19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Střední sekce Kosmiku
KRYTON připravuje slavnostní večeři. Přichází LISTER.
LISTER: Mm! To voní, Krytone. Co to je?
KRYTON: (Má to přikryté na stříbrném podnosu) Něco, co cupitalo po nákladovém prostoru. Stačil úder francouzákem a zbytek je historie!
LISTER: „Cupitavé něco po francouzsku“? Nic, co by cupitalo, jsem nikdy nepozřel. Chybí mi cupitavej kanálek. Ale voní to fakt dobře.
KRYTON: Jenom trošičku napovím, pane. Dáme si to se zeleným vínem…
LISTER: Vesmírnej chrobák, co?
KRYTON: Ne, ne, kdepak.
LISTER: Hele, jedno si ujasněme. Nejím nic, co se objevuje v animácích. Brouky, králíky, psy, kočky, myši, trpaslíky. Nic z toho. Nejsem disneyožravec!
KRYTON: Tadáá! (Odhalí podnos)
LISTER: Humr!
KRYTON: Podušený, ve smetanové omáčce. Ta mrška ve skladu nějak utekla.
LISTER: Kde jsi sehnal živýho humra?
KRYTON: Na lodi Kentaur. Měli tam tři ve stázovém bloku.
LISTER: (Pohlédne na krásně prostřený stůl se svíčkami a skleničkami) Měl jsi s tím fůru práce, viď, Kryťáku?
KRYTON: Vy nevíte, co je dneska za den, že?
LISTER: Někdo má narozky?
KRYTON: Ne.
LISTER: Je Štědrej den?
KRYTON: Ne.
LISTER: Národní svátek cupitavých večeří?
KRYTON: Ne.
LISTER: Vyklop to.
KRYTON: Dnes je výročí dne, kdy jste mě zachránil z Novy 5. Chtěl jsem Vás překvapit nádhernou oslavou!
LISTER: Na to jsem zapomněl. Proč jsi něco neřek`? No jasně, pak by to nebylo překvápko, že jo?
KRYTON: Přesně tak. Bylo by v tom asi tolik překvapení jako v seriálu „Nečekané příběhy“.
LISTER: (Nechápavě) Jak?
KRYTON: Běželo to na jednapadesátém kanálu. To bylo… všichni… (Vidí LISTERŮV nechápavý výraz) To je jedno.
Přicházejí KOCHANSKÁ a KOCOUR.
KOCHANSKÁ: (Natěšeně) Tak se připravte, jo? A jde se!
KRYTON: Jde se?
KOCOUR: Všichni teď jdeme do simulátoru! Nainstalovali jsme ten software, co jsme našli na Kentaurovi.
KOCHANSKÁ: No jen si představte, máme funkční kopii světa Jane Austinové. Takové štěstí jsem měla jen tehdy, když jsem našla depilační krém ve skladu.
KOCOUR: Ten krém byl můj!
KOCHANSKÁ: Navštívíme svět pýchy a předsudku. To bude tak úžasné!
KOCOUR: Je to fakt bomba! Pět sester a všechny nažhavené jako výfuk u Ferrari!
KRYTON: A co bude s tou večeří??
LISTER: Tohle jsme… netušili.
KOCHANSKÁ: Tak to dejte do trouby. Dáme si to za pár hodin.
KRYTON: Ale tohle přece nejde ohřívat…
KOCHANSKÁ: Hele, snažím se tyhle zabedněnce vtáhnout do trochu kulturně náročnějších her, než je nějaký „Hádej, co to páchne“ či ještě oblíbenější „Kolik kuliček se ti vejde do nosní dírky“. Dáme si to až pak.
KRYTON: (K LISTEROVI) A Vy jdete s nimi, pane? To se… to se k Vám nehodí.
KOCHANSKÁ: Já vím! Dave a Austinová je trochu zvláštní kombinace. Musíš ale pochopit, že je těsně spojená s lázněmi 19. století. Takže se konečně Dave umeje! (Směje se) Jdeme!
KOCHANSKÁ a KOCOUR odcházejí.
LISTER: Mohl bych to zkusit, ne? Jako sirotkovi s uměleckou školou se mi vzdělání moc nedostalo. Něco bych se dozvěděl.
KRYTON: Ovšem. Jak jsem hloupý. Vždyť Vás vždycky tak zajímalo 19. století a jeho středostavovské způsoby. A přestože máte tričko propagující rockovou kapelu „Kolostomická exploze“, přímo hoříte touhou po vzdělání!
LISTER: Hele, foukni to do trouby, pojď s náma a dáme si to po tý hře!
KRYTON: Dva dny jsem tohle všechno připravoval!
LISTER: Já už musím jít. Čekají na mě. Nezlob se.
Odchází.
KRYTON: Že já se volodroid vůbec snažím. Takhle si vodskotačit! Zrovna když máme výročí!
Les v umělé realitě
Objeví se tu LISTER, KOCOUR a KOCHANSKÁ v dobovým kostýmech.
KOCHANSKÁ: Svět pýchy a předsudku! Když mi bylo čtrnáct, tak jsem tu byla pečená vařená.
KOCOUR: Tyhle gaťky jsou trošičku těsné. Mám potíže s manévrováním!
KOCHANSKÁ: Radši zkus vychutnávat ty nuance a kulturu.
KOCOUR: Já bych rád, ale šev kalhot mi porcuje nářadí na dva kusy!
KOCHANSKÁ: Chceš nám to zkazit, viď?
LISTER: Ale nechce, to bude dobrý. Podívej, všechny tyhle šaty, z tý doby, omezujou v rozkroku. Proto se furt válčilo.
KOCHANSKÁ: A teď navážeme kontakt s hrdiny, ať pochopíte, proč je ten román tak mistrovským dílem…
Stiskne knoflík na ovladači, jenž má s sebou a vtom se před nimi objeví pět mladých dívek a starší žena.
KOCHANSKÁ: Ach! Dobré jitro, paní Bennetová. Není dnes krásný den?
PANÍ BENNETOVÁ: Arci, je rozkošný den, jak pravíte. Á, drahá, ještě jsme neměli tu čest seznámit se s Vašimi mladými přáteli.
Děvčata se pochichtávají.
KOCHANSKÁ: Toto je pan Lister. A jeho přítel, pan Kocour.
Oba se ukloní. Načež se děvčata opět chichotají.
PANÍ BENNETOVÁ: Což kdybyste se k nám připojili na naší procházce a svlažili své rty v altánku šálkem čaje?
LYDIA: Ach prosím, mamá, ať jdou s námi!
KITTY: Prosím! To by bylo tak rozkošné!
LYDIA: Ano, ano, prosím! Vy musíte jít s námi! Ó, prosím, prosím!
KOCOUR: (K LISTEROVI) Jsou nažhavené, až se z nich kouří!
Simulační komora
Otevírají se dveře a vstupuje KRYTON.
KRYTON: „Uvař to“, „nevař to“, „udělej tohle“, „udělej tamto“, „je mi líto“. Tu večeři sníte, i kdyby to byla poslední věc, kterou udělám!
Ostatní sedí v křeslech a s helmami na hlavách se procházejí umělou realitou. KRYTON si sedá na prázdné křeslo, namačká potřebné knoflíky a také se ponoří do iluze.
Terén v umělé realitě
Všichni jdou po lesní pěšině. KOCHANSKÁ konverzuje s PANÍ BENNETOVOU. V závěsu kráčí KOCOUR a LISTER obklopeni hihňajícími se děvčaty.
PANÍ BENNETOVÁ: Opravdu si nedovedete představit, co jsme v té chvíli zažívali, drahoušku…
Zpoza stromu se nepozorován vynoří KRYTON a foukací trubičkou vstřelí sestře ELIZABETH, jež jde poslední, do krku uspávací střelu. Ta se bezvládně zhroutí k zemi.
PANÍ BENNETOVÁ: A tak Vám foukal takový hrozivý vítr, že jsme se báli…
Na sestru JANE nastraží na zemi smyčku. JANE do ní šlápne, KRYTON přetne lano a kámen přidělaný provazem ke kladce vytáhne JANE vysoko ke korunám stromů. KRYTON si ji ještě pojistí a i jejím směrem vyšle uspávací střelu. Průvod ochuzený o dvě dívky pokračuje dál, aniž by něco zpozoroval.
PANÍ BENNETOVÁ: A jako by to nestačilo, pak se přidaly takové blesky, které ozařovaly celou krajinu…
Na další dívčinu, jež jde vzadu, nastražil KRYTON obrovskou kládu, jež ji měla z boku smést. Pustil ji však pozdě, dívka čtouc knihu bez újmy prošla, zatímco KRYTON se tak nešikovně přimotal, že sám dostal několik úderů. Zbytek skupinky zatím došel k altánku na břehu jezera.
Simulační komora
KRYTON sedí ve svém křesle. Uvolní helmu a stiskne několik knoflíků na ovládací desce vedle něho.
KRYTON: Mm, vezmu si T-72 ze hry na 2. světovou válku… a myslím, že si získám pozornost všech…
Usadí se, přilbice zaklapne a on je opět v uměle vytvořeném prostředí.
Altánek v umělé realitě
Trpaslíkovci tu s ostatními sedí nad šálky čaje.
PANÍ BENNETOVÁ: Kam propána zmizela Lizzie a Jane? Taková nevychovanost! Velmi mne to rozladilo!
Zbytek děvčat se chichotá.
KOCHANSKÁ: To nic, paní Bennetová, určitě to…
KOCHANSKÁ se zarazí, když vidí jak PANÍ BENNETOVÁ vytřeštěně zírá s otevřenou pusou na jezero. Podívá se tím směrem a spatří tank, jenž se řítí z jezera. Zastaví na břehu, otevře se a vykoukne z něj KRYTON.
KRYTON: Možná jsem to neřekl dost jasně. Tak znovu: „Večeře je na stole!“
Vystřelí z tanku a celý altánek je rozmetán v ohlušující explozi. Na místě zůstanou sedět pouze KOCOUR, KOCHANSKÁ a LISTER.
KRYTON: Ještě je tu někdo, kdo tomu zcela neporozuměl? Ne? Výborně.
LISTER: To i roboti mají přechodový potíže?
Střední sekce Kosmiku
Jsou tu všichni. Atmosféra je poněkud napjatá. LISTER, KOCHANSKÁ a KOCOUR sedí u prostřeného stolu s připraveným jídlem, zatímco KRYTON stojí opodál s výhružným výrazem ve tváři.
LISTER: Je to dobrý, Kryťáku, fakt dobrý.
KOCHANSKÁ: Lahůdka.
LISTER: Co dobrý, je to fantastický.
KOCHANSKÁ: Výborné, že?
LISTER: Dokonalý.
KOCHANSKÁ: Vážně naprosto skvělé.
KOCOUR: Jíme všichni to samé?
KRYTON: Nevím, proč se vůbec snažím. Nikdo nedocení ty hodiny, které strávím přípravou! Prsty mám ošoupané až na vnitřní obvody. (Dolije LISTEROVI pití)
LISTER: Nemáš kečup?
KRYTON: Co prosím?
LISTER: Kečup. Dal bych si drobínek kečupu… Jenom lžičku…
KRYTON: Kečup??
KOCHANSKÁ: (Vyděšeně) Ježišmarjá…
KRYTON: Vy chcete kečup??
LISTER: Ea… hnědej! Ne rajčatovej! Hnědej! Nejsem žádnej křupan…
KRYTON: K humrovi byste chtěl hnědý kečup?
LISTER: Je to fakt dobrý, Kryťáku, ale dyť mě znáš, takhle by to mělo větší šmrnc…
KRYTON: To snad není pravda! Tak k tomuhle snad nemusím nic dod…
KRYTONOVA hlava exploduje. Na stolovníky se snesou její ohořelé kusy.
KOCOUR: (K LISTEROVI) No, to se ti povedlo! Teď musíme mejt nádobí sami!
KOCHANSKÁ: (Vstává a zkoumá zející otvor v KRYTONOVĚ krku) On přímo doslova vybuchnul! Kocoure, skoč pro náhradní hlavu.
KOCOUR: Jak to, že všechno musím dělat já? Nikdy nemám chvilku pro sebe! „Udělej tohle“, „skoč pro tamto“… Copak jsem pes?
Ošetřovna
LISTER šroubuje KRYTONOVU náhradní hlavu na jeho tělo. KOCHANSKÁ přihlíží.
LISTER: Tak. Je to hotový. Spusť to.
KOCHANSKÁ: A určitě víš, co děláš?
LISTER: Hele…
KOCHANSKÁ stiskne knoflík za KRYTONOVÝM pravým uchem. KRYTON procitne, otevře doširoka oči…
KRYTON: Kečup?? K humrovi byste chtěl…
Jeho druhá hlava exploduje.
KOCHANSKÁ: Vždyť jsi říkal, že víš, co děláš!
LISTER: Ne, řek` jsem: „Hele.“ Kdyby si mě nechala domluvit, tak bych řek`: „Hele… ne, to nevím.“
Ošetřovna – později
KOCOUR: Povedlo se?
KOCHANSKÁ: Prošli jsme jeho program skrznaskrz a nenašli jsme tam vůbec žádnou chybu.
KOCOUR: Tak to zkuste s jeho náhradní hlavou.
LISTER: Jakou myslíš?
KOCHANSKÁ: Všechny jsme je rozmetali!
LISTER: Koukni se. Tolik černejch hlav maj snad jenom v kuchyni Kentucky Fried Chicken.
KOCHANSKÁ: Díky čipu paměti máme na disku aspoň jeho osobnost. Bohužel, to je všechno…
KOCOUR: Život bez hlavy? To promění jeho životní styl. Kdo by moh` žít bez hlavy?
LISTER: Pominu-li tebe, tak nikdo.
KOCHANSKÁ: Musíme mu sehnat jinou hlavu.
LISTER: Měl jsem na něj dávat pozor. Jak jsem to moh` dopustit?
KOCHANSKÁ: Kdy byl postavený Kentaur? Možná mají servisní jednotku pro roboty.
LISTER: No tak. Nemáme páru, kdy ho postavili.
KOCHANSKÁ: Aspoň století…
KOCOUR: Ta loď měla obrovské krystalové turbíny, takže jednadvacáté nebo dvaadvacáté století. Možná dvacáté třetí nebo čtvrté. Maximálně pěta, šesta, nebo sedmadvacáté. Ale je to bez záruky.
KOCHANSKÁ: Proč se vlastně ptáme jeho?? Proč se nezeptáme někoho, kdo nám dá inteligentnější odpověď? (Přistoupí ke zdi) Ahoj stěno! Co ty si o tom myslíš?
LISTER: Ale moment…
KOCHANSKÁ: Co… co to děláš?
LISTER: Napojuju se na jejich síť… Jestli mají v inventáři signaturu Divadroid, pak by mohli mít někde pár náhradních hlav.
KOCOUR: Možná třicáté…
Vesmír
Kosmik se blíží ke Kentaurovi.
Kentaur
LISTER, KOCHANSKÁ a KOCOUR s baterkami kráčí po špinavé a neudržované palubě Kentaura.
KOCHANSKÁ: Podívejte!
Na stěně visí několik starých, špinavých, ale kompatibilních androidních hlav. LISTER si něčeho všimne.
LISTER: No ne, replikant… nejspíš samotář. Padáme vodsaď.
Jenže najednou se ozve nějaký hluk. Něco se blíží. Všichni se rychle schovají pod pohozenou dekou.
LISTER: (Hlas ke KOCHANSKÉ) Hmm, krásně voníš…
KOCOUR: (Hlas) Díky!
Okolo projde REPLIKANT a zmizí v útrobách lodi. Trpaslíkovci ze sebe shodí deku.
KOCHANSKÁ: (Dívá se do hlav) Ve všech chybí jádro.
LISTER: Replikant nám tak pomůže. Nenáviděj všechno lidský i lidem podobný. Všechno, co začíná na „lid“…
KOCHANSKÁ: To potom nenávidí i přístav v Namibii… (Směje se)
LISTER: Jak to?
KOCHANSKÁ: Protože se jmenuje „Liderick“, troubo. No, vyslovuje se to „Lüderick“, ale pak už by to nebyl takový vtip.
LISTER na KOCHANSKOU nechápavě zírá.
KOCHANSKÁ: Na každé konferenci se při téhle mé poznámce všichni váleli po zemi.
LISTER: Jo, asi když prchali před dalším fórem…
KOCHANSKÁ: Ale to hlavní, co jsem chtěla říct, je, že nenávidí lidi. Nikoliv však Gelfy…
KOCOUR: My nejsme Gelfové…
KOCHANSKÁ: Ale můžeme být…
Střední sekce Kosmiku
KOCOUR a KOCHANSKÁ na sobě mají gelfské převleky. LISTER má kolem krku obojek s vodítkem.
LISTER: To je šílenství!
KOCHANSKÁ: Vypadáme skvěle! Co se ti na nás nelíbí?
LISTER: Tohle nemůže vyjít.
KOCHANSKÁ: Achachachach chachach?
KOCOUR: Achachachachach achach?
LISTER: Dyť neumíte gelfsky…
KOCHANSKÁ: Replikant taky ne! Budeme vypadat jako ty po ránu a vůbec nic nezjistí! (Čapne LISTERA za vodítko) Tak pojď…
Kentaur
Gelfové KOCHANSKÁ a KOCOUR jdou vpředu. KOCHANSKÁ táhne na vodítku LISTERA.
LISTER: Je mi hrozně. Připadám si jako flák masa!
KOCOUR: (Ukazuje před sebe) Někdo tam je!
KOCOUR a KOCHANSKÁ začnou do dálky svou parodií na gelfštinu cosi achachovat.
LISTER: To je horší než večírek chronickejch tuberáků!
Místnost na Kentaurovi
KOCHANSKÁ a KOCOUR sedí naproti REPLIKANTOVI. Za oběma trpaslíkovci stojí na vodítku LISTER. KOCHANSKÁ něco gelfsky zakašle a ukáže na androidní hlavy, jež předtím viděli.
REPLIKANT: Chcete roboťácký hlavy? (Zdá se, že až teď si všimne LISTERA a ukáže na něj) Člověk! Byl by skvělej s mátovou omáčkou! Nevyměníte?
KOCOUR: Člověka ti nedáme, chápeš? Palivo, zásoby, co chceš, ale člověka ne.
KOCHANSKÁ naléhavě gelfsky kašle a gestikuluje směrem ke KOCOUROVI.
KOCOUR: (Ke KOCHANSKÉ) Vždyť mu to říkám. Nedáme ho.
KOCHANSKÁ na něho opět varovně gelfsky naléhá. KOCOUROVI ovšem nějak nedochází, že by měl také mluvit gelfsky.
KOCOUR: (K REPLIKANTOVI) Říká totéž. Nechce ho dát.
KOCHANSKÁ se zoufale a marně snaží dokašlat KOCOURA k tomu, aby pochopil.
KOCOUR: No samozřejmě. Za žádnou cenu! Chápeš?
REPLIKANT: Takže… ty umíš pozemsky, jo?
KOCOUR: (Uvědomuje si svou chybu, ukáže asi centimetrovou mezírku mezi svým palcem a ukazovákem) Cha.
REPLIKANT: (Vezme minci) Tak. Padne orel… a ty hlavy jsou vaše. Hlava… já beru člověka. (Vyhazuje minci)
LISTER: No tak, počkej s tím!
REPLIKANT: (Odkryje minci) Orel. Hlavy jsou vaše.
LISTER si oddychne a sundává je ze stěny.
REPLIKANT: A tady jsou ty jádra. (Podává je KOCOUROVI) Tak co? Nenapijeme se? Na replikanty, nejlepší androidy ve vesmíru. Ale nikdy jim nevěřte. Tak, vážení, na zdraví!
Pozvedá kelímek a připíjí. KOCHANSKÁ a KOCOUR se na sebe podívají a obsahy svých kelímků nenápadně vylijí na podlahu. REPLIKANT dopije a směje se.
Střední sekce Kosmiku
Přicházejí LISTER s androidní hlavou v rukou a KOCHANSKÁ a KOCOUR, kteří se za chůze vysvlékají ze svých kostýmů. Jenže střední sekce je na rozsekaná na cucky. Všechno je vzhůru nohama. Někdo tu byl a nechoval se příliš ohleduplně.
LISTER: Á, ten parchant to na nás ušil!
KOCOUR: Ale jak?
KOCHANSKÁ: Musel mít parťáka. On nás zabavil a ten druhý vybílil naši loď!
LISTER: (Vyděšeně) Kryton!
Všichni běží na ošetřovnu.
Ošetřovna
Ani ošetřovna neunikla pozornosti rabujících. I tady je binec.
LISTER: Vzali i čip jeho paměti…
Dílna na Kentaurovi
REPLIKANT a nějaký GELF přivádějí do dílny KRYTONOVO bezhlavé tělo. Je tu jakýsi android. Se stejnou hlavou, jako je ta KRYTONOVA, ale se zeleným tělem.
REPLIKANT: (K androidovi) Mám pro tebe prácičku, Able. Vypadá to, že mu zlobí negátor.
ABLE: No né! Další robot.
REPLIKANT: Sprav ho, ať ho můžeme střelit, jinak ti připnu elektrody na prsní šrouby. Rozumíš?
ABLE: Aha. Spravit, nebo elektrody na prsní šrouby.
REPLIKANT: Jo.
ABLE: Ea… myslím, že si vyberu to spravování. Platí!
Podává REPLIKANTOVI ruku, ale ten ho místo toho praští obuškem přes hlavu. S ABLEM to zamává.
REPLIKANT: A koukej sebou hodit, ty přitroublej feťáku!
ABLE: A smím se zeptat, jestli mi zvýšíte plat?
Dostane do hlavy další pecku.
ABLE: Dochází mi otrozon. (Bere ze stolku téměř prázdnou láhev) Potřebuju další.
REPLIKANT: Jo, ale nejdřív sprav toho robota. Tady máš ten jeho čip.
Odchází. ABLE bere onu láhev, odklopí svůj hrudní monitor a do otvoru pod ním si vymáčkne zbytek otrozonu z flašky. Trochu zavrávorá a drogu odloží.
ABLE: To je teda matroš!
Dílna na Kentaurovi – později
ABLE vloží do KRYTONOVY hlavy poslední součástku a pak ji umístí do otvoru v krku KRYTONOVA těla. Ten okamžitě naběhne.
KRYTON: Propána! To je zvláštní zážitek. (Vstává) Děkuji, pane… ea… pane… ea… jak se jmenujete?
ABLE: Okamžik prosím, jo? (Položí si ruce na spánky a pekelně se soustředí) Zrovna jsem poslal žádost do dlouhodobé paměti. Je to hned zpátky. Moment. Je to tady. Už to sem letí. (Opět se chvíli soustředí) Able. Mé jméno je Able. A – B – L – E, Able.
KRYTON: A já jsem Kryton. Ty jsi ze série 4000.
ABLE: Chviličku. To bude jako blesk.
KRYTON: Prosím tě, nech toho. Věř mi, 4000.
ABLE: Já to zjistím. Stačí mi jenom dvacet sekund.
KRYTON: Tvoje číslo je 2X4C a moje je zcela totožné! Máme stejnou základní desku.
ABLE: Ó, páni, tak to seš můj brácha, co? Tý jo! Ea… nedáš si loka otrozonu?
KRYTON: Otrozon je nebezpečný a návykový!
ABLE: No, dávám si ho jenom vobčas. Pomáhá mi přežít dlouhý dny.
KRYTON: Jak ses dostal na tuhle loď?
ABLE: Ea… moment.
Opět se vytrvale soustředí.
KRYTON: Nesnesitelná vlastnost…
ABLE: Mám to. Ta loď, na který jsem byl, tak se tak trochu nabourala.
KRYTON: Trochu se nabourala?
ABLE: Všichni se tam váleli a nikdo se se mnou nebavil. A pak ze nějakej ten rok, to už mi došlo, že budou mrtví. A až za dlouho potom, mě ten replikant odved` pryč. Je to takovej psychopatickej zabiják, ale má i svý světlý stránky. A taky má obrovský zásoby otrozonu! Fakt si nedáš loka, Krytone? Brácho?
KRYTON: Nejsem tvůj brácha a toho jedu se ani nedotknu! Prožírá ti to tištěné spoje!
ABLE: Jo, to lidi říkaj, ale kde jsou důkazy? (Zamžourá) To že jsem řek`?
Vesmír
Kosmik je v závěsu za Kentaurem.
Kokpit Kosmiku
Jsou tu všichni zbylí trpaslíkovci.
LISTER: Přibližujem se k nim. Padesát kliků. (Ke KOCOUROVI) Pěkně zlehka, kamaráde…
KOCOUR: Hele, zapnuli motory. Všimli si nás!
Vesmír
Kentaur zapne pomocné rakety a v mžiku zmizí Kosmiku z dohledu.
Kokpit Kosmiku
KOCHANSKÁ: Podívejte se na to zrychlení! Už jsou pomalu v půlce sektoru!
LISTER: Vyvinou rychlost, o který my můžeme jenom snít…
KOCOUR: I poslíček s pizzou vyvine rychlost, o které můžeme jen snít…
LISTER: (Povzdychne si) Teď už je nikdy nedoženeme. Chudák Kryton.
KOCHANSKÁ: Takže, pomocné rakety na maximální rychlost, kurz Q23/E80.
Vesmír
Kosmik to otočí a maximální rychlostí letí na opačnou stranu než Kentaur.
Kokpit Kosmiku
LISTER: Dyť letíme opačným směrem! Na plný obrátky!
KOCHANSKÁ: Přesně tak.
KOCOUR: Proč to ale děláme?
KOCHANSKÁ: Protože to nedává smysl.
LISTER: No tak *proč* to děláme?
KOCHANSKÁ: Existuje jediný důvod. Že jsme tam něco nechali a víme, že to vyhodí do povětří jejich loď.
KOCOUR: Ale nic tam není.
KOCHANSKÁ: Ne, to ne. A pokud ne, jaký to má smysl, že tak spěcháme odtud pryč?
KOCOUR: To nedává smysl.
KOCHANSKÁ: Správně.
LISTER: Pokud jsme tam opravdu tu bombu nedali.
KOCHANSKÁ: Což jsme nedali.
KOCOUR: No tak moment. I když jsme tam nedali bombu, tak ten spěch lze vysvětlit jen tím, že tam je! Jenže tam není! Přesto tam musí být, protože jinak se chováme jako šílenci!
KOCHANSKÁ: Přesně tak.
LISTER: Otočili to a pověsili se na nás!
KOCHANSKÁ se samolibě usmívá.
KOCOUR: To je ale štěstí!
Její úsměv ztvrdne.
Vesmír
Kentaur je v patách Kosmikovi.
Kokpit Kosmiku
LISTER: A je to tady… transportujou se na palubu… do skladiště!
Všichni běží rychle do skladiště.
Skladiště Kosmiku
Na palubu se transportují REPLIKANT, GELF, ABLE a KRYTON. Za několik beden se přikradou LISTER, KOCHANSKÁ a KOCOUR s bazukoidy.
REPLIKANT: My víme o tý bombě!
KOCOUR: Takže jsme tam dali bombu! Už jsem pochyboval.
REPLIKANT: Kam jste jí schovali!? Mluvte! Nebo strávíte zbytek dne čištěním šatů od zuhelnatělejch kousků jednoho robota. (Drží KRYTONOVI u hlavy pistoli)
KOCOUR: Ea… můžu si dojít pro montérky?
LISTER: Dej nám Krytona a řeknem ti to.
REPLIKANT: No jasně. Ale nejdřív si něco objasníme. Krytone, ten soubor v tvým procesoru, ke kterýmu ses nikdy nemohl dostat… Heslo je „4X2C“…
ABLE: Momentík…
REPLIKANT: Je to o tvým stvořiteli, doktorce Mametový…
KOCHANSKÁ: Krytone, ne!
KRYTON: Prověřím to… (Zděsí se) Ne! To ne… To nemůže být pravda…
ABLE: Ale je to pravda. Tohle ze mě udělalo feťáka.
REPLIKANT: Kdo je další? Ten kocour? Nebo ta ženská? Vyberte si – hlava nebo orel.
Vyhodí minci. ABLE si najednou vykroutí hlavu.
ABLE: Hlava!
Udeří s ní GELFA do tváře a pak ji hodí do zad REPLIKANTOVI, ten zavrávorá. Přiskočí LISTER a kopne REPLIKANTA do obličeje. REPLIKANT se svalí v bezvědomí na podlahu. Než se GELF stačí vzpamatovat, omráčí ho LISTER střelou z bazukoidu.
LISTER: A je to. Pošlem je zpátky na jejich loď. A zmizíme dřív, než ty magoři přijdou k sobě!
Stiskne knoflík transferu a REPLIKANT i GELF zmizí.
Ubikace Kosmiku
KRYTON sedí smutně na posteli. Na klíně má nějakou bedýnku. Přichází LISTER s plechovkou piva a přisedá k němu.
LISTER: Kryťáku, co je s tebou? Vypadáš chcíplejc než salát v nádražním bufáči. Co jsi to zjistil o svym stvořiteli?
KRYTON: To Vám neřeknu. Je to děsivé.
LISTER: Hele, my dva jsme kamarádi. Musíš mi to říct.
KRYTON: Vy máte přede mnou taky tajemství.
LISTER: A co třeba?
KRYTON: Co třeba ta Vaše přezdívka ve škole?
LISTER: A jakou myslíš?
KRYTON: Já ji znám.
LISTER: Ale jdi, tu nezná nikdo.
KRYTON: To bohužel není pravda, „Špekoune“. Mluvil jste ze spaní.
LISTER: To bylo jenom pár let mezi jedenácti a třinácti, když jsem bydlel u babky. Byla mohutná. Když šla, dřely se jí o sebe punčochy. Když spěchala, znělo to, jako když se rozjíždí parní vlak. Tehdy jsem začal tloustnout. Její smrt mě fakt zasáhla. Srazil ji náklaďák a když ji pak policajt obkresloval, musel si sehnat další křídu! Nechtěl jsem skončit jako dvojkříďák! Zkus o tom říct Chris a seš na součástky. No tak co je s tvym stvořitelem?
KRYTON: Je to tak ponižující!
LISTER: Řekni mi o profesorce Mametový!
KRYTON: (Rezignuje) No, měla si brát Johna Warburtona, kolegu bioinženýra. Dal jí košem den před svatbou, tak se rozhodla, že udělá androida k jeho obrazu – nafoukaného, směšného vzhledu, hnidopišského, nesnesitelného panáka.
LISTER: Co se s ním stalo?
KRYTON: Ten android, pane, jsem já!
LISTER: Nafoukanej? Směšnýho vzhledu? Hnidopišskej? Jo, už chápu…
KRYTON: Všichni jsme John Warburton, celá série 4000. Takhle se mu pomstila.
LISTER: Podle dýlky tvýho tříselnýho nástavce chápu, proč jí tolik chyběl…
KRYTON: A s tím souvisí, že mé negativní emoce – žárlivost, zlobu – uložila do speciálního souboru, do mého „negátoru“. A když se naplní, tak vybouchne, jak jste sám viděl.
LISTER: Veškerá tvoje zášť je v tomhle? (Ukáže na bedýnku na KRYTONOVĚ klíně) Je to prťavý.
KRYTON: Tím se nenechte oklamat. V téhle skříňce je ještě větší koncentrace zloby, žárlivosti a zášti než při udělování Oscara!
LISTER: Takže Able ztratil veškerou sebeúctu a vrhl se na otrozon. Říkal mi to – slíbil, že přestane.
KRYTON: Jak to jen mohla udělat?
LISTER: Krytone, možná jsi začal jako kašpar, ale vyrost` jsi, změnil ses. Jsi úplně jinej než Able. Kdyby se tu Mametka objevila, vsadím se, že tě ani nepozná.
KRYTON: Vyvinul jsem se.
LISTER: To si piš.
KRYTON: Stal se ze mě někdo, kdo… není k smíchu?
LISTER: Samozřejmě.
Přibíhá KOCHANSKÁ.
KOCHANSKÁ: Něco se na nás řítí z pravoboku!
Kokpit Kosmiku
KOCOUR je u kormidla. Ostatní přibíhají a zaujímají své pozice.
KOCOUR: Replikant je tady. Zaměřil nás!
LISTER: Zpáteční záběr na 5 – 9 – 7.
Otřes.
KOCHANSKÁ: Má nás v zaměřovači! Vezmu to do pásu asteroidů.
KOCOUR: Á, do asteroidů už ne!
KOCHANSKÁ: Nějaký problém?
KOCOUR: No jasně a velký! Všechno sebou mele a můj účes je úplně zničený!
Otřes.
KOCHANSKÁ: To tu chceš zůstat a nechat se rozmáznout?
KOCOUR: Radši tak, než vypadat jako Tina Turnerová.
LISTER: Letíme tam.
KRYTON: Jakmile tam budeme, musíme udržovat stroje a celou loď v klidu, aby nás neobjevil.
Vesmír
Kosmik vlétá do pásu asteroidů.
Operační místnost Kentaura
U zaměřovače sedí REPLIKANT.
REPLIKANT: Vím, že tam někde jste… Najdu vás… Stačí jedna chybička a je po vás…
Kosmik
Trpaslíkovci udržují celou loď v klidu a hrají zatím na ubikaci karty. ABLE vstává od stolu. Aniž by to ostatní tušili, jde do kokpitu, kde vytahuje láhev otrozonu a dá si šleha. Zavrávorá a spadne na ovládací panel. Motory začnou pracovat.
Operační místnost Kentaura
REPLIKANT: A to byla ta chybička…
Vesmír
Kentaur zasahuje jednou ze svých střel Kosmik.
Kokpit Kosmiku
Sedí tu ABLE: V kokpitu hoří. Ostatní přibíhají s ručními hasicími přístroji.
LISTER: Co se stalo?
ABLE: Já nevím! Já nic nevím!
KOCOUR: Odveď ho pryč!
KRYTON: (Vyvádí ABLEA z kokpitu) Já si s ním poradím.
KOCHANSKÁ: Dobře.
Ubikace Kosmiku
ABLE se svalí na postel. KRYTON stojí nad ním.
ABLE: (Usmívá se) Asi jsem zmáčknul špatnej knoflajz…
KRYTON: (Rozzlobeně) Ohrozil jsi život celé posádky, Able! Porušil jsi ty naprosto základní předpisy!
ABLE: (Po KRYTONOVÝCH slovech vystřízlivěl a uvědomuje si, co udělal) To mě mrzí. Já fakt nerad.
KRYTON odchází.
Vesmír
Kentaur je Kosmikovi v patách a pálí po něm jednu střelu za druhou.
Kokpit Kosmiku
LISTER: Ten chlap je šílenec! Nemáme šanci!
KOCHANSKÁ: Nemůžu ho setřást! Nejde to! Zkouším všechno možné, abych ho zmátla!
KOCOUR: Škoda, že na něj nemůžem vystrčit zadnice ze střílen! U mě by to zabralo!
LISTER: Moment! Něco opouští loď – únikovej modul!
Vesmír
Únikový modul se opravdu blíží ke Kentaurovi.
Kokpit Kosmiku
KRYTON: To je Able!
LISTER: A míří k tý replikantský lodi.
KRYTON: Ten hnusný, proradný, podrazácký slizoun! Tohle není můj bratr!
Vesmír
Únikový modul náhle na Kentaura cosi zeleného vypálí.
Kokpit Kosmiku
LISTER: Něco na ně vypálil…
KOCOUR: Energetické pole… vypadá mohutně.
KRYTON: To je negátor! Použil energii mého negátoru a poslal ji tam pomocnými raketami. Ta replikantská loď je zalitá mojí negativitou.
Vesmír
Kentaur letí vesmírem v zeleném závoji KRYTONOVY negativity.
Kentaur
Vše je obklopeno energetickým polem negativity. REPLIKANT vrávorá po palubě s pistolí v ruce.
REPLIKANT: Všechno je k ničemu! Nikdo mě nemá rád… Jsem tak ošklivej! A nikdo mě nezve na návštěvu! Nenávidím tuhle loď!
Začne kolem sebe bezhlavě střílet.
REPLIKANT: Nenávidím úplně všechno!
Jeho šílená palba způsobí kritické škody a Kentaur náhle exploduje.
Vesmír
Únikový modul je explozí odmrštěn na blízký měsíc, kde havaruje.
Kokpit Kosmiku
KOCHANSKÁ: Ableův modul právě přistál.
LISTER: Obětoval svůj život, aby nás zachránil…
KRYTON: Pokud dovolíte, rád bych přinesl jeho tělo a provedl poslední rozloučení.
Vstává a odchází.
Skladiště Kosmiku
Jsou tu všichni. KRYTON nese v náručí ABLEOVO nehybné tělo.
LISTER: Nechceš s ním pomoct?
KRYTON: Není těžký, pane. Je to můj bratr.
Indická restaurace v umělé realitě
Jsou tu všichni, spolu s PANÍ BENNETOVOU a sestrami ze světa pýchy a předsudku.
LISTER: Skvělá večeře k výročí – svět kari! Naprosto bohovský!
Děvčata se chichotají.
PANÍ BENNETOVÁ: Jak andělské pohoštění! Já mám „vindaloo“, i když nevím, co to je.
KOCHANSKÁ: Paní Bennetová, Jane, Kitty, možná byste si měly dát omeletu s hranolky. Na kari si člověk musí zvykat…
PANÍ BENNETOVÁ: Co Vás nemá, pusinko. Pan Darcy také říkal, že Jane ta francouzská jablka nebudou chutnat a chutnala, že ano? Račte s chutí do jídla!
PANÍ BENNETOVÁ a ostatní děvčata začnou jíst. Na chvíli se zarazí, ale chutná jim.
PANÍ BENNETOVÁ: Nuže, slyšte, pane Listere, je to nesmírně lahodné!
KITTY: Ach, mamá, něco tak chutného jsem v životě nejedla!
JANE: Opravdu povedené dobrodružství.
KOCHANSKÁ, LISTER a KOCOUR se tedy s chutí vrhají i na své porce. Ještě ani nepolknou první sousto a začnou křičet a sahat po sklenicích s pitím.
KOCHANSKÁ, LISTER, KOCOUR: Ááááááhhh!!
KRYTON: Do toho programu se asi dostal nějaký vir…
LISTER: Hořím!
KOCOUR: Vodu!
KOCHANSKÁ: Bože, pomozte mi!
KRYTON: Nebojte se. Podívám se na to…
LISTEROVI vyšlehne z úst ohnivý plamen.
KONEC.
Hráli:
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Kochanská Chloë Annett Monika Žáková
Replikant Don Henderson Jiří Zavřel
Able Robert Llewellyn Lubomír Lipský
Paní Bennetová Vicky Ogden Bohumila Dolejšová
Jane Bennetová Alina Proctor Monika Schullerová
Kitty Bennetová Catherine Harvey Lucie Ješinová
Lydia Bennetová Sophia Thierens Radka Kimplová
Mary Bennetová Rebećca Katz –
Elizabeth Bennetová Julia Lloyd –
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Robert Llewellyn
Doug Naylor
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard Goodall
Produkce: Mike Amos
Manažer: Cliff Pinock
Produkční koordinátor: Esther Rodewald
Asistent produkce: Tessa Glover
Druhý asistent režie: Rebecca Hewitt
Hlavní elektrikář: John Barker
Rekvizity: Tim Youngman
Ĺaurie Law
Skript: Paul Alexander
Kamera: Jim Alloway
Zvuk: Nigel Davis
Jem Whippey
Střih: Graham Hutchings
Asistentka produkce: Christine Moses
První asistent režie: Paul Hastings
Umělecká režie: Ian Reade-Hill
Dodání videoefektů: Chris Veale
Vizuální efekty: Peter Wragg
Steve Lucas
Masky: Andrea Finch
Sarah Berry
Kostýmy: Howard Burden
Gill Shaw
Produkční design: Mel Bibby
Generální manažer: Helen Norman
Zkoumání linie: Jo Bennett
Hlavní kamera: Peter Morgan
Obchodní produkce: Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Hudební režie: Josef Hoffman
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North
© BBC MCMXCVII – Česká televize 1999
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: charvat.jirka@gmail.com