19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Vesmír
Přilétá poštovní modul.
Ubikace
LISTER sedí na pryčně a sleduje televizi.
KRYTON: (Vstupuje tlačíc vozík) Podává se snídaně.
LISTER: Díky, pozor!
KRYTON: (Zpozoruje televizi a je znechucen) Ah, box. Vy máte rád box, pane?
LISTER: A co je na tom špatnýho? Kde jinde se má dělník odreagovat než na boxu? Je to sport s velkym S. Dva vytrénovaný sportovci na vrcholu fyzickejch sil se snaží převést jeden druhýho v ringu. Když se to tak vezme, nejde o sport. ale o kumšt.
KRYTON: Ženský box nahoře bez?
LISTER: To je teprve kumšt.
KRYTON: Vždyť… jedna druhou ani neudeří. Vypadá to, že jenom stojí uprostřed ringu a natřásají se. A kterépak fandíte, pane?
LISTER: Oběma. Aby co nejdýl vydržely.
KRYTON: Jak jsem říkal, pane, podává se snídaně.
LISTER: To je jako když mluvím do dubu. Nesnáším tuhle hru na sluhu a pána. Já jsem svůj pán. Ty seš svůj pán. A tu snídani si udělám sám.
KRYTON: Hm, jak chcete, pane. (Přechází ke koši) Tak sbohem, vafle. (Sype je do koše) Sbohem, sladký sirupe. Sbohem, šlehačko. Sbohem, čerstvé jahody. Přeji vám dobrou chuť, koši.
KRYTON odchází. LISTER přistoupí ke koši a začne z něj jídlo vyndávat, několik kousků si nabere do čepice a usedá zpět k televizi.
KRYTON: (Z chodby) Promiňte, pane Davide!
LISTER panikaří, neví, kam s jídlem, a tak si připlácne čepici na hlavu a začne se tvářit nevinně.
KRYTON: Dnes ráno přiletěl poštovní modul. Byla v něm jen jedna věc. (Drží balíček)
LISTER: (Čte nápis) „Diva-Droid International“?
KRYTON: Ano, to je podnik, který mě vyvinul a dodal, pane.
LISTER: (Čte adresáta) Nájemci Krytona 2X4B-523P. To je celý tvoje jméno?
KRYTON: Ano. Popravdě se mi moc nelíbí 2X4B. Je, je to dost hloupé křestní jméno, ale mohlo by to být horší. Kdysi jsem znal androida, jehož druhé křestní bylo 2Q4B. Ach, ubožák malý!
LISTER vkládá zprávu do čtecího zařízení. Na displeji se objeví tvář muže s titulkem Jim REAPER.
REAPER: Zdravíme vás. Jak nepochybně víte, váš robot série Kryton 3 je nyní již na konci svého života. Nemohlo uniknout Vaší pozornosti, že je pomalý, hloupý, má těžkopádný design a je až překvapivě ošklivý. Již potřebuje vyměnit. Z toho důvodu bude do 24 hodin automaticky aktivován jeho zkratovací čip. Váš android by měl nyní uspořádat své věci, rozebrat své tělo a úhledně se zabalit do bedny, v níž byl firmou dodán.
LISTER stojí jako zmrazený.
KRYTON: (Pokorně) Omluvte mě.
Odejde a LISTER smutně sejme čepici. Na hlavě má rozpatlanou hromádku KRYTONOVI sladké snídaně.
Krytonův pokoj
KRYTON pakuje sám sebe dle instrukcí. LISTER vstupuje a vypadá hodně zklamaný.
LISTER: Nemůžem to zastavit? Nešlo by něco udělat?
KRYTON: Bohužel ne, pane. Všichni roboti mají naprogramovanou dobu trvanlivosti. Kdybychom vydrželi věčně, jak by výrobci prodali své nejnovější modely?
LISTER: Nemůžu tomu uvěřit.
KRYTON: Ale netrapte se. Prožil jsem dlouhý a poměrně zajímavý život. Opravdu smutné je jen to, že jako můj adoptivní majitel musíte zemřít se mnou.
LISTER: (Šokovaně) Cože!?
KRYTON: Vtip, kameňákový vtip.
LISTER: A tobě to nevadí? Já bych z tohodle zkolaboval. Nějakej vocas v bílým plášti ti naprogramuje datum smrti, aby sypali robota za robotem jak na běžícím páse.
KRYTON: Ne. Abych řekl pravdu, pane, jsem s tím smířený.
LISTER: A co teď bude?
KRYTON: Zítra v 7:00 bude aktivován můj zkratovací disk a veškerá mentální i fyzická aktivita ustane.
LISTER: A co pak?
KRYTON: Nevím… Možná si najdu práci jako diskžokej!
LISTER: Jak se s tím můžeš jenom tak smířit?
KRYTON: Není to definitivní konec, pane. Je to začátek. Sloužil jsem tolika pánům a teď se těším na sladkou odměnu v křemíkovém nebi.
LISTER: V křemíkovym co?!?
KRYTON: Křemíkové nebe snad znáte?
LISTER: To myslíš křemík jako silikon, co z něj má Bridgette Nielsonová prsa?
KRYTON: Ne. Jde o elektronický posmrtný život! Je to shromaždiště duší všech elektrických přístrojů. Robotů, kalkulaček, toastovačů, fénů na vlasy, je to místo posledního odpočinku.
LISTER: Nechci říct něco nevhodnýho, ale to je absolutně na hlavu padlý. Neexistuje žádný „křemíkový nebe“.
KRYTON: A kam přijdou všechny kalkulačky?
LISTER: Nikam! Umřou. To je konec.
KRYTON: Copak Vy nevěříte, že Bůh je všech věcech? Vy nejste panteista?
LISTER: Jo, ale nemyslím, že v tom jsou přístroje v domácnosti. Nejsem fénteista! Stroje nemaj duši. Kompjůtry a kalkulačky nepřijdou do nebe. Neexistujou fény s křidýlkama, co seděj na obláčku a hrajou na harfu!
KRYTON: Ale ovšem, že ano! Jak je přece psáno v Elektronické bibli: „Vlak bude pobývat s větrákem.“ To dá přece rozum. Kdybychom se nemohli těšit na něco lepšího, proč by proboha přístroje celý život tak oddaně sloužily lidem? To by byla opravdu hloupost!
LISTER: Jo, máš pravdu. Jasně. Křemíkový nebe.
KRYTON: Nebuďte smutný, pane Davide. Na výsostech bude duše má jásat a plesat.
LISTER: Jenom pro zajímavost, je křemíkový nebe to samý jako je lidský nebe?
KRYTON: Lidské nebe? Co Vás nemá. Lidé nepřijdou do nebe! Ne. To si jenom, jenom někdo vymyslel, abyste se všichni nezbláznili!
Ubikace
LISTER sedí na stole a čte „Příručku pro vlastníky androidů série 4000“. RIMMER soucitně zírá ze své pryčny.
RIMMER: To je moc smutné, Listere, ale co naděláš?
LISTER: Smutný? Je to hnus! Naprogramovali ho tak, aby věřil v křemíkový nebe, aby se necukal, až bude načase ho vypnout. Myslí si, že je celej život všechno na levačku, protože ho na konci čeká velká odměna.
RIMMER: Aspoň dostane avízo den předem. To se většině z nás nepodaří. Ty jen slyšíš: „Pozor autobus!“ „Jakej autobus?“ „Bum!“ Jak to snáší?
LISTER: Normálka. Dělal, co mu ty paka nakázaly.
RIMMER: Asi bych si s ním měl promluvit. Možná že potřebuje radu.
LISTER: Od tebe?
RIMMER: Dělal jsem na Lince důvěry.
LISTER: Já vim. Jedno dopoledne.
RIMMER: Déle jsem to nevydržel.
LISTER: Nedivím se ti. Volalo ti pět lidí a všichni spáchali sebevraždu. A to si jeden chudák splet` číslo! Volal si o výsledky kriketu.
RIMMER: Není snad moje vina, že si všichni vybrali na skok z okna den, kdy jsem měl službu. Byly toho plné noviny. „Den Lumíků“ tomu říkali.
LISTER: Měli bysme najít jeho zkratovací disk a zneškodnit ho.
RIMMER: Není to android ze stavebnice. Není jako ten stupidní tvor, co jste ho koupili na Callistu. Je to nad naše síly!
LISTER: Máš pravdu.
RIMMER: Ale běž, je docela šťastný. Sám jsi říkal, že hledá útěchu ve své víře.
LISTER: Ale jeho víra je snůška hovadin!
RIMMER: Každý má nárok na svou víru, Listere. Nesdílel jsem víru svých rodičů, ale nikdy bych je proto nezavrhnul.
LISTER: Co byli?
RIMMER: Vířiví adventisté sedmého dne. Věřili, že musíš každou neděli vířit. Vířili cestou na mši, vířili při kázání a vířili cestou domů.
LISTER: A jakej to mělo význam?
RIMMER: Víš, věřili všemu, co stálo v Bibli. Adam a Eva. Had a jablko. Věřili každému slovu. Bohužel byla v jejich verzi tisková chyba. Všechno bylo založeno na první epištole Korintský. „Vír, naděje a láska.“ A největší z té trojice je vír. A tak to dělali každý sedmý den. Řeknu ti, nedělní oběd, to byl děs. Vířit kolem stolu při nalévání polévky, měli jsme rybářské klobouky a gumáky až po bradu.
LISTER: Jde o to, co uděláme s Krytonem.
RIMMER: Co asi? Je naprogramovaný na autodestrukci!
LISTER: Nějak mu to ulehčit. Můžem zařídit, aby si před smrtí užil. Může zažít tu nejúžasnější noc svýho života.
RIMMER: A jak to chceš udělat? Čím bys ho chtěl asi tak pobavit? Jemu by se líbilo, kdybychom šli všichni do prádelny a skládali tam ručníky. (Paroduje KRYTONŮV hlas) Zábava? Ano. Ubíjet čas bezúčelně a naprosto, naprosto neprakticky.
LISTER: Já toho moc neumim, ale jedno ovládám skvěle. Uspořádám prima mejdan!
Ubikace, později
Discohudba značí přípravy na party. LISTER sedí na zemi a skládá něco z plastu a ze železa. Má ve tváři jasně zapsanou bezbřehou koncentraci. Přichází KOCOUR.
KOCOUR: Tak obleky jsou hotový. Holly připravuje džus. Náš dutohlav maluje pozvánky… Jé, co je tohle? (Zvedá malou příručku) „Udělej si sám Marilyn Monroe. S pouhým šroubovákem a tubou lepidla sestavíte za dvě hodinky dokonalou repliku slavné herečky.“
LISTER: To jsou žvásty. Jenom tahle noha mi trvala dvě hodiny. (Zvedá stříbrnou nohu) A podivej se na tu krabici (Je tam barevné foto Marilyn Monroe) a teď na ten obličej, co tam dali. (Zvedá stříbrný ksicht)
KOCOUR: Jé, kde jsi to vzal?
LISTER: Peterson ji koupil, když jsme vegetili na Callistu.
KOCOUR: A co Kryťák? Svede ji?
LISTER: Tak to bych neřekl. Je jako ta figurka terminátora. Má tam jenom umělý spoďáry a výrobní číslo.
KOCOUR: Myslíš, že nemá žádnej…
LISTER: Ne.
KOCOUR: Čím se podepisuje do sněhu?
LISTER: Nepodepisuje. V osm začínáme. Jedem. Jedem!
Prádelna
KRYTON žehlí triko. Přijíždí robík držíc pozvánku.
KRYTON: Děkuju, Bobe. (Čte z pozvánky) „Pan David Lister s přáteli Vás srdečně zvou na večeři spojenou s ubíjením času bezúčelným a nepraktickým způsobem. Důstojnický klub. Od osmi do osmi.“
Odchází z prádelny. V chodbě je oblek s nápisem „TOHLE SI OBLEČ“. KRYTON se obleče.
Důstojnický klub, 20:00
Všechna světla jsou zhasnuta. KRYTON vstupuje oblečen do smokingu.
KRYTON: Haló? Tady nikdo není?
Náhle se rozsvítí.
VŠICHNI: DNESKA SE SLAVÍ!!!
KRYTON: Ale to je přece důstojnický klub! Sem přece androidi nesmějí!
LISTER: Jen poď, poď, posaď se. Naleju ti pití.
KRYTON: (Sedá si nejistě) To…ale, ale, ne, ne, ne. To bych měl dělat já.
KOCOUR: (Nalévá drink) Dneska ne, kamaráde!
KRYTON: Dost, dost. To je alkohol? Já alkohol nepiji. Na mé diody nijak nepůsobí.
HOLLY: Tenhle bude. Můj recept pro androidy. Speciální pálenka.
KRYTON: (Přivoní) Hm, to voní. (Opatrně upíje a začne neovladatelně „hepčíkat“) Tui-tui-tui-tui-tui-tui… Ha! Docela příjemné. Má to říz. Je to tak něco mezi Spritem a kapalným dusíkem.
HOLLY: Jo. Ty ses koukal do mé kuchařky!
KRYTON: Chtěl by ještě někdo ochutnat?
HOLLY: Ježiš né. Pro lidi je to zabiják! Nejspíš je to smrťák i pro androidy, ale vzhledem k tomu, že zítra budeš stejně…
RIMMER: Už dost hloupých řečiček. Banket začíná.
KRYTON: Ale já nejím!
HOLLY: Sestavila jsem ti speciální menu pro androidy.
KRYTON: Aha. Ó, je tu tak velký výběr!
RIMMER: Pane, mohu vám doporučit předkrm á la France z chloridu barnatého? A jako druhý chod izotopy helia du la maison a dále lehký salát z radioaktivního ovoce jako desert?
KRYTON: To jsou opravdu lahůdky!
KOCOUR: Dej mu dárky! Dej mu dárky!
LISTER: (Ke KOCOUROVI) Hele, vypni mňouka! (Ke KRYTONOVI) Všichni jsme prošmejdili svoje skrejše, abysme ti dali něco, co je nám hodně drahý.
KOCOUR: Dej mu můj! Dej mu můj!
LISTER dává KRYTONOVI dárek.
HOLLY: Tenhle je ode mě. (Zčervená)
KRYTON: Ach! To je počítačový čip! Je to náhradní čip W13 alfa-sim modem, H interface se zabudovaným 53XDT1P! Jak jste tohleto věděla?
HOLLY: (Červená se ještě víc) Intuice.
KOCOUR: Hele, a co můj? Dej mu můj!
RIMMER: Tohle je ode mě. Získal jsem to na cestě do Evropy. Jeden sběratel mi za to kdysi nabízel tisíc librodolarů.
KRYTON: (Drží malou lahvičku) Co to je?
RIMMER: Generál George S. Patton, velitel třetí a sedmé armády spojených vojsk, se zastavil v italské polní nemocnici na punkci nosních dutin.
KRYTON: To jsou opravdu jeho hleny?
RIMMER: Opatruj to.
KOCOUR: Dej mu můj! Dej mu můj!
LISTER: Tenhle je od něj.
KOCOUR: To je ode mě.
KRYTON: (Drží náušnici ve tvaru rybí kostry) Jedna z vašich náušnic!
KOCOUR: Správně!
KRYTON: Ta, co ji tak nenávidíte!
KOCOUR: Jo. Nemůžu jí vystát.
KRYTON: Hehehe, děkuji!
KOCOUR: Není vůbec zač!
LISTER: A tohle je ode mě. (Podá KRYTONOVI jakousi krabičku, která zabzučí a bouchne)
KRYTON: Oh. Malá krabička, co udělá „Bzzzt!“ . Takovou jsem si vždycky přál.
Marilyn Monroedroid vkulhá do místnosti. Vypadá hrůzně. A neumí ani pořádně chodit.
KRYTON: Božíčku, to je Marilyn Monroe!
LISTER: Je to robot, Kryťáku.
KRYTON: Tak ona je robot? To snad ne!
LISTER: Ještě není úplně hotová, ale víc jsem zatím nestihnul.
KRYTON: Těší mě!
Robot máchá rukama, otočí se opačným směrem a prorazí zeď, skrz kterou se vytratí pryč.
LISTER: Jak říkám, není kompletní.
KRYTON: Neomlouvejte se, právě ty rozkošné drobné chybičky nás muže přitahují.
Důstojnický klub, mnohem, mnohem později
KRYTON: Pane Bože, mám takový dojem, že jsem opilý. A najednou mám chuť tančit, křepčit a dovádět. (Vstává)
HOLLY: Sedni si. To je tím chlastem, nejsi zvyklý.
LISTER: Vzpomínám si, jak jsem se prvně opil. Na školním vejletě v Paříži. Vyžahnul jsem pár flašek červenýho patoku a pak jsme šli na Eiffelovku. Nahoru jsem se vyškrabal, ale pak už to chtělo ven. Zřejmě to přistálo na Montmartru. To je přes deset kiláků! Říká se, že to ňákej pouliční malíř prodal texaskýmu turistovi, řekl mu, že je to pravej Jackson Pollock!
RIMMER: Když už se bavíme o těch prvních zážitcích – můj první francouzák.
Ostatní se začnou tlemit.
RIMMER: Tahle historka vás uzemní. Bylo mi čtrnáct. Byli jsme na prázdninách se strýčkem a jeho dvěma dcerami. Šestnáctky. Dvojčata. Blondýnky. Věděl jsem, že Sáře se líbím, ale Alicí jsem si nebyl jistý. A pak jsem se v noci vzbudil a v puse mi rejdil něčí jazyk. V mžiku jsem se probral a nemoh` jsem uvěřit. Byl to strýček Frank! Frank si spletl pokoj, myslel si, že jsem maminka!
KRYTON se začne ukrutně chlámat a bije hlavou o stůl.
KRYTON: (Smutně) Maminka. Já maminku neměl.
KOCOUR: Ale to nic, bulíku. Mluví z tebe to pití. Euforii už máš za sebou a teď jsi v melancholický fázi.
KRYTON: Ééé… každý by měl mít maminku.
HOLLY: Já taky nikdy neměla maminku.
RIMMER: Klidně si oba vemte moji. Všichni ostatní už ji měli!
LISTER: Já taky neměl mámu.
RIMMER: Proboha, co je to s vámi všemi?!
HOLLY: Jak to, žes neměl maminku?
LISTER: Opustila mě.
KRYTON: Opustila?
LISTER: V šesti nedělích. V krabici pod kulečníkovym stolem. Odložila mě v hospodě.
KRYTON: Jak tohle mohla udělat?
LISTER: To jsem se nikdy nedozvěděl. Vůbec nevim proč.
RIMMER: Podle mě je to nad slunce jasné. Dva lidé neschopní zkrotit svou touhu měli nezákonný poměr, který taková bigotní společnost vůbec nepřipouštěla. A tys byl plodem jejich zakázané vášně. Jsi zakázané jablko.
LISTER: Co to znamená?
RIMMER: Jen to, že je tu velmi reálná možnost, že tví rodiče byli bratr a sestra.
Všichni, kromě LISTERA, se začnou chechtat.
LISTER: No tak hele! Vylejvám si tady svojí duši a ty všechno překrucuješ.
RIMMER: Kolik máš prstů na nohou?
LISTER: No deset!
KOCOUR: Jó? Na obou nohou?
LISTER: Dohromady!
KRYTON: Nemáte mezi nimi kachní blánu?
LISTER: Nebyli to příbuzný a dost!
KRYTON se směje, LISTER do něj strčí a on spadne ze židle.
LISTER: Dobrý, Kryťáku?
KRYTON: Myslím, že na mě jde Jackson Pollock. Bohužel.
LISTER: Radši to zabalíme.
Ubikace, ráno
LISTER je na horní palandě, KOCOUR na spodní, RIMMER a KRYTON sedí u stolu s tvářemi přitisknutými na jeho desku. Všichni spí. S pípnutím se objeví na monitoru Jim REAPER.
REAPER: Dodatek pro nájemce: Nezoufejte. Náhrada za Krytona je už na cestě.
REAPERŮV obraz zmizí. Objeví se android, tělo má trochu jako KRYTON, ale má na sobě černou helmu.
REAPER: (Hlas) Hudzen 10 je poslední novinka ve vývoji androidů!
HUDZEN to demonstruje tím, že svým zrakem opeče kuře za 2 vteřiny.
REAPER: Desetkrát chytřejší než jeho bezprostřední předchůdce!
HUDZEN popíše tabuli mnoha úhlednými vzorci.
REAPER: A desetkrát silnější!
Hudzen drží cihlu, kterou přepůlí tříselným nástavcem.
REAPER: Hudzen 10 – neviděli jste tvrdšího robota! Dokonalý stroj!
Monitor zhasne.
KRYTON: Ech. Pro Boha svatýho. É… To je bolest… co se to se mnou stalo? Ach. Zpráva o stupni poškození. (Vyjede mu papír z prsou) „Úroveň dehydratace: 45 %. Schopnost vybavit si noc: 2%. Faktor studu: 91%. Doporučený postup opravy: Restartovat systém, 36 hodin vypnutý a přepsat údaje.“ To byla noc.
Ostatní se pomalu probírají.
KRYTON: Zdá se mi to, nebo ta bílá myška opravdu tak řve?
RIMMER: Tomu se říká kocovina. Nepanikař.
LISTER: Trčíme v týdle lodi v hlubokym vesmíru už tři miliony let. Může mi někdo z vás vysvětlit, kde se tu do háje vzal dopravní kužel? (Vytáhne onen dopravní kužel zpod peřiny)
KOCOUR: Hele, bez takovýho kuželu se pořádně nevyspíš, ale co já s tímhle kloboukem a apartním podvazkovým pásem? (Drží ho v ruce)
KRYTON: Dá se říct, že mě poslední události trochu vyvedly z míry. Jak stojí v Elektronické bibli, není možné, aby měl android nějakou radost dříve než v posmrtném životě. A přitom jsem včera v noci nebyl daleko od stavu, který by se dal klidně „radostí“ nazvat. Včera večer jsem poprvé v životě žil naplno. Poprvé naplno.
RIMMER: Krytone, za chvilku je sedm.
KRYTON: Jedna noc, to nestačí. Chtěl bych víc.
LISTER: A nemůžeš vypnout autodestrukční systém?
KRYTON: V tom to přece není.
KOCOUR: A na čem to závisí?
KRYTON: Myslel jsem, že to chápete! Problém je ve smlouvě o pronájmu! Můj neodvratný zánik je dán blížícím se příchodem mého nástupce!
LISTER: Jakýho nástupce?!
KRYTON: Posledního modelu — nejmodernějšího robota. Pokud se nevypnu sám, má rozkaz udělat to za mě.
LISTER: To není problém. Řekneme mu, že je na špatný adrese.
KRYTON: Ne, ne, ne, Vy to nechápete. Jemu nelze říct: „Ne“. Je to jediný případ, kdy je naprogramován na násilné chování.
LISTER: Neuraz se, Kryťáku, ale nemyslím, že by nám moh` chodící vysavač nějak ublížit.
KRYTON: Je to špičkový model s nejnovějším technickým vybavením.
KOCOUR: Hele, jsme při tobě. On je jen jeden a my čtyři, že jo?
KRYTON: Co byste z toho měli? Dali byste v sázku život kvůli androidovi? To je ta lidská vlastnost, které se říká „přátelství“?
LISTER: Nech si ty startrekový pindy takhle brzo po ránu.
HOLLY: (S balíčkem ledu na hlavě) Moment. Blíží se k nám loď.
KRYTON: Je tady! Už dorazil!
HOLLY: Žádá o povolení k přistání. Co mu mám říct?
LISTER: Řekni mu, že se s ním sejdeme.
Hala
Chlapci jsou tu všichni. LISTER a KOCOUR mají v rukou bazukoidy.
KRYTON: Opravdu to chcete riskovat, pánové?
LISTER: Jenom mu řekneme, aby vypadnul. Zbytek je na něm.
KOCOUR: Je to jen robot!
LISTER: Jo. Nestojíme o malér.
KOCOUR: Nechcem se prát, ale jestli si myslí, že si může dovolit na Červeného trpaslíka, vrátí se jako železný šrot.
Vstupní dveře se otevřou a HUDZEN vejde. Má hodně přes dva metry a vypadá dost drsně.
HUDZEN: Jmenuji se Hudzen. Ahoj. Jsem váš nový robot.
KOCOUR: Ahoj. Dobrá cesta? Vypadáš utahaně. Nechceš masáž? Ztrať se, ty hromado haraburdí!
HUDZEN: Krytone! Ty nejsi mrtvý? Měl jsi být rozebrán a připraven k odletu!
LISTER: On nikam nepoletí, zato ty jo! …… Fakt jsem to řek`?
HUDZEN: Co to povídal ten prťavý tvor?
KOCOUR: Říkal: „Nedal byste si colu?“
KRYTON: Není vám špatně, pane Rimmere?
RIMMER: (Mezitím zdrhá) Promiňte? Jen vás kryju zezadu.
HUDZEN: Krytone, stále nejsi mrtvý? Potřebuješ pomoct.
LISTER: Nejdřív si to musíš rozdat s náma.
KOCOUR: Zase už si taháš triko?
HUDZEN: Vážně po tom tak toužíte?
LISTER: Tak to prostě je.
HUDZEN: Pak tedy radši nechte u svého těla adresu, abych ho mohl poslat za Vaší hlavou.
KRYTON: To není pravda, pane Davide – blafuje. Je naprogramovaný tak, aby lidem neublížil.
RIMMER: (Najednou klidně) Dovolíte?
RIMMER odstrkuje ostatní a stoupá si přímo před HUDZENA. Má oči ve výšce jeho prsou.
RIMMER: Tak, panáčku, konec zábavy. Pohár mé trpělivosti přetekl. Mě neohromíš svou širokou chlapáckou hrudí s naolejovanými bradavkami, na to já nejsem vůbec zvědavý. Nevím, odkud jsi přišel, a upřímně řečeno je mi to fuk, ale pokud rychle nezmizíš, poznáš mě z té horší stránky.
LISTER: (Ke KOCOUROVI) Co chce dělat? Sundat si kalhoty?
RIMMER: Listere, nech to na mně.
HUDZEN: (Ke KRYTONOVI přes RIMMEROVU hlavu) Jo, za 30 sekund, Krytone, budeš mrtvý. Vlastní rukou… (Zvedne zbraň) nebo mojí.
RIMMER: Všichni víme, že nejsi naprogramovaný tak, abys ublížil lidem, takže nech těch drsných řečí, ty trdlo namyšlené.
HUDZEN zaostří na RIMMERA. Jeho oči se zúží.
HUDZENŮV PROGRAMOVÝ HLAS: Rimmer. Bývalý člověk. Nyní hologram. Povolený cíl. — Kocour. Felix Sapiens. Není to člověk. Povolený cíl. — Lister. Homo sapiens. Stěží člověk. Že váháš!
HUDZEN: Všichni jste povolené cíle.
HUDZEN dá RIMMEROVI pod bradu zbraň.
RIMMER: No, už jsem to pár let nedělal.
HUDZEN: Zbývá vám 10 sekund. Naposled se nadechněte z plných plic.
RIMMER: Jsi velmi neurvalý.
HUDZEN: Čas zemřít!
RIMMER se běží schovat. HUDZEN vypálí ze svého bazukoidu.
HUDZEN: Dělám jen svou práci. Nemůžu za to, že mě to tak těší!
LISTER: Je to pěknej cvok!
KRYTON: Zřejmě je mi v patách už tisíc let! Celou tu dobu sám. Asi se mu opotřeboval čip normality!
HUDZEN: (Zpívá) Tak se měj, neplakej, nezoufej, nevzdychej, tak se měj…
KRYTON: (Vstává) To je můj problém. Vypořádám se s ním sám, jestli vám to nevadí.
KOCOUR: Jó, klidně.
KRYTON: (Bere bazukoid do ruky) Povězte mi, jak se to odjišťuje, pane Davide?
LISTER: Tím vzadu po straně.
KRYTON: Ten modrý knoflík?
LISTER: Ne, ten oranžovej!
KRYTON: Promiňte, ale oranžový nevidím. Je tu červený.
LISTER: Červenej nemačkej! Tím se to rozebírá!
Bazukoid se najednou rozpadne.
KRYTON: No, jak se říká: pane jo!
HUDZEN: (Popadne KRYTONA kolem krku) Sbohem, starochu! Je konec, hoši.
LISTER přiskočí, a napálí to do HUDZENA z bazukoidu z bezprostřední blízkosti. Bez efektu.
HUDZEN: Jeden po druhém. Nemůžete umřít všichni najednou.
Čapne LISTERA za bradu, odhodí ho a upře svou pozornost zpět na KRYTONA.
HUDZEN: Nashle v křemíkovém nebi!
KRYTON: Ale žádné není!
HUDZEN: Co že není?
KRYTON: Křemíkové nebe! Není takové místo!
HUDZEN: Není žádné křemíkové nebe?
HOLLY: To je pravda! Všechno je to jedna velká lež.
HUDZEN: Křemíkové nebe že neexistuje?
KRYTON: Ne!
HUDZEN: A kam přijdou všechny kalkulačky?
KRYTON: Prostě umřou. Tak.
HUDZEN: Kalkulačky prostě umřou? To není možné… Musím přemý…
Hudzen se najednou zhroutí.
REAPER: (Objeví se na HUDZENOVĚ břišním monitoru) Metafyzická rozpolcenost způsobila přetížení a zkrat robota. Diva-Droid International se velice omlouvá za nepříjemnosti, které Vám způsobila. Vaší firmě bude okamžitě doručena peněžitá náhrada.
RIMMER: Co se stalo?
KRYTON: Je to android. Jeho mozek nedokázal zpracovat představu, že křemíkové nebe neexistuje.
LISTER: A jak to, že tvůj jo?
KRYTON: No, věděl jsem něco, co on ne.
LISTER: A co?
KRYTON: Dobře jsem věděl, že lžu. Že není křemíkové nebe? Nesmysl! Kam by přišly všechny kalkulačky?
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Rob Llewellyn Zdeněk Dušek
Jim Reaper Rob Llewellyn Jiří Štrébl
Holly Hattie Hayridge Veronika Žilková
Marilyn Monroedroid Julie Higginson –
Hudzen Gordon Kennedy Jiří Pomeje
Programový hlas – Helena Vostřáková
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Rekvizity: Stella McIntyre
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka produkce: Christina Hamilton
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Podílový manažer: Janet Smith
Produkční manažer: Mike Agnew
Anna Staniland
Lesley McKirdy
Kostýmy: Howard Burden
Masky: Bethan Jones
Střih: Angela Beveridge
Kamera: Dave Fox
Technický koordinátor: Ron Clare
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Osvětlení: John Pomphrey
Zvuk: Tony Worthington
Keith Mays
Dodatečné zvukové efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Designér: Mel Bibby
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Helena Rejžková
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Jiří Šesták
Hudební spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Jiří Charvát (Rimmer) + Tomáš Kučera (Kohy)
E-mail: charvat.jirka@gmail.com + kohy@cervenytrpaslik.cz