19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Ubikace na Kosmiku
LISTER orosený potem leží v posteli. Zběžně se podívá na teploměr na zdi.
LISTER: 32 stupňů… Ježiši!
Urovná si polštář. Bere z poličky sklenici, ale zjišťuje, že je prázdná.
LISTER: Mám žízeň, ale nechce se mi vstávat… Potřebuju čůrat, ale nechce se mi jít tak daleko… To je to základní lidský dilema – to, před kterým člověk stojí od počátku věků… močit či nemočit… to je ta otázka. Ne, zůstanu ležet i s tou žízní i s plnym močákem a pokusím se usnout.
Zkouší to.
LISTER: To je v pytli!
Nakonec vstane.
Jiná ubikace na Kosmiku
KOCHANSKÁ leží v posteli, zírá zlostně na trubku, jež vede na zdi vedle její postele, a v pěstech křečovitě svírá francouzák.
KOCHANSKÁ: Ještě jednou a tímhle dostaneš. Slyšelas?? Nedělám si legraci! Ještě jeden zvuk, jen – jediný.
Trubka najednou vydá ohavný, kvílivý, nervy drásající zvuk. KOCHANSKÁ do ní napruženě třikrát flákne francouzským klíčem.
KOCHANSKÁ: Co jsem ti říkala? Říkala jsem ti to! Nebo snad ne?? Kolikrát ti to mám říkat? Tak, co to bylo teď?
Vezme z poličky zápisník a projde si poslední záznamy.
KOCHANSKÁ: „Ňurik“. Takže další zvuk bude „rutat“ a pak bude následovat „hérangr“. (Zkontroluje čas na hodinkách) Čtyři sekundy, tři sekundy, dvě sekundy…
Z trubky se vydere další zvuk a KOCHANSKÁ do ní opět zlostně udeří francouzákem.
KOCHANSKÁ: A teď „hérangr“…
Ozve se další otřesný zvuk. KOCHANSKÁ se chystá rouru opět majznout, ale zarazí se.
KOCHANSKÁ: Ne, to je špatně! Klidně si přeskakuješ! (Listuje) „Ňurik“, „rutat“, „hérnangr“ – co je to s tebou??
Uštědří jí další tři rány.
KOCHANSKÁ: Když už bráníš spánku, tak aspoň podle pravidel.
Ozve se další ohavné zavytí.
KOCHANSKÁ: „Skvílukl“?? Kde ten se tady vzal?? Ten je tu nový!
Ubikace
LISTER je ve sprše. Vypne vodu, otevře dveře a jde ven.
LISTER: Á, to už je lepší. Dvě mouchy jednou sprchou.
Dojde k lednici, vytáhne z ní čerstvě chlazený polštář, přiloží si ho nadšeně k hrudi a jde si zase lehnout.
Jiná ubikace
KOCHANSKÁ sedí na posteli a roluje pár vlněných ponožek do kulových útvarů, které si pak připevní k uším jako sluchátka.
KOCHANSKÁ: Jasně. Tak a je to. (Lehá si i se svým francouzákem) Už tě neuslyším. Klidně si rourácej, jak chceš – já neuslyším ani píp.
Mrška trubka zase zaskučí a KOCHANSKÁ do ní začne úplně bezhlavě mlátit.
Ubikace
LISTER si rovná svůj chlazený polštář a lehá si na něj. Necítí se však pohodlně. Nemůže spát. Začne do něj zoufale mlátit pěstmi.
Střední sekce Kosmiku
KRYTON sedí za stolem a zašívá šaty. Přichází KOCHANSKÁ zabalená do přikrývky a s boulemi ponožek na uších.
KRYTON: To jsou věci! Princezna Leia. Pan Skywalker šel tudy, madam.
KOCHANSKÁ si všimne, že KRYTON něco říkal, tak si sundá ponožková sluchátka.
KOCHANSKÁ: Cože?
KRYTON: Je skoro jedna. Jak to, že jste vzhůru?
KOCHANSKÁ: Toužím někoho zabít. Nechceš se nabídnout?
KRYTON: Aha, nemůžete usnout.
KOCHANSKÁ: Poslouchal jsi už někdy ty vyčvachtané, staré trubky? „Ňurik“ujou a „ratat“ujou, a když bys čekal, že budou „ňurik“ovat, tak „skvílukl“ujou!
Začne svým francouzákem hystericky mlátit do linky.
KOCHANSKÁ: Z toho by se zbláznil i naprosto normální člověk!!!
KRYTON: To je stejně zvláštní, kolik lidí ty trubky dovedly na pokraj šílenství. Pan Lister tam strávil jedinou noc a pokoušel se udusit cibulovým sendvičem.
KOCHANSKÁ: (Otevře ledničku a zírá do ní) No to mě podrž. Pánská lednička. Žádná žena by tohle nestrpěla. Chlazené kecky! (Vyndá je) To svět neviděl!
KRYTON: Co byste řekla skleničce kakaa, slečno?
KOCHANSKÁ: Řeknu jí: „Skleničko kakaa, dostaň mě odsud pryč!“ (Svalí se do židle) Už nemůžu takhle dál. Já chci vanu. Nesnáším sprchy. Nenávidím je. Zeptej se každého, co nesnáším, a víš, co ti řekne?
KRYTON: Že nesnášíte sprchy?
KOCHANSKÁ: Vidíš? I ty to víš a to mě sotva znáš! Potřebuju vanu. A taky se vyspat. A šaty. A taky… kozí sýr s kousky ananasu.
KRYTON: No, jen co narazíme na nějakou loď, tak určitě doplníme zásoby.
KOCHANSKÁ: (S obličejem plným zoufalství) Když jsem šla do Sboru, věděla jsem, že vesmír nebude legrace. Že už tu nebudu moct chodit nakupovat. Pak jsem přišla o posádku, o svoji loď a skončila jsem tady s ledničkou plnou kecek, s dvojemi šaty a trubkami, co „skvílukl“ujou, když maj „ňurik“ovat! (Začíná brečet) Tak moc jsem se snažila, abych zapadla sem mezi vás! Dokonce i už skoro vím, co je ofsajd.
KRYTON: Ale, slečno, prosím Vás, já… nevím, jak se utěšuje plačící žena. Já na to neznám tu správnou techniku. Moment, vyhodnotím. (Napřímí se a zapípá) Aha, jo, tak je to, no jo. Už vím. Nebojte se, slečno, já už vím, jak na to.
Chytne KOCHANSKOU zezadu kolem pasu a začne jí tisknout žaludek.
KOCHANSKÁ: Co to vyvádíš!? Pusť mě!
KRYTON: To je Heimlichův zákrok. Pomáhá, když ženy pláčou.
Znovu ho provede.
KOCHANSKÁ: Ten pomáhá, když se někdo dusí, ty idiote!
KRYTON: Ne, myslím, že se mýlíte.
Opět ho aplikuje.
KOCHANSKÁ: To víš, že se nemýlím! Máš jen špatný soubor v databázi!
Konečně ji pustí.
KRYTON: Ale… proč už nepláčete?
KOCHANSKÁ: Protože to dost dobře nejde, když ti někdo dává Heimlichův zákrok. To s tebou zamává!
KRYTON: Ale už nepláčete.
KOCHANSKÁ: No, to ne.
KRYTON: Takže to zabralo?
KOCHANSKÁ: Ne, nezabralo to! To jen… Á, sklapni, sklapni, sklapni!
Opět se hroutí na židli, obličej pokládá na stůl a zoufale vrtí hlavou.
KOCHANSKÁ: Kde jsem udělala chybu? Přitom můj život začal tak slibně. Bohatí rodiče, dobrá škola, poník jménem Trumfík. Jak to, že jsem takhle skončila? Na lodi s posádkou, co se baví tím, že sedí v prádelně a čučí do sušičky, kde rotují mé kalhotky…
KRYTON: (Rozhořčeně) Prosím Vás, to není pravda! Tohle tu nikdo nedělá!
KOCHANSKÁ: To jen proto, že nevědí, kdy je pereš! Pár plakátů a nějaké video o rozverných krasotinkách a garantuju ti, že prádelna bude narvaná!
KRYTON: Já myslím, že panu Listerovi a Kocourovi křivdíte. Hrozně moc křivdíte!
Prádelna
Sedí tu LISTER a KOCOUR a strnule zírají do sušiček.
KOCOUR: Páni, to je snad nejlepší náplň, co jsem viděl!
LISTER: Tak aby bylo jasno, já jsem tady jenom proto, že nemůžu usnout. Šel jsem si sem vyprat jenom, abych pomoh` Krytonovi.
KOCOUR: Jo, jo, jo…
LISTER: Nejsem tady, že bych trpěl samotou a abych se bavil pozorováním dámského spodního prádla.
KOCOUR: (Ukáže do sušičky) Striptýzové kalhotky!
LISTER: Kde?
KOCOUR: Pozdě… Přísahám! Byly černý a děsně mrňavý.
LISTER: Z tohodle už jsem vyrost`. Budu si číst svůj komiks.
KOCOUR: Teda tohle je za všechny prachy. Možná i vstoupím do fanklubu těch praček.
LISTER: Občas se fakt stydím, když jsem s tebou. Seš úplně ujetej, víš o tom?
KOCOUR: Odkdy jsi takovej dospělák?
LISTER: Dospělák? Takovej už jsem leta.
KOCOUR: Pch, vážně?
LISTER: Jo.
KOCOUR: Jenom si hraješ na dospělýho, protože si myslíš, že takhle dostaneš tu krasavici! To přece ví každej!
LISTER: Hele, trhni si levou zadní, jo?
KOCOUR: Je to pravda.
LISTER: Není to pravda.
KOCOUR: Ale je.
LISTER: Neni!
KOCOUR: Je!
LISTER: Neni!
KOCOUR: Je!
LISTER: Neni!
KOCOUR: Je!
LISTER: Neni!
KOCOUR: Je!
LISTER: Neni!
KOCOUR: Je! Je! Je!
LISTER: Neni! Neni! Neni!
Přichází KRYTON.
KRYTON: Pánové, o čem se to tu dohadujete?
LISTER: O tom, že jsem fakt dospělej.
KRYTON: Všude Vás hledám. Jak to, že nejste v posteli?
LISTER: Naše klimatizace zešílela. Co se stalo?
KRYTON: Zdá se, že život zde působí moc špatně na slečnu Kochanskou. Je teď v kuchyni, vrhá nože do zdí a nadává ledničce za to, že nemá nízkotučné jogurty.
LISTER: A čím to je?
KRYTON: (Sehne se k sušičce a vypne ji) Jistě jí nepřidalo, že spí vedle kanalizačního potrubí. Víte sám, jaký rámus ty trubky dělají.
LISTER: Hned ráno je odizolujem.
KRYTON: To není jen to, že nemůže spát. Jí vadí všechno. To, že nemá vanu, že nemá kozí sýr, žádné ša…
Náhle se zarazí, když vyndává ze sušičky KOCHANSKÉ červený komplet, který se tak srazil, že by se do něj možná nacpal novorozenec.
KRYTON: (Zděšeně) Ten termostat!
Zatímco kontroluje ovládací panel, LISTER s KOCOUREM se pomalu vytrácejí z místnosti.
KRYTON: Vím, že jsem nastavil správný program! Proboha, kdo jí to řekne!? No kdo…
Otočí se, ale LISTER a KOCOUR už jsou pryč.
Střední sekce Kosmiku
KOCHANSKÁ sedí shrbená nad konzervou broskví. Je rozcuchaná a rezignovaně, bez výrazu žvýká broskvový plátek. Vstupuje LISTER.
LISTER: Ahoj.
KOCHANSKÁ místo pozdravu jen procedí jakýsi zvuk skrz zuby a kusy broskve.
LISTER: (Sedá si k ní) Tak jak si zvykáš?
KOCHANSKÁ: Skvěle. Děsně se bavím.
LISTER: Ty trubky spravíme.
KOCHANSKÁ: Jestli se vám podaří, aby dělaly jenom „ňurik“ a ne „skvílukl“, tak vám budu moc vděčná.
LISTER: Úplně to zarazíme.
KOCHANSKÁ: Vím, že jsem rozmazlená. Vyrostla jsem v nejlepší čtvrti v Glasgow…
LISTER: Jo, v tý hrůze, já vim.
KOCHANSKÁ: Jedenáct let v cyberškole, počítačem vytvořené prostředí se supervirtuálními učiteli a virtuálními přáteli. A teď se nemůžu ani vykoupat…
LISTER: (Vstává) Pojď se mnou. Tak pojď. Něco ti ukážu.
Ubikace
Vcházejí KOCHANSKÁ a LISTER. Uprostřed místnosti je připravena plná vana s bublinkovou koupelí, polštářkem a skleničkou pití.
LISTER: Dneska přespíš v mojí kajutě. A já ve tvojí. Vyčistil jsem jednu starou retrovanu a napustil ji vodou.
KOCHANSKÁ: (Unešená) Úplně jsi mi vyrazil dech…
LISTER: Jo, a tohle jsem našel… na té opuštěné lodi.
Bere z postele krabici a dává ji KOCHANSKÉ.
LISTER: Schovával jsem ti to k narozkám. Je tam taky trochu make-upu.
KOCHANSKÁ otevře krabici a vyndá z ní červené šaty. Očividně se jí líbí. Vstupuje KRYTON s jejím scvrklým oblekem.
KRYTON: Nemůžu ji nikde najít. Už jsem prohledal celou loď!
Najednou si jí všimne a rychle schová sražené šaty za záda.
KRYTON: Éa, slečno, nevšimnul jsem si Vás.
LISTER: Chris bude spát dneska u mě, Krytone.
KRYTON: Ve Vaší kajutě?
LISTER: Jo, dá si pěkně horkou koupel.
KRYTON: Tady? Jen tak bez šatů?
LISTER: No, konvence to vyžaduje, tak asi jo.
Detailní záběr na KRYTONŮV úzkostí zkřivený obličej. Něco se mu zjeví v hlavě…
Nákladní dok
KRYTONOVA představa. Je tu KRYTON, LISTER a KOCHANSKÁ. LISTER je pěkně oblečen a drží kolem pasu KOCHANSKOU, jež má na sobě ony červené šaty od LISTERA. Oba se přehnaně usmívají.
LISTER: Krytone, spolu s Chris jsme si říkali, že bude pro všechny nejlíp, když půjdeš pryč.
KRYTON: Ale, pane…
LISTER: My dva máme v plánu začít žít zase spolu. Začalo to tu noc, co se koupala v mý kajutě.
KOCHANSKÁ: Tohle je dárek na rozloučenou…
LISTER mu ho podá.
KRYTON: To je na klíče?
LISTER: S vyrytým „C“.
KOCHANSKÁ: Jako „Cryton“.
KRYTON: Ale „Kryton“ se píše s „K“!
KOCHANSKÁ: Ale no tak, nevyváděj. Taky jsem ti sbalila všechny tvoje hlavy.
Podá mu je a LISTER mu pokyne, aby šel. KRYTON následován šťastným párem vstupuje ke vzduchovému uzávěru.
LISTER: Vždyť víš, jak to chodí. Čtvrtej zákon vesmíru. Jakmile žiješ se ženskou, tak se začne systematicky zbavovat tvejch kamarádů. Další je Kocour.
KOCHANSKÁ: Tomu už balím celé tři neděle!
LISTER: Chceme bejt pár, co pořádá spoustu večírků. A já už jsem dosáhnul věku, kdy bych chtěl nazout bačkory.
KOCHANSKÁ: Víš, my se za tebe trochu stydíme, protože máš legrační hlavu.
LISTER: A taky nejseš člověk, ale robot.
KOCHANSKÁ: Jo!
Oba se zašklebí a otřesou.
LISTER: (Všimne si někoho ve dveřích) Ahoj! Už jste tady! Pojďte dál!
Vstupují dva Gelfové.
KOCHANSKÁ: Jsme tak rádi, že jste přišli!
LISTER a KOCHANSKÁ políbí Gelfy na obě tváře a odcházejí. KRYTON tu zůstává smutně stát a dívá se za nimi.
Ubikace
KRYTONOVA představa se rozpustí. Jeho hlava úzkostlivě cuká.
KRYTON: Já… já viděl budoucnost! (Ukáže KOCHANSKÉ její sražený obleček) Bohužel, pan Lister Vám zničil uniformu, slečno.
LISTER: (Naštvaně) Dej to sem!
Popadne ji a hodí ji na postel.
KRYTON: Už máte jenom jednu.
KOCHANSKÁ: Vážně? To nevadí.
KRYTON: Vy se nezlobíte?
KOCHANSKÁ: Na to už nemám sílu… Chci se jenom vykoupat a trochu se vyspat.
KRYTON: (Uraženě) Dobře. Tak já tedy půjdu. Půjdu. Po všech těch letech odejdu!
LISTER: Není ti nic?
KRYTON: Je mi výborně, děkuju. Přívěšek s Céčkem! Neskutečné! Díky s velkým „eR“!
Odchází.
KOCHANSKÁ: Co ho tak žere?
LISTER: Nevím. Potom to zjistím.
KOCHANSKÁ: (Ukazuje na vanu) Za tohle děkuju. Opravdu mi to udělalo radost.
LISTER: Ále, maličkost.
KOCHANSKÁ: Takže dobrou.
LISTER: Dobrou. (Pauza) Takže já půjdu.
KOCHANSKÁ: Jo. Tak ráno.
LISTER: Jo, tak já… já jdu.
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: Jo.
KOCHANSKÁ: Dobrou noc.
LISTER: Jo, dobrou, ale jestli by si chtěla něco umejt, záda nebo tak, zavolej. Budu tady za dvacet sekund.
KOCHANSKÁ: Dobře.
LISTER: Tak ahoj.
KOCHANSKÁ: Ahoj.
LISTER: Ahoj. Dobrou.
LISTER konečně odejde, ale vzápětí se začne kajuta třást a vypadne proud. LISTER rychle přiběhne zpátky.
KOCHANSKÁ: Co to bylo??
LISTER: Počkej. Mám tady někde baterku…
Bere svítilnu a jde do chodby.
Koridor vedle ubikace
Po chodbě jdou KOCOUR s KRYTONEM. Z ubikace vykukují LISTER a KOCHANSKÁ:
KOCOUR: Co se tu sakra děje?
KRYTON: Porouchal se generátor. Zrovna jsem nastavoval teplotu, když se zhroutil. Počkejte několik vteřin, než naběhne záložní.
Povede se.
KRYTON: No, konečně.
Trpaslíkovci vlezou do kajuty.
Ubikace
KRYTON: Hned se na to podívám, pane.
Ozve se bzučivý zvuk a světla zhasnou podruhé.
LISTER: Teď se složila záloha a nefunguje nic.
KOCOUR: Jak to, že se zavřely dveře?
LISTER: Když se zhroutí záloha, tak se vždycky zavřou. Kvůli požáru a posílení stability trupu.
KOCOUR: No a co tu loď řídí? I autopilot je v čudu?
KRYTON: Nic nefunguje… Á, měl jsem být opatrnější!
KOCOUR: Podle tebe tahle skořápka bloudí vesmírem bez kvalifikovaného pilota v kokpitu?
KOCHANSKÁ: Aspoň tohle je stejné.
LISTER: Musíme nahodit záložní generátor.
KRYTON: Dostanem se tam jen přes servisní kanály.
KOCOUR: Přes co?
KRYTON: Dvě míle dlouhé potrubí, které se vine skrz celou loď. (K LISTEROVI) U Vás ve sprše je průlez.
LISTER: Jak dlouho to potrvá?
KRYTON: Šest hodin, možná déle.
LISTER: (Vyveden z míry) Šest hodin??
KRYTON: Není Vám něco?
LISTER: Ne, nic. (Odkašle si) Dobrý, dobrý. Jo.
KOCHANSKÁ: Podle údajů ze včerejška je přímo před námi meteorický roj, ale do něj se dostaneme až za dvanáct hodin.
KRYTON: Měli bychom si vzít zásoby. Trochu jídla, vody, kolik uneseme, a možná i magnetického rybáře.
Ubikace – později
KOCHANSKÁ si udělala plentu z prostěradla, za níž si oblékla výstroj. LISTER se také převlékl.
KOCHANSKÁ: Tak jo, můžeme.
Trpaslíkovci šplhají jeden po druhém do sprchového průlezu.
V kanálech
Trpaslíkovci se plazí servisními kanály Kosmiku. Jiný způsob pohybu tu ani není možný. Kanály jsou velmi úzké, jen něco přes metr vysoké a dva metry široké.
KOCOUR: Tady je takový vedro, že sotva dejchám! Jako bych byl v sauně a namáčknul se na mě nějakej tlusťoch!
LISTER: (Schoulený) Mně je nějak blbě… ty zdi se přibližujou!
KRYTON: Co je Vám, pane?
LISTER: Nemůžu dejchat! Chybí mi vzduch!
KOCHANSKÁ: Má klaustrofobii! Vy to nevíte?
LISTER: Jsem v pohodě, když vím, že můžu ven, ale teď jsme někde uprostřed… Nemůžu dejchat…
KRYTON: Napijte se.
KOCHANSKÁ: Dobře, běžte napřed – najděte kryt nějakého z těch stropních průlezů a zjistěte, jestli by se nedal odšroubovat.
KOCOUR: Jdeme!
KRYTON a KOCOUR se odplazí.
LISTER: Svírá se mi hrdlo… Dusím se…
KOCHANSKÁ: Napij se trochu. A hlavně mysli na něco jiného.
LISTER se celý třese.
KOCHANSKÁ: Je zvláštní, že Dave, můj Dave, klaustrofobii neměl.
LISTER: Díky, tohle mi vážně pomůže. Teď není vhodná chvíle na to, aby si mi vychvalovala svýho kluka.
KOCHANSKÁ: Můj kluk to vlastně nebyl. Ne, jak myslíš.
LISTER: Cože?
KOCHANSKÁ: Ne, byli jsme jenom kamarádi.
LISTER: Ale vždyť jsi říkala…
KOCHANSKÁ: Já jsem před tebou nechtěla vypadat jako nějaká chudinka, takže to se mnou jenom hrál.
LISTER: Ty jsi s ním nechodila?
KOCHANSKÁ: Nebyl to můj tip.
LISTER: Ale vždyť byl skvěle voháklej, inteligentní, citlivej. Ty seš tak vybíravá! Jak to, že se ti nelíbil?
KOCHANSKÁ: Byl na kluky.
LISTER: Vidíš? Jsi hrozná. Každej musí bejt dokonalej, aby si vůbec… Cos to říkala??
KOCHANSKÁ: Byl na kluky.
LISTER: Na kluky?
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: To chceš říct, že v jiný dimenzi jsem teplej?
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: Já?
KOCHANSKÁ: Proto jsme spolu chodili jen pár týdnů. Byl to Daveův poslední pokus všechno nějak srovnat.
LISTER: Tak moment… snad si nemyslíš… tak to ne, já jsem naprosto normální, jo? Já nemůžu bejt na kluky. Ani knír mi nevyroste, když už nic, jenom takový malinkatý chmýří…
KOCHANSKÁ: Dave, nech toho.
LISTER: Jenom ti to řikám.
KOCHANSKÁ: Stýská se mi. Byl bezva.
LISTER udělá obličej a vydá pohrdavý zvuk.
KOCHANSKÁ: Občas jsme spolu leželi v posteli, on mě objímal a já měla pocit, že je všechno fajn.
LISTER: Fakt? No, vlastně… (Pauza) Ne, ne, ani omylem. Já nejsem na kluky!
KOCHANSKÁ: Já nechápu, proč z toho děláš takovou vědu!
LISTER: Ale já nejsem!
KOCHANSKÁ: Když jsem byla na Trpaslíkovi, našla jsem mezi nimi spoustu přátel.
LISTER: Jo, to já taky.
KOCHANSKÁ: Fakt?
LISTER: Jo.
KOCHANSKÁ: Opravdu blízké přátele?
LISTER: Jo!
KOCHANSKÁ: Kdo třeba?
LISTER: No tak třeba… Buzí Bob.
KOCHANSKÁ: „Buzí Bob“?
LISTER: Jo, ten prcek s příčeskem, dělal v jídelně.
KOCHANSKÁ: A takhle jsi mu říkal? „Čau, Buzí Bobe, jak ti to šlape?“
LISTER: To byla roztomilá přezdívka. A používali jsme ji jenom za jeho zádama. Nezkazil žádnou srandu, dobrej kluk.
KOCHANSKÁ: A byl tvůj fakt dobrej kamarád, jo?
LISTER: No dobře, mezi hošanama jsem jich moc neměl.
KOCHANSKÁ: Ale to víš, že jo. Jen jsi o nich nevěděl.
LISTER: A o kom?
KOCHANSKÁ: No, tak pokud jde o mou realitu a o mou loď… Todhunter.
LISTER: Todhunter?
KOCHANSKÁ: Jo.
LISTER: Ten byl ženatej.
KOCHANSKÁ: No a?
LISTER: Měl děti!
KOCHANSKÁ: (Směje se) No a?
LISTER: Byl to kanec. Měl spousty ženskejch!
KOCHANSKÁ: To přece nevadí.
LISTER: To teda jo… (Zarazí se) Tak moment. To je habaďůra, viď? Všechno sis vymyslela, abych zapomněl na tuhle díru! Ty nejseš žádná chudinka. Měl jsem pocit, že jsem vohromnej borec. Ne že bych se tak necejtil furt, protože já vohromnej borec jsem.
KOCHANSKÁ: Jo. Dej si ještě loka, heterouši.
LISTER: Takže tvůj Dave… není?
KOCHANSKÁ zavrtí hlavou.
LISTER: Á, do pytle!
Připlazí se KOCOUR a KRYTON.
KRYTON: Asi tak dvacet metrů odtud je mříž, pod kterou se nachází sklad. Nemůžeme se dostat k těm šroubům, ale, slečno, Vám by to šlo, neboť máte menší ruce.
KOCHANSKÁ: (K LISTEROVI) Vydržíš to tady?
KOCOUR: Já u něj budu.
LISTER: To bude dobrý.
KRYTON a KOCHANSKÁ se odplazí. Unavený KOCOUR si sedá vedle LISTERA, který se snaží udržet klid a koncentruje se na pravidelné dýchání.
LISTER: (Podá mu čutoru) Chceš se napít?
KOCOUR: (Napije se) Tý jo, páni, tady je to malý! Něco ti řeknu, kdybych ztuhnul, tak se odtud s rakví ani nevymotáš!
LISTER: Kocoure…
KOCOUR: Jsme tady jako v kleci!
LISTER: Kocoure!
KOCOUR: Jé, promiň… Neměl bych o tom mluvit, viď?
LISTER: Jo.
KOCOUR chvíli mlčí, ale pak zase spustí.
KOCOUR: No a jak jsi k té klaustrofobii přišel? To ji máš odjakživa, nebo jsi jen takovej srab?
LISTER: (Nevěřícně se podívá na KOCOURA) To druhý.
KOCOUR: Fakt?
LISTER: Jo. Mohli bysme otočit list, prosím?
KOCOUR: Jo.
KOCOUR se napije a napadá ho další téma.
KOCOUR: Tak jak to, žes to nedostal v tom tunelu, když se voda na nás řítila…
LISTER: Já to nemám pokaždý! Jenom někdy! Když se nemůžu dostat ven. Možná mám moc cukru v krvi.
KOCOUR: Ale z čeho to vlastně máš?
LISTER: V sedmnácti jsem dělal v supermarketu, uklízel jsem vozejky. Po pár měsících jsem se zabouchnul do jedný pokladní… Dvaadvacítka s očima, co tě přímo zvou na masnej pult… Držela tak zvláštně snímač kódu, že jsem z toho furt s vozejkama boural. Pak jsme se o svačinách scházeli, ve skladu…
KOCOUR: A z toho máš klaustrofobii? To se dá chytnout takhle?
LISTER: Byla vdaná za jednoho plešouna, co pracoval u ryb. Byl o deset let starší. Víc než ona ho zajímal dramaťák, kterej vedl. Jednou jsme měli oba odpolední a šli jsme do skladu. Začli jsme se milovat na bedně s chřestem. Za pár minut, zrovna v nejlepším, bylo mi sedmnáct, vyjekla, že starej je u dveří, no a já jsem to zalomil do takový dřevěný bedny. Začal s výslechem, co že kruci dělá na bedně plný chřestu a vůbec nic na sobě nemá. Řekla mu, že se opalovala pod žárovkou, ale to jí nesežral. Zavřel mě v tý bedně a ječel, že mě hodí do kanálu. Odvez` mě tam a pak jsem začal ječet já. Prosil ho, ať mě pustí! Sliboval jsem mu hory doly, že už se s ní v životě nesejdu! Nakonec se smiloval. Otevřel tu bednu. Vylezl jsem ven nahej jak žluva na jeviště amatérskýho představení „Jak je důležité míti Filipa“.
KOCOUR: Máš kliku, že z toho máš jen tohle!
Opodál v kanálech
KRYTON sedí. KOCHANSKÁ zatím odšroubovává mřížku.
KRYTON: Netušil jsem o té klaustrofobii. Proč se o tom nikdy nezmínil?
KOCHANSKÁ: Možná že mu není zrovna příjemné o tom mluvit.
KRYTON: Ale mně vždycky říkal úplně všechno…
KOCHANSKÁ: Všechno ne, Krytone.
KRYTON: Úplně všecičko.
KOCHANSKÁ: (Nejistě) Úplně?
KRYTON: Ano. Večery na lodi bývaly dlouhé a nudné. Křoupání krekrů vás na celý večer nezabaví.
KOCHANSKÁ: A… co ti tedy řekl o mně?
KRYTON: Úplně všechno, slečno. A nevynechal jediný detail.
KOCHANSKÁ: To pak víš o té… rezavé brance?
KRYTON: Á, rezavá branka, to byla jedna z prvních věcí a moc jsme se tomu nasmáli!
KOCHANSKÁ: (Vytřeští oči) To vám řekl?? Vykládal vám, že u toho sténám jako rezavá branka?? Tohle vám říkal??
KRYTON: Ne. Říkal nám o babiččině rezavé brance a že ji musel namazat.
KOCHANSKÁ: A tomu jste se smáli?
KRYTON: No, jak jsem říkal, večer jsme se dost nudili. Tohle nám přišlo veselé.
KOCHANSKÁ: (V rozpacích) Takže neříkal… ne, buď zticha. Nic jsem neřekla.
KRYTON: Chviličku, prosím. Jen si tu historku uložím pod „V“ do „Vydírání“ a „A“ – „Anekdoty“, pod kategorie „T“ – „Tak směšné, že se smíchy potrháte“.
KOCHANSKÁ: Hele, ty stojane na paruky, já a Dave, to už je minulost.
KRYTON: Tak mi řekněte, proč se na Vás dívá jako někdo, kdo týden nejedl, a Vy byla pytlík buráků.
KOCHANSKÁ: No, to proto…
KRYTON: To proto, že touží roztrhnout obal a okusit tu slanou rozkoš!
KOCHANSKÁ: To je jeho problém, který se mě netýká.
KRYTON: A proč se na něj tak díváte?
KOCHANSKÁ: A jak?
KRYTON: Já to viděl!
KOCHANSKÁ: *Co* jsi viděl?
KRYTON: Jako by byl kozí sýr s kousky ananasu!
KOCHANSKÁ: (Vyděšena) Co si to dovoluješ? Nikdy jsem se na něj nedívala, jako by byl kozí sýr s kousky ananasu! Možná jednou, dvakrát jako na kozí sýr, ale nikdy, *nikdy* s kousky ananasu! Nikdy. Nikdy. (Znejistí) Opravdu?
V kanálech
KOCOUR dopíjí poslední loky z čutory. LISTER leží na zádech. KOCOUR najednou zbystří.
KOCOUR: Co to je?
LISTER: Co jako?
KOCOUR: Ty to neslyšíš? Takové rourácení…
LISTER: (Zvedne se) Rourácení?
KOCOUR: Jako… když v rourách hučí voda…
LISTER: Neslyšim nic.
KOCOUR: Jako když hučí voda, co se valí… nějakým kanálem. Tak nějak hučí, rachotí a bublá. Co to jenom může být?
LISTER doleze po čtyřech za ohyb kanálu.
KOCOUR: Hele, kam jdeš?
LISTER: Chris! Krytone! Recyklace vody! (Zpátky ke KOCOUROVI) Každý čtyři hodiny se přižene kanálem!
Prchá směrem, který si vyhlédl.
KOCOUR: Počkej! Už jsem vyřešil ten problém s rachotivým hučením.
LISTER: Pojď!
LISTER už zmizí za zatáčkou. KOCOUR zatím sbírá jejich věci do batohu.
KOCOUR: Já s tebou nejdu!
LISTER: Proč ne??
KOCOUR: Odtamtud se valí ta voda.
LISTER se zase objeví a rychle běží opačným směrem.
KOCOUR: Občas máš dlouhý vedení, víš o tom?
Bere batoh a následuje ho. Voda už se žene. Na poslední chvíli se oba udýchaní ukryjí ve slepé chodbě kanálu. Vedle nich hučí tisíce galonů vody.
LISTER: (Zmoženě, tlumen hukotem vody) To je děs. Asi se zblázním.
V kanálech – později
LISTER a KOCOUR po čtyřech kličkují ve spletích kanálů. KOCOUR se opět zastaví a naslouchá.
KOCOUR: Co to je?
LISTER: Co jako?
KOCOUR: Ten randál…
LISTER: Ach, už ne! Jakej randál? Nějaký rachotivý hučení vody?
KOCOUR: Ne, takový už ne. Tohle je jinej rambajz.
LISTER: (Zamračeně) Takovej jako když děsně naštvanej Lister majzne Kocoura pěstí po hlavě?
KOCOUR: Ne. Takovej bouřlivej… větrnej… vichřicovitej… vysušující randál!
LISTER: Bouřlivej, větrnej, vichřicovitej, vysušující randál?? (Zarazí se) Sušička! Kanály se vysušujou po tý vodě!
KOCOUR: Už je to tady…
Kanály najednou zní hukot suchého vzduchu. KOCOUR a LISTER se zachytí mřížoví nad sebou. Vichr je tu. Oba se drží, zatímco jejich těla vlají ve vzdušném proudu. Jejich sevření však povolí a jeden přes druhého válí hnáni vzduchem kotrmelce napříč kanálem. Zastaví se až o protější stěnu zapleteni jeden v druhém.
LISTER: (Vymotá se a nepříčetně křičí) Už mám po krk tohodle dne!
V kanálech – později
Jsou tu všichni. Užívají si chvilky klidu. Jen LISTEROVI se zase vrátil jeho tísnivý pocit a tak se mu KRYTON chystá aplikovat do krku něco na uvolnění.
KRYTON: Tohle Vám pomůže. Zbaví Vás to úzkosti.
LISTER: Co to je?
KRYTON: Ve skladu byla lékárnička. Lemotenamen katorolit. (Aplikuje ho a otočí se ke KOCHANSKÉ) Výborně, slečno.
V kanálech – později
Trpaslíkovci se opět plazí potrubím nekonečných kanálů.
KOCHANSKÁ: Podle mého odhadu bychom měli být tak uprostřed paluby B.
KOCOUR: Tady je teda vedro! Satan by sem moh` v zimě jezdit na dovolenou!
LISTER: Zastavte se. Jak to, že je tady hic, když generátory jsou v tahu? Měla by se dělat zima, ne?
KRYTON: Slečno, ten meteoritický roj, o němž jste mluvila, kterým je směrem?
KOCHANSKÁ: Je před námi.
KRYTON: (Rozrušeně) Je v blízkosti ještě něco?
KOCHANSKÁ: Ještě nějaké slunce, ale to je všechno.
KRYTON: (Pofňukává) Asi nás to vychýlilo z kurzu! Zřejmě je to důsledek zhroucení generátoru. A míříme rovnou k tomu slunci! A všechno je to moje vina!
LISTER: Ale za to přece nemůžeš…
KRYTON: Můžu!
LISTER: Nemůžeš! Prostě jsi nastavoval teplotu a ono se to zhroutilo.
KRYTON: (Provinile) Udělal jsem to schválně… Já jsem přepnul ovládání na přístupovém panelu.
LISTER: Cože??
KRYTON: Nevím, co říci. Já… já jsem to trochu podcenil!!
LISTER: Krytone, proboha, proč jsi to udělal??
KRYTON: Já už si nevzpomínám…
KOCOUR: Jak to, že si nevzpomínáš?
KRYTON: Nerad bych to říkal nahlas… mohlo by to znít hloupě…
KOCHANSKÁ: Ven s tím…
KRYTON: Nechtěl jsem, abyste se koupala. (Brečí) Věděl jsem, že to bude jedna z těch koupelí bez šatů a pan Lister by Vám myl záda, a než bychom se nadáli, tak by nosil bačkory a navštěvovali by nás Gelfové. A co by se stalo se mnou?? Já bych byl zase sám!
KOCHANSKÁ: Ale, Krytone!
KRYTON: (V zoufalém výkřiku) My už to nestihnem!
LISTER: No tak, teď na to nemáme čas. Musíme vypadnout!
KRYTON: My už to nestihnem!
LISTER uvolňuje jeden z plechů ve stěně kanálu.
LISTER: Ale stihneme!
KOCHANSKÁ: Jak?
LISTER: Trochu si zasurfujem.
V kanálech – později
Všichni čtyři trpaslíkovci sedí schouleni na plechu, který LISTER vytrhl ze stěny. Připravují se na jízdu. V pozadí už je slyšet hukot vody, jež se tudy pravidelně prohání.
LISTER: Tak a jdeme na to…
KOCOUR: Ještě mi řekni, jak se to dělá.
LISTER: Prostě pořádně seď! A jedem…
Zezadu se přižene bouřlivý příliv a uvede jejich plech do pohybu. Trpaslíkovci křičí a řítí se na svém improvizovaném surfu kanály. Zastaví se až o mříž. Znaveni klesají na podlahu, zatímco za nimi doznívá proud vody. LISTER podá KOCOUROVI francouzák na odšroubování mřížoví.
Ubikace
Promočený LISTER, KOCHANSKÁ a KRYTON seskočí průlezem dolů.
LISTER: Sláva! Podařilo se.
Uvědomí si, že je ve své kajutě. Tam, odkud se snažil dostat.
LISTER: Pane Bože!
Zatímco KRYTON studuje mapu, z šatníku vyleze na kost mokrý KOCOUR, takže ani průlez, který použil on, nebyl příliš úspěšný.
KOCHANSKÁ: Jak? Jak??
KRYTON: Já… já… ea… ea… (Otočí mapu vzhůru nohama) Jejda!
KOCHANSKÁ: Teď nás to usmaží, leda že bysme měli zázračný opalovací krém.
KRYTON: Ten nebude nutný. Já jsem vyloučil dveře z manuálního ovládání pro případ…
Přejde ke dveřím a normálně je stisknutím knoflíku otevře.
KRYTON: …že by se něco stalo.
KOCOUR: To chceš říct, že jsme strávili celou noc lezením z jedné strany lodi na druhou bez jakéhokoliv důvodu??
LISTER: Bylo to zbytečný? Ty jsi mě nechal dusit se ve vlastní šťávě, i když ty dveře šly otevřít?? Jestli dovolíš, tak tady provedeme dost radikální změny. A promluvíme si o nich nad šálkem kávy a žhavým pohrabáčem.
LISTER a KOCOUR naštvaně odcházejí.
KOCHANSKÁ: (Má se k odchodu) Tak, dobrou noc.
KRYTON: Vy se na mě nezlobíte?
KOCHANSKÁ se usmívá a zavrtí hlavou.
KRYTON: Nezlobíte, že?
KOCHANSKÁ opět zavrtí hlavou.
KRYTON: Myslím, že tomu rozumím. Pro Vás ta cesta potrubím nebyla zbytečná. Byla to emocemi naplněná cesta, na níž jste nahlédla pod kůži svých druhů. Byla to zatěžkávací zkouška. Jste teď bohatší, moudřejší a také spjatá s námi ostatními jakýmsi poutem. Nemám pravdu?
KOCHANSKÁ: (S připraveným francouzákem v pravé ruce) Řekni „ňurik“.
KRYTON: „Ňurik“.
KOCHANSKÁ majzne KRYTONA francouzákem po hlavě.
KRYTON: Ou.
KOCHANSKÁ: Řekni „rutat“.
KRYTON: „Rutat“.
Další náraz kovu o kov.
KRYTON: Ou.
KOCHANSKÁ: Řekni „hérangr“.
KRYTON: „Hérangr“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Ňurik“.
KRYTON: „Ňurik“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Rutat“.
KRYTON: „Rutat“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Hérnangr“.
KRYTON: „Hérnangr“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Skvílukl“.
KRYTON: „Skvílukl“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Rutat“.
KRYTON: Ou. „Rutat“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Ňurik“.
KRYTON: „Ňurik“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Hérnangr“.
KRYTON: „Hérnangr“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Skvílukl“.
KRYTON: „Skvílukl“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Ňurik“.
KRYTON: „Ňurik“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Hérnangr“.
KRYTON: „Hérnangr“.
Rána.
KOCHANSKÁ: „Ňurik“.
KRYTON: „Ňurik“.
Rána…
Vesmír
Kosmik odbočuje tak, aby minul slunce.
KONEC.
Hráli:
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Kochanská Chloë Annett Monika Žáková
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Doug Naylor
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard Goodall
Produkce: Mike Amos
Produkční koordinátor: Esther Rodewald
Asistent produkce: Tessa Glover
Druhý asistent režie: Rebecca Hewitt
Hlavní elektrikář: John Barker
Rekvizity: Tim Youngman
Ĺaurie Law
Skript: Paul Alexander
Kamera: Jim Alloway
Zvuk: Nigel Davis
Jem Whippey
Střih: Graham Hutchings
Asistentka produkce: Christine Moses
První asistent režie: Paul Hastings
Umělecká režie: Ian Reade-Hill
Dodání videoefektů: Chris Veale
Vizuální efekty: Peter Wragg
Alan Marshall
Masky: Andrea Finch
Sarah Berry
Kostýmy: Howard Burden
Gill Shaw
Produkční design: Mel Bibby
Generální manažer: Helen Norman
Zkoumání linie: Jo Bennett
Hlavní kamera: Peter Morgan
Obchodní produkce: Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Hudební režie: Josef Hoffman
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Jiří Šesták
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North
© BBC MCMXCVII – Česká televize 1999
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: charvat.jirka@gmail.com