19. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Cela
Vstupují RIMMER a LISTER. Oba vypadají vyčerpaně. RIMMER se zhroutí do své židle ke stolu a LISTEROVI se podaří vyšplhat po žebříku na svou pryčnu.
RIMMER: Jeden den v téhle trestanecké kolonii a já jsem na zhroucení. Všichni jsou vyšinutí a brutální, to je běs. Už jsem nemoh, a tak jsem vyhledal sociálního pracovníka.
LISTER se konečně s námahou vyšplhal na svou postel a lehl si.
LISTER: Byl ti k něčemu?
RIMMER: Ani ne. Zmlátil mě. Říkal, že jsem ufňukanej buzík s nohama jako holčička. Pak do mě začal řezat knihou „Jak ukázat soucit svým spoluvězňům“.
LISTER: Ale ty ze sociálky maj bejt hodný.
RIMMER: Byl jsem z toho v takovém šoku, že jsem šel za farářem a všechno mu řekl.
LISTER: A co on na to?
RIMMER: Že jsem ufňukánek, jemuž se stýská po mámě. A pak mě zbil taky. Vzadu na hlavě mám ještě otisky kříže.
LISTER: To je tím, že jsme na Géčku. Cáklí jsou tu všichni. Jeden chlápek mi říkal, že za dobrý chování, tě daj do luxusního bloku D. Tam je to lážový. Tam sprchujou i krysy. Kartáčujou jim ocásky.
RIMMER: Jistě to bude v našem „Průvodci káznicemi“. Jistě ji ohodnotí pěti kadibudkami.
LISTER: Mají tam všechno: televize, hudební centra… dokonce i mandl na kalhoty.
RIMMER: Odkdy tebe zajímá mandl na kalhoty? O vzhled se staráš míň než holandská královská rodina.
LISTER: Ne, napadlo mě, že v takový cele, kde je mandl, můžeme vyrábět chipsy.
RIMMER: Co to je?
Zvedne obálku, která leží před ním na stole, na nějaké knize, a otevře ji.
RIMMER: „Sada pro 13. podlaží. Pokud je vyžadováno soukromí na toaletě, dejte si pásku přes oči.“
Vytáhne z obálky černou neprůhlednou pásku. LISTER se podívá na knihu na stole.
LISTER: Co je to za knížku?
RIMMER ji zvedne, přečte si desky a zase ji odloží na stůl.
RIMMER: Gideonova Bible.
LISTER: Ten chlap mě pronásleduje všude! Jednou jsem byl v hotelu a tam si ji zapomněl taky. A dva roky nato v jinym hotelu ji ten kretén nechal zase!
RIMMER: Všechno je v háji. Mám po kariéře, nemám cíl, naději, ani život.
LISTER: A proč tě to začalo žrát zrovna teď?
RIMMER: Možná ti to uniklo, ale další dva roky strávíme v base. S nejhorší sebrankou vesmíru, samí zločinci, cáklí androidi, všichni tak vyšinutí a zkažení, že by je nezvolili ani za prezidenty USA. Musíme utéct!
LISTER: Ne! Maj kamery úplně všude.
Seskočí z postele a přisedne si k RIMMEROVI.
LISTER: Ten šáhlej jednookej blbštajn, co má tik, říkal, že je to vyloučený.
RIMMER: No aby to neříkal, je hlídač! Vzal jsem si špatného obhájce, takový přitroublý panák s praštěným účesem.
LISTER: Hájil ses sám!
RIMMER vrhne na LISTERA drsný pohled.
RIMMER: Ano, a nepotřebuju, aby mi to někdo připomínal. Dva roky v lochu…
Zvedne pásku a přejde na druhou stranu cely.
LISTER: Dva roky…
RIMMER se otočí a sedne si na záchod. Přes oči si nasadí pásku, je na ní nápis „OBSAZENO“.
RIMMER: Jak se to všechno semlelo?
LISTER si všimne, co RIMMER vykonává a rychle se otočí jinam.
LISTER: Já myslel, že ta páska je pro mě…
Vesmír
Červený trpaslík pluje vesmírem. Objevuje se text:
„O dva dny dříve“.
Kapitánova kancelář
Kapitán sedí u svého stolu a dívá se do kamery. Ta pípne a spustí se.
HOLLISTER: Toto je deníkový záznam kapitána Hollistera z lodi Červený trpaslík. Několik členů posádky je souzeno za činy spáchané proti flotile:
Objevuje se několik ukázek z minulé epizody „Zpátky v Červeném 2“.
Soudní místnost
Jsou tu KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ, LISTER, dva strážní, kapitán HOLLISTER, VEDOUCÍ LÉKAŘKA Karen Newtonová a HLAVNÍ INŽENÝRKA. Trpaslíkovci se posadí.
HOLLISTER: Jste obeznámeni s psychoscanem?
LISTER: Jsme obeznámeni s psychoscanem.
HOLLISTER: Je vám jasné, že vám budou aplikovány psychotropní látky, které ovlivní váš mentální stav, tak aby byla umožněna celá procedura? Souhlasíte-li, řekněte „ano“.
KRYTON, KOCOUR, KOCHANSKÁ, LISTER: Ano.
HOLLISTER ukazuje na papíry na stole před trpaslíkovci.
HOLLISTER: Potvrďte svůj souhlas podpisem a formulář zalepte do obálky.
Všichni čtyři podepíšou svůj papír, vloží ho do obálky.
HOLLISTER: Sejdeme se zítra v deset ráno.
Olíznou obálky a zalepí je.
Kapitánova kancelář
Kapitán mluví do kamery.
HOLLISTER: Abych ověřil věrohodnost obhajoby, umístil jsem je, aniž by to věděli, do umělé reality –
Místnost umělé reality
Chudáci trpaslíkovci jsou tu umístěni. Každý z nich stojí na svém místě, má zavřené oči a křečovitě svírá dva joysticky se zpětnou vazbou. Nevědí, že to, co prožívají, je jen stav vyvolaný počítačem.
HOLLISTER: (Hlas) – kde je možné pozorovat jejich reakce.
Na stěně je monitor, na němž je vidět, co si právě myslí, že dělají. Všichni čtyři jdou koridorem převlečeni do svých dibbleyovských přestrojení. Netuší, že jejich útěk není skutečný, ale je pouze psychotropně vyvolanou fantazií.
U kapitánova stolu
Jsou tu kapitán HOLLISTER, VEDOUCÍ LÉKAŘKA, tři další důstojnice, dva důstojníci a RIMMER.
HOLLISTER: Teď zrovna mají dojem, že jsou na útěku, ale to jen chceme vědět, co udělají…
RIMMER: Což tedy znamená, že jestli náhodou někdo změní… nějaká ujednání… která uzavřel, tak – Omluvte mě. Asi jsem nechal… zapnutou žehličku…
RIMMER rychle vstane a odbelhá se pryč, držíc se za slabiny.
Kapitánova kancelář
HOLLISTER: Rimmer, podřadný člen posádky –
Kapitánova kancelář
Kapitán vybral záběr, na němž RIMMER směšně salutuje, aby nás přesvědčil o jeho podřadnosti.
Kapitánova kancelář
HOLLISTER: – se začal chovat velice podezřele. Hodně toho věděl a byl dost schopný.
Kapitánova kancelář
Kapitán vybral záběr ze stejného setkání, kde mu RIMMER předává složku o opravě tepelného štítu, kterou vypracoval.
Kapitánova kancelář
HOLLISTER: Domnívám se, že získal přístup k důvěrným záznamům posádky. Rovněž je možné, že vlastní virus, díky kterému je neuvěřitelně přitažlivý pro opačné pohlaví. Je to zřejmě pozoruhodné sérum a jakožto zodpovědný velící důstojník jsem proto povinen tento roztok získat a prověřit ho sám.
Kapitánova kuchyňka
Kapitánova slova o tom, že RIMMER virus skutečně vlastní, jsou potvrzena dalším záběrem z bezpečnostní kamery, kde se VEDOUCÍ LÉKAŘKA vrhá na RIMMERA.
VEDOUCÍ LÉKAŘKA: Hernajs, chlape, ty mě přitahuješ! Tak příšerně, ďábelsky přitahuješ!
Mrští s RIMMEREM do dveří s nápisem „Kapitánova kuchyňka“.
Kapitánova kancelář
HOLLISTER: A včera byl spatřen kterak si do slabin píchá anestetika –
Ordinace
RIMMER si tu vpravuje injekční stříkačkou anestetika do svých citlivých partií.
HOLLISTER: (Hlas) – což si vysvětlujeme jako pokus o znovuzískání sebekontroly.
Koridor Červeného trpaslíka
Přichází RIMMER. Přestává cítit nohy. Jako by byly najednou gumové. Začíná mít potíže s chůzí. Potácí se neohrabaně koridorem. U stěny se baví tři ženy.
RIMMER: Ahoj.
ŽENY: Ahoj…
Kapitánova kancelář
HOLLISTER: Rovněž si myslím, že někdo, patrně Lister, poskytl Rimmerovi přístup k důvěrným záznamům a že toto využívá k vydírání, aby získal vyšší postavení. Je to hnus, který se nepromíjí, přesto zdařilá metoda. Já bych to měl vědět: takhle jsem to dotáhnul na kapitána. Jestli posádka zjistí, že jsem obyčejný pekař, jsem vyřízený. Nadále budu sledovat Listerovo jednání a věřím, že má podezření budou potvrzena. Konec zprávy.
Kapitán vypne kameru. Obraz zmizí.
Místnost umělé reality
Trpaslíkovci jsou tu, aniž by to věděli, stále umístěni a se zavřenýma očima cukají joysticky. Obrazovka mezi LISTEREM a KRYTONEM ukazuje, co si myslí, že se skutečně děje. Vidíme na ni KOCOURA oblečeného v dibbleyovském a tlačícího vozík.
Startovací plošina
KOCOUR převlečen za Dibbleyho tlačí velký vozík přehozený prostěradlem. Následují ho dva robíci.
Hangár na startovací plošině
Parkují tu tři Modří skrčci.
LETOVÝ KONTROLOR: (Rozhlasem) Čtyři členové posádky nepovoleně v Kosmiku 3.
Kokpit Modrého skrčka (Kosmika 3 chcete-li)
Všichni čtyři se i se dvěma robíky dostali do kokpitu Modrého skrčka. Každý si tu zabírá příslušná řídící stanoviště. Nový kokpit zrekonstruovaný nanoboty se od původního kokpitu Modrého skrčka hodně liší. Je větší, modernější, s velkou hromadou knoflíků na řídícím panelu, navigačním zařízením umístěným za dvěma křesly pilotů. KOCOUR okamžitě obsadil místo druhého pilota, KRYTON a KOCHANSKÁ dvě místa vzadu u navigačního zařízení a LISTER se vtěsnal mezi ně.
Dispečerská stanice Červeného trpaslíka
Nad celou startovací plošinou se vyjímají prosklené kabinky dispečerů kontrolujících přílety a odlety.
Kokpit Modrého skrčka se střídá s kabinou dispečerky
DISPEČERKA: (Hlas) Řízení letového provozu volá Kosmika 3. Nevidím tu povolení ke startu. Uveďte Vaše jméno a číslo povolení.
KOCOUR a DISPEČERKA spolu komunikují mikrofony. Nevidí se.
KOCOUR: Ea, centrálo, tady, ea…
Váhá a LISTER se vynoří zpoza navigačního panelu, aby ho zachránil.
LISTER: Kapitán Kid!
KOCOUR: Jo! Kapitán Kid –
LISTER souhlasně kývne a opět se zanoří za panel.
DISPEČERKA: Prosím pilotní identifikační číslo a číslo povolení.
KOCOUR: Lituju, ale nechal jsem to všechno v druhých kalhotách.
Zašklebí se doufaje, že výmluva zabere. DISPEČERKA si přitiskne sluchátko těsněji a podezíravě se zamračí.
DISPEČERKA: Promiňte, ale já Vám nerozumím.
Malý monitor na panelu před KOCOUREM se rozsvítí a odhalí obraz mladé, krásné DISPEČERKY. KOCOUR je bez sebe.
KOCOUR: Tý brďo!
DISPEČERKA obrátí oči v sloup.
DISPEČERKA: Bez povolení Vás skutečně nemohu nechat letět.
KOCOUR: Já to zvládnu, krasavice. Jsem dobrej. Fakt dobrej. Jsem Bůh, kosmickej Bůh.
DISPEČERKA se zasměje, když vidí, jak se na ní KOCOUR kření svými obrovskými dibbleyovskými zuby.
DISPEČERKA: No to je sice možné, ale já potřebuju důkaz, že umíte létat.
KOCOUR: Lítat!? Tohle třeba i roztancuju!
DISPEČERKA nevěřícně zavrtí hlavou.
KOCOUR rychle namačká na klávesnici před ním pořadí příkazů, luskne prsty, odkryje desku na ovládacím panelu a zatáhne za pod ní ukrytou páku. Modrý skrček se postaví na nohy. Zvedne se ze svého stanoviště, ze zadní části kokpitu vyhrabe kovový podnos a před udivenými zraky zbytku posádky vyrazí z kabiny. Modrý skrček natáhne nohu a schoulený KOCOUR se po ní na podnose sveze až dolů na startovací plošinu. DISPEČERKA na to nevěřícně kouká. KOCOUR vstane, oklepe se a udělá pár tanečních kroků. Modrý skrček je přesně zopakuje s hlasitými nárazy jeho kovových nohou na do plošiny. Pak udělá KOCOUR další kreaci a Skrček ho opět precizně napodobí. KOCOUR se skryje za jednu z jeho nohou a shodí svůj dibbleyovský kostým. Vynoří se v zářivém modrém obleku se stepovacími botami. Vytáhne falešné zuby, klapne s nimi a zahodí je. Předvedou pak s Modrým skrčkem hezky secvičené stepující číslo, během něhož KOCOURA trochu otravují odhozené zuby, neboť samy skáčou a klapají a je nucen je odkopnout. Když dostepují klepne v rámci představení podrážkou do Skrčkovy nohy. On si to nenechá líbit a svou ohromnou nohou ji KOCOUROVI pořádnou ubalí a ten odletí přes půl plošiny. Neodrazen se KOCOUR vrátí. Luskne na tři Skrčky, kteří parkují opodál, a ti se zvednou. Začíná hrát hudba. KOCOUR a první Skrček předvedou sekvenci propracovaných a rychlých tanečních kreací. Zadní Skrčci se pohupují do rytmu. Z hlasitých nárazů se vysype celá prosklená stěna řízení letového provozu a rozskočí se i ostatní skleněné předměty. Jeden ze zadních Skrčků předstírá, že hraje na kytaru. KOCOUR skočí na nohu svého Skrčka, ten ji vymrští a vhodí KOCOURA do kokpitu, kde přistane přesně na svém stanovišti, ve svém křesle. Dispečerka kroutí užasle hlavou.
DISPEČERKA: Paráda!
KOCOUR vytáhne doutník, natáhne a vypustí z úst kouřový prstenec.
KOCOUR: Máš v sobotu volno?
DISPEČERKA: Udělám si ho.
KOCOUR: (Celý bez sebe) Krindapána! Za tři dny mám jít na rande! To abych se začal chystat!
LISTER: Na rande zapomeň, padáme vodsaď!
LISTER zatáhne za páku. Modrý Skrček zahrabe nohou jako rozzuřený býk, pak se rozeběhne a vypálí nákladovými vraty ven do vesmíru.
Vesmír
Modrý skrček opouští Červeného trpaslíka.
Koridor Červeného trpaslíka
THORNTON, příslušník vojenské policie, stojí u dveří do místnosti umělé reality. Všimne si RIMMERA, který stále neschopen normální chůze klopýtá koridorem, a pohrdavě se na něj podívá.
RIMMER: Thorntone –
THORNTON: Sem nikdo nesmí, Rimmere. Koukej zmizet.
RIMMER s k němu nakloní a civí na něj.
RIMMER: Angus Thornton, třicet-šest, prostřední jméno Lionel.
Odtáhne se, ale hned se k němu zase nakloní.
RIMMER: Velikost kalhot: dvacet-devět, kolem krku: šestnáct, obřezaný.
Opět se odtáhne a THORNTON na něj nechápavě civí.
THORNTON: Jak to všechno víš?
RIMMER, jemuž THORNTONOVA vyděšená reakce pozdvihla sebevědomí, vytáhne svou podpásovku.
RIMMER: Jazzový fanoušek. Úvěry splácí. Jednou přijat do nemocnice úplně nahý přivázaný –
Nakloní se k němu a zašeptá mu zbytek věty do ucha.
THORNTON: To je hnusná, odporná, nehorázná, špinavá lež, kterou sis zrovna teď vymyslel! (Pauza) Kdo ti to řekl?
RIMMER: Chceš, aby to všichni věděli? Běž si dát cigárko, tak pět minut.
THORNTON: Jasně, už jdu, už jdu. Už si zapaluju. Jako bych tu nebyl.
RIMMER zkontroluje, jestli někdo nekouká a vstoupí do dveří, které ještě před chvílí THORNTON střežil.
Vesmír
Modrý skrček letí vesmírem poblíž rudé mlhoviny a nedalekého měsíce.
Kokpit Modrého skrčka
LISTER: Teď ještě musíme někde vyčmuchat ty nanoboty –
Místnost umělé reality
Všichni čtyři jsou tu v psychotropním stavu stále napojeni na počítač.
LISTER: (Na obrazovce) – a potom už budeme volný jako ptáci.
RIMMER se vbelhá do místnosti a postaví se k počítačovému panelu.
KRYTON: (Na obrazovce) Něco tady mám, pane.
LISTER: (Na obrazovce) Výborně. Nakonec byla zbytečná ta habaďůra, co jsme s Rimmerem ušili. To, co jsem mu dal na kapitána… Rimmerák, hnusák podrazáckej!
RIMMER sleduje na obrazovce, co se v jejich představách děje. Začne mačkat tlačítka na panelu a říká si pro sebe, co dělá.
RIMMER: Najít – všechny – odkazy – na – dohodu – mezi – Listerem – a – Rimmerem – a – vymazat!
Na obrazovce se objeví „Vymazává se“.
POČÍTAČ: (Hlas) Všechny odkazy vymazány.
RIMMER si oddechne.
Kokpit Modrého skrčka
LISTER sleduje kontrolní panel a svět najednou střihne, jakoby několik sekund úplně zmizelo. LISTER má hlavu najednou otočenou doprava.
LISTER: Co to bylo? Stalo se něco divnýho…
KOCHANSKÁ: Jo, taky jsem to cítila.
Vtom další skok, KOCOUR koukal dopředu a najednou zničehonic kouká doleva.
KOCOUR: A teď zase!
Vidíme HOLLYHO hlavu z boku, náhle střih a je zpředu.
HOLLY: A zase.
KRYTON: Propána.
LISTER: Co to je?
KRYTON: Mám pocit, že tu nejsem.
KOCHANSKÁ: Já ten pocit mám celou dobu.
KRYTON: Já už to mám. Asi jsme v nějakém počítačem řízeném, psychotropně vyvolaném stavu.
HOLLY: Vzal jsi mi to přímo z pusy.
KOCHANSKÁ: Podle tebe je tohle náš soud? Náš útěk je jeho součástí?
LISTER: Jo. Ty obálky… Když jsme do nich dávali formuláře… tak v tom lepidle musela bejt asi nějaká droga.
KOCOUR: Od tý doby bylo všecko jen jako? Kosmik taky? Dispečerka? Nic z toho se nestalo? To po tom všem furt nemám domluvený rande? Kruci! Další rok, kdy si budu muset posílat valentýnky sám…
LISTER: Neblbni, to je dobrý! Teď věděj, že jsme nevinný. Co jsme řekli a provedli: ten náš útěk, pokus najít ty nanoboty; potvrzuje naši výpověď!
HOLLY: Vy ale nejste nevinný! Chcete je oblbnout?
Najednou se zatváří vylekaně.
HOLLY: Nevím, proč jsem to říkal.
Místnost umělé reality
RIMMER mačká další knoflíky na panelu.
Kokpit Modrého skrčka
KOCHANSKÁ: Někdo na nás něco šije…
Další podivný střih a KRYTON a KOCHANSKÁ si náhle vyměnili místa.
KOCHANSKÁ: Moment, co je to? Jak jsem řekla: „Někdo na nás něco šije“, najednou –
A další střih. KRYTON najednou stojí čelem k zadní stěně kokpitu a zády k ostatním.
LISTER: Zase se to stalo! Takhle se zdá, že jsme —
A ještě jeden střih realitou. KRYTON a KOCHANSKÁ jsou zase na svých místech.
KRYTON: Magoři.
LISTER: Jestli řeknu, kdo za to může, tak se to taky vystřihne, takže to neřeknu, ale je to von. Dám na to krk, že jde o něho, a až se mi dostane pod ruku, tak mu uříznu obě —
Další střih nás ušetří morbidních detailů z toho, co RIMMERA čeká.
LISTER: — tupým nožem.
KOCOUR: Ale jak to zastavit?
KRYTON: Jestli jsme napojeni na program umělé reality, tak musí existovat východ, kterým se dá vystoupit.
Robíci přikyvují.
KOCOUR: Něco na ten způsob, když se program kousne?
KRYTON: Přesně tak. Někde bude šifrovaná stopa, něco jako nějaký tajný východ…
Všichni začnou zkoumat kokpit.
KOCOUR: Ten knoflík! „5 – Y – 100 – H – O – 500“.
Ostatní na něj tupě civí.
KRYTON: No a?
KOCOUR: V, C, D jsou římské číslice. V – Y – C – H – O – D; Východ!
LISTER: (Nevěřícně) Na tohle že přišel?
KRYTON: To jen potvrzuje, že se bezpochyby nejedná o skutečnost!
Oba robíci KOCOUROVI tleskají ze svého koutku svými „zobáky“.
KOCHANSKÁ: Zmáčkni ho.
KOCOUR, hrdě se usmívajíc, stiskne knoflík. Když tak učiní, obraz se vertikálně roztáhne a hned se zase zaostří.
Spořič obrazovky
Krajina je neúrodná. Všude se rozprostírá jen nekonečná sněhová planina hraničící s prázdnou modrou oblohou. Vše, i trpaslíkovci, je vytvořeno z plastelíny! KOCOUR se zmateně rozhlíží a frustrovaně mává rukama.
KOCOUR: Kde to jsme?
Skutečně, všude jen sněhové pláně. Jediné, co narušuje monotónnost krajiny je malé iglú.
KRYTON: Asi jsme se ocitli ve spořiči obrazovky!
KOCOUR uklouzne a jede zadkem po sněhu. Zahučí přesně do iglú.
KOCHANSKÁ: Potřebujem mít silný zdroj, abychom mohli ten počítač vypnout.
LISTER, vzdálen od ostatních, leží na břiše a prozkoumává velkou kulatou díru v ledu.
LISTER: Silnej zdroj? No, někde tu musí bejt nějaký znamení. Možná že bude v týhle díře.
Ponoří hlavu do díry, z níž se najednou naproti němu vynoří velký plastelínový žralok. Schramstne LISTERA a opět se ponoří pod vodu. Hned se ale vynoří, vyplivne ho do dálky a znechuceně vyplázne jazyk. KOCOUR vystrčí hlavu z iglú.
KOCOUR: Tady je nějaký jídlo!
LISTER konečně dopadne, obličejem do sněhu a prosviští kolem.
KOCHANSKÁ: No a?
KOCOUR: A mimo jiný flaška kečupu…
Vytáhne velkou skleněnou flašku s bílou etiketou plnou kečupu.
LISTER: (Celý od sněhu) No a?
KOCOUR: Ostrý kečup, chápete?
KRYTON: Co máme chápat?
KOCOUR: Největší zdroj síly!
LISTER: Škoda, že je chytrej jenom, když je z plastelíny..!
KOCHANSKÁ: Zmáčkni ho!
Místnost umělé reality
Program umělé reality se vypnul. Připojení se deaktivovalo a trpaslíkovci znovu nabyli vědomí. RIMMER zoufale mačká knoflíky na panelu. LISTER se chytí za spánky a probírá se. Všimne si RIMMERA.
LISTER: Ty prolhanej, zákeřnej neřáde! Ušil jsi na nás boudu!
RIMMER: Listy! Dyť mě znáš. Hele, já vím, že na první pohled to vypadá zle —
RIMMER opustí panel a doklopýtá k LISTEROVI. Feromony, jejichž tvorba byla mnohonásobně znásobena virem sexuální přitažlivosti, se rozfoukaly kolem a našly svůj cíl.
KOCHANSKÁ: Ten je k sežrání…
RIMMER: Á, prosím vás, držte ji, držte ji! Už ne, už ne!
KOCHANSKÁ: Ty nozdry! Já se snad zblázním, toho musim mít!
Blíží se lačně k RIMMEROVI. LISTER ji chytí za paži.
LISTER: Kryťáku, chyť ji! Pomoz mi!
Servisní výtah
RIMMER doklopýtá vyčerpaný do výtahu následován ostatními trpaslíkovci marně se snažícími zadržet nekontrolovatelnou, rozběsněnou KOCHANSKOU.
KRYTON: Pane Kocoure, zastavte ten výtah!
KOCOUR pustí KOCHANSKOU a stiskne knoflík na stěně výtahu.
KOCHANSKÁ: (K RIMMEROVI) Udělej mi dítě!
LISTER: Virus štěstí, máš ho ještě? Vem si ho! Ten tě vyléčí a vrátí vás oba zase do normálu.
RIMMER odzátkuje virus štěstí a lokne si. Feromony se v tu ránu rozptýlí. RIMMER může normálně chodit a KOCHANSKÁ získá kontrolu nad svými základními pudy. Otočí se a zakrývá se obličej.
KOCHANSKÁ: Děsnej trapas, co?
LISTER: Co teď, Holle?
Stiskne knoflík na svých HOLLY-hodinkách a vyvolá jeho obraz na monitoru na stěně výtahu. Trpaslíkovci zaujmou místa ve výtahu.
HOLLY: Není času nazbyt, musíte vyrazit k nejbližšímu…
Jeho hlava sjede dolů po obrazovce, až je vidět jen vršek jeho holé lebky, který je osvětlen modrým světlem a za ním se objeví hvězdná obloha.
LISTER: Myslíš měsíc?
HOLLYHO obraz se vrátí do normální pozice a on se nadšeně usmívá.
HOLLY: Přesně tak.
KRYTON: Má pravdu. A budeme moct pokračovat v pátrání po nanobotech.
RIMMER: Co bude se mnou?
KRYTON: Vás přesvědčíme, abyste šel s námi, a když ne, ztluču Vás do bezvědomí.
KOCOUR: Ten vůl a s námi? Kam jsi dal rozum? Kdybych to řek já, tak se nedivím!
KRYTON: Pan Rimmer má přístup ke všem tajným materiálům. Zná bezpečnostní kódy. Bez něj je naděje na únik asi tak slabá jako na setkání s velkým hodným naftařem J.R.em.
RIMMER: Proč bych měl někam utíkat? Co mi můžete nabídnout?
KRYTON: Já jsem velmi dobrý na praní.
Upřímně se usměje.
HOLLY: Já umim ďábelsky dobře dělat měsíc.
KOCOUR: Já jsem tak úžasnej, že pro zajíčky je na mě v celým vesmíru půlroční pořadník.
KRYTON: A víte, co se říká, ne? „Ten, kdo má tři dobré kamarády, je velký boháč.“
RIMMER: Á, to říkají jenom chudáci.
KOCOUR: Nechte toho, stejně ho nepřemluvíme.
KRYTON: Ano, čas je teď zásadnější. Asi vědí, že už jsme venku z umělé reality a někoho sem poslali.
LISTER vstane a přisedne si k RIMMEROVI.
LISTER: Tak, co nám řekneš?
RIMMER: Jestli odejdu, zůstanu navždycky smolařem. Ta ostuda. Vědomí, že když si dám vejce, nepřevýším hodností toasty ve tvaru vojáčků. Chci být důstojník, muž cti.
LISTER: To nejsou muži cti, jsou padlí na hlavu. A v prvních dnech ti to daj sežrat i s chlupama.
RIMMER: (Hledí před sebe) Celá léta jsem snil o tom dni plném pýchy, kdy ráno zjistím, že mi nabarvili přirození naoranžovo a připoutali ke koze. A to nejveselejší ze všeho, že mně přilepili k zadku jednoho z těch králíků, co sviští kolem dráhy pro chrty. Ááááháá, ty jejich ztřeštěné taškařice! A o to mám přijít?
LISTER: Ale tohle se ti nikdy nepodaří. Tak jako tomu druhýmu Rimmerovi.
HOLLY: Dáváme ti druhou šanci k životu a příležitost, abys to zbabral zcela novým způsobem.
KRYTON: Dostanete vlastní sedadlo v kokpitu a budete ovládat nejméně pět knoflíků…
KOCHANSKÁ: Nebuď směšný, vyhlídka na to, že bude ovládat pár knoflíků, na něj asi dojem neudělá.
RIMMER: Pět, říkáš?
LISTER: Už nebudeš muset dělat údržbáře. Nebudou tě otravovat kvůli ucpaný trysce.
RIMMER: Fakt celých pět knoflíků?
KOCHANSKÁ: Začneš znovu a nový život.
LISTER: Ráno se probudíš a budeš chtít vyskočit z postele!
KRYTON: U Vás, pane Listere, to je proto, že máte postel plnou pichlavých drobků od chipsů! Hahá!
RIMMER: A pokud jde o ty knoflíky, svítí ve tmě?
LISTER: Koukej se vzpamatovat. Starej Rimmer byl základním pilířem týmu! Vykonával hlavní funkce, ve kterejch byl jednička.
RIMMER: A co dělal?
LISTER: Já ani nevim. On byl… On byl… Ten…
Rozhlíží se bezradně po ostatních, ale nikoho nic nenapadá.
LISTER: Jo! Šéf bezpečnosti!
RIMMER: „Šéf bezpečnosti“, tomu říkám funkce!
Zdá se, že na RIMMERA to udělalo opravdu dojem, ale ještě váhá…
RIMMER: Co konkrétně dělal?
LISTER přemýšlí na plné obrátky.
LISTER: Vyhledával riziko, a taky nebezpečí. A pak navrhoval, jak před ním utýct.
RIMMER: Šéf bezpečnosti; pět knoflíků?
Zvažuje své vyhlídky.
RIMMER: Jdu do toho!
KOCOUR: Jde do toho? To oslavíme! Nejspíš bouchnu flašku kyanidu!
Hangár na startovací plošině
Parkují tu tři Modří skrčci. RIMMER se krade po startovací plošině a kontroluje, zda ho ostatní následují. Zbylí čtyři jdou hned za ním.
Kokpit Modrého skrčka se střídá s kabinou dispečerky
Trpaslíkovci zaberou svá místa a začnou Skrčka spouštět. Ten se postaví na nohy. KOCOUR, věnující se svému řídícímu panelu, si všimne, že se před ním rozsvítil malý monitor a na něm se objevila DISPEČERKA. Ale není to ta, kterou zná. Tahle má brýle, korále, modrý čepec a tak o třicet let navíc, z nichž většinu strávila jedením.
DISPEČERKA: (Na obrazovce) Tady řízení letového provozu. Zdá se, že nemáte povolení ke startu.
KOCOUR: Vy jste letová dispečerka?
DISPEČERKA: Uveďte své jméno a číslo povolení.
KOCOUR: To je vo držku!
DISPEČERKA: Vy se jmenujete Držka?? (Začne se od srdce smát) Chviličku, pane Držko.
KOCOUR si s LISTEREM vyměňuje vyděšené pohledy.
DISPEČERKA: Podívám se do seznamu povolení…
LISTER: Hele, tak zase zatancuj a padáme, sakra!
KOCOUR: Zatancuj? Pro tuhle bych měl problémy i s chůzí! Startujem!
Zatáhne za páku, jak jen to jde, a všichni jsou namáčknuti zpětným tahem do sedadel. Modrý skrček opile běží po startovací plošině a mává „pažemi“.
DISPEČERKA: Vraťte se, pane Držko, vraťte se!
Vesmír
Modrý skrček opouští Červeného trpaslíka a letí vstříc temnému vesmíru.
Kokpit Modrého skrčka
KOCHANSKÁ: Podle scannerů není v okruhu tisíce mil nic… Jsme z toho venku!
KOCOUR: Senzace!
LISTER: Jo, skvělý!
KRYTON: Obávám se, že nikoli.
KOCOUR: Co je?
KRYTON: Podle inventáře zásob máme katastrofální nedostatek… á, všichni měli takovou radost, ani to nemůžu říct nahlas…
RIMMER: Čeho máme nedostatek? Kyslíku?
KRYTON: Ještě hůř! Aviváže! Navrhuji, abychom letěli k nejbližšímu vraku, což je Einstein… než naše vlněné prádlo bude samý žmolek!
KOCOUR: Einstein? Nebyl to ten, co objevil Ameriku?
RIMMER: Ne. Objevil teorii relativity.
KOCOUR: A kdy ji objevil? Byla zkamenělá nebo tak něco?
RIMMER se nadechne a připraví na přednášku.
RIMMER: Teorie relativity je…
Zasekne se a hledá inspiraci. Nakonec to vzdá.
RIMMER: Co je to teorie relativity?
LISTER se podívá na počítačovou obrazovku nad jejich hlavami.
LISTER: Jo, co to je Holle?
HOLLY: Teď nemám moc času, Dave.
LISTER: Řekni jenom, co to je, aby tomu rozuměl i laik jako my.
HOLLY: Je to teorie.
LISTER: Jo, ale jaká?
HOLLY: Aha, takže ty to chceš složitějc, jo?
LISTER: Co to znamená?
HOLLY: Obecná teorie relativity, to je teorie, o které se mluví jen relativně.
RIMMER: To je k pláči. Holly má mít IQ 6000, ale stěží by to IQ i napsal.
HOLLY: Když jsem tak hloupej, když mám zastaralé programy, jak vysvětlíte tohle?
Pauza. Nic se neděje a HOLLY to nijak neupřesnil.
KOCOUR: A co jako?
HOLLY: Jste vedle, co?
LISTER si vyměňuje s ostatními nechápavé pohledy.
LISTER: Co máme vysvětlit??
HOLLY: Tak se nevykrucujte, jen hrajete o čas. Když jsem tak hloupej, jak to že jsem zrekonstruoval novou sadu nanobotů a nechal je vzkřísit posádku?
Všichni civí na HOLLYHO monitor.
KOCHANSKÁ: Cože?
KOCOUR: Cože?
RIMMER: Cože?
KRYTON: Cože?
LISTER: Cože?
HOLLY: Potěšil jsem vás, co?
KOCOUR: Ale proč?
HOLLY: Mám se starat, aby se Dave nezbláznil. Pravda, moc mi to nejde, ale dělám co můžu. Proto vymýšlím tyhle kratochvíle, abych ho nějak zabavil.
LISTER: Ale, Holle, málem jsme skončili na dva roky ve vězení!
HOLLY: To ještě můžete. Zrovna mi to došlo, jsme v umělé realitě.
VŠICHNI: Cože?
HOLLY: V počítačovém žargonu: Mé plány jsou vzhůru kozama.
Kapitánova kancelář
HOLLISTER sedí u svého stolu. Kouká na všechno, co se děje v psychotropně vyvolané realitě na obrovské obrazovce na protější stěně. Je tu modrý monitor s HOLLYM, s jeho verzí z Červeného trpaslíka, kterou nanoboti také zrekonstruovali. Má ale obrovské protáhlé čelo, nejspíše pro větší obsah mozkovny.
HOLLY: (Na obrazovce) Byli lepší, myšlenkově i takticky.
LISTER: (Na obrazovce) A kdo?
Kokpit Modrého skrčka
HOLLY: Prostě vyšší intelekt.
KOCOUR: To tě zase přechytračil ten sušák na ruce na záchodě?
HOLLY: Ne, ta druhá –
Kapitánova kancelář
HOLLY: (Na obrazovce) – verze mě, z Červeného trpaslíka. Tohle je stále náš soud.
Kokpit Modrého skrčka
KOCOUR: Náš soud?? Proč jsi to neřek`? To vědět, tak si vezmu kravatu!
Kapitánova kancelář
HOLLISTER se dokouká. Obrazovka je diagonálně přemazána obrazem nové verze HOLLYHO z Červeného trpaslíka.
HOLLISTER: No, pro mě je ta historka s nanoboty dosvědčena. Pokoušeli se je najít. Jednání v psychotropně navozené situaci to potvrzují.
NOVÁ VERZE HOLLYHO: Souhlasím, Franku. Věřím, že jsme zahynuli a že nás pak vzkřísili. Díky nim jsme se znovu narodili.
HOLLISTER: Takže, pokud jde o vznesená obvinění: jsou nevinní. Ale stejně tak je zřejmé, že použili tajné informace z důvěrných spisů ke svému vlastnímu prospěchu. Věděl jsem to v okamžiku, kdy se Rimmer u mě v kanceláři projevoval tak zázračně chytře a schopně.
NOVÁ VERZE HOLLYHO: (Usměje se) Jak průhledné.
HOLLISTER: A proto jsem ho nechal olíznout tu psychotropní obálku, když jsem ho zval na večeři.
NOVÁ VERZE HOLLYHO: Takže, zneužívání tajných informací. To je nové obvinění?
HOLLISTER: V tomto bodě jsou všichni vinni.
NOVÁ VERZE HOLLYHO: Na to je stanovená sazba.
HOLLISTER: Já vím. Na dva roky do vězení.
NOVÁ VERZE HOLLYHO: Takže místo původního obvinění a možného rozsudku na dva roky v base, byli shledáni vinnými u jiného obvinění a dostali úplně jiné dva roky v base. To je určitě moc uklidní. Přivedu je k vědomí a oznámím jim to.
Místnost umělé reality
Opět vidíme trpaslíkovce napojené na program umělé reality, tentokrát je tu však připojen i RIMMER. Simulace skončí a všichni znovu nabudou vědomí.
RIMMER: Tohle je skutečnost? Ale jak to můžem vědět?
KOCOUR: A není to fuk? Všechno je ulítlý, ať jsme, kde jsme.
LISTER: Všechno bylo opravdický, než jsme olízli ty obálky. Pak jsme se složili a oni nás šoupli sem. Před tim, než jsme něco lízali… před tim, než jsme něco… Dal jsem ti hodinky s Hollym!
RIMMER: Jestli je tohle realita, tak bych je měl mít…
Podívá se na zápěstí. Z hodinek na něho kouká HOLLY.
HOLLY: Jo jo, tohle je fakt realita. Poznal bych ji kdekoliv.
KRYTON: A neměl byste mít také ty viry? Ty jste našel v Kosmikovi, než jsme olízli ty obálky.
RIMMER vytáhne dvě zkumavky, aby se přesvědčil. Prohlíží si modrý virus štěstí.
RIMMER: Virus štěstí; možná by nás z toho moh` dostat…
Jako pravý darebák z kreslených filmů, vytrhne HOLLISTER RIMMEROVI zkumavku, než stačí zareagovat.
HOLLISTER: Tohle si vezmu. Hoši z laborky se na to budou chtít mrknout.
Mimo kapitánovo zorné pole podává RIMMER virus sexuální přitažlivosti za zády LISTEROVI.
HOLLISTER: Kde je ten druhý?
RIMMER: Ten jsem bohužel ztratil.
HOLLISTER: Krucipísek, Rimmere! Ten jsem zrovna chtěl! Teda hoši z laborky ho chtěli… na nějaké pokusy. Kruci!
Kapitán odchází.
KOCHANSKÁ: (K RIMMEROVI) Všechno je tvoje vina.
RIMMER: Moje vina?
KOCHANSKÁ: Podrazil jsi nás s těmi důvěrnými spisy, ty zrádče –
LISTER: Ukradl jsi virus sexuální přitažlivosti –
KRYTON: Lhal jste nám –
KOCHANSKÁ: A vůbec ses choval jako sobecký, slizký, bezohledný, hnusný křivák!
RIMMER: A to je špatně?
Zadržovací cely
Jsou tu všichni. KOCOUR, RIMMER, KRYTON, LISTER, KOCHANSKÁ i HOLLY na pojízdném monitoru. Všichni humanoidní trpaslíkovci, tedy vyjma HOLLYHO, jsou oblečeni do jednotvárných fialových vězeňských kombinéz. Stojí zády k bílé stěně s černými čarami ke zjištění výšky jednotlivých odsouzených. Všichni drží kartičku se svým vězeňským číslem, HOLLY ji má položenou na monitoru.
HOLLISTER: (Hlas) Na základě vyšetřování jste byli shledáni vinnými, že jste porušili zákon 21 Vesmírné federace. Než nastoupíte výkon trestu, podrobíte se lékařskému vyšetření, aby moh být určen váš vězeňský status.
HOLLY: Trochu jsem to pohnojil, co?
Výtah
Na stěně výtahu je vedle ostatních knoflíků s čísly pater, kde chybí číslo „13“, černo-žlutě pruhovaný obdélník se zámkem a s nápisem „Jen pro oprávněné osoby“. Ruka v černé rukavici otočí klíčem v zámku a otevře se čtvereček pod nímž je knoflík s třináctkou. Stiskne ho a on se rozsvítí. Pak opět otočí klíčem a knoflík se zase skryje. Výtah se rozjede.
Trestanecká kolonie na 13. podlaží – „Tank“
Koukáme dolů do rozlehlé válcovité haly. Po stěnách jsou patra s celami a jakési „terasy“ se zábradlím. Vypadá to tu skutečně nevábně. Úplně dole stojí v řadách skupina lidí. Trpaslíkovci se mezi ně nesměle zařadí. Jsou to samí drsní a hrozivě vypadající trestanci. RIMMER se zařadí do středu, LISTER za něj, KRYTON a KOCOUR někam mimo dohled. Před skupinkou stojí na schodech hlavní strážný ACKERMAN, vyzáblý, vyholený chlápek, a škodolibě se usmívá.
ACKERMAN: Vítám vás v lapáku…
LISTER se nenápadně přiblíží za RIMMERA, vytáhne zkumavku s virem sexuální přitažlivosti, a aniž by si toho všiml, potřísní mu rameno a uteče. RIMMER si začne všímat zkoumavých pohledů, které na něho vrhají ostatní vězni a nesměle jim opětuje úsměvy. Začnou se k němu přibližovat a ohmatávat ho. RIMMER začne panikařit. Scéna milosrdně zmizí.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Kochanská Chloë Annett Monika Žáková
Holly Norman Lovett Miroslav Táborský
Hollister Mac McDonald Zdeněk Dolanský
Ackerman Graham McTavish Roman Hájek
Mladá dispečerka Yasmin Bannerman Ivana Buková
Stará dispečerka Jeillo Edwards Simona Stašová
MP Thornton Karl Glenn Stimpson Jiří Čapka
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Doug Naylor
Choreograf: Charles Augins
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard Goodall
Clement Ishmael
Produkce: Mike Amos
Grafický design: Andy Spence
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Ken Hawkins
Výroba: Rachel Stewart
Simon Burchell
Jacqueline Zoppi-Tighe
Hlavní elektrikář: John Barker
Rekvizity: Paul de Csernatony
Tim Youngman
Umělecká režie: Ian Reade-Hill
Triková spolupráce: John Barclay
Vědecká spolupráce: Alan Godleman
Kamera: Andy Martin
Zvuková spolupráce: Nigel Davis
Zvuk: Jem Whippey
Geoff Moss
Střih: Mark Wybourn
Skript: Paul Alexander
Gillian Wood
Asistent režie: Julie Sykes
Vizuální efekty: Jim Francis
Ed Smith
Mark Howard
Digitální efekty: Chris Veale
Masky: Andrea Finch
Kostýmy: Howard Burden
Zkoumání linie: Jo Bennett
Produkční design: Mel Bibby
Hlavní kamera: Peter Morgan
Obchodní produkce: Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Hudební režie: Josef Hoffman
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC
© BBC MCMXCIX – Česká televize 1999
Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: charvat.jirka@gmail.com