19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Ubikace
Na stole je rozložena stolní hra – je to golf. KOCOUROVA hlava se zdvihá přes okraj stolu. Má oblečenou dost směšnou čepici, strakaté kalhoty a červený svetr na golf s velkým znakem „Červený trpaslík“. Pečlivě vyměřuje odpal.
KOCOUR: A teď něco uvidíš! Do kopce a ještě přihrávku na green. (Na svém miniaturním golfistovi zatáhne za hůl a míček skončí v jamce)
KOCOUR: (Nadšeně) Ano, ano, ano, ano, anó, anóó!
Zapne magnetofon, který je vedle hřišťátka – na kazetě je nahraný aplaus a nadšený potlesk. KOCOUR stojí a vychutnává slasti vítězství. LISTER sedí se založenýma rukama u stolu a dost nešťastně kouká „do blba“.
KOCOUR: Jéé, vedu o čtyři a zbývá nám šest! Já jsem hvězda, hvězda, hvězda, hvězda!!! Ták, jamka 13.
LISTER: Co to dělám? Co to dělám!?
KOCOUR: To ti můžu říct přesně, nesleduješ hru! (Názorně ukazuje) Koukej se dolů a dávej pozor!
LISTER: Proč tohle vůbec hraju?
KOCOUR: Protože je neděle! Čas klidu, čas odpočinku a zábavy.
LISTER: Tohle je život na draka, nedokážu se bavit! Dyť neděláme nic jinýho, než hledáme nějakej způsob, jak zabít čas. Už toho mám dost. Už mám dost stolního golfu, už mám po krk „Člověče, nezlob se!“, už mě unavuje hrát volejbal přes jégrovky s nafouknutym kondomem!
KOCOUR: Jestli chceš, tak se na golf vybodnem, ano?
LISTER kývá.
KOCOUR: (Vytáhne hru v barevné krabici) Nezahrajem si „Malýho rybáře“? Vychutnej dobrodružství pravého rybolovu v pohodlí svého domova!
LISTER: Ne!
KOCOUR: Jasně! Tříkolkové pólo! Jeden rychlý zápas na pátém podlaží!
LISTER: To je pěkná zhovadilost! Dva dospělí chlapi na tříkolce honěj mičudu sem a tam bagetama po chodbě! To je uhozený, praštěný. Je to dětinský!
KOCOUR: Sám jsi to vymyslel!
LISTER: Já chci žít! Tohle je horší než vězení. Když seš v base, tak se aspoň těšíš, že tě jednou pustěj. Já chci žít, já chci pracovat, bejt mezi lidma. Chci chodit na rande, chci se milovat!
KOCOUR: Ze mě nevyrazíš nic lepšího než „Malýho rybáře“!
LISTER: (Odchází) Víš co, Kocoure, dej si vodchod.
KOCOUR: (Ukazuje na LISTERA) Jak chceš… Jak chceš! Ale příště ti nakašlu, až budeš chtít, abych jezdil slalom v mydlinkách z nákladové rampy. Nos si ty svý vlaječky sám!
Temná komora
Mezitím, KRYTON vyvolává nějaké fotky v komoře. Přitom poslouchá rockovou muziku s těžkými kytarami a chvílemi tančí. Náhle slyší nějaký zvuk zvenčí. Poslouchá, pak zmačkne knoflík na jeho opasku a z jeho zabudovaného osobního walkmana vystřelí kazeta. Začíná hledat zdroj zvuku. Zdá se, že přichází z fotky visící na provaze pro sušení. Scéna na fotce se hýbá – auto na fotce přijíždí. Na fotce vedle se KRYTON účastní párty.
HLASY: (Na fotce, zpívají) Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, Krytone, hodně štěstí přejem!“
Užaslý KRYTON se chytne za hlavu a vytáhne si oči, opucuje si je a dá si je zpět do hlavy.
KRYTON: (Na fotce, ověnčený páskami, v rozpacích) Ale, to je milé překvapení!
Ubikace
LISTER sedí u stolu, praská celofánové bubliny. Vypadá naprosto zdrceně. Je slyšet zpěv, RIMMER vchází do kajuty a je zjevně dobře naladěn.
RIMMER: Hmm, nádherná mše, Listere, měls jít taky – velmi povznášející. (Vidí LISTERA velmi sklíčeného) Co je s tebou? Áááh, máme listopad! Nadchází ti čas koupele.
LISTER: Buď vod tý lásky, nech si ty fóry. Teď na ně nemám náladu!
RIMMER: Co se ti stalo?
LISTER: Už mám všeho až po krk. Už mám všeho akorát tak po krk!
RIMMER: Čeho všeho?
LISTER: Tebe a těch tvejch zelenejch hadrů, těch tvejch baňatejch nosních dírek. Toho, jak se přiblble usmíváš, když tě někdo uráží. (RIMMER se směje se a má rozšířené nozdry) Mám plný zuby Kocoura, štve mě Holly. Mám dost tebe i sebe a taky Krytona! Mám všech po krk. Šílím z týhle lodi a z tohodle života. Všechno mě votravuje…
RIMMER: (Sedá si chápavě na židli vedle LISTERA) Ty jsi nešťastný, viď?
LISTER: Ten let do vesmíru – tam se to všechno zvrtlo. Kdybych se nedal naverbovat, tak mám dneska prímovej život.
RIMMER: (Ukazuje na červenou plastovou fólii s nápisem „Relaxační fólie“, jejíž bubliny LISTER práská) To je relaxační fólie, co? Chodil jsem do školy s klukem, který ji vynalezl. Zdařilo se mu něco neuvěřitelného. Byl milionářem v šestadvaceti! Fred Holden – bydleli jsme spolu. Ten ti byl tlustý! „Pašík Holden“ jsme mu říkali. (Pitvoří se a předvádí jak jednali s Holdenem) „Ahoj, pašíku! Co tvoje akné, pašíku?“ Představ si, jaký to byl ňouma. Podle něj byl ledovec chlap, co prodává zmrzlinu.
LISTER: Je to můj člověk. Vynalezl relaxační fólii.
RIMMER: Vždyť je to materiál, který se používal na balení. On ho jen nabarvil načerveno a nastříhal na čtverečky. A víš koho si vzal? Sabrinu Mulholland-Jjonesovou.
LISTER: Tu modelku ?
RIMMER: Jak je to možné? Největší kráska na západní polokouli a Pašík Holden, uhrovitý prťavý krypl, který odfoukl peřinu, když si dal k večeři květák!
LISTER: A co má bejt? Měl štěstí.
RIMMER: To máš pravdu. Chodils do školy s někým slavným?
LISTER: S Charlesem Keeganem. Ten byl docela slavnej.
RIMMER: Čím se proslavil?
LISTER: Zabil svojí ženu.
KRYTON: (Objeví se na monitoru) Promiňte, že ruším, pánové, ale měli byste zajít do temné komory. Dějou se tady moc divné věci.
Temná komora
LISTER, KOCOUR, RIMMER, a KRYTON jsou v temné komoře, prohlížejí se oživlé fotky. Na dvou fotkách vedle sebe KRYTON otvírá dárky. Na třetí fotce z oslavy dělá několik lidí mašinku.
KRYTON: To jsou mé staré fotografie.
LISTER: Cos to s nima udělal ?
KRYTON: Vyvolal jsem film jako obvykle, ale z neznámého důvodu ožily.
HOLLY: To asi způsobila vývojka. Musí být zmutovaná.
KRYTON: Nejprve se zdálo, že je to jen na mém filmu, ale děje se to s každým negativem. Tady z těch jsem udělal diapozitivy.
LISTER: Ukaž nám je.
KRYTON: Zhasnout!
Světla se ztlumí a zapne se projektor. Na plátně je oživlý diapozitiv svatební fotky. Kostelní zvony v pozadí zvoní.
RIMMER: Můj bratr Frank a zrovna se žení!
LISTER jde přímo naproti obrazovce. Zakopne o rámeček a náhle se ocitá uvnitř fotky, mezi svatebními hosty.
LISTER: (Udiveně) To je dílo, já jsem na fotce!
FRANK: Promiňte, mohl byste ustoupit? Chceme se fotografovat.
LISTER: Pane Bože, já jsem fakt na tý fotce!
FRANK: (Přistupuje k LISTEROVI) Pardon, zacláníte nám.
LISTER: Do kosmu, já jsem vážně na tý svatbě!
FRANK: Musíte dělat potíže?
LISTER: Páni, já jsem zase na Zemi! Jsem na tý fotce!
FRANK: Vážený, kliďte se odsud ! (Uchopí LISTERA důrazně za jeho ošuntělou „vaga“bundu)
LISTER: On na mě mluví a sahá na mě!
FRANK: Koukejte …(Udeří LISTERA pěstí do břicha) …vypadnout!
LISTER: Uf! On mě mlátí! Paráda! (FRANK bouchá LISTERA pravidelně do stejného místa na břiše) Hele, zase mě praštil! Au! No, jo. Uf! Jo. Dobrý, už pudu! (Obrací se, odchází stranou, ale udeří se hlavu o rámeček fotky) Vadí mi tady ten rámeček. (Jde ke druhému okraji fotky a zaklepe několikrát o rámeček) Kurnik, to je… (Vyskočí z fotky zpět do komory) …eh, k nevíře.
RIMMER: (Ke KRYTONOVI: Dej tam jiný album.
KRYTON vloží jiný obrázek. Ukazuje dva lidi v lyžařském oblečení pózující na fotku na vrcholu hory.
KOCOUR: Co je tohle?
KRYTON: Ta je pana Listera.
LISTER: Vůbec ji nepoznávám.
RIMMER a LISTER vstoupí do fotky a stojí teď vedle užaslé dvojice lyžníků.
RIMMER: Kdo to je?
LISTER: Nemám páru. Ale jo, už si vzpomínám! Rozesílal jsem haldu fotek z oslavy narozenin a místo jedný se mi vrátila tahle.
RIMMER: To je senzace. Opravdu tady jsme!
LISTER: Sleduj!
LISTER udělá sněhovou kouli a hodí ji po KOCOUROVI, který sedí v temné komoře. KOCOUR ji chytne jednou rukou a hodí ji zpět – LISTEROVI přímo do tváře,
KRYTON: Jde to také s černobílými. Zkusil jsem to na jedné hodně staré.
LISTER a RIMMER se vrací z fotky. KRYTON zasunuje nový diapozitiv. Na starém černobílém záběru mluví kdosi ze střechy k velkému davu.
RIMMER: To je Norimberk a Adolf Hitler! Jeho tým skončil druhý ve druhé válce.
V pozadí je slyšet Hitlerův projev a následné provolávání „Sieg Heil“.
KRYTON: Okopíroval jsem to z vašeho měsíčníku.
RIMMER: A z jakého?
KRYTON: Z „Fašistických diktátorů“. V říjnu byl fešák měsíce.
Náhle si všímají, že LISTER stojí vedle Adolfa, který má projev.
LISTER: Neposlouchejte ho! Je to příšernej cvok! Ať zvedne ruku ten, kdo má jedno varle, jo!?
Celý dav včetně Hitlera začne znovu hajlovat. LISTER ukazuje na Hitlera prst ve známém gestu.
RIMMER: Co to dělá? Posmívá se Adolfu Hitlerovi!
LISTER: (Na fotce mimo záběr vyvíjí nějakou aktivitu) Dej to sem!
RIMMER: To nejde, urážet vůdce Třetí říše!
LISTER: (Vyskakuje z fotky) Šlohnul jsem mu aktovku!
Položí ji na stůl a otevře. Nejprve vytáhne pár pout uvázaných k růžové mašli, následuje sendvič – Hitlerův oběd. Odklopí vrchní část.
LISTER: S chlebíčkem a salátem. (Vytahuje knihu) A jeho deník!
KRYTON: Chviličku, přepnu na překladatelský režim. (Bere knihu a čte) „Nesmím zapomenout: vypnout plyn, zaplatit účty, napadnout Československo.“
Zatímco KRYTON čte, LISTER vytáhne krabici zabalenou v hnědém papíru uvázanou provázkem.
LISTER: To je divný. (Čte nápis na balíčku) „Adolfovi s láskou, plukovník hrabě Von Stauffenberg.“
RIMMER: To je mi povědomé… Von Stauffenberg, něčím se proslavil… (Přemýšlí) …počkejte, to byl ten, který se pokusil zabít Hitlera tak, že mu dal bombu do aktovky! Ach, ta paměť.
Všichni čtyři se podívají nejdříve na sebe a potom na balík v LISTEROVÝCH rukách. KRYTON, KOCOUR, RIMMER a HOLLY se skryjí. LISTER drží bombu a přemýšlí, co dělat, pak balíček vykopne ze vzduchu zpátky na fotku a skrčí se. Bomba exploduje uvnitř rámu.
Ubikace
Záběr na titulek v novinách: „Hitler unikl v Norimberku bombovému atentátu“. Fotka na titulní straně ukazuje přeživšího Hitlera a na vedlejší fotce poněkud vyjukaného LISTERA. LISTER odloží noviny.
LISTER: No jo, kurnikšopa, máme tady stroj času!
RIMMER: Dostaneme se, kam budeme chtít, úplně všude!
KRYTON: Pokud to máme někde na fotografii.
RIMMER: Takže, kdyby měl náhodou jeden z nás fotku ženské nudistické pláže v Acapulcu plnou opálených, nahých, rozpustilých zajíčků, mohli bychom tam na dovolenou?
KRYTON: Zřejmě ano.
RIMMER: Krytone, vyndej mé album!
LISTER: Krytone, Krytone, potíž je v tom, že nemůžeš z tý fotky vylízt. Máš, máš jenom to, co vidíš.
KOCOUR: To znamená?
LISTER: Že nejde jenom tak si vzít fotku Země a vrátit se, nemohli bysme se hnout za rámeček tý fotky.
RIMMER: Až uvidíte tu fotku pláže v Acapulcu, ani vás nenapadne hnout se někam jinam!
KOCOUR: Takže je to k ničemu?
RIMMER: Ne, tak to bych netvrdil. Vemte si, kolik slavných lidí můžeme potkat, kam všude se podívat!
KRYTON: Zajeli bychom si do Dallasu v listopadu roku `63, stoupli si před Kennedyho vůz a zařvali: „Zalez!“ (RIMMER a LISTER se udiveně dívají na KRYTONA) Omlouvám se, asi se mi zkratoval čip pro dobrý vkus.
RIMMER: Teď máme ohromné možnosti. Máme obrovskou moc! Můžeme se vrátit v čase a odvrátit katastrofy.
HOLLY: A co determinismus? Co role náhody? Nemůžete nadělat paseku v historii!
LISTER: Uděláme jenom něco malýho.
HOLLY: Nejedná se o věci malé, když jde o změny v dějinách!
LISTER: Stačilo by pár drobnejch změn, abysme nezkejsli ve vesmíru.
RIMMER: Například?
LISTER: Kdyby se mi podařilo, že bych nešel k Hvězdný pěchotě a nedal se nalejt na loď, pak bych vedl jinej život, normální život doma na Zemi a netrčel bych tu další tři miliony let v tomhle obludáriu.
KOCOUR: Jak to chceš provést?
LISTER: S tímhle… (Vezme relaxační fólii) …to stačí. (Vezme do druhé ruky diapozitiv)
Temná komora
KRYTON: Můžem začít. (Vkládá diapozitiv)
Na plátně „hraje“ kapela na pódiu anglické hospody. Bubeník má vlasy sčesané dolů přes svou tvář a drží je na místě jeho brýle, kytarista má tetování a hlavní zpěvák má modré sako s ohromnými vycpávkami v ramenech a zpívá.
ZPĚVÁK: Ohmmmmmm… Ohmmmmmm… Ohmmmmmm… Ohmmmmmm… Ohmmmmmm…
KOCOUR: Co to je? Co to je za magora?
LISTER: To jsem já.
KOCOUR: Ty?
LISTER: Když mi bylo sedmnáct. Moje první kapela: „Degen a spol.“
KOCOUR: Co to máš na sobě?
LISTER: V těchhle hadrech jsme chodili. Jmenovalo se to „Mistr staniol“.
KOCOUR: Hele ten límec – od rogala k nepoznání! Hé!
LISTER: Myslel jsem si, jakej jsem frajer. Pojďte!
Všichni vejdou do fotky.
Hospoda
MLADÝ LISTER: Ohmmmmmm… Ohmmmmmm… Ohmmmmmm…
LISTER: Jeden z prvních hitů, co jsem napsal. Jmenoval se „Ohm“. (Napije se z piva)
RIMMER: Není nad starou dobrou písničku o lásce.
LISTER: Představte si, fakt jsem si byl jistej, že to rozjedeme. Hergot, já byl vůl.
RIMMER: Kdo jsou ti druzí dva?
LISTER: Tomu hippíkovi u bicích se říkalo Bubák. Nakonec se dal k policii. Stal se z něj velmistr svobodnejch zednářů. Basista je Gazze. Byl to neomarxistickej nihilistickej anarchista. Nakonec nastoupil u velký banky a má i svýho šoféra.
Písnička Ohm končí.
MLADÝ LISTER: Vááááu! Hahahá! Paráda! Jé, to je vodvaz! Jste sladký, vřelý, díky! A pro ty, co by měli zájem o trička kapely „Degen a spol.“ a podepsaný fotky naší kapely, jsou k mání v Bubákově fáru. To je ten oranžovej Ford, co má ojetý gumy a žádný přední sklo. Takže, za dvacet minut jsme zpátky s druhou půlkou, loučí se Degen, Bubák s Gazzem, čili spol. Takže zatím čaaaaaauuuu!
KRYTON: Co je to za podnik?
RIMMER: To je hospoda.
KRYTON: Hospoda, ano! Veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů.
LISTER: (Přichází se svým mladším já) Hoši, hoši. Chci vám představit sebe, v sedmnácti letech.
MLADÝ LISTER: To teda žeru! To je fakt síla! To je víc, než síla, ty jo!!! Tvý kámoši, jo?
LISTER: Jo. (Ukazuje) To je Kocour, Kryton a… (Koutkem úst) Rimmer.
MLADÝ LISTER: (K RIMMEROVI, dívaje se na jeho „H“) Bytelný tetování, vole! Co to znamená? Heavy metal?
RIMMER: Ano, ovšem.
MLADÝ LISTER: (Ukazuje na KRYTONA) A co tenhle? Ten jeho rypák je strašidelnej, že jo? Neměl bouračku? Vypadá, jako by mu kebuli přiskříp výtah! Fakt vejhul, totální nářez!
LISTER: Tak si sedni a sklapni!
MLADÝ LISTER: (Sedá si) Kde jste se tu vzali? Co mi chceš?
LISTER: Chtěl bych změnit naši budoucnost.
MLADÝ LISTER: Šílíš!?! Vole, seš rocková hvězda! To tě tak pruděj ty děsivý nájezdy fanynek?
LISTER: Z nás žádný hvězdy nebudou.
MLADÝ LISTER: Co? Jaks na to přišel? To je hovadina!
LISTER: Jak to říct, abych tě neurazil? Nebudeš slavnej, protože… umíš hovno!
MLADÝ LISTER: Co o tom víš, dědku!?! Seš moc starej na to, abys chápal, co chcem sdělit!
LISTER: Já jsem ty, vole!!!
MLADÝ LISTER: Fosil a k tomu kryptofašista.
LISTER: Drž hubu a poslouchej mě! Udělám z tebe boháče. Stačí když zajdeš na patentovej úřad a zaregistruješ tohle jako svůj vynález. (Drží relaxační fólii) Jmenuje se to relaxační fólie.
RIMMER: E-e, to je nemorální. Je to vynález Pašíka Holdena.
LISTER: E-e, byl!
MLADÝ LISTER: (Bere si fólii) Tohle je přece obyčejná balicí fólie, akorát nabarvená načerveno.
LISTER: Já vim.
MLADÝ LISTER: Je to kryptofašistickej buržoazní škvár!
LISTER: Udělá z tebe multi-multi-milionáře.
MLADÝ LISTER: Mě prachy nezajímaj! Nenávidím prachy, pohrdám majetkem. Je tak … kryptofašistickej!
LISTER: Přestaň říkat, že je všechno kryptofašistický. Děláš ze mě úplnýho debila!
MLADÝ LISTER: Hele, kapelu nerozpustim. Muzika je můj život.
RIMMER: Má pravdu! Nesmíš ho nutit, aby nechal muziky. Ta jeho písnička „Ohm“ – to je majstrštyk!
MLADÝ LISTER: Vidíš?
LISTER: (K RIMMEROVI) Ty mlč! (K MLADÉMU LISTEROVI) Chci ti dopomoct k úspěchu.
KOCOUR: Áh, vzdej to. Ten kluk je blázen!
LISTER: Jsem to já!
KOCOUR: No právě!
MLADÝ LISTER: Úspěch je mi lokr. Je to moje budoucnost, půjdu svou cestou.
LISTER: Když půjdeš svojí cestou, skončíš v kosmický lodi s nim (Ukazuje) a s nim a s nim, na celej zbytek věčnosti. Nebudeš mít žádnou budoucnost. (Stoupne si) Přemejšlej o tom. Jdeme!
Jak druzí odchází, RIMMER postojí, aby promluvil s MLADÝM LISTEREM.
RIMMER: Nemáš náhodou desku s tím „Ohm“? Vzal bych si ji s sebou.
MLADÝ LISTER: Jsou všechny v autě.
RIMMER: Ááh, to je škoda. Pořád mi zní v uších, je tak chytlavá! Ohmmm! Jen piš takové hity dál. (Zpívá si „Ohm“ ještě několikrát, když odchází)
MLADÝ LISTER: Sympatickej kluk!
Temná komora
Vyjdou z hospody skrz plátno do temné komory.
KRYTON: Co teď?
HOLLY: Víte, bude to chvilku trvat, než se linie času vytřídí, a pak uvidíme, jestli to vyšlo.
LISTER: (Začíná mizet) Už je to tady! Já mizim!
LISTER mizí, následován KOCOUREM a KRYTONEM.
RIMMER: Co se stalo?
HOLLY: No, Lister pozměnil linie času a žil úplně jiný život. Nikdy neodletěl s Červeným trpaslíkem. Nedošlo ke zrození Kocoura a nikdy jsme nezachránili Krytona, takže taky zmizel.
RIMMER: Zůstali jsme jen my dva?
HOLLY: Na celý zbytek věčnosti.
RIMMER… (Odchází) Ne, děkuju. Najdi ho a přiveď ho zpátky.
Temná komora, později
RIMMER se vrací do temné komory a radí se s HOLLY.
RIMMER: Tak co?
HOLLY: Mám ho.
RIMMER: A co?
HOLLY: Relaxační fólie, vynálezce: David Lister, věk 17.
RIMMER: Sakra!
HOLLY: Zahynul při letecké nehodě, v osmadevadesáti.
RIMMER: V devadesáti osmi?!
HOLLY: Byla to nepochybně jeho vina. Miloval se se svou čtrnáctiletou ženou a zanedbal řízení.
RIMMER: Nemáš nějaké fotky?
HOLLY: (Šokovaně) Z toho? To né!
RIMMER: Ne, já myslím, abych si pro něj mohl dojít.
HOLLY: Existuje jen jeden záznam, ale ten se ti nebude líbit.
RIMMER: Ukaž mi ho.
Z monitoru zmizí HOLLY a objeví se název začínajícího pořadu.
UVADĚČ: Náš program, to jsou schody do nebe a na nich už stojí Blaize!!!
BLAIZE Falconburgerová se objeví na obrazovce. V pozadí je obrázek anglického sídla.
BLAIZE: Dobrý den. Vítám vás u pořadu „Životní styl nechutně bohatých a slavných“. Představím vám nejmladšího miliardáře světa, Davea Listera zvaného „Relaxační fólie“. Za mnou vidíte anglické sídlo pana Listera. Dal si celý dům přepravit, cihlu po cihle, z druhého konce ulice, jen aby unikl svým sousedům. (Sundá si brýle) To víte, s takovým balíkem se dostanete leckomu mezi nohy! (Frkne) Štěrk kolem sídla pochází z Buckinghamského paláce. Dave Buckinghamský palác koupil a nechal ho rozdrtit na štěrk. Tento muž má tak silný štos peněz, že byste jím klidně umlátili velrybu. Dave Lister má také hudební ambice. Teprve loni se jeho singl „Ohm“ umístil na první příčce hitparády, když sám skoupil tři milióny výlisků. V jeho domě nikdy nebude nouze o popelník. Přesto, jako u mnoha lidí, kteří, jak se zdá, mají vše, změnila Daveův život tragédie. No, vlastně nezměnila, můžeme pouze doufat. (Nasadí si brýle) A teď si posvítíme na doktora Boba Prasáka, vynálezce zpívajícího kondomu.
RIMMER: (S naprosto znechuceným výrazem) Stop! To mi stačí.
HOLLY: A co chceš udělat?
RIMMER: Vydám se tam. Vydám se ho zachránit!
HOLLY: Zachránit?
RIMMER: Je to má povinnost. Úkol pro pravého, notorického mizeru!
Listerovo sídlo
LISTEROVA limuzína vjíždí do sídla, které bylo předtím vidět za BLAIZE. Prudce zastavuje u vstupního průchodu, kterým právě vyšel personál. První z limuzíny vychází pár bodyguardů, mají oči na stopkách a mluví do vysílaček. Pak komorník otevře dveře auta a vystoupí LISTER. Komorník, který otevřel dveře limuzíny, má připravenu ruku k plácnutí.
LISTER: (Plácne sluhu do připravené ruky) Čau!!!
Hlavní sluha jde průchodem dopředu a vítá LISTERA.
GILBERT: Pane mistře, Listere, jsem nadmíru potěšen, že vás mohu přivítat doma.
LISTER: (Dosti rozmáchle gestikuluje) Čau, krasavče. Ty máš ránu, baby!
GILBERT: Ovšem.
LISTER: (Provádí s GILBERTEM dosti složitý pozdrav) Jsi mizera, mizera, mizera, mizera chlap! Uaúúúa!
LISTER vchází po nádvoří, GILBERT dává oči v sloup.
Nádvoří
V nádvoří je asi 25 metrů vysoká socha LISTERA, v „toaletní pozici“, držící si penis, umístěná tak, aby močila do nádvorní fontány.
GILBERT: Je mi velmi líto, že to s tou sochou nevyšlo, pane. Dodavatelé stále nenašli způsob, jak to udělat, aby čurala šampaňské, ačkoli jsem si zcela jist, že do královské návštěvy o víkendu, bude plně funkční.
LISTER: Páni, to bude žrádlo. To je uzemní!
GILBERT: (Vzdech) Jistě, pane. Ještě teď se tomu geniálnímu žertu musím smát. Téměř jako ze Swifta: „Jemný jako dýka.“
Jídelna sídla
LISTER sedí na konci dlouhého dřevěného stolu. Jeho snoubenka, Lady SABRINA Mulholland-Jjonesová, sedí na druhém konci. Hraje vážná hudba a mluvící lidé mají slušnou ozvěnu.
SABRINA: Dnes jsem to řekla tatínkovi. Všechno o nás dvou.
LISTER: A jak to starý pán vzal?
SABRINA: No, nebyl příliš nadšený. Víš, jen tam tak seděl na vrhačce na asfaltové holuby a křičel: „Tak škubni!“
Vstupuje personál kuchyně nesoucí talíře s jídlem.
GILBERT: Pro madam – ústřice á la Greche. Pro pána – sendvič s klobásou a cibulovou polevou se sklenkou pasterizovaného mléka.
LISTER: Super! Tim jsme se živili, když jsem byl v kapele.
GILBERT: Na Vaší žádost jsme ho ráno dopravili helikoptérou z rybího bufetu „U piráta Luigiho“. Jeho pochoutky nemají obdoby.
RIMMER se náhle objeví v rohu pokoje.
GILBERT: (Nepatrně zmaten) Promiňte, pane, ale zdá se, že v rohu pokoje stojí nějaký gentleman.
RIMMER: Listy, to jsem já! To jsem já, Rimmer! Rimmsy, Arnie Rimmer! Arny, ten starý drsňák! Rimmer, Rimmer!!!
GILBERT: Ten pán se zřejmě jmenuje Rimmer, pane.
LISTER: My se známe?
RIMMER: Ach, jestli se známe? Jsme jako bratři! Přátelé z Červeného trpaslíka!
LISTER se dívá dosti zaraženě.
RIMMER: Ty se nepamatuješ, viď?
LISTER: No a na co?
RIMMER: Ovšem, že se nepamatuješ, vždyť se to ještě nestalo.
SABRINA: A co se to mělo stát?
RIMMER: (Poprvé si ji všimne) Sabrina Mulholland-Jjonesová!
SABRINA: Ano?
RIMMER: Slavná Sabrina Mulholland-Jjonesová! Modelka, spisovatelka a členka mezinárodní smetánky.
LISTER: Je to moje micinka.
RIMMER: „Tvoje micinka“? Mluvíš o nejstarší dceři vévody z Lincolnu jako o „své micince“?!
LISTER: Gilberte, vyprovodil by jsi pana Rýmu ke dveřím?
RIMMER: Ale já jsem tě přišel zachránit!
LISTER: Vyhoď ho, Gilberte, je to pošuk.
GILBERT: Kdybyste ráčil tudy, pane.
RIMMER: Byli jsme přátelé! Kamarádi!
GILBERT: Nedělejte scény, pane.
RIMMER: Tomuhle říkáš štěstí? Žít se servilními lokaji a placenými patolízaly. A z bohyní lásky, sexbombou a superhvězdou. Tomu říkáš spokojenost? Víš, když tu tak stojím a dívám se na nás dva, tak si musím položit prostou otázku: „Kdo z nás dvou je tady boháč?“ Ty, se svou stovkou domů a soukromým ostrovem na Bahamách? A se svou multimiliardovou obchodní říší, nebo já s… s…, co vlastně mám? Jsi to ty, viď? Teď je mi to naprosto jasné. Ty – bohatší a šťastnější.
GILBERT: Račte, pane.
RIMMER: (Odchází, jen na chvíli se zastaví a otočí) Měl jsem uvést pádnější argumenty. Sbohem.
Nakročí a zmizí.
Temná komora
RIMMER se vrací na Červeného trpaslíka.
HOLLY: Jaks dopadl?
RIMMER: Ani se neptej. Neposlouchal. A ani mě nepoznal! Myslel si, že jsem neurotický, narušený pomatenec!!!
HOLLY: Víš jistě, že tě nepoznal?!
RIMMER: (Něco ho napadne) Počkej chvilku, jen co by fólií lupnul! Když to dokázal on, proč ne já? (Přistoupí ke stolku, kde jsou rozložené fotky) Tyhle fotografie – mám tu někde jednu z internátu, když mi bylo osm. Můžu vynalézt tu fólii před ním. Já tam můžu být první!
HOLLY: V tom případě zmizíš a obrovsky zbohatneš a Listera nám pošlou zase zpátky do přítomnosti.
RIMMER: Ano, a Kocour a Kryton zase obživnou! Pravda, jako vedlejší produkt se stanu boháčem, a budu nucen do nekonečna souložit s tou Jjonesovou… ale tu oběť jsem ochoten podstoupit.
Temná komora, později
Projektor je zapnut. Zobrazuje zatemněnou studentskou kolej veřejné školy. RIMMER se zastaví před plátnem.
RIMMER: Holly, baterku!
Baterka se mu objeví v ruce a RIMMER vkročí do fotky.
Kolej
Jak kráčí podél řady postelí, svítí si baterkou na jmenovky. Zastaví se u postele Freda Holdena. Jméno bylo přeškrtnuto a přepsáno čmáranicí „Pašík“. Ve vedlejší posteli je kluk, který má boxerské rukavice a chová medvídka. Přezdívka na jeho štítku je „Tupec“. Přeškrtnuté jméno je „Arnold Rimmer“. RIMMER si sedne vedle svého mladšího sebe sama.
RIMMER: Ssst! Probuď se!
MLADÝ RIMMER: Co, co je? Kdo jsi?
RIMMER: Hele, neboj se mě. Udělám z tebe boháče.
V posteli za RIMMEREM se probouzí Pašík HOLDEN. U slova „boháče“ se zvedá a věnuje pozornost jejich rozhovoru.
RIMMER: Stačí jen když budeš velice pozorně poslouchat.
MLADÝ RIMMER uctivě kývá.
RIMMER: Můj plán zní takhle: vynalezneš věc, která se jmenuje „Relaxační fólie“.
HOLDEN: Restaurační?
RIMMER: X! X! Relax! Relax! Relaxační fólie! Buď zticha, chci něco říct tomuhle chlapci! (Otáčí se zpět k MLADÉMU RIMMEROVI) Jsou to aršíky fólie se spoustou vzduchových bublinek.
HOLDEN: Balicí fólie?
RIMMER: Neruš nás, Holdene, tohle je soukromý rozhovor. Hezky spi! (Otáčí se zpět ke svému mladšímu já) Je to navlas stejný princip, jako u té… (Ztiší, protože vidí, že HOLDEN poslouchá) …balicí fólie, ale nabarvíš ji na červeno.
HOLDEN: Proč načerveno?
RIMMER: To lidi uklidňuje! Sklapni! Chci udělat z tohohle kluka boháče! (Všimne si, že MLADÝ RIMMER má potíž se psaním) Psalo by se ti líp, kdyby sis sundal ty boxerské rukavice. Tak, máš to všechno?
MLADÝ RIMMER: (Sundává si rukavice) Řek´ bych, že jo.
RIMMER: Hned zítra ráno s tím zajdeš na patentový úřad.
MLADÝ RIMMER: To nejde! Hned ráno nemůžu. Mám mimořádný rugbyový trénink, že jsem padavka.
RIMMER: (Tiše) Tchh! (Nahlas) Dobře, tak v poledne. Vem to tam v poledne, ano? Už musím letět. (Vstává a odchází) Chlapče, nezvorej to, prosím tě!
MLADÝ RIMMER: Ne, pane.
RIMMER a MLADÝ RIMMER si při odchodu vzájemně salutují.
Temná komora
RIMMER se hrdě vynoří z obrázku.
RIMMER: Ano, ano, anóó! (Zpívá) Kdybych já byl boháč, daba, daba, daba, daba, daba, daba, daba…
HOLLY: Takže to vyšlo?
RIMMER: Holly, i když je to nesmírně bolestné, budu ti muset říct: „Pa pá!“ Pa pá, tvému přihlouplému obličeji. Pa pá, chudobě. Pa pá, neúspěchu. Ahoj, Sabrino. Ahoj, sexuální extáze.
LISTER, KRYTON, a KOCOUR se začínají formovat.
RIMMER: Ah, už jdou sem. Už jsou doma! Tak, pánové, je čas, abych vám řekl: „Nazdáreček!“ Každým okamžikem Arnie zmizí z dohledu.
LISTER: Co se stalo?
RIMMER: Teď už to bude… každou chviličku.
KOCOUR: O čem to mluví?
RIMMER: Každou chviličku. Každou chviličku… hned!
Ostatní odcházejí vrtíc nechápavě hlavami.
HOLLY: Nevyšlo to. Podle mé databanky nejsi vynálezcem té fólie. Ale nějaký pán, který se jmenuje „Pašík Holden“.
RIMMER: Cože?!
HOLLY: Povedlo se ti jen vrátit všechno do původního stavu.
RIMMER: (Těžce si sedá) Proč se mi nikdy nic nevyvede? Kdykoli mě dělí už jen ždibíček od úspěchu nebo svitne jen jiskřička štěstí, stane se něco nevysvětlitelně krutého a příšerného a všechno se mi zhroutí.
HOLLY: Jenom klídek, něco se změnilo. Neptej se mě proč, ale ty už nejsi jen hologram. Jsi živý!
RIMMER: Co?
Dotýká se svého čela – žádné „H“. Dotýká se stěn, stolu, obrazovky monitoru, prostě všeho, co je kolem.
RIMMER: Já jsem živý! Já jsem živý! (Přiběhne ke stolu a ukousne si velký kus z Hitlerova sendviče) Mmmm, já jsem živý! (Křičí) Krytone, vybal pannu a vyndej sadu na opravu píchlé duše! Jsem živý!!!
Vyběhne do chodby.
Chodba
Dotýká se zdí a hromady krabic, kvůli pouhé radosti, že se může znovu dotýkat.
RIMMER: Jsem živý! Můžu se dotýkat, cítím, můžu hladit – jsem živý! Není to fantastické?
RIMMER se rozhodne zakončit větu tvrdým bouchnutím jeho pěstí do neškodně vypadajících krabic, které jsou ze stran označeny nápisem „Výbušniny“.
RIMMER: Jsem živý!!!!!
Krabice explodují a posílají kousky Arnolda J. RIMMERA přes celou nákladovou palubu. LISTER, KOCOUR a KRYTON s kousky RIMMEROVY uniformy rozházené na jejich hlavách po explozi se zastaví.
KOCOUR: Co to říkal?
LISTER: Co já vim?
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Hattie Hayridge Veronika Žilková
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Gilbert Robert Addie Jan Šimik
Bodyguardi Rupert Bates –
Richard Hainsworth –
Mladý Lister Emile Charles Daniel Tůma
Mladý Rimmer Simon Gaffney Jan Palouš
Pašík Holden Stephen McKintosh
Lyžařka Louisa Ruthven –
Mulholland–Jjonesová Koo Stark Alena Štréblová
Lyžař Mark Steel –
Falconburgerová Ruby Wax Eva Kubíková
Frank Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Hitler Adolf Hitler Adolf Hitler
Uvaděč – Jiří Štrébl
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Podílový manažer: Janet Smith
Kamera: Dave Fox
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Kamera: Dave Hodge
Technický koordinátor:Tony Smith
Rekvizity: Stella McIntyre
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka produkce: Christina Hamilton
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Mike Agnew
Kostýmy: Howard Burden
Masky: Bethan Jones
Produkční manažer: Gilly Archer
Lesley McKirdy
Zvuk: Tony Worthington
Dodat. zvukové efekty:Jem Whippey
Geoff Moss
Osvětlení: John Pomphrey
Designér: Mel Bibby
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Helena Rejžková
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Jiří Šesták
Hudební spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com