19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Z tmavé obrazovky, se rozvine kaleidoskopický vír, ze kterého se vynoří tvář LISTERA otočená o 90 stupňů. LISTER začíná mluvit.
Střední sekce Kosmiku
LISTER: Haló. (Zaťuká na kameru) Zkouška. Jedna, dva, tři. Haló. (Znovu zaťuká)
Obraz se změní na normální pohled a vidíme LISTERA, jak zkoumá ruční kameru, která leží na boku na stole.
LISTER: Jóóó! Tak, a jedem.
LISTER vezme kameru a namíří ji na svoji hlavu. Vidíme teď znovu pohled z oné kamery, která je teď v LISTEROVĚ ruce. LISTER odchází po schodech.
LISTER: Lodní deník, ehm, zápis jedna. Rozhod´ jsem se, že popíšu život na lodi a pak ho odešlu v sondě. Teď když je mi osmadvacet, tak se cejtim o moc vyzrálejší. Už ani nevím, kdy jsem naposledy zkoušel močit na Rimmera z paluby D. Jo, počkat, v pátek, ale s touhle jedinou výjimkou jsem už tak vyzrálej jako Abraham Lincoln nebo Mojžíš. A teď nedávno, potkali jsme loď, kterou jsme pilotovali sami, ovšem za patnáct let v budoucnu. Kapku jsme se porafali a oni nás vzali útokem. Tady to je: … (Stiskne tlačítko na kameře – zobrazí se scéna z minulé epizody)
Kokpit Kosmiku
RIMMER: Další raketa!
LISTER: Posílají zprávu!
Na obrazovce se objeví tvář RIMMERA Z BUDOUCNOSTI.
RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Buďto nám umožníte přistup k potřebným datům, anebo se připravte na to, že vás smeteme z oblohy.
KOCOUR je odhozený na KRYTONOVU konzoli.
RIMMER: Kocoure!
KRYTON: Mrtvý! … Ale mohla by tu být …
Další výbuch. KRYTON odlétne. Zděšený RIMMER spěchá ke KRYTONOVI.
RIMMER: Krytone, co tady mohlo být? … Nějaká možnost? To jsi chtěl říct? … Promluv, Krytone! Jak se dá změnit to, co se děje?
Něco si nad jeho tváří uvědomí. Kosmik se stále otřásá. RIMMER spěchá do střední sekce, kde popadne bazukoid. Rozkopne dveře a běží lodí do motorové sekce. Všechno kolem se hroutí. Zamíří na stroj času a stiskne spoušť. Stroj času je zničen.
(Návrat zpět do přítomnosti.)
Chodba na Kosmiku
LISTER: (Opět do kamery) Neměli jsme šanci. Zabili nás. A zničili všechno na palubě včetně stroje času. Takže ho neměli ani oni a nemohli do minulosti, kde by mohli zničit budoucnost svejch minulejch já v přítomnosti. Měli pech. Tím, že zabili nás, zabili sebe a pak jsme byli mrtví my, tak jsme se nemohli stát jima, včas se vrátit a zabít se v minulosti, i když by to bylo v přítomnosti.
Ke konci LISTEROVY řeči se z kamery začíná ozývat nepříjemný bzukot. Náhle se z ní zableskne a celý přístroj vybuchne. Vejde KRYTON.
LISTER: Do pytle!
KRYTON: Zase jste vyprávěl, co se stalo s našimi budoucími já?
LISTER: Chtěl jsem to zkusit ještě jednou.
KRYTON: Ááá, zničil jste už třetí kameru. Ty přístroje to neunesou!
LISTER: Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.
KRYTON: Je to zkomolené, matoucí a ještě nudnější než palubní časopis belgických aerolinií. Jen udejte pozici a vysvětlete, že nemáme zásoby! (Odchází)
LISTER: Dobře, jak chceš.
Řídící místnost
LISTER sedí před klávesnicí počítače a mluví do kamery umístěné nad obrazovkou.
LISTER: Tady Dave Lister z Jupiterské dopravní lodi Kosmik. Docházejí nám zásoby, pomozte nám, konec.
Obrazovka zhasne. Za chvilku se znovu rozsvítí a objeví se LISTER.
LISTER: Mimochodem, jsme v kosmu. Nedávno jsme proletěli kolem rudýho měsíce, tady jsou souřadnice… (Naťuká je na klávesnici.) Vypadá takhle… (Z palce a ukazováku udělá kroužek) Nejde ho minout!
Vesmír
Kosmik prolétá kol několika planet.
LISTER: (Hlas) Dodatek k lodnímu deníku: V pátek ráno, bitva s našima budoucíma já, způsobila hrozný neštěstí.
Ubikace na Kosmiku
LISTER: Fakt pryč? Kryťáku, řekni, že ne!
KRYTON: Bohužel ano, pane. Trefili hlavní vodní nádrž a paluba B byla zatopena. Neměly žádnou šanci.
LISTER: Jo, ale přece…
KRYTON: Opravdu jsme je nemohli zachránit, pane.
LISTER: To nemáme už žádné indické placky?
KRYTON: Indické placky, žádné kari, veškeré indické zásoby byly zničeny.
LISTER obejme svoji kytaru, kterou až dosud držel v ruce, jako by u ní chtěl získat trochu útěchy.
LISTER: Ňák už se bez nich obejdu. Budu jíst saláty.
KRYTON: Pane, jste v šoku. Nevíte, co povídáte.
LISTER: Nakonec je to jenom kari.
KRYTON: Jenom kari? Ten dosah vám ještě nedošel? Je to skličující, nechápete? Tragédie!
LISTER: Karíčko.
KRYTON: Ó, pane, vyplačte se. Jako malý chlapec.
LISTER: Co budu dělat? Kari byla moje jediná radost. S ním jsem byl normální kluk. Ne ubožák, co vězí ve vesmíru, bez ženský, bez naděje, bez kari.
KRYTON: A co je horší, zůstaly jen dva druhy alkoholických nápojů. Cinzano bianco a vaječný koňak. To je lidská tragédie!
LISTER: Pivo není?
KRYTON: Pane, nejde o zženštilost, když si zakvílíte jako hladový kojot.
LISTER: (Zoufale) Pivíčko!!!
KRYTON: Veškeré zásoby z paluby B byly zničeny. Nezbylo vůbec nic! Ani drobeček, ani chlup.
LISTER: Ježíši! Pár piv a kari. Jediný světýlka ve tmě.
KRYTON: Na večer s kari jsem se taky těšíval. Vidět Vaši tvář tak blaženou a šťastnou. Za všech okolností jsme si našli čas na večer s kari. Každý pátek.
LISTER: Sobotu.
KRYTON: Neděli.
LISTER: Úterý.
KRYTON: Středu.
LISTER: …a čtvrtek. Pokaždý to samý. Tři placičky s mangovým čatní.
KRYTON: Ty malé cibulky.
LISTER: Okurčičky.
KRYTON: Svěží omáčky z máty, jejíž chuť hned tak nezmizí.
LISTER: A tamto červený, co nikdo nevěděl, co to je.
KRYTON: A ten šťavnatý kebab jako předkrm.
LISTER: A hned za nim kuřecí kari ostrý jako břitva s hasicím přístrojem u ruky.
KRYTON: A dva kopečky kafijské zmrzliny.
LISTER: A dvě tablety na trávení. (KRYTON přitakává a LISTER těžce vzdychne) Život bez kari, to je jako Laurel bez Hardyho, osamělý jezdec bez tamtoho indiána.
KYTON: Pane, snad byste si mohl oblíbit špagety!
LISTER: Špagety? Seš zdravej!?
Kokpit Kosmiku
LISTER: Už jste to slyšeli? Veškerý zásoby kari jsou v tahu.
RIMMER a KOCOUR: (Ukazujíc na černé pásky na svých rukávech) Slyšeli!
RIMMER: Jako vyjádření úcty bychom si mohli v neděli v poledne dát minutu nadýmání.
LISTER: Vám je to jedno, že jo? Kari, to byl můj život.
KRYTON: Pánové, hádka s našimi budoucími já způsobila prostorové anomálie, jež roztáhly nákladní palubu o dvě stě procent. Musíme zajistit stabilitu konstrukce.
Nákladní paluba B
Všichni stojí ve vstupu do ohromné nákladní paluby B. Podlaha paluby je v mlze. Všichni popochází.
KOCOUR: Takže abychom si to ujasnili: čas se vrátil do bodu, kdy jsme našli stroj času. Je to tak? Tak co nám brání v tom, abychom zašli na Gemini 12 a zase si ho vzali?
RIMMER: Musíme se vyhnout veškerému cestování v čase. To je jediný způsob, jak zajistit, abychom neskončili, jako naše budoucí já.
LISTER: Jo, ale my ho můžeme používat, když si dáme pozor. A nebudeme stroj času zneužívat tak jako oni. Tolik rozumu snad máme, ne?
RIMMER: A kam chceš jet?
LISTER: Do indickýho bufáče, kde objednáme pět set kilo kari.
KRYTON: Pane, to je nezodpovědný, stupidní a absurdní plán.
KOCOUR: (K LISTEROVI) Všechny znaky tvého rukopisu.
LISTER: Kruci! Jediná velká objednávka každý dva roky a jsme za vodou, nebo ne?
KOCOUR: Jo, ty budeš za vodou. Ale my se začnem topit.
KRYTON: Co kauzalita! Jakýkoliv, i minimální, zásah do minulosti změní přítomnost. Příčina a důsledek!
LISTER: (Naštvaně) Heleďte, já jsem kariholik. Mám jediný dva funkční chuťový pohárky. Já bez kari umřu!
RIMMER: Nemůžeme si dovolit nic riskovat. Říkám, že stroj času zůstane tam, kde je.
KOCOUR: (K LISTEROVI) Ty víš, že bych nosil radši puky nakřivo a polyesterovou kravatu, než abych souhlasil s dutohlavem. Ale tentokrát má pravdu.
LISTER: No dobře. Tak jo…
Jiná paluba roztaženého Kosmika
Všichni slézají po žebříku za ohromným větrákem, jehož lopatky se pomalu otáčí. Pokračují další, tentokrát válcovou chodbou.
KRYTON: Vzhledem k tomu, že prohlídka paluby B je u konce, žádám o povolení být na dvanáct hodin odpojen, než se zbavím starých souborů z paměti.
KOCOUR: Na co potřebuješ víc paměti? I když jsi plecháč, tak jsi z nás největší pamětník.
KORYTON: Moje hlava je plná zbytečných informací, pane. Schopnost zazpívat všechny hity od Lunetiků už dnes není tak zásadní. Pro většinu kulturních akcí „Jsi moje máma“ naprosto postačí.
LISTER: A to čištění, jak přesně probíhá?
KRYTON: Připojím svou operační paměť na lodní počítač a přetáhnu nepotřebné soubory do jeho složky.
LISTER: (Přemýšlí) Tu paměť máš v hlavě, takže tělo nebudeš používat!
KRYTON: (Zmateně) Proč se ptáte?
LISTER: Zajímá mě to. Robotika mě vždycky fascinovala.
(Všichni odchází)
Ubikace na Kosmiku, noc
Zvoní budík a LISTER, který leží na posteli se probudí. Zacvakne budík, rychle vstane a odchází.
Řídící místnost na Kosmiku
KRYTON sedí strnule před lodním počítačem. Jeho hlava je propojená s klávesnicí kabelem, který je zakončený v KRYTONOVĚ uchu jako sluchátko. LISTER přináší plastikový pytel, který položí na stůl. Potom vyšroubuje KRYTONOVU hlavu, postaví ji vedle a z přineseného pytle vytáhne jinou KRYTONOVU hlavu, políbí ji a našroubuje mu ji na tělo. KRYTON s sebou škubne a otevře oči.
KRYTON: Páni, já jsem hlavní hlava!
LISTER mu zakryje rukou ústa a odtahuje jej od stolu. Otočí jej tak, aby na něj viděl.
LISTER: (Naléhavě) Pššššt! To nebude napořád.
KRYTON: (Polohlasně) Tomu nerozumím.
LISTER: Chci jít zpátky do historie sehnat nějaký kari. Kryton nechtěl. Co říkáš ty?
KRYTON: Proti Krytonově hlavě jít nemůžu. Co kdyby na to přišel? Je to nesprávné, nepoctivé a nečestné. (Zableskne se mu v očích) Jdu do toho! Tyhle emoce jsem si vždycky přál prožít. Musíte ale vyndat můj čip svědomí a odstavit mé normy chování.
LISTER: Dobře, řekni mi jak.
KRYTON: Zmáčkněte knoflík za mým pravým uchem.
LISTER odklopí a podepře temeno KRYTONOVY hlavy jako kapotu automobilu.
LISTER: Tak, a je to.
Vytáhne z KRYTONOVY hlavy černý váleček a odhodí jej do misky na ledviny.
KRYTON: Můj čip svědomí. Žádné normy chování. Che! Říkejte mi padouch! Chechecheche!
Střední sekce Kosmiku
RIMMER a KOCOUR sedí u stolu. RIMMER si pročítá své zápisky. KRYTON vchází s podnosem jídla a má ke své tříselné zásuvce připojenou metlu od šlehače.
LISTER: Hele, to voní slušně, co je k snídani?
KRYTON: Vafličky, pane. Se spoustou medu a džemu a smažená vejce s rozpuštěným sýrem.
KOCOUR: To je tak zdravý jako skok ze skály.
KRYTON: (Začíná mluvit rozjařeně) Zdraví? Na to kašli! Jen se nacpěte!!!
KRYTON postaví podnos s jídlem na stůl. Potom rozhoupe boky, a když se metla šlehače přiblíží k jeho ruce, chytí ji. Postupně obejde všechny tři a každému pomocí metly připevněná na jeho tříselnou přípojku zamíchá čaj s mlékem tak prudce, až kapky odlétají na všechny strany.
LISTER: Tak co, Krytone? Když teď máš čistou hlavu, jak se díváš na ten kari vejlet?
KRYTON: Chtěl jsem o tom začít sám. Jó, včera jsem to kapku přehnal. Domnívám se, že by to bylo bezpečné.
KOCOUR: Cože?
RIMMER: A co kauzalita?
KRYTON: (Začne mluvit velmi důrazně a rozkládá rukama. Z opasku vytáhle malou krabičku) Kauzalita. No dobře. Jedna věc vede k druhý, to jo! Ale občas je potřeba si říct: Zákony času a prostoru jsou pěkný hovadiny! (Vytáhne si z krabičky cigaretu a zapálí si)
LISTER: Já myslím, že Kryton nám chtěl jenom říct…
KOCOUR: (Užasle ke KRYTONOVI) Ty kouříš!
KRYTON: Přehřejvá se mi generátor?
RIMMER: Cigaretu!
KRYTON: (Zmateně) Dáte si?
RIMMER: Samozřejmě, že si nedám!
KRYTON: Mám s tim jít ven?
LISTER: (Chvatně to zamlouvá) Heleďte, Kryton nám jenom chtěl říct, že můžeme kliďánko zpátky do historie a sehnat náklaďáček indickejch dobrot. Je to tak?
KRYTON si přehodí připojenou metlu přes rameno.
KRYTON: Na to vem jed, vole!
LISTER: Fajn, tak objeďte ty bubliny nereálna a deme na to! Krytone, mohl by si na chviličku?
LISTER odchází a za šlehací metlu za sebou táhne KRYTONA.
Ochoz na Kosmiku
LISTER: Co je to s tebou? Ty přece nekouříš! Neříkáš: „Na to vem jed, vole!“ A nikdy nemícháš čaj tříselnou přípojkou!
KRYTON: Žádnou chybu jsem neevidoval.
LISTER: Protože ti chyběj normy chování, ty moulo! Tak se vzpamatuj, nebo jsme vyřízený.
KRYTON bzukne šlehačem a LISTER odchází.
KRYTON: (Sebere láhev alkoholu) Má nervy v hajzlu! (Láhev do sebe otočí a dá ji na ex)
Chodba na lodi Gemini 12
Vejde KRYTON a RIMMER, za nimi LISTER a KOCOUR ve skafandrech. Prochází temnou, úzkou chodbou.
KRYTON: (Brouká si) Hmhm hm hm hm hmhm. Hm hm hm.
RIMMER: Listere, co je s tím dementním kastrolem teď?
LISTER: Jde jenom o drobnej šum v jeho transpondérovejch kalibracích. To zase přejde.
Strojovna na lodi Gemini 12
Přijdou do temné místnosti, ze které jsou na všechny strany výhledy do vesmíru.
LISTER: Á, náš stroječek času. (Bere do ruky stroj času. Podá ho KRYTONOVI, který se na něj rozpačitě dívá a obrací ho v rukou) Tak, Krytone, restaurace Taj Mahal, hned za budovou Jupiterský důlní společnosti v Londýně. Stůl někde vzadu a tichej.
KRYTON: Nejdřív se musím seznámit s ovládáním.
RIMMER: Už jsi ho používal!
KRYTON: Vážně?
LISTER dá KRYTONOVI herdu do zad.
KRYTON: No jasan. Samozřejmě. Pardon. Jsem hlupák. Hnedle to tam naťukám, šéfiku.
KRYTON zmáčkne tlačítko na přístroji.
Dallaské ulice, 22.11. 1963 – odpoledne
Zástupy lidí z ulice a z oken mávají a pokřikují. Po silnici pomalu jede černá otevřená limuzína. Na jejích náraznících se třepotají vlajky. Vedle limuzíny běží dva civilní policisté. V limuzíně sedí muž a žena.
Texaský knižní sklad – tentýž čas
Člověk v temné místnosti vybaluje pušku. Vykloní se z okna a pečlivě míří na muže v automobilu. Dva výstřely. Dole vznikne panika, všichni běží k autu. Střelec chce vystřelit potřetí, když tu se ze čtyř současných červených záblesků zhmotní čtyři lidé. Dva jsou oblečeni ve skafandrech. Jeden člověk ve skafandru zakolísá a omylem vystrčí střelce z okna. LISTER a KOCOUR si sundají helmy. Člověka, kterého vystrčili z okna si nevšimnou.
RIMMER: (Sarkasticky) Skvělé přistání, Krytone. Asi tak jemné, jako egyptská whisky.
KRYTON: Omlouvám se Vám, pane. Ani nevím, jak se to stalo.
LISTER: Tohle není ono. Kde to jsme?
KRYTON: (Odečítá údaje z přístroje) Podle stroje času je dnes 22. listopadu 1963 a jsme ve městě Dallas.
KOCOUR: Jak to? Dej mi ten krám. (Vezme přístroj KRYTONOVI z ruky) Já jsem byl vždycky takovej technickej čaroděj, když šlo o tyhle hračičky.
Střelec, který se zachytil na parapetu okna se snaží vlézt zpátky do místnosti. KOCOUR uhodí přístrojem o rám otevřeného okna, které přivře střelci prsty.
KOCOUR: Máš pravdu. Dallas, třiašedesátý. O tom není pochyb.
Záběr na budovu zvenku: Střelec s obtížemi vyleze na římsu a pokouší se otevřít okno.
LISTER: Dallas? Není to to město, kde zabili toho americkýho krále?
RIMMER: JFKe!
LISTER: Né, to byl John něco, né Jeff Kay.
RIMMER: J-F-K! A ne Jeff Kay, ty troubo. Jako to letiště. Učili jsme se o něm ve škole.
LISTER: Jak může někdo po letišti pojmenovat svoje dítě?
RIMMER: To letiště pojmenovali po prezidentovi.
LISTER: No jo.
Opět záběr zvenku budovy: Střelec obchází po římse jednotlivá okna a zkouší, zda nejdou otevřít.
KOCOUR: A odkud vlastně ten atentátník střílel?
KRYTON: Jestli mě můj paměťový čip neklame, tak ten střelec byl v texaském knižním skladu.
KRYTON sebou trhne, když uvidí naskládané krabice, na kterých je nápis: „Texaský knižní sklad“. Pohled ven, jak střelec zkouší další okna. Po cestě najde nějaký drát, který je na jednom konci ukotvený do budovy. Aby neztratil rovnováhu, volný konec si přiváže k pasu.
RIMMER: Nejspíš to bylo přímo z tohoto okna.
LISTER: Myslíš?
LISTER otevírá okno ze kterého Lee Harvey Oswald střílel a dívá se ven přesně v okamžiku, když střelec nachází pootevřené vedlejší okno v jejich místnosti a vleze dovnitř. LISTER si všimne pohybujícího se kabelu na římse a zkusmo za něj trhá.
LISTER: Hele, co je tohle? (Tahá za kabel, který je na druhém konci přivázán k noze střelce) Sakra, tam něco je. Pojďte mi s tím pomoct! Ať je tam kdo chce, potřebuje pomoct. No tak, snažte se!
Všichni z Trpaslíka tahají za kabel, takže se Oswald nemůže vyvléct. Všichni se zapřou a táhnou za lano tak prudce, že střelce vytáhnou z okna a on padá dolů. Jeho váha všechny přemůže, a jak se všichni drží drátu, táhne je to z okna. Všichni křičí a zastaví se až o okenní rám.
LISTER: (Vyklání se z okna ven) Hele, co se to tam děje? Co tam všichni blbnou kolem tý obrovský pizzy?
KRYTON: Tohle není obrovská pizza, pane.
LISTER: Má průměr přes dva metry. To je ti málo? Do jaký pizzerie jsi chodil? Do italský „Obludárie“?
KOCOUR: Pánové, koukněte. (KOCOUR se vyklání z okna držíc smrtící střelnou zbraň) Asi jsme zrovna toho střelce vytáhli z okna.
V tom se rozletí dveře a vpadnou dovnitř dva muži. Jeden POLICISTA a druhý MUŽ V CIVILU. Míří do místnosti pistolemi.
MUŽ V CIVILU: FBI! Odhoďte zbraň.
KOCOUR: Ježiši! Nestřílejte! Nestřílejte!
MUŽ V CIVILU: Ruce za hlavu!
Všichni dají ruce za hlavu, jen KOCOUR se chytne se za slabiny.
MUŽ V CIVILU: Jste obviněni z vraždy Lee Harveyho Oswalda, jenž se pokusil překazit váš plán zavraždit prezidenta. Díky panu Oswaldovi je prezident naživu, i když zraněn.
POLICISTA: (Všimne si stroje času) Co je to? Nějaká zbraň? Kopněte to sem.
KRYTON duchapřítomně naťuká nohou na přístroj údaje. Nad strojem času se objeví červené blesky a všichni do nich skočí. Helma od skafandru, která zůstala na krabici před překvapenými strážníky zmizí za chvilku rovněž. Oba muži střílí do prázdna. Všichni se objeví na stejném místě, ale v jinou dobu. Nikdo tu již není.
LISTER: Skvělý, Kryťáku!
RIMMER: Kde teď jsme?
KRYTON: (Odečítá data z přístroje) Teď jsme v roce šedesát šest. Museli jsme poposkočit o tři roky.
RIMMER: Aspoň máme čas najít tu původní chybu.
KOCOUR vyhlíží z okna, aby se přesvědčil, že zde je již bezpečno.
KOCOUR: Hele, není tu ani noha. To město je vylidněný.
Dallas, pustá a opuštěná ulice
Všichni prochází opuštěnou ulicí, která je bez známek života. Osamocená auta stojí u kraje silnice a vítr rozfoukává odpadky po chodnících. Za zadním oknem jednoho z automobilů jsou staré noviny s čitelným titulkem: „Miliony lidí opustily americká města“.
LISTER: Já to nechápu. Jenom jsme zachránili Kennedymu život.
KOCOUR: A to je špatně? Co to bylo za chlapa?
RIMMER: Byl to skvělý muž.
KOCOUR: Hele!
Na chodníku leží nějaký muž.
LISTER: Jsi schopnej zjistit něco po pachu?
KOCOUR očichává mužovo tělo.
KOCOUR: Muž! (Opět čichá) Přes třicet!
RIMMER: Vypadá to, jako by ho ušlapali v nějaké tlačenici.
KRYTON vytáhne z kapsy mrtvého zmuchlané noviny a začne si je prohlížet.
KRYTON: Čtecí režim. (KRYTONOVY oči rychle přeběhnou přes text) Teď vám to pustím na hrudním monitoru.
Všichni jej obstoupí a dívají se na jeho hrudní monitor.
KRYTON: Prezident Kennedy byl odvolán v roce 1964 za to, že se o svou milenku dělil s mafiánským bossem Samem Giancanou. Byl to největší skandál v americké historii. Kennedy byl odsouzen ke třem letům vězení v červenci 1965. Prezidentem se stal Edgar Hoover, jenž byl nucen vládnout podle diktátu mafie, která měla fotografie, jež ho zachycovaly na transvestitských orgiích.
LISTER: Takže americkej prezident byl ovládanej mafií.
KRYTON: Krátce po jeho zvolení bylo Sovětskému svazu povoleno instalovat nukleární zbraně na Kubě výměnou za průchod kubánského kokainu do států. Sovětská základna byla třicet mil od americké pevniny, a tak lidé opustili všechna velká města.
Všichni odchází od mrtvého muže.
KOCOUR: Takže je klidně možný, že by můj oblek mohl zasáhnout silný jaderný výbuch? Tak pozor, pánové, tyhle věci se špatně čistěj!
RIMMER: Zpátky do Kosmiku.
KRYTON: Kosmik tu není. Neexistuje.
KOCOUR: Cože?
RIMMER: Jak to?
KRYTON: Jenom hádám. Kennedyho odvolání traumatizovalo americký národ a závody ve vesmíru tak vyhrál Sovětský svaz. V této realitě to patrně byli Sověti, kdo poprvé přistáli na měsíci.
KOCOUR: Takže jsme v loji.
LISTER: Jak jsem měl sakra vědět, že kuře po indicku může tohle vyvolat?
KOCOUR: Ale vy jste říkali, že byl skvělý prezident.
KRYTON: Taky byl!
RIMMER: Ale také to byl velký sukničkář. Měl spoustu milostných pletek. Dokud žil, tak se o nich nevědělo.
KRYTON: Každý člověk má slabé místo, svou Achillovu patu.
RIMMER: Kennedy ho jen měl mnohem výš!
LISTER: Kdybych tohle věděl, tak bych si dal vaječnej sendvič a dopil to cinzano. Krytone, co jsem to provedl?
KRYTON: (Nezúčastněně) Přivedl jste dvacáté století na pokraj záhuby, pane. Žvejkačku?
LISTER: Co je to sakra s tebou? Kde je tvůj soucit? Je v tobě tolik tepla, co v hranolkách u benzínky. No jasně, nemáš žádný normy chování.
RIMMER: (Zlověstně ke KRYTONOVI) A ty sis myslel, že na kauzalitě nezáleží. Každá věc, kterou uděláš, má tisíce důsledků, jaks moh´ zapomenout?
KRYTON: Já na to nezapomněl, mně to bylo jedno. Nemám svědomí.
LISTER si uvědomí, že již nemůže klamat.
LISTER: Á, šloh´ jsem Krytonovo tělo. Tohle je náhradní hlava. Vyndal jsem mu čip svědomí.
RIMMER: Listere, ty jsi změnil chod civilizace od dvacátého století dál! Přived` jsi svět na pokraj nukleární války, a co je nejhorší…
LISTER: …já vím, nesehnal jsem to kari!
KRYTON: Ne, to nejhorší je, že stroj času se kousnul.
RIMMER: Ukaž mi ho! (RIMMER si vezme a prohlíží stroj času) Není to tím, že se prostorové obvody aretovaly na kalibraci transpondéru a došlo k tachyonovému výboji, jenž zničil časovou matrici?
KRYTON: Ne, pane. Prostě jsem do toho moc třískal.
KOCOUR: No a co tedy teď?
RIMMER: (Povzdechne) Musíme přijít na to, jak ho uvést zas do provozu. Navrhuju, abychom tady rozbili na noc tábor a Kryton, aby sehnal jídlo.
KRYTON: Samozřejmě, pane. (Legračně odchází)
Okolo táboráku – noc
Všichni sedí kolem ohně. RIMMER se pokouší opravit stroj času. LISTER a KOCOUR okusují velká opečená stehna.
RIMMER: Hrůza, nemůžu ho spravit. Jsme v pasti! (Odkládá stroj)
KOCOUR: To kuře je dobrý.
LISTER: No jo, fakt dobrý.
KOCOUR: Hm!
LISTER: Ehm!
KRYTON: To není kuře, pánové.
KOCOUR: A co to je?
KRYTON: Ten muž, co jsme ho našli.
LISTER: Cože?
KRYTON: Připadalo mi to, jako hrozné mrhání ho tam nechat, když by se tak bezvadně griloval.
RIMMER se chichotá.
KRYTON: Udělal jsem něco špatně? Nedostal jsem žádné hlášení o chybě. (LISTER a KOCOUR přestanou žvýkat, sousta, která mají v ústech plivou, jako by to byl jed) Asi je to tím, že nemám čip svědomí a žádné morální imperativy, které by mě vedly. Ale přišlo mi logické, že když lidé jedí kuřata, tak budou pojídat i svůj druh. Přece si nezasedli pouze na kuřata.
RIMMER: (Velmi se baví) Jednou jsi dole, jednou zase nahoře.
LISTER: Já ještě říkal, jak mi to chutná.
KOCOUR: (Zhrzeně) Já věděl, že to divně smrdí. Jéžišmarjá!
LISTER: Já jsem kanibal!
Nenadále se ozve zvuk ze stroje času. RIMMER jej vezme do ruky a zjistí, že je opět funkční.
RIMMER: Hele!
KOCOUR: Tak, a padáme vodsaď! Moc si potřebuju vyčistit zuby vod kousků pečený mrtvoly.
RIMMER: Tak kam?
KRYTON: He, Havaj! Trochu si zasurfovat!
LISTER: Né, ne! Musíme zpátky a už se nezaplítat do toho atentátu.
KOCOUR: Mně je fuk, kam to bude. Hlavně tam, kde jsme ještě nevečeřeli.
Páté patro v Texaském knižním skladu, 22.11. 1963 – odpoledne
Opět vidíme onu černou limuzínu s vlaječkami a zástupy mávajících lidí. Trpaslíkovci sedí na krabicích a hrají karty. Hodiny ukazují 12:27. Ve dveřích za KRYTONEM se objeví Oswald s podlouhlým balíkem zabaleným do papíru převázaným provazem přes rameno.
KOCOUR: Jo malíři – zkuste to v šestém.
Oswald odejde.
Šesté patro
V šestém patře z balíku vyndá pušku a zamíří z okna.
Páté patro
KRYTON: (K LISTEROVI, který kouká z okna) Ustupte pane, naše původní já se tu za chvilku zhmotní. Až zjistí, že udělali chybu, tak zase zmizí. Navrhuju, abychom šli do čtvrtého.
LISTER: Tak jo.
Čtvrté patro
Všichni vejdou. Místnost je stejná jako předchozí. Zvenku se ozve střelba a všichni se vrhnou k oknu.
LISTER: První rána!
… zazní druhý a třetí výstřel. Opět je slyšet z ulice hluk. Všichni se stále dívají z okna.
KOCOUR: Nějak divně to páchne. Řek` bych, že se netrefil.
RIMMER: Jak to?
KRYTON: Má pravdu, pane. Poslali jsme Oswalda do šestého, a tak jsme mu zvětšili úhel natolik, že ho jenom poranil.
RIMMER: Tak pojďte ještě jednou a necháme ho v pátém.
LISTER: Do pátýho nemůže. Tam přijdou naše původní já, jakmile vystřelí potřetí. A tahle naše verze je teď ve čtvrtym.
KOCOUR: Jsme zkopírovaný tolikrát, co plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku.
LISTER: (Prohlíží si ulici z okna) Kdyby to šlo, aby druhej člověk střílel zpoza tamtoho kopečku zarostlýho trávou.
KRYTON: Vy myslíte z toho travnatýho vršku?
LISTER: To by snad šlo, ne?
KOCOUR: A zabít prezidenta? Kdo?
RIMMER: Mě můžete vynechat.
KOCOUR: Mě taky.
Odchází z místnosti.
LISTER: Počkejte. (Kouká do novin) Možná je někdo, kdo nás z tý bryndy může vytáhnout.
RIMMER: Kam jdeme?
LISTER: Idlewildský letiště, červenec, pětašedesát.
Přistávací plocha Idlewildského letiště – den
Vidíme KENNEDYHO s pouty na rukou, jak vystupuje z letadla a nastupuje do vězeňského antonu. V pozadí se zableskne a objeví se trpaslíkovci.
LISTER: To je ono! Odvážejí ho do Hooverova vězení v New Yorku. Dejte mi pět minut.
LISTER něco ťuká na stroji času a pak v blescích zmizí.
Vězeňský anton – uvnitř
Naproti KENNEDYMU se objeví LISTER.
LISTER: Zachovejte klid, povím Vám něco hrozně zvláštního.
O chvíli později…
KENNEDY: Měl jsem dost času, abych přemýšlel o dnech, jež jsem strávil v Bílém domě. V mnoha ohledech jsem odvedl velmi dobrou práci. Bylo správné plánovat stažení z Vietnamu, bojovat za lidská práva a zasadit se o vyslání člověka na Měsíc. Bylo nicméně chybou chovat se jako nezodpovědný idiot, co se týče všech těch žen, a dovolit tak svým nepřátelům, aby mou zemi zdevastovali.
LISTER: V tom ti píchnu, kámo! Teda, pane prezidente… chci říct Vám.
KENNEDY: Jak byste mi chtěl píchnout?
LISTER: Vraťte se s náma do Dallasu v listopadu šedesát tři. A buďte druhej střelec. Střelec za travnatým vrškem.
KENNEDY: To mám zabít sám sebe?
LISTER: Jo! Historikům zamotáme trochu hlavu, ale nikdy na to nepřijdou.
KENNEDY: Ale tady mám aspoň budoucnost. Jackie mě sice nechala, ale až se odsud dostanu, tak pořád můžu pro svět něco udělat.
LISTER: Vidíte tohle? Idlewildský letiště? V naší realitě je to Kennedyho letiště! Je pojmenovaný po Vás. Tam, odkud jsem já, jste symbol svobody, a tak to má taky bejt. Ale abyste se jím stal, tak musíte obětovat svůj život.
KENNEDY: A jenom tak bude moje pověst v dějinách očištěna.
LISTER: A pak si můžu sehnat kari.
KENNEDY: (Nepřítomně) Neptejte se, co pro vás vaše vlast může udělat. Ptejte se, co můžete pro svou vlast udělat vy.
LISTER: Hele, to by byl docela dobrej projev.
KENNEDY: Také že byl! (Zasměje se)
Vzadu na travnatém vršku v Dallasu, 22.11. 1963 – odpoledne
Jsou zde všichni, včetně KENNEDYHO, který je oblečený v uniformě strážníka. Ostatní chtějí být také nenápadní, a tak i KRYTON má na sobě policejní uniformu a LISTER s KOCOUREM mají klobouk. KENNEDY dopije láhev limonády a flašku upustí na zem. LISTER mu natáhne a podá pušku a ukáže směrem k projíždějícímu autu. Opět je vidět projíždějící limuzínu. Oswald střílí ze svého šestého patra knižního skladu a KENNEDY sleduje, jak se auto zastavuje. Oswaldovy dvě rány prezidenta zraňují stejně, jako posledně. KENNEDY z travnatého pahorku na sebe v autě zamíří a vystřelí přesně v okamžiku, když Oswald střílí po třetí. KENNEDYHO ruka bezvládně klesá na kolena.
KENNEDY: Takže, děkuji vám za to, že jste mi umožnili, abych se znovu narodil.
KENNEDY odchází směrem k zaparkovaným automobilům a po chvíli zmizí.
LISTER: Kruci! Nezeptal jsem se ho, kde seženu v Dallasu kari!
KOCOUR, RIMMER a KRYTON se na sebe podívají, začnou si pohvizdovat a jakoby chtěli odejít. Pomalu obstoupí LISTERA a začnou do něj tlouct, a když se sesune k zemi, kopou do něj a poskakují po něm. KRYTON do LISTERA řeže i policejním obuškem.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
John F. Kennedy Michael J. Shannon Tomáš Juřička
Lee Harvey Oswald Toby Aspin –
Agent FBI Peter Gaitens Rudolf Kubík
Policista Robert Ashe Ivo Novák
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Doug Naylor
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard Goodall
Produkce: Mike Amos
Manažer: Cliff Pinnock
Produkční koordinátor: Esther Rodewald
Asistent produkce: Tessa Glover
Druhý asistent režie: Rebecca Hewitt
Hlavní elektrikář: John Barker
Rekvizity: Tim Youngman
Trevor Young
Skript: Paul Alexander
Kamera: Jim Alloway
Zvuk: Nigel Davis
Jem Whippey
Střih: Graham Hutchings
Asistentka produkce: Christine Moses
První asistent režie: Paul Hastings
Umělecká režie: Adrian Caldwell
Dodání videoefektů: Chris Veale
Vizuální efekty: Peter Wragg
James Davis
Masky: Andrea Finch
Sarah Berry
Kostýmy: Howard Burden
Gill Shaw
Produkční design: Mel Bibby
Generální manažer: Helen Norman
Zkoumání linie: Jo Bennett
Hlavní kamera: Peter Morgan
Obchodní produkce: Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Hudební režie: Josef Hoffman
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North
© BBC MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Ivan Stočes + Kateřina Sýkorová (Kačka) + Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: admin@uamk-cr.cz + kacka.syk@seznam.cz + kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com