA: Byl tak rozvášněný! Skoro jsem se bála, že mi vypadnou falešné zuby.
RIMMER: Rozkošné.
RIMMEROVA MATKA: Ty polohy, do kterých mě ohýbal!
RIMMER: Senzace, to muselo být kouzelné. Výborně…
RIMMEROVA MATKA: A co ten šikulka dokáže s neapolskými špagetami!
HOLLY: Jen klid, Arnie!
RIMMER: (Vybuchne) Neapolské špagety!!!!!
POLYMORF se přicucne na RIMMEROVO čelo, přímo přes „H“, a začne sát. Dosaje a RIMMER se zhroutí na zem.
Ubikace
Na ubikacích je hromadná porada. KOCOUR sedí na zemi a chlastá.
KOCOUR: (Značně opile) Kde to je teď?
HOLLY: Opět je v nákladovém prostoru, dříme po večeři, k níž měl strach, marnivost, špatné svědomí a vztek. Musíte ho chytit, nebo se vrátí.
RIMMER: (Má bradku, brýle, fajfku, oblečení a vůbec všechno asi jako typický člen Greenpeace) Vážení, jen proto, že je to nelítostný nestvůrný zabiják a uslintaný slizký netvor, nemusí ještě být špatný člověk. Musíme se vyjádřit všichni popořadě, navrhnout několik možných řešení, možná někdy při čaji.
KRYTON: (Na LISTEROVĚ palandě) Slyšíte sraba? Nemá v sobě špetku hněvu, chce vycouvat – je to ujetej trhlouš!
RIMMER: Na tom něco je, Krytone. Vezmeme to v úvahu. Davide? Davide, máš taky nějaký příspěvek do diskuse?
LISTER: (Na rameni má bazukoid a drží baseballovou pálku) Jó, to bych měl, Arnolde. Vydáme se dolů do skladu munice, vemem jaderný hlavice a přiděláme jednu k mý hlavě a… pošlu toho ksindla na pravdu boží! (Předvede hlavičku, kterou chce boj rozhodnout)
RIMMER: Dobře, to je dobrý nápad, Davide, ale necháme to chvilku uležet, ano? Eh, Kocoure, teď tvůj příspěvek prosím.
KOCOUR: Hhh, mě se na nic neptejte – jsem nula, jsem vzduch!
RIMMER: To je milé, děkuji mockrát. Takže, postoupíme dál. Snad si nikdo nemyslí, že jsem se prohlásil samozvaným vůdcem… chci jen posloužit jako organizátor. Krytone, vyslov se bez zábran.
KRYTON: Myslím, že bysme měli hodit Listera jako návnadu, a zatímco bude požírán zaživa, my se připlížíme zezadu a odpálíme to do stratosféry.
LISTER: (Nadšeně) Dobrej plán! To je zatim nejlepší, co jsem slyšel! Až tomu budu já křupat v hubě, tak vy po tom zezadu nenápadně skočíte!
RIMMER: Jo, ta možnost tu existuje, ano, eh, ale já mám jiný návrh. Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní bude sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček: „Mutanti ven!“, „Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!“ … a pokud je tohle nevyžene, pak už nevím co…
KRYTON: Už ti někdo někdy řek`, že seš hnusný, plesnivý povidlo, který má důvtip, šarm a duchapřítomnost německýho ovčáka po transplantaci hlavy?
LISTER: Dost keců, vy srágory, teď je čas udeřit! (Majzne se pálkou do hlavy) Plastikovej pytel se jménem tý zrůdy už čeká a já mu zatáhnu zip. A kdo mi zkříží cestu, dostane napalmovej klystýr!
KOCOUR: Já myslim, že maj všichni pravdu, kromě mě, takže zapomeňte, že jsem něco řek`.
RIMMER: No, domnívám se, že všichni zapomínáme na jádro našeho problému a to je: Jak si budeme říkat? Eh, podle mě si můžeme vybrat buď: „Liga proti slintajícím monstrům“, či můj oblíbený návrh: „Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti“. Eh, má to jednu nevýhodu – zkratka je „K.L.I.T.O.R.I.S.“.
LISTER: Jde vo to ho zabít! A jestli mám obětovat svůj život takovym trapnym způsobem, tak je to jedině dobře!
KRYTON: Jasně! Proč ne? I když to nevyjde, bude aspoň sranda!
LISTER: Jo, tak přestaňte klepat pantem a jde se na věc! A poslední živej je posera. Kdo jde se mnou?
RIMMER: No, nálepky na auto budou až ve čtvrtek, ale někdy člověk musí jednat spontánně. Přátelé, jdeme! (Následuje LISTERA ven)
KOCOUR: (Vstane) Jo, já jdu s váma. Třeba z toho vyrazim ňáký prachy.
KRYTON: Možná, že když vás vydám, tak mě nechá žít. Pohyb, šmejdi!!!
Skladiště
LISTER vyskočí zpoza krabic a začne kolem sebe máchat svou baseballovou pálkou, bohužel jeho produkce končí mohutným úderem do slabin. Za LISTEREM vychází RIMMER. Drží transparent „Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!“.
RIMMER: A všichni, prosím… (Zpívá) Jednou budem dááál, jednou budem dáál, jednou budem dál já vííím…
LISTER: (Za neustálého RIMMEROVA zpěvu) Vylez, ty měkkejši. Vyceň ty svý voslintaný zuby a já ti je vyrazim.
KOCOUR: Není tady!
KRYTON: Tady jsou – dobrý šťavnatý lidičky! Pojď na ně! Na muty, na muty!
Naše čtyřka dojde před dveře, kam KOCOUR předtím zavřel dvě infrastřely. Aniž by si toho kdokoliv všiml, obří POLYMORF se náhle zjeví za jejich zády. LISTER otevře svou baseballovou pálkou dveře a dvě zavřené střely se rozletí jejich směrem. Naštěstí se všichni čtyři stačí sehnout a střely dostanou POLYMORFA, který zrovna chtěl začít obědvat. Stvůra se rozprskne a emoce se vrátí svým majitelům. Vše je zjevně zase při starém.
KOCOUR: (Prohlíží si svůj „ohoz“) Fuj! Co to mám na sobě?
KRYTON: Eh, můžete mi to vůbec odpustit? Samozřejmě spáchám okamžitě sebevraždu. (Strká si hlaveň bazukoidu do pusy)
LISTER: (Odsunuje bazukoid z KRYTONOVÝCH úst) Ale ne… byli jsme všichni trochu mimo.
RIMMER: (Prohlíží si svou dýmku) To mi povídej.
KOCOUR: Pojďte, musim se hodit do gala. Jestli si hned nevezmu decentní oblek, musím rezignovat na funkci nejhezčího hocha na lodi.
KOCOUR odchází, následován KRYTONEM, RIMMEREM a LISTEREM.
Vesmír
Vesmírem letí stejný kontejner jako na začátku. Rotuje a je na něm napsáno: „Genetický odpad, obsah číslo 2“.
Chodba na Červeném trpaslíkovi
Chodbou skáče basketbalový míč. Obraz náhle zamrzá…
Epilog: Druhý polymorf, který byl o poznání méně inteligentní než ten první, se zabydlel v Listerově šuplíku na čisté trenýrky… kde zemřel o mnoho let později sešlostí věkem.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Hattie Hayridge Veronika Žilková
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Genetická mutantka Frances Barber Iva Buková
Mladý Rimmer Simon Gaffney –
Rimmerova matka Kali Greenwood Eva Kubíková
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Podílový manažer: Janet Smith
Pomocná kamera: Dave Fox
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Kamera: Dave Hodge
Střih: Sonia Lovett
Technický koordinátor: Tony Smith
Rekvizity: Stella McIntyre
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Videoeditoři: Ed Wooden
Mark Wybourn
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka produkce: Christina Hamilton
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Produkční manažer: Mike Agnew
Lesley McKirdy
Kostýmy: Howard Burden
Masky: Bethan Jones
Zvuk: Tony Worthington
Dodatečné zvukové efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Osvětlení: John Pomphrey
Designér: Mel Bibby
Manažer: Gilly Archer
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Helena Rejžková
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Hudební spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com