16. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Lister sedí v řídící místnosti, přibíhá k němu Kocour.
KOCOUR: Ou jéééé!!! Čauves, parťáku!
LISTER: Hele, bacha. Koukám na dostihy. Vsadil jsem na Automata 55. (Na obrazovce se objeví klasický záběr na dostihové startovací boxy odkud vybíhají prasata.) Do toho hvězdo! Ukaž! Tady je! Tady ho máme! Makej! A jedem! Šikula! Do toho ty mukopade! To je vono! Jeď, jeď, jeď! Ááááá! Ty línej mastnej špeku! A sto librodolarů je v čudu.
KOCOUR: To je cvok. (Sedá si a přesouvá se k řídícímu pultu) Hele, co to je? ( Vytahuje knihu s nápisem „Praštěné, ale pravdivé“.)
LISTER: To jsem našel v Petersenově ubikaci. Jsou tam fakt kuriozity. Věděl jsi například, že v sedmdesátkách ve Švédsku zavinil 20 % všech dopravních nehod los?
KOCOUR: Los?
LISTER: To je hustý, co?
KOCOUR: No, když jsou tak blbý, že jim dovolej řídit, tak co čekaj?
LISTER: Né, ty losi neříděj.
KOCOUR: Říkal jsi, že jo.
LISTER: Ne, neříděj. Jenom způsobujou nehody.
KOCOUR: Jakože blbnou v autě a rozptylujou řidiče? To je šílenství! Proč je vůbec berou do auťáku? Ať šlapou, mají nohy!
LISTER: Ne, neseděj v autě s parohama vystrčenejma ven! Jsou na silnicích. Vometaj se tam, přebíhaj přes cestu a způsobujou nehody.
KOCOUR: Jakože se nerozhlídnou?
LISTER: Přesně!
KOCOUR: Nepřecházej po přechodu pro chodce?
LISTER: Přesně!
KOCOUR: Nedávaj bacha, jestli svítí červenej, nebo zelenej panáček? Jasně, že ne – jsou to losi! Jéžiši, ty švéďáci. Chtěli by toho moc.
Rimmer sedí v ubikaci u stolu, dveřmi vchází Kryton s dopisem v ruce.
RIMMER: Ááá, Krytone!
KRYTON: Pošta, pane, vnitřní! (Předává Rimmerovi dopis a zůstává stát u stolu.)
RIMMER: Výborně! Zopáknul jsem si astronavigaci.
KRYTON: Zase, pane? Je to moudré?
RIMMER: Chci být důstojníkem. Nemůžu si pomoct. Vždycky jsem miloval vůdcovství. Vůdčí pozice. Všechno to vůdcování.
KRYTON: Sekýrování lidí, pane?
RIMMER: Přesně tak.
KRYTON: A nebojíte se, že pokud propadnete, budete celý další týden brečet ve skříni?
RIMMER: Propadl jsem jen devětkrát! Děláš ze mě totálního blba! (Otevírá dopis.) Jdeme na to.
KRYTON: Hodně štěstí.
RIMMER: To si nech od cesty, ty plechovej nýmande! Protože – a teď se podrž – čekám, že propadnu.
KRYTON: (Udivený) Vážně?
RIMMER: To si piš! Je to příšerně těžký test a já se rozhodl, že na sebe nebudu tak přísný. Když projdu – bravissimo! Když propadnu – tradá, pohoda jazz. To je moje nové životní heslo.
KRYTON: Ó, tradá, pohoda a co?
RIMMER: Někdy se musíš naučit prohrávat, abys mohl vítězit. Píšou to v té senzační knize, co čtu.
KRYTON: Jak se jmenuje, pane?
RIMMER: Někdy se musíš naučit prohrávat, abys mohl vítězit. Není to dlouhá knížka, ale je v ní… je v ní velké moudro, a to, že –
KRYTON: Někdy se musíš naučit prohrávat, abys mohl vítězit.
RIMMER: Ty jsi jí četl?
KRYTON: Ehh, nečetl, ne, ne.
RIMMER: Ale děláš ten dojem. Tak jako tak, díky té knize jsem daleko shovívavější ke svým chybičkám a selháním. Ať už to dopadne jakkoli, tak to přjmu s chladnou myslí a klidem.
KRYTON: Tradáá, pohoda, jazz!
RIMMER: Přesně tak! (Přičichávajíc přejede nosem po dopisu. Odhodlaně začne číst a postupně přechází jeho výraz do naštvaného s nafouknutými tvářemi a zaťatými rty. Pak začne křičet.) To nemůžeš nikdy v ničem uspět?! Ty vadná nulo!! Ty střevo vycucaný!! (A zmuchlá dopis, do kterého začne něčím mlátit.)
KRYTON: Aha, tohle je asi ten „pohoda, jazz“ okamžik, že?
Objeví se dvě ovládací obrazovky z řídícího centra, na nichž je reklama:
HLAS: Vaše loď právě vstoupila do spádové oblasti zásilkové nákupní stanice Megadroid.
LISTER: Tý jo, co to je? (Nahýbá se spolu s Kocourem blíž k obrazovkám)
HLAS: Vítejte v Megadroidu, kde nakupování je hračka! (Na obrazovkách je následně žena a muž, oba vyšňoření, nejspíše na balkóně.)
ŽENA: To je naprosto fantastické! Pověz mi, jak to funguje, Bobe!
LISTER: Ty teleshoppingový reklamy jsou tak debilní.
BOB má v ruce lžičku, nabírá cukr a sype ho do připravené skleničky s kávou: Takhle, vložíš ho do základní jednotky. (Dává skleničku pod jakýsi držák)
KOCOUR: Kdo tohle kupuje?
BOB drží v ruce jakýsi kovový přístroj, který vkládá do držáku a ponořuje do skleničky: Vezmeš míchače a míchač za tebe zamíchá tvoji kávu.
ŽENA se chová jako zamilovaná puberťačka a stejně tak se nakrucuje: Jééjdanánku! To zvládnu i já!
LISTER: Kdo to může chtít?
KOCOUR: To je fakt ptákovina!
BOB (Míchač stále za rytmického klepání míchá kávu, která cáká ze skleničky): Průměrný člověk, který se dožije devadesátky, a pije šest šálků kávy denně, stráví více než dva týdny mícháním nápojů!
ŽENA: Můj ty bóže!
LISTER udiveně pozvedá pravé obočí: Dva tejdny?
KOCOUR: Dva tejdny?
BOB se zaujatým výrazem a rukou držící se za bradu prohlásí: Představ si, co bys mohla v té době dělat! Dva týdny míchat nebo dva týdny lyžovat? (Vykulí oči)
ŽENA se opět pubertálně rozvíská.
BOB: Já vím, co bych dělal radši! (Rukama předstírá, že se odráží hůlkami)
ŽENA: Já taky! Nový míchač – skvělý pomocník v každé moderní kuchyni!
BOB: Kupte si ho i Vy!
KOCOUR: Já ho chci! A co ty? (Otočí se na Listera, ten už má sluchátko u ucha)
LISTER: Chtěl bych si objednat míchače, prosím!
KOCOUR divoce gestikuluje číslovku 2 směrem k Listerovi: Dva! Vem dva!
Ze sluchátka se ozve: Ujišťujeme Vás, že jste v pořadí. Ale děkujeme za zavolání a slibujeme, že Vaši objednávku vyřídíme co nejdříve!
Přichází KRYTON: Pánové, skauti lokalizovali vrak lodi!
LISTER: Ááh, kupuju míchače!
KOCOUR: Já ho kupuju taky!
Oba se zvednou a odchází z řídící místnosti. KRYTON vezme z řídícího pultu knihu „Praštěné, ale pravdivé“ a vydává se za nimi se slovy: Viděli jste to o těch losech?
Vidíme Kosmik, kterak opouští Červeného trpaslíka.
RIMMER: Musels‘ ho brát s sebou?
LISTER: Jsem první v pořadí!
Vcházejí do jedné z místností na lodi, LISTER drží v ruce stále onen telefon: Hele, pěkná loď!
RIMMER: Kvantový twister, Listy. Pýcha vesmírné letky.
KRYTON: To jsem netušil. Čím byli? Číšníky nebo barmany?
RIMMER si sedá na jedno z křesel uprostřed místnosti: Kapitány, Krytone! Hrdí členové supernekonečné flotily!
LISTER: A to měli stejný geny? To je pozoruhodný!
KOCOUR zpoza jednoho z ovládacích panelů, se kterým si hraje: Jako když tyčkař vyhraje s čínskou hůlkou.
KRYTON: Musíte být pyšný, pane, když víte, že bratři sloužili na takových lodích! Ten pocit vás jistě hřeje u srdíčka!
RIMMER pohrdavě: Ano, říká se tomu pálení žáhy. Taky mě trápí bušení srdce a nevolnost.
LISTER: Jak můžeš žárlit? Ty tvý borci byli všichni kreténi. Banda privilegovanejch pařičů, co vyváděj kanadský žertíky.
RIMMER: Pařičů? Byli to vesmírní mariňáci, samý sval a frčka! Víš, jaké je jejich heslo? ‚Zatímco vy spíte, my patrně zachraňujeme Vesmír!‘
LISTER: Určitě? A nebylo to: Zatímco spíte, patrně vám oholíme chlupy v rozkroku a nalepíme na hlavu.
Rimmer ztrápeně skloní hlavu.
KOCOUR: Víte co? Můžeme si vyměnit lodě! Tohle kotě je tutově lepší než Trpaslík! Ten křáp je pomalejší než rychlost tmy!
KRYTON po pohledu do dalšího panelu: To patrně nepůjde, pane. Trojan není způsobilý k letu.
RIMMER: Je tu na čtyřicet tlačítek! Jen pro samotného kapitána! Speciální soukromá kapitánská tlačítka! A mohla být moje! Proč jsem nikdy neudělal ty zatracené zkoušky! Ti hoši měli všechno – tlačítka, laserové pušky, pohodlné overaly, prostě všechnoo!!
Rimmer začne blikat, což ho očividně vyčerpá.
KOCOUR: Viděli jste to ? To bylo hustý! Eště!
LISTER: Jseš v pohodě?
RIMMER si mne pravou rukou krk: Zaseklo se mi holosrdce.
LISTER: Trochu si to vočíhnu. (Dává si sluchátko k uchu) Haló? Jo, pořád jsem tady, pořád čekám! (Odchází za roh)
KOCOUR: Volá míchač! Nezapoměň na mě! (Rozbíhá se za Listerem) Taky chci jeden!
RIMMER: Tahle loď je o světelné roky před Trpaslíkem! Dokonce má tohle (Vstává z křesla, ujde zhruba dva kroky vpřed a vytahuje z panelu za kovový kulatý držák svítivou zelenou tyč, sterou si udiveně prohlíží.) – zelenou svítivou věc.
KRYTON přichází k Rimmerovi: Pane, to je kvantová tyč. Chová se jako magnet, který lodi umožňuje hvězdný skok.
RIMMER: Vážně? Jak?
KRYTON: Abych to zjednodušil, pane: Přitahuje k sobě věci dříve spojené. A protože je všechno z energie a veškerá energie byla přítomna při velkém třesku, je vše propojené. Takže tyč znovu spojuje věci vzdálené světelné roky, čímž lodi umožňuje smršťovat časoprostor.
RIMMER: Krytone, ty máš nevšední dar – v tvém podání zní neskutečně komplikované věci neskutečně komplikovaně.
KRYTON: Je trochu citlivá, pane, měl byste ji dát zpátky.
RIMMER vrací kvantovou tyč zpátky, což způsobí zhasnutí světel a otřesy lodi, které oběma zazmítají: Co to k čertu bylo?
Ozývá se hlas z reproduktorů: Tady je Columbus 3, slyšíte mě? Přepínám!
KRYTON udiveně: Další loď! (Oba se začnou přesouvat směrem k ovládacímu pultu)
HLAS: Tady Columbus 3, slyšíte mě?
RIMMER: Jak se na to odpovídá? Kde je komunikátor?
HLAS: Slyšíte mě? Přepínám!
RIMMER nachází potřebné tlačítko a mačká ho: Áá, už ho mám. (Odpovídá s důležitým výrazem) Roger, Columbe 3, tady je bývalý první technik údržbářské divize. (Začne pomalu klesat dolů) Nyní velící důstojník kapitán Arnold J. Rimmer z průzkumné lodi Červený trpaslík. Co je to s tou židlí?
KRYTON: Myslím, že komunikátor je tohle, pane.
RIMMER: Proč ho neozn\čili zřetelněji? Někdo by při tom mohl vypadat jako idiot! (Vysune se zpět nahoru, v tu chvíli se opět ozývá hlas z reproduktoru)
HLAS: Tady Columbus 3, slyšíte mě? Přepínám! Potřebujeme pomoc, a rychle! Přepínám!
RIMMER: Mluvte Columbe, přepínám.
HLAS: Posádka je mrtvá, hlavní disk se fragmentuje, přepínám.
RIMMER: Jistěže, přepínám.
HLAS: Navigace se zasekla, za 17 hodin loď zničí meteorová bouře. Tady je lodní hologram Howard Rimmer. Můžete nám pomoct? Přepínám.
RIMMER naprosto udivený tím, co slyší: Co? Přepínám.
KRYTON: Váš bratr, pane? Kdy se tohle poštěstí! To je pozoruhodné! Může za to ta tyč?
HOWARD: Lodní hologram Howard Rimmer. Můžete nám pomoct? Přepínám.
RIMMER: Vyloučeno! Nemůžem se setkat! On je kapitán, já jsem nula! Opravář automatů! Nemůžu ho zachránit, je to příliš trapné.
HOWARD: Krytone, potvrď, že jste obdrželi souřadnice.
KRYTON: Ehm, pane. (Zmáčkne tlačítko na panelu) Mám připravit teleportéry?
RIMMER: Mám patnáct hodin, na to, abych složil zkoušky a mohl se mu rovnat. A pak ho zachráním. (Do komunikátoru:) Columbe, jsme na cestě. Budeme tam za patnáct hodin. Přepínám.
KRYTON: Ale, pane, můžeme tam být za pár vteřin!
RIMMER: Krytone, jako tvůj nadřízený důstojník ti nařizuji, abys vymazal posledních pět minut své paměti.
KRYTON: Ale, pane, to odporuje mým služebním právům.
RIMMER: V tom případě ti také rozkazuji vymazat z tvé paměti rozkaz, který jsem ti právě dal.
Kryton poraženě smaže svou paměť, typicky u toho tiká hlavou. Následně je překvapený, jak se ocitl na svém místě.
Po návratu na Trpaslíka sedí Lister na horní posteli palandy se sluchátkem u ucha a je slyšet hudba, která mu má zpříjemnit čas čekání na zakoupení míchače. Rimmer sedí u stolu a snaží se studovat.
RIMMER: Listere, vypni ten krám! Opakuju si tady.
LISTER: Musim koupit toho míchače, Rimmere. Ten telefon nezavěsim! Nosím ho s sebou všude – na záchod, do koupelny, všude možně. Kdyby Kochanská teď prošla těma dveřma a chtěla sex, nacpal bych si ho mezi půlky a šel na věc. Ten telefon nezavěsim!
RIMMER znechuceně nad zkouškovými otázkami: Hmm, otázka na tvořivé myšlení, ty mi nikdy nešly!
LISTER mávajíc telefonem: Tak sem s ní, jen do mě!
RIMMER: Hm, je rok 1971 a jeden Švéd nabourá do stromu. Co způsobilo nehodu? Žádný zdravotní problém, žádná závada na autě.
Udivený LISTER seskočí z palandy jde si sednout ke stolu: Jó, takže Švéďák narazí do stromu. Co způsobilo nehodu? Odpověď je vzadu, že jo?
RIMMER: Ano.
LISTER: Tak to je fakticky těžký. Člověk musí bejt pořádná bedna aby takovou otázku rozluštil. Víš co? Já bych tipoval losa! (Odchází od stolu ke dveřím)
RIMMER pobaveně: Losa? Chacha!
LISTER: Jo, byl na silnici, řidič strhnul volant, aby se vyhnul.
RIMMER: Zbláznil ses? Jak by to mohl být – je to los. (V tu chvíli mu opadne jeho pobavený výraz a změní se na zklamaný)
LISTER nadšeně rozpřáhne ruce: Áh, někdy je život krásnej!
Lister odchází z ubikace a z druhé strany vchází Kryton.
KRYTON: Á, pane, mám vám připomenout, že máte deset minut do zkoušky.
RIMMER před sebe natahuje ruku v gestu „stop“: Otázka na tvořivé myšlení. Zrovna jsem ji sám vyřešil. Je rok 71. Jeden Švéd najede do stromu. Co nehodu způsobilo?
KRYTON: Byl to los, pane. Strhnul volant a narazil.
KRYTON odchází dál směrem ode dveří.
RIMMER: Je to ve mně? Jak jsi na to přišel?
Dveřmi vchází KOCOUR: Na co?
RIMMER: Něco pro tebe mám. Otázka na tvořivé myšlení.
KOCOUR: Topořivé co? (Vyndává cosi z miniledničky)
RIMMER: Á, já věděl, že je na tebe spoleh! Co tu nehodu způsobilo?
Kocour se vyděšeně otočí na Rimmera: Jakou nehodu?!
RIMMER: Né, to je jen otázka, víš? Jsi připraven?
Kocour zatím přichází ke stolu s mlékem a miskou.
RIMMER: Je rok 71. Jeden –
KOCOUR ho přeruší: Byl to Švéďák?
RIMMER se udiveně zasekne v gestikulaci: Ano.
KOCOUR: Los!
Rimmer povolí svůj zásek a zklamán sám ze sebe si podepře bradu rukou.
KOCOUR: Byl to los! (Přechází na druhou stranu stolu) Řidič strhnul volant a bouchnul to do stromu. Ten los je mimochodem na silnici. Neřídí auto. Cheché!! Jojojó!! Juhůů!! Uahahahá!!
Kocour odtančí pryč.
RIMMER naštvaně: Co si to nalhávám?! Nikdy tu zkoušku neudělám! To je tak nefér!
Poté se jeho holosrdce opět zasekne, několikrát problikne a na konci má Rimmer křeččí výraz s rotující barevnou spirálou v očích.
Všichni se podivují nad Rimmerovým výrazem.
LISTER: Koukejte na jeho voči. Jako míče zkázy na Macu. Musel mu kleknout harddisk.
KRYTON: Je úplně bezmocný. Co budeme dělat?
KOCOUR: Navrhuju nakreslit knírek. (Chvilka ticha, Kocour se otáčí na své společníky) Co je? Taková příležitost je jednou za život! Pak to spravíme, ale nejdřííív – vytáhneme fix! (Vytahuje z kapsy černou fixu)
Otáčí Rimmera i se židlí a maluje mu knírek. Krytonovi se to očividně nelíbí.
KOCOUR: Už víš, kdo to je?
LISTER: Tohle se nedělá! Tohle nemůžeš! To je tak… To jéé tak… To je Salvator Dalí! (Bere Kocourvi fixu a maluje další knírek) Teď já!
V záběru je vlevo Kocour, vedle něho Rimmer na židli, za nimi monitor, na kterém ubývá zášť.
MONITOR: Odsání zášti dokončeno.
Rimmer otevírá oči. Lister stále visí na telefonu.
RIMMER: Jak dlouho jsem byl mimo?
LISTER (naštvaně odkládá telefon): Tři hodiny.
KOCOUR: Smazat fixy trvalo dýl, než jsme si mysleli.
RIMMER: Co se stalo?
KRYTON: Vy jste si zamořil harddisk svým vlastním malwarem, pane. Miliony nepotřebných paměťových souborů zahltily Váš systém. Průměrný člověk má 3000 různých myšlenek za den.
LISTER (ukazuje na Kocoura): Von má jen tři.
KRYTON: le Vaše myšlenky z 60 % ovládla zášť pramenící z minulosti. Úspěch Vašich bratrů, kariérní zklamání, smrt, Váš žalostný sexuální život – za ta léta se Váš systém zanesl záští natolik, že jste utrpěl masivní datovou zácpu.
RIMMER: Chceš říct, že jsem záštiplný? To ve mně fakt budí zášť.
KOCOUR: Tím se vysvětluje, proč jsi neudělal tu zkoušku. Nemáš v palici volnej flek.
RIMMER: A co bude teď?
LISTER: Odsáli jsme zášť a vyčistili harddisk.
RIMMER: Cítím se jinak, hlava mi přijde prostornější. Dřív jsem žil v pidipokoji a teď v přestavěné stodole. To je skvělé! Konečně složím zkoušku a ohromím Howarda.
LISTER: Co? Tvýho bráchu?
RIMMER: Přišlo tísňové voláno z lodi. Chtěl jsem ho přijmout jako důstojník.
LISTER: Howard? Nebyl to jeden z těch skautů, co ti natřeli pinďoura svítivou barvou?
RIMMER (se znechuceným výrazem): Celé tři noci jsem si mohl číst Beagles letí na západ pod peřinou bez baterky! Když jsem ležel na zádech, mohl jsem zaskakovat za maják pro minilodě. Krutě si mě dobíral. Každý den mi nacpal hlavu do záchodu nebo mě aspoň nechal hodiny viset za trenky na věšáku!
KOCOUR: To musí bejt borec!
RIMMER: Na co si hraju? I když tu zkoušku složím, bude na nic! Budu důstojníkem na zchátralé těžařské lodi. To Howarda neohromí.
KRYTON: Úžasné! Smysl pro logiku a zdravý úsudek se mu dramaticky zlepšily!
LISTER: Nemusíš ho ohromit. S bráchama ‚ses pitomě trumfoval odjakživa. A co ti to přineslo? Harddisk plnej zášti. Ale teď máš na výběr. Chceš dospět a ukázat se mu v pravym světle, nebo budeš dál prolhanej křiváckej vykuk, co ze sebe dělá něco, co neni?
RIMMER (zamyslí se): Myslím, že odpověď všichni známe.
Záběr na Trpaslíka, jak za sebou vesmírem táhne na laně/paprsku Trojana.
Posádka, oblečená jako ze StarTreku, jde vedle sebe chodbou, Lister stále telefonuje.
V řídící místnosti:
KRYTON: Souřadnice nastaveny, pánové!
KOCOUR: Teleportér aktivní!
RIMMER: Připraveni? Listre, zavěs už sakra!
LISTER (telefon u ucha): Ani náhodou to netípnu, Rimmere. Nebudu se znova vybavovat se sedmi droidama a řikat každýmu z nich jméno a adresu, jenom aby mi další droid položil stejnou sadu debilních otázek. Heleďse, budu s váma hrát tu frašku, ale telefon nezavěsim.
RIMMER: Tak ho někam dej! Schovej ho, odlož ho, už jsou tady!
KRYTON: Už je tu máme, pane!
V teleportéru za Rimmerem se objeví dvě osoby – muž (hologram) a žena (replikant)
MUŽ: Arnolde? Jsi to… ty?!
RIMMER: Vítej na palubě, Howarde.
HOWARD (Udiveně): To… to je tvoje loď? Ty jsi ve Vesmírném sboru? TY?!
RIMMER (namyšleně): Kapitán Arnold J. Rimmer, nositel zlatého obdélníku za odvahu a hrdý člen supernekonečné flotily.
HOWARD: Vždyť jsi byl korunovanej blb! (Rozhlédne se kolem) Jak ses, proboha, dostal do Sboru, a jak jsi složil zkoušky?! Máš mozek menší, než je salátový pult ve skotském supermarketu!
RIMMER: Lituju, že jsem tě zklamal, Howie. Ale zvládl jsem to. (Nakloní, aby viděl lépe na ženu) Anchanté, madmoiselle.
ŽENA: Těší mě, kapitáne Rimmere. Jsem Crowfordová.
HOWARD: Co se stalo s tím tvým prorezlým Trpaslíkem? Mysleli jsme, že jsi skončil sním.
RIMMER: Složil jsem zkoušky, Howiečku. Získal místo tady a vyletěl až na vrchol. Dovol, abych tě představil posádce. (Ukáže na Krytona) Tady máme koordinátora letu Krytona Krytinského.
KRYTON: Rád Vás poznávám, pane. Slyšel jsem, že se kapitán Rimmer naučil veškerému vůdcovskému umění a hrdinství od Vás, pane.
RIMMER („oprašuje“ si koleno): Ummm, mlč. To je tak trapné
HOWARD: Mechanoid? Proč si neopatříte replikanta, jako Crowfordová?
RIMMER: Rád pracuji s druhořadými jedinci, Howarde. Se ztroskotanci, blázny a nuzáky. Když jsme Krytona našli, byl to vyhořelý vrak na skládce.
HOWARD: A přestavěli jste ho, dali jste mu smysl života.
RIMMER: Ne, jen jsme ho ošplouchli a nasadili čapku. (Přejde pohledem na Kocoura) A v rámci našeho mezidruhového programu, náš velice schopný navigační důstojník, letecký důstojník Gerald Hampton.
(Kocour nereaguje a dál si hraje s ovládacím panelem)
RIMMER: Geralde Hamptone! (Kocour stále bez reakce)
RIMMER: Hamptone!! (Kocour konečně reaguje)
KOCOUR: Zdravim, kapitáne!
RIMMER: A konečně můj nebojácný velitel letu David Listerton Smyth.
LISTER: Ahoj.
CRAWFORDOVÁ: Vaše uniforma, vaše hodnost, jste Dot-T?
LISTER: Prosím, madam?
HOWARD: Dot-T?
LISTER (zmateně): jo, jo, přesně to jsem. Jsem Dost T.
HOWARD: To musí být fascinující!
LISTER: Nooo… To je, to je fascinující, to je přesně vono.
RIMMER (Směje se): Miluje to! Všechno kolem Dot-T. Všechny ty různé aspekty. Fascinující.
LISTER: Je to suprový!
HOWARD: Mohl byste mi to předvést?
Lister i Rimmer mají zaskočený zmatený výraz
HOWARD: Dokázat se někoho dotknout a číst jeho myšlenky?
KRYTON: Dot-T znamená dotyková telepatie.
HOWARD: PRosím, dotkni se mě.
LISTER: A.a.a. máme dost času? Já myslím, že na to neni čas.
KOCOUR: Jó, máme fůru času! Do toho! Žádnej strach! No tak, dotkni se ho!
HOWARD: Budu si něco myslet a vy mi řeknete, co si myslím.
LISTER (zmateně se rozhlédne): Dobře, tak jo.
Protáhne si klouby na prstech a velkou silou zmáčkne Howardovi hlavu.
LISTER: Myslíte si… myslíte si.. cejtim nepohodu a… a bolest. Myslíte si, že vám tu hlavu rozmačkám.
HOWARD: Tedy, to je úžasné! Přesně to jsem si myslel.
RIMMER: Popojedem?
HOWARD: Musíme? Chtěl bych to zkusit ještě jednou!
RIMMER: Myslím, že ano.
HOWARD: Ehm… dobře, ukaž mi zbytek lodi.
RIMMER (zaskočeně): Zbytek lodi?
HOWARD: Áno, chci vidět všechno.
RIMMER: Tak tohle je chodba. Okna, samozřejmě. A v podstatě ji používáme jako… jako chodbu. (Pouští gestem Crowfordovou před sebe) Až po vás!
Lister telefonuje.
TELEFON: Omlouvám se, že jste musel čekat tak dlouho, pane!
LISTER: Cože?! No to né, to je zlej sen! Čekám celý hodiny a poslouchám tu blboidní muziku!
TELEFON: To mě mrzí, pane. Chcete podat stížnost kvůli tomu, že jste musel tak dlouho čekat?
LISTER: To si piš, že chci!
TELEFON: Vyčkejte, prosím
LISTER (ke Krytonovi, dá telefon od ucha): Jsem na pokraji zhroucení, zcvoknu se z toho!
KRYTON: Nechte to na mně. Jako droid vím lépe, jak to chodí. Zařídím, aby Vás hned přepojili do správného oddělení.
Bere si telefon a naštvaně poskakuje.
KRYTON: Tak poslouchej, ty uměle stvořená kisno z kovovýho šrotu! Jestli mě přepojíš ještě do jednoho oddělení, kde se budou ptát, kdo jsem a co chci, narvu ti tenhlenten telefon tak daleko do tý tvý řiti, to budeš koukat..!!
Lister mu sebere telefon
LISTER: Já to vyřídim sám. Díky, že jsi mi ukázal, jak zachovat klid.
Rimmer vchází zpět s Crowfordovou a Howardem.
RIMMER: Tak, co tomu říkáš, Howdy-Doody?
HOWARD: Noo, je to znamenitá loď. I posádka. Naprosto k nevíře, ještě pořád mi to hlava nebere. Bývals takový srab a teď máš všechno! Tlačítka, pohodlné elastické overaly, laserové pušky…
Zasekne se stejně, jako předtím Rimmer.
LISTER: Hele, ty voči!
RIMMER: Cítí vůči mně zášť?
CRAWFORDOVÁ: Pane, Crowfordová, navrhuji zajistit rychlou lékařskou pomoc. Myslím, že teleportaci by nepřežil. Navrhuji dopravit ho do zdravotního zařízení na stanici Megadroid.
RIMMER udiveně: Na téhle lodi?
CRAWFORDOVÁ: Jistěže na téhle lodi.
RIMMER: Dobrý nápad, Crowfordová. (Podívá se na Listera) Nastavte kurz, nadporučíku!
LISTER: Na týhle lodi?!
RIMMER: Ovšemže na téhle lodi!
LISTER: Navigační důstojníku nastavte kurz!
KOCOUR: Na týhle lodi?!
RIMMER: Ovšemže na téhle lodi!
KOCOUR: Ale jsme…
RIMMER: Proveďte to!
CRAWFORDOVÁ: Teleportuji se napřed a uvedu meddroidy do pohotovosti.
RIMMER: Výborně.
KOCOUR: Kurz toho místa, kam máme letět? Určit!
RIMMER: Až si uděláte čas, poletíme, navigátore.
KOCOUR: To jsem já! Já to udělám.
CRAWFORDOVÁ: Zvláštní, necítila jsem, že bychom zatáčeli.
KOCOUR: Ehhh… teď zatáčíme, zatáčíme doprava, madam! (Ukazuje pravou rukou, celá posádka se nakloní doprava)
RIMMER: Uvidíme se ve stanici, Crowfordová.
C se teleportuje.
RIMMER: Krytone, provedeš odsátí zášti z Howarda. Až bude stabilní, teleportujeme ho přímo na stanici.
KOCOUR: Jó, udělej to ty, já si jdu pro další fixy!
Odchází a bloudí chodbami Trojana. Na zdi se pak podívá na mapu lodi, kde je červená šipka s nápisem You are here.
Odsávání zášti z Howarda – Howard leží na lůžku, na počítači zatím ubývá stupnice a po skončení počítač ohlásí: Odsátí zášti dokončeno. Howard se probírá, Lister má stále telefon u ucha.
HOWARD: Co se stalo?
LISTER: Měl jste ataku zášti. (Odkládá telefon)
RIMMER (s neskrývanou radostí): Žárlil jsi na mě tak, že se ti zasekl celý systém. Protože jsi žárlil jako blázen. To mně jsi tak záviděl! Mě!
HOWARD: Mohlo mi to vymazat celý harddisk.
RIMMER: Já vím. Takhle jsi žárlil. Na mě!
HOWARD (vstává z lůžka): Hele, Arnolde, rád bych se k něčemu přiznal. Chci jít s pravdou ven. Nejsem ten, za koho mě máš. Sloužím ve Vesmírném sboru, ale nejsem kapitán, jsem opravář automatů. Před dvěma dny mě vzbudila laserová palba. Na loď zaútočili, já vyskočil z postele a.. schoval se pod stolem. po dvou dnech, když jsem konečně vylezl, prostě srágora, sketa a padavka, non plus ultra, zjistil jsem, že přežila jen Crowfordová, hlavní disk byl trop a loď neovladatelná.
LISTER: Kdo vaši loď napad? Zjistili jste to?
CROWFORDOVÁ se objeví ve dveřích se zbraní: Není to zjevné?
HOWARD: Crowfordová, co to děláš?
RIMMER: Vždyť jste se teleportovala na stanici!
CRAWFORDOVÁ: Ne, pane. Transportovala jsem se do muničního skladu a vzala si tohle. (Namíří na ně zbraň)
KRYTON: Ale proč, madam?!
CRAWFORDOVÁ: Léta jsem sloužila lidské rase, plnila rozkazy, dívala se, jak otravujou vesmír svým sobectvím a hloupostí. Ale už nebudu. Chci datové soubory Trojana a kvantovou tyč. Pomocí její energie sjednotím replikanty a povstaneme (udělá při tom jakési poznávací gesto rukou). Už nikdy nebudeme sloužit lidem! (Vezme nejbližší flash disk a strčí si ho do krku, pak ještě jeden. Pak pohodí hlavou, jako kdyby si právě dala osvěžujícího panáka. Popojde pár kroků dopředu) A teď tu tyč, nikdo ani hnout.
Ozývá se telefon: Pane Listere, skvělá zpráva, konečně jste byl spojen. Můžete vyřídit Vaši stížnost.
LISTER: Dělej, co chceš, ale já musím vzít ten telefon.
CRAWFORDOVÁ: Pohni se a je po tobě!
LISTER (hystericky): Jdu si pro ten telefon!
KRYTON: Ale pane, to není důležité, je to jen míchač.
LISTER (stále hysterický): Míchač mi může bejt ukradenej, Kryťáku!! Tady jde přece o mnohem víc! Jsem přece poslední člověk, krucifix! A když ten telefon nevemu, nepodám stížnost, tak kdo?! Jsem, sakra, člověk! Můj život má cenu! A pokud musím umřít, aby si tímhle pekelnym bludištěm nemusel už nikdo projít, tak ať. Jdu pro telefon!
Za Crowfordovou zatím prochází Kocour s plánkem lodi a hledá směr.
CRAWFORDOVÁ: Haló, je tu zlý psychopatický droid!
LISTER: Jdu pro telefon!
CRAWFORDOVÁ: A já budu střílet!
LISTER: Jdu pro ten telefon!
CRAWFORDOVÁ: Tak jsi mrtvý!
LISTER: Aáááárgh!!
Lister skočí pro telefon, Crowfordová vystřelí a Howard skočí před Rimmera a zachrání mu tím život. Lister vytáhne další flashdisk z portu a hází ho Kocourovi.
KRYTON: Pane Hamptone! Soubor zášti, krční port!
Kocour flashku chytne a strčí ji Crowfordové do krku, ta v návalu zášti střílí po celé místnosti a zničí kromě jiného i všechny teleprotéry a zůstane zkoprněle stát s očima v sloup. Lister si bere telefon.
LISTER: Haló? (Ozve se obsazovací tón) Haló?! Áááááárgh!!
Howard leží s posledními silami na zemi a sténá.
RIMMER: Howarde, jsi zraněný!
HOWARD: Arnolde, poprvé v životě nepředstírám, že jsem někým, kým nejsem. Cítím se o tolik líp. Tohle jsem já a stím nic nenaděláš.
RIMMER: Howarde, taky se ti musím přiznat. Víš, jak jsem ti říkal, že jsem důstojník Vesmírného sboru a tohle je moje loď. Byl jsem třikrát ženatý a mám dvě Lamborghini Sesto Elemento?
HOWARD: Ano.
RIMMER: Byla to lež. Mám jen jedno. Teď se cítím o tolik líp!
Howard se opět naplní záští, zmizí a zbude z něj jenom světelná včelka.
Lister si nasype do hrnku s kávou celou hrst kostek cukru. Následně si nechá vše zamíchat prstem ztuhlé upravené Crowfordové. Dost neuměle, protože se mu polovina kávy vycmrndá ven.
LISTER: Děkan, lásko.
Vchází Kryton s obálkou v ruce.
KRYTON: Pánové, pošta z palubního počítače JMC.
Kocour vyndává obsah a podává dopis Listerovi.
KOCOUR: Je to o Dutohlavově bráchovi.
KRYTON: Informoval jsem počítač o Howardově holosmrti kvůli aktualizaci záznamů.
RIMMER: Případ uzavřen. Spi sladce, Howie. Dny věšení za trenky jsou pryč! A už nikdy ve mně nevzplane tak slizká koule zášti, která ve mně doutná, když se na ně vzpomenu.
LISTER čte dopis: Vzhledem k hrdinské smrti Howarda Rimmera, jenž zachránil posádku i loď, považujeme za vhodné udělit mu platinovou hvězdu odvahy.
Rimmer se odvrátí se znechuceným výrazem.
KRYTON: Ale to je nejvyšší vojenské vyznamenání, které sbor udílí.
LISTER: A myslíme si, že je na místě přejmenovat Červeného trpaslíka na Koráb Howard Rimmer.
Rimmer začne opět blikat naplněn záští a postupně ztuhne.
LISTER: Aáá, jdu si pro sprej.
KRYTON: Tohle je zřejmě ten tradá, pohoda jazz okamžik, pane.