12. 09. 2017 | Pan Filuta
PO DEVÍTI LETECH
Záběr na Červeného trpaslíka ve vesmíru.
LISTER jde po chodbě, nese papírový pytlík.
LISTER: (Směje se.) Hm, tohle bude paráda. Jo, hlavně klídek, pohoda… (Smích.) Ježíši. (Kopne do automatu a vypadne plechovka piva.)
RIMMER v kajutě rozkazuje robíkovi.
RIMMER: Musíš to dát doprostřed, doprostřed, ty plechový hňupe! Hele, dáváme nový rámeček na můj diplom údržbáře jídelních automatů měsíce, jediné ocenění, co jsem kdy dostal, takže si dej záležet. A ty ksichtíky si laskavě odpusť!
Robík ukáže svými klepety písmeno V. RIMMER se na něj káravě podívá. Vstoupí LISTER.
RIMMER: Kde je Kryton? Potřebuju ho.
LISTER: Má dovču.
RIMMER: Dovolenou?
LISTER: Jó, tejden lehárko. Už byl hotovej.
RIMMER: Listere, Kryton je android. Stroje nepotřebují dovolenou. Kdo bude další? Šlehač? Zamluvils mu Mauricius? Pojede tam s tvým elektrickým zubním kartáčkem?
LISTER: Byl utahanej.
RIMMER: Utahaný? A jak asi? Únava kovu? Pch. (K robíkovi) Dovolená, he. Kam zmizel?
LISTER: (Čte z pohledu, který má v ruce) Do kumbálu s košťatama na véčku. Má skvostnej regál.
RIMMER: Na véčku? Proč ne třeba na palubě C, někde blíž?
LISTER: Chtěl cestovat. (Hodí RIMMEROVI pohled.) Nečet jsi pohlednici? Rochní si tam. Vypnul si nohy, vodšrouboval hlavu, voči se čvachtaj v míse s čističem čoček. Prostě životní sen. (Sáhne do pytlíku a vytáhne rajče. Hází si s ním v ruce a přistoupí k RIMMEROVI.)
RIMMER: Rajčata?
LISTER: Ze skladištní paluby. Dvě stě podlaží, hledal jsem je věčnost. Je mi z nich na blití, nesnášim tu chuť i konzistenci. (Prohlíží si rajče v ruce a pak se do něj zakousne. Tváří se znechuceně.) Hmm, hmm, proč se takhle trápim?
RIMMER: Listere, proč jíš rajčata, když je nemáš rád? Máme dost jiného jídla.
LISTER: (Rozkládá žehlící prkno.) Jo, ale na nic jinýho z toho nejsem alergickej.
RIMMER: Tak proč jíš něco, na co máš alergii?
LISTER: Podle počítače máme poslední nádrž jen na palubě G, tak s vodou šetřim.
RIMMER: Listere, byl ses někdy podívat na géčku? Viděls tu nádrž? Zbývá nám vody víc než dost.
LISTER: Tak proč teče z kohoutku jen takovej malej čůrek? (Vezme z věšáku kalhoty.)
RIMMER: A jak souvisejí rajčata se šetřením vodou?
LISTER: Hned to přijde. (Vezme cedník a kýchne přes něj na kalhoty, které pak začne žehlit.) Ty asi nemáš nic na žehlení?
RIMMER: Jasně, už chápu.
LISTER: Líbí se mi, jak to tak krásně sykne, tobě ne?
RIMMER: Připravoval jsi to celé hodiny, viď? Hodiny. Kvůli hecu, nic jiného to totiž není. Vypravil ses do skladiště, prohledal jsi spoustu beden a skoro jsi šílel z toho, jak se budu tvářit, až začneš žehlit svoje nudle. (Rukou naznačí žehlení.) Fakt ti to stálo za to? Hodiny, hodiny a hodiny plánování, kvůli chviličce potěšení.
LISTER: To mluvíš o svý poslední šukačce?
RIMMER: (Otevírá knihu Astronavigace pro idioty.) Listere, měl by ses pochlapit.
Záběr na Červeného trpaslíka ve vesmíru.
Robík přibíjí kladivem RIMMERŮV diplom na stěnu. RIMMER drží zaměřovač.
ZAMĚŘOVAČ: Vyrovnáno, vyrovnáno, vyrovnáno.
Projde LISTER. Je společensky oblečen, drží knihu a květinu.
ZAMĚŘOVAČ: Vyrovnáno.
LISTER: Zavřít!
S velkou ránou se zavřou dveře. RIMMERova fotka na diplomu je teď nakřivo.
ZAMĚŘOVAČ: Nevyrovnáno.
Robík začne kývat hlavou, jako by se smál. RIMMER zakroutí hlavou.
LISTER vstupuje do Zahrady vzpomínek. Jedná se o prosklenou kopuli, na zemi stojí náhrobní kámen s nápisem: Těm, které jsme ve svých srdcích navždy ztratili. U něj stojí několik fotografií, mezi nimiž je i fotografie KOCHANSKÉ. LISTER k ní položí květinu a posadí se na zem.
LISTER: Rád bych ti zas něco přečet. Něco z těch hovadin, cos měla tak ráda. Jane Ústr… Óstr… Orstonová, nevim jak se to správně vyslovuje. Je to Rozum a cit. Áh, snad tam budou aspoň nějaký honičky v autech. (Otevře knihu a čte.) Už dlouhá léta žila rodina Dashwoodů v Sussexu. (Na stránky knihy dopadne několik kapek vody. LISTER vzhlédne a nad ním přistane KOCOUR.)
KOCOUR: (Je celý mokrý a rozcuchaný.) Haáau!
LISTER: Co se ti stalo?
KOCOUR: Máš minutku?
LISTER a KOCOUR přicházejí do ubikace, kde sedí RIMMER.
LISTER: Pověz mu to.
KOCOUR: Batolim se po nákladní palubě, slepej a hluchej ke všemu kolem, když v tom najednou, znáš ten ohromnej tank na géčku?
LISTER: Myslí nádrž s vodou.
KOCOUR: Najednou se hladina vody v tý nádrži rozvířila a (Imituje zvuky a pohyb vodní příšery.) Z vody vystřelí takový obrovský šukadlo a omotá se mi kolem krku.
LISTER: Chce říct chapadlo.
RIMMER: To doufám.
KOCOUR: A než řeknu švec, už letim vzduchem a hází to se mnou ze strany na stranu a já křičím, přímo ječím, protože ta neznámá mrcha mi z účesu dělá vrabčí hnízdo. A potom mě stáhne do tý ledový vody a já zase řvu a vřeštím jako blázen, protože všechno, co mám na sobě, se má čistit jen chemicky. Pak najednou koukám do toho velkýho oka. Je asi takhle velký (Rukama naznačuje velikost oka.), né takhle velký, né takhle velký. Prostě bylo to… sakra jak je to správný slovo?
RIMMER: Velké?
KOCOUR: To je vono… A pak ta vobluda, a vobluda to fakt byla, otevře tlamu, a tak mi došlo, že skončim v ní. Tak jsem si pročís vlasy a složil se. A pak jsem se probral vedle tý nádrže a po potvoře ani vidu ani slechu. (Chytne se za hlavu.) Úúh, potřebuju cvokaře.
RIMMER: To tedy ano.
LISTER: No a kam zmizela?
KOCOUR: To mi neřekla. A lístek mi taky nenechala.
LISTER: To je fakt divný.
KOCOUR: No tak, to bych neřek. Třeba ani neumí psát. Jak by v tom šukadle asi držela pero?
RIMMER: Takže zalezla zpátky do nádrže?
LISTER: Mořská vobluda? Ve vodní nádrži? To je blbost. Jsme ve vesmíru.
Otevřou se dveře a vstupuje KRYTON.
KRYTON: (Zpívá.) Je nám héj, tak se směéj, je nám héj…
LISTER: No né, plážovej frája se vrátil z košťatovic.
KRYTON: To byla havaj, pánové. Ó, ani nevím, kdy jsem byl naposledy tak odpočatý a naprosto bezstarostný.
RIMMER: V nádrži s vodou je obrovská obluda.
KRYTON: Sakra.
LISTER: Proto jsme na dně s vodou.
KRYTON: My máme málo vody?
LISTER: Jo, a bez vody my s Kocourem jdem prostě do kytek.
KOCOUR: Jo.
KRYTON: To je katastrofa. Á, moje záda. Ó, jsem jeden velký uzel bolesti. Dejte mi někdo herdu do diody.
LISTER: Hele, nevim, co je to za stvůru, ale asi má spadeno na ty přívodní trubkovitý tentononc.
RIMMER: Nech si tu instalatérskou hantýrku.
LISTER: Chci tim říct, že tam naklušem a sejmem to, usmažíme to.
KOCOUR: Zabít to? To teda ne! Musíme tu bestii chytit a přinutit ji, aby mi zacvakala čistírnu.
LISTER: Ale jak se jí zbavit? Přes přechodovou komoru to nejde, přišli bysme o vodu a taky ji nemůžeme votrávit, protože bysme ji pak nemohli pít.
RIMMER: Nemáme na vybranou, musíme za ni jít a zabít ji.
LISTER: To jako fakt?
RIMMER: Potřebujem potápěčský zvon, ten s nejkvalitnějšími armovanými titanovými žebry, potápěčské obleky, bazukoidy, minigranáty, laserové pistole a paprskomety a kvalitní četbu, kterou se zabavím, až budete dole, nejlépe automagazín.
LISTER: Ty s náma nepudeš?
RIMMER: V duchu vás budu doprovázet, ale ve skutečnosti si budu prohlížet auta.
KRYTON: Tak abych se šel spakovat, ale… vždyť už mám sbaleno.
KOCOUR: Na mě se nedívej, já nikam nejdu. Ještě jsem v šoku. Koukni na můj vohoz. Z toho se nezmátořím.
LISTER: Najdi si jinej vohoz, jdeš s náma.
KOCOUR: Hele, já jsem Kocour a panu Kocourovi nebude nikdo rozkazovat, je to jasný, vopičáku? Nebo to mám tomu tvýmu pidimozku vysvětlit ještě jednou?
LISTER: Co bys řekl, kdybych spláchl do vesmíru všechny lodní zásoby tuňáka?
KOCOUR: (Usměje se.) Hú, kdy vyrážíme? Máš sbalíno? Tak pojď, já ti dám ty kluku.
LISTER: Ale nech toho. Připrav se, vyrážíme za dvě minuty.
KOCOUR: Za dvě minuty? (Ukazuje na svoje oblečení.) Dvě minuty? Musim se vyfiknout, abych vypadal úchvatně. Dej mi tři (Ukáže čtyři prsty.) a neber si nic fialovýho, nebo se budem tlouct. Haháha! Jojojojojohó! Tak čau! (Odchází.)
Potápěčský zvon se spouští do vodní nádrže.
LISTER: (Do vysílačky.) Už budem ve vodě, Rimmere?
RIMMER: (Čte si automagazín a střídavě kouká na sonar.) Cože? Jo jasně.
LISTER: (Kouká z okna.) Támhle něco je!
KOCOUR: Kde?
LISTER: Něco se tam pohnulo!
KOCOUR: Moje střeva, když budeš takhle řvát.
LISTER: Ne, je to fuč. Zmizelo to. (Do vysílačky.) Rimmere, podívej se na sonar.
RIMMER: Víte, že ze všech modelů Jensen Interceptor jich jen třiadvacet má ruční čtyřstupňovou převodovku? To je úžasný.
LISTER: (Do vysílačky.) Do kosmu, Rimmere, koukni se na sonar, tady dole s náma něco je!
RIMMER: Cože? Ne, nikde nic není, dobrý, fajn. No né, poslouchejte: Model FF s náhonem na všechny kola, se zvětšeným rozvorem o titěrné čtyři palce už v šestašedesátém měl ábéesku, není to šílené?
LISTER: Něco jsem zblejsknul! Viděl jsem to, určitě tam něco bylo!
RIMMER: Ježiš, éh hoši, mám jednu novinku. Vypadá to, že se přímo na vás žene něco většího než Bůh.
LISTER: (Do vysílačky.) Co je to?
RIMMER: Jak to mám vědět? Není to linkový letadlo, co má nápis na boku.
LISTER: (Do vysílačky.) Tak nás vodsaď vytáhni.
RIMMER: Nejde to, mám strach. Koukni na moje ruce.
LISTER: (Do vysílačky.) Ty máš strach?! Dyť tady nejseš, nic ti nehrozí!
RIMMER: Nehrozí? A kdo tady asi musí sedět a dívat se, jak můj sonar zaplácnou vaše slizké vnitřnosti, co? A představovat si, jak vás něco sežere a mít to před očima do konce života? Ty věčně myslíš jen na sebe, co? A nic jinýho tě prostě už nezajímá, že jo?
KRYTON: (Do vysílačky.) Pane, už jsem si třikrát měnil bulvy a pořád nic nevidím. Určitě se nepletete?
RIMMER: (Tváří se udiveně.) Je to pryč. Asi to bylo jen smítko na sonaru. Klid, nic se neděje. (Pustí si hudbu a začne se do rytmu pohupovat.)
LISTER a KOCOUR se koukají z okénka, najednou něco zpozorují.
LISTER: Ty vado.
Záběr z batiskafu. Přibližuje se k němu obří oliheň.
LISTER: Koukněte!
Celý potápěčský zvon se začne kývat ze strany na stranu. Všichni se snaží zuby, nehty udržet na nohou. RIMMER si dále poslouchá hudbu a nemá ponětí, co se děje.
LISTER: Ah, co to bylo?
KOCOUR: Je to pryč.
KRYTON: Ne pane, je to tady pod námi. (Ukazuje na okénko v podlaze potápěčského zvonu.) Budeme zticha, třeba nás to bude mít za skálu.
LISTER: Pššt. (Vezme vysílačku a šeptá.) Rimmere, vytáhni nás. Tiše a pomalu.
Na displeji komunikační jednotky je vidět Rimmer, který si dále užívá hudbu a vůbec nereaguje.
LISTER: (Šeptá do vysílačky.) Rimmere, Lister, slyšíš mě?
KRYTON: (Šeptá do vysílačky.) Pane, slyšíte nás? (K ostatním.) Co je zase tohle? (Přejde k okénku.)
KOCOUR: (Vyhlíží z okénka.) Nic tady nevidím.
Z podlahy zvonu vystřelí několik fialových chapadel. Jedno z nich chytne LISTERA. KOCOUR si ničeho nevšimne a dál vyhlíží z okénka.
KOCOUR: Mohli byste být chvíli zticha? Nevidíte, že koukám po olihni?
Chapadlo mlátí LISTEREM do všech stěn batiskafu.
KOCOUR: Pořád ji nevidím. (Otočí se a dostane facku chapadlem.) Áu!
Všichni tři teď bojují s olihní. LISTER vystřelí z pistole, ale náboj se odrazí od stěn a zničí nějaký přístroj.
KRYTON: Pane, smím mít jednu drobnou připomínku? Použití střelné zbraně v uzavřeném prostoru z titanu a oceli není pro lidskou tkáň tím nejvhodnějším.
LISTER a KOCOUR se snaží zneškodnit oliheň noži. RIMMER mezitím dál poslouchá hudbu. Najednou si všimne záběrů z kamery, kde všichni bojují s olihní.
RIMMER: Pane Bože. (Začne mačkat tlačítka na ovládacím panelu.) Vydržte, vytáhnu vás. Rimmer to už zase musí zachraňovat. Co by si ti šašci beze mě počali? Kdokoli jiný by za to dostal metál, Orla za chrabrost, Kříž vesmírného rytíře, mně nedají ani knižní poukázku.
Jeřáb vytahuje potápěčský zvon z nádrže. KOCOUR, KRYTON a LISTER vystupují na nákladní plošinu. Všichni jsou pokrytí fialovým inkoustem. LISTER má v puse nůž a nese dvě chapadla.
KOCOUR: Dva vohozy za jeden den, hrůza. Kvůli vám by mě nevyfotili ani na obálku Vágusovejch rozhledů.
LISTER: Měl jsi přece sledovat ten sonar, Rimmere! (Hodí po Rimmerovi jedno chapadlo.) Málem si nás nechal exnout!
RIMMER: (Drží chapadlo, které po něm LISTER hodil.) Už zase mluvíš o sobě. Jistěže ano. Copak nevidíš, že se teď potřebuju sebrat? Srdce mi ještě buší, vůbec nevím, jak jsem to přežil.
LISTER: Dyť si tam ani nebyl!!
RIMMER: Skoro jsem tam byl. (Pustí chapadlo na zem.) A to my úplně stačí.
LISTER odhodí naštvaně nůž.
KOCOUR: Sakra, co to bylo za potvoru?
KRYTON: Asi nějaký leviatan, co migruje v různých dimenzích a hledá klidný kout na hibernaci. A není lepšího místa než uprostřed ničeho ve vesmíru, kde lidská rasa prakticky vymřela? To je úžasné!
Z nádrže vyletí podivné světlo.
KRYTON: Zmizel.
LISTER: Kam?
KRYTON: Asi si bude lízat rány v jiné dimenzi… Moment, něco sem letí!
LISTER: Co je to?
Na plošině se zhmotní hologram (na tvrdé světlo) nějaké ženy.
ŽENA: (Hovoří s ruským přízvukem.) Hmm, zdravím vás!
LISTER zavírá a otevírá oči, aby se přesvědčil, zda je skutečná.
ŽENA: Moje jméno, Katěrina Bartikovská, dříve zde vědecký důstojník. Zdravstvujtě! Odteď já nejvyšší hodnost, už ne hologram Arnold Rimmer, který trochu pablb.
RIMMER: (Ke KRYTONOVI.) Cože?
KRYTON: (Ukazuje na displej psychoscanu, kde stojí: Trochu pablb.) Podívejte, potvrzeno.
RIMMER: (Nevěřícně zírá na psychoscan.) Trochu pablb.
BARTIKOVSKÁ: Změna velení naprosto nezbytná, má-li jednou Lister obnovit lidskou rasu.
LISTER: Fakt? Paráda.
KOCOUR se pro jistotu ještě dotkne Bartikovské, aby se přesvědčil, že skutečně existuje. Pak se podívá na LISTERA a usměje se.
Záběr na Červeného trpaslíka ve vesmíru.
RIMMER a BARTIKOVSKÁ jdou po chodbě.
BARTIKOVSKÁ: Proč nefunguje hlavní počítač?
RIMMER: Lister nechal na důstojnické palubě téct vodu ve vaně, skoro devět let jsme na to nepřišli, pak jedné noci, bylo to v úterý (Zamyšleně vztyčí prst.) to podlaha vzdala a lodí se prohnalo osm miliónů litrů vody, nebylo to hezké probuzení. Ležíte v posteli a klidně spíte a najednou vás unáší voda rychlostí osmdesáti uzlů. Robíci to dodnes nevysušili.
Vstupují do RIMMEROVI a LISTEROVI ubikace.
BARTIKOVSKÁ: Mají snad naléhavější povinnosti, které jim v tom úkolu brání? (Všimne si RIMMEROVA diplomu na stole.) To jste vy?
RIMMER: (Pohrdavým tónem.) Né. Pf.
BARTIKOVSKÁ: Taková špína. Co dělá ten android?
RIMMER: Kryton? Měl dovolenou, skvostný regál na véčku, můj nápad, už to potřeboval.
BARTIKOVSKÁ: Androidi nic nepotřebují, jsou stroje.
RIMMER: To jsem taky říkal.
BARTIKOVSKÁ: Vy byl velící důstojník, měl jste zajistit efektivní chod lodě.
RIMMER: Jak to, že jsme tu dva hologramy na tvrdé světlo? Myslel jsem, že loď udrží jen jeden…
BARTIKOVSKÁ: (Přeruší ho.) Jak Lister tráví čas?
RIMMER: Spí, rozčiluje mě. Hele, jestli je tady jeden…
BARTIKOVSKÁ: (Zase ho přeruší.) Co ještě dělá, kromě toho, že spí a rožčiluje vás?
RIMMER: Chystá se do postele.
BARTIKOVSKÁ: A čím se baví?
RIMMER: (Zamyslí se.) Žehlí svoje soply. (BARTIKOVSKÁ se na něj nevěřícně podívá.) Kdyby studoval na umělecké škole, měli by ho za génia.
BARTIKOVSKÁ: Ach, to je tragédie, jeho tělo žije, ale uvnitř je mrtvý. To je vaše vina, vy jste ho zabil.
RIMMER: Co jsem udělal?
BARTIKOVSKÁ: Vy jste za něj zodpovědný, ale nehnete prstem. Myslíte jen na sebe.
RIMMER: No, nevím, jestli jste si všimla, ale jsme ve vesmíru a výběr zábavy je tu dosti omezený a hrát ‚Hádej, co je v pytli‘ vás prostě omrzí. (Začichá nosem.) Rybičky? Listerovy tenisky? (Naznačí zamyšlený výraz.)
BARTIKOVSKÁ: V naši zemi máme slovo pro lidi, jako jste vy.
RIMMER: V naší zemi jich máme několik.
Otevřou se dveře a vstoupí LISTER. Nese pivo a nějaký kus starého stroje.
LISTER: Heleďte, co jsem našel.
BARTIKOVSKÁ: Pane Listere, připravte se, máte se vrátit domů, takže máte možnost to skutečně provést.
LISTER: (Postaví pivo na zrcátko své motorky.) To jako vážně?
BARTIKOVSKÁ: Já jsem vždycky vážná. Pane Rimmere?
RIMMER: Ano?
BARTIKOVSKÁ: Máte den na to, abyste své záležitosti urovnal, pak budete odpojen a vaše data vymazána. Váš pevný disk bude vystřelen do kosmu a v bezpečné vzdálenosti od lodi bude odpálen jadernou fúzí.
RIMMER: Vy mě fakt nemáte ráda, co?
BARTIKOVSKÁ: Dělám jen svou práci, a tou je starat se o něj. (Ukáže na LISTERA.) Což je bohužel velice smutná zpráva pro vás, jak chápete. Dobrý věčer. (Odchází.)
RIMMER: (Dívá se na ni otevřenými dveřmi.) Nenávidím ji.
LISTER: Je nádherná. Přímo ji žeru.
Záběr na Červeného trpaslíka ve vesmíru.
KRYTON a RIMMER jdou po chodbě k výtahu.
RIMMER: Dala mi den na to, abych si urovnal svoje záležitosti, než mě vypne a vyhodí. (Přivolá výtah.) Jedná se mnou jak s počítačovým virem. (Postaví se zády k výtahu.)
KRYTON: Je tak chytrá a vnímavá, báječný závan čerstvého vzduchu.
RIMMER: Každý máme Achillovu patu, najdi tu její. Začni probírat data, Kryťáku, vyhrab na ni nějakou špínu.
Otevřou se dveře výtahu a vstupuje BARTIKOVSKÁ. Stojí ale za RIMMEROVÝMI zády, takže ten si jí nevšimne a dál mluví ke KRYTONOVI.
RIMMER: Víš, jak to myslím, kámo?
KRYTON: (K BARTIKOVSKÉ) Á, slečna Bartikovská.
RIMMER: Ano, slečna mrcha Bartikovská, něco na ni vyšťourej.
KRYTON: Ehh, ehh, ehh, daří se vám dobře, slečno bzzz? (Kýve na RIMMERA, ten si však ničeho nevšimne.)
RIMMER: Nijak zvlášť. Bzzz? Miluju, když ti hlasová jednotka takhle vyvádí. Hóóó! Takže zpátky k té špíně…
KRYTON: Ehh, ehh, ehh, vaše ňadra dnes vypadají dnes obzvláště skvěle, slečno bzzz.
RIMMER: Moje co? Moje ňad…? (Podívá se na svůj hrudník.) Cože? Co? (Dojde mu, co se děje, a rychle se otočí k BARTIKOVSKÉ.) Á zdravím, slečno bzzz, éh, hmm… (Přestane mluvit a raději se ukloní.)
BARTIKOVSKÁ: (Ukáže na RIMMERA.) Vy, pojďte se mnou. (Odchází.)
KRYTON: (Potichu k RIMMEROVI) Už jdu do Špínova, pane, ozvu se vám později. (RIMMER jde za BARTIKOVSKOU.) Zapnout režim nevinného hvizdu. (Začne si pískat.)
RIMMER a BARTIKOVSKÁ jdou po chodbě.
BARTIKOVSKÁ: Takže, já už říkala, znovu Listera oživím a dám nový impuls, ať může oživit lidskou rasu, áno?
RIMMER: No, docela rád bych věděl, jak to chcete udělat.
BARTIKOVSKÁ: Není to snad jasné?
RIMMER: Začněte, já se přidám.
BARTIKOVSKÁ: Řešení vám kouká přímo do tupého tlustého obličeje skunka. Máme kus leviatana, co cestuje mezi dimenzemi. Vezmeme ho, dáme do genové čtečky, těch máte v laborce několik. Výsledky triangulujeme s naměřenými energetickými a časovými reziduy z vodní nádrže. Vypočtem kvantový algoritmus, co obluda použila k průniku, projedem mnohovesmír, spočtem to a máme klíč k cestování dimenzemi. Transponujeme kalibraci do těžebního laseru a bingo džingo, máme vlastní dimenzionální nůž.
RIMMER: Přesně to jsem chtěl taky říct. Až z toho mrazí.
BARTIKOVSKÁ: Hm, takže Lister odcestuje do nové dimenze, přivede si partnerku a obnoví lidskou rasu, ano?
RIMMER: Slovo od slova, jak bych to řekl já.
BARTIKOVSKÁ: Hm! (Usměje se a odejde.)
RIMMER se zatváří nechápavě a zakroutí hlavou.
BARTIKOVSKÁ za pomoci mnoha přístrojů získává chemické látky z masa leviatana.
Všichni stojí ve skladišti mezi svými sbalenými věcmi. BARTIKOVSKÁ sedí u ovládacího panelu.
LISTER: To na beton nevyjde. Asi skončim s tvojí kebulí nebo s cizejma haksnama. Něco se vždycky podělá, moc nadějí si nedělám.
BARTIKOVSKÁ: (Mačká tlačítka na ovládacím panelu.) Ták, jdeme na to.
Přístroj se spustí a uprostřed skladiště se objeví žlutomodrozelený portál…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
| Hráli: |
|
| Rimmer: |
Chris Barrie – Kamil Halbich |
| Lister: |
Craig Charles – Martin Sobotka |
| Kocour: |
Danny John-Jules – Miroslav Vladyka |
| Kryton: |
Robert Llewellyn – Zdeněk Dušek |
| Katerina: |
Sophie Winkleman – Kateřina Petrová |
|
|
| Casting: |
Linda Glover |
| Hudba: |
Howard Goodall |
| Produkční účetní: |
Karen Hilton |
| Výběr lokací: |
Stan Fus |
| Produkční koordinátor, vedoucí postprodukce: |
Becky Page |
| 2. asistent režie: |
Vikky Dale |
| 3. asistent režie: |
James Farmer |
| Hlavní osvětlovač: |
Jim Russel |
| Elektrikáři: |
Stefan Lissner
Chris Bird
Mark Funnell
Sam Kite
Bob O’Brian
Taylor Russell |
| Pomocníci: |
Paul Barker
Grant Wiesinger |
| Archivní záběry: |
Bob Cranston
společnost Footage Seach |
| Produkce: |
Bernard Clayton
Richard Naylor
Stacey Skinner
Charlie Squire
Robert Turnbull
Chris Watson |
| Hlavní rekvizitář: |
Steve Register |
| Rekvizitáři: |
Ben Bagley
Jane Gilchrist
Adam Harris
Mark Papworth
Morgan Parker
Antony Parnell
Luke Whitelock |
| Koordinátor uměleckého oddělení: |
Natasha Jones |
| Nákupčí rekvzit: |
Karen Krizanovich |
| Umělecký režisér: |
Alex Lemonis |
| Storyboardy: |
Nik Afia
Graeme Callander
Humayun Mirza |
| Masky: |
Christine Allsopp
Sarah Pickering
Norma Webb |
| Kostýmy: |
Carly Griffith
Fraser Purfit |
| Operátoři kamery: |
Al Knott
Neil Purcell |
| Asistenti kamery: |
Jason Iqbal
Richard Shaw |
| Posun kamery: |
Dean Morris |
| 1. asistenti kamery: |
Trevor Henen
Alex Taylor |
| DIT: |
Deane Thrussell |
| Zvuk: |
Chris Ashworth |
| Operátoři mikrofonů: |
Paul Hickey
Louis Franklin |
| Mix dabingu: |
Mark Owen |
| Offline editor: |
Nick Ames |
| Online editor: |
Nick King |
| Barvy: |
Nick Adams |
| Postprodukce: |
společnost Evolutions |
| Skript: |
Susan Lawton |
| 1. asistenti režie: |
Jo Howard
Nick Rae |
| Vizuální efekty, režisér 2. štábu: |
Mike Seymour |
| Vizuální efekty: |
společnosti Fin Design & Effects
FXPHD.com |
| Designér masek: |
Andrea Finch |
| Designér kostýmů: |
Howard Burden |
| Produkce pro TV Dave: |
Lisa Perrin |
| Produkční: |
Jo Howard |
| Asociativní producent: |
Andrew Ellard |
| Architekt: |
Mark Harris |
| Kamera: |
Andy Martin |
| Výkonní producenti: |
Charles Armitage
Doug Naylor |
| Producenti: |
Jo Howard
Helen Norman |
| Režie: |
Doug Naylor |
| České znění připravili: |
|
| Překlad: |
Pavel Medek |
| Dialogy: |
Eva Štorková |
| Dramaturgie: |
Michal Sladký |
| Mistr zvuku: |
Jozef Kušnír |
| Asistent režie: |
Hana Somolová |
| Vedoucí produkce: |
Miroslava Herynková |
| Vedoucí dramaturg: |
Alena Poledňáková |
| Šéfproducent: |
Vladimír Tišnovský |
| Režie českého znění: |
Janoš Vaculík |
Vyrobila Grant Naylor Productions pro UK GOLD
© UK GOLD SERVICES LTD MMIX
© Česká televize 2010