13. 10. 2018 | Hildegarde Lanstromová
Pohled na Io, jeden z měsíců Jupiteru – na povrchu, který je jinak absolutně nehostinný, vidíme několik kupolí/měst. Záběr se postupně přesune dovnitř jedné z nich, kde vidíme Polytechnický institut. Muž ve třídě přednáší.
MUŽ: Následuje experiment, kterým změříme tlak okolí. Nakolik jedince ovlivňuje kolektiv. Protože se Arnold Rimmer opozdil, může být předmětem zkoumání on. Až nás konečně poctí svou přítomností, položím vám několik otázek a vy adekvátně odpovíte.
Rozdá posluchačům papíry.
Mladík (mladý RIMMER) se řítí chodbou a mumlá si pro sebe.
RIMMER: První den a jdu pozdě! To je tak trapné! On mě zabije!
Vstoupí do třídy.
MUŽ: Á, pan RIMMER! Doufám, že jsme Vás příliš neuvedli do rozpaků tím, že jsme začali včas?
RIMMER (sedá si do lavice vedle dívky v brýlích): Promiň, otče.
RIMMER STARŠÍ: Otec jsem mimo školu! Ve škole jsem pan nebo asistent RIMMER. Rozumíš?
RIMMER: Ano, otče. Tedy, pane! To je tak trapné!
RIMMER STARŠÍ: Položím vám několik otázek v rámci psychologického profilování. Takže, (zvedne v ruce papír, něco mezi modrou a fialovou barvou) pohleďte na tuto barvu – je nachová, modrá, nebo zelená? Nachová – ruce nahoru.
Nikdo se nehlásí.
RIMMER STARŠÍ: Modrá – ruce nahoru.
Hlásí se RIMMER – jako jediný ze třídy. Trochu ho to zmate a tak dá opatrně ruku zpátky dolů.
RIMMER STARŠÍ: Zelená.
Hlásí se všichni, RIMMER se k nim přidá, trochu nevěřícně se rozhlíží kolem, jestli se mu to nezdá.
RIMMER STARŠÍ pokračuje: Eustachova trubice je hudební nástroj (RIMMER se pousměje). Pravda, nebo lež? Pravda?
Všichni ve třídě zvednou ruku, zmatený RIMMER se k nim přidává. RIMMER STARŠÍ si povzdechne.
RIMMER STARŠÍ (píše na tabuli fixem): Jak vyřešíte tento aritmetický příklad?
Dívka vedle RIMMERa k němu posune sešit s nápisem „Jsi pokusný králík!“. RIMMER si sešit vezme a na novou stránku odpoví: „A ty zase pavián, brejlovče!“. Dívce to očividně ublíží (kdo by z toho měl taky radost, že?) a RIMMER se cítí jako Bůh.
Pohled na Trpaslíka zespodu.
Titulek: Za 3 miliony let
RIMMER sedí na židli v řídícím centru a spí s knihou o vojenské strategii Vesmírného sboru na prsou. Probudí ho ale zvuk poplachu násilného vniknutí na palubě G s podobiznou RABIÁTa. Záběr na loď nám prozradí, že se dovnitř dostal skrze zeď zhruba v místě, kde se na pravoboku vyskytuje první písmeno názvu lodi. Pohled z druhé strany zdi odhalí zavlnění stěny, z níž najednou vyleze RABIÁTova hlava a pak celé tělo. Po průchodu se zeď opět zacelí. RABIÁT pokračuje dál chodbou. Po chvíli nachází KOCOURa spícího s plátky okurek na očích.
RABIÁT míří KOCOURovi zbraní přímo na spánek, mluví s lehce ruským přízvukem.
RABIÁT: Zábíls mi brátra!
KOCOUR se probere a zvedne jednu okurku z oka, aby viděl, s kým má tu čest.
KOCOUR: Á, splet sis ubikaci. Chceš Listera! To je o dvě patra níž (gestikuluje), druhá vpravo, čtvrtá vlevo. Dobrou!
Vrátí si okurku zpět na oko. RABIÁT pokračuje dál v cestě a narazí na KRYTONa, který zrovna vytírá. Scéna se opakuje.
RABIÁT: Zábils mi brátra!
KRYTON (s ledový klidem): O patro níž, pane. Výtahem a na konci chodby.
RABIÁT pokračuje dál, konečně nachází LISTERa, který leží ve svojí posteli a spí.
RABIÁT: Zábils mi bratra!
LISTER: Vodpal, Rimmere. Vidiš, že spim.
RABIÁT zvedne zbraň a vystřelí do stropu, což udělá trochu randálu a způsobí pád části již zmíněného místa. To LISTERa trochu probudí, RABIÁT na něj opět zamíří zbraní.
RABIÁT: Zabils! Zábils mi brátra!
LISTER: Ne, nezabil.
RABIÁT: Ale ano, zabil.
LISTER: Ne, nezabil jsem nikoho.
RABIÁT: Já přišel jsem abych vyzval ty, kdo mi zabít bratra, na duel až do trýznivé smrti. (LISTER se tváří poněkud znuděně a kroutí hlavou.) Dávám ti pět vášich pózemských minut a pak tě budu pronásledovat prostorem až do samého konce času! Nepolevím, dokud se nebudeš dusit svojí vlastní teplou krví!
Vchází RIMMER a rozsvěcí.
RIMMER: To mi přijde fér!
LISTER: Dej si voraz, RIMMERe, nepodporuj ho v tom!
RABIÁT: Přijímáš výzvu, humáku? Duel napříč prostorem a časem?
LISTER (naštvaně a nevěřícně zavrtí hlavou): Ne!
RABIÁT: Proč ne?
LISTER se posadí na posteli, má na sobě apartní červené overalové pyžamo a boty.
LISTER: RABOUŠi, ty si nedáš pokoj! Vyvoláváš spory a pak chceš souboj napříč prostorem a časem!
RABOUŠ: Ale ne, já ne!
LISTER: Ale jo!
RABOUŠ: Ne, já ne!
LISTER: Vo tom žádná, že jo! Vy rabiáti jste soubojema doslova posedlí!
RABOUŠ: Urážíš můj druh, když říkáš, že jsme duely doslova posedlí! Vyzývám tě tudíž na duel napříč prostorem a časem! Dám ti pět vašich…
LISTER (skáče z postele a zároveň RABOUŠovi do řeči): Žádný souboje napříč prostorem a časem!
RABOUŠ: Prrrroč?
LISTER: Ze začátku to byla zábava – aspoň jsme zapomněli, že trčíme ve Vesmíru bez šance vrátit se domu. Ale už jsme usoubojovaný, dny duelů jsou pryč! Duelos finítos!
RABOUŠ: Prosííím!
LISTER: Ne! (Odchází naštvaně z ubikace.)
RABOUŠ: Dám ti trochu náskok.
LISTER: Né! (Mačká tlačítko na automatu před ubikací a záhy si bere hrnek s kávou.)
RABOUŠ: Ale jsme v hlubokém vesmíru, světelné roky ode všeho, nébudeme mít co dělat!
LISTER: Myslíš, že to nevim?
RABOUŠ: Ták co navrhuješ, abysme se nezbláznili?
LISTER: Tys už to, kamaráde, prošvih!
RABOUŠ se trochu urazí.
Přichází RIMMER: A co pingpongový maraton? Dáme do kupy pár přátel. Rabiáti proti Trpaslíkovcům.
RABOUŠ: To už jsme zkusili, Vy přece vždycky vyhrát!
LISTER: Tak crazy golf v botanický zahradě. Dáme vám vodpal navíc!
REPLIKANT: No jistě, jako kdybysme měli šanci!
LISTER: Co se ti nezdá?
RABOUŠ: Vy budete znát všechny ty doupata, jak se dostat do těch větrných mlýnů a zase ven!
LISTER se vrací zpátky na ubikaci. Ostatní jdou za ním.
RABOUŠ: Tak co jinýho?
RIMMER: Víte co? Soutěž ve vaření! Kdo upeče nejlepší zákusek! Natřeme vám to!
RABOUŠ: Když to budou profiteroly, tak ne!
LISTER: Úúúú, profiteroly, nóbl slova, můj dementní příteli. Vo co hrajeme?
RABOUŠ: Jestli já vyhraju, tak…
VŠICHNI NARÁZ: …souboj napříč prostorem a časem.
RABOUŠ: Ale jestli vyhrát vy – vélky poklad (vytáhne cosi z rukávu a hodí to na stůl), jaký vy ještě níkdy nevidět!
LISTER to zvedne.
RIMMER: Kus starého hadru? Né, díky, jeden už máme.
LISTER rozbaluje onen hadr: Je to mapa!
RABOUŠ: Mapa, jakou vy ještě nikdy nevidět!
LISTER: Podle něj jsme ještě nikdy nic neviděli…
RABOUŠ: Vy mi nevěřit?
LISTER: Jenom říkám, že by jsi čubrněl, co všechno jsme viděli! Neříkej hned, že my jsme něco nikdy neviděli! My už jsme viděli věci, co ty jsi nejspíš ještě nikdy neviděl!
RABOUŠ (znovu namíří zbraň na Listera): To je výzva?
LISTER a RIMMER: Žádný souboje!
RABOUŠ: Ta mapa – ona ukázat všechno v galaxii – každou červí díru, každý vrak, každou planetu.
LISTER (prohlíží si mapu na plátně ze všech úhlů): Kdes ji vzal?
RABOUŠ: Ukradnul z replikantské smrťácké lodi.
RIMMER: Hmm, s těmi tvory si nezahrávej, jsou šílení. Jak jim zkřížíš cestu, dostanou tě!
RABOUŠ: Mě ne. Já krást, když dřímou. Já chytrý jako ježek.
V tom si LISTER všimne v okně tří modrých střel mířících k jejich lodi.
LISTER: Koukněte ven!
Střely zasáhnou trup Trpaslíka a vytvoří v něm pár děr, což má za následek trochu větší podtlak zvenku. Díra začne nasávat věci v kajutě. Všichni mají co dělat, aby se chytli něčeho pevného.
LISTER: V trupu je díra!
Ve dveřích se objeví KRYTON.
KRYTON: Promiňte, že ruším, pane! Mohu teď uklidit Vaši ubikaci? Rozhodně vypadá, že by potřebovala vygruntovat! Á, promiňte, pane, nevšiml jsem si, že máte návštěvu! Přehodím si to v rozvrhu! (Začne se za držení o stěnu přesouvat pryč.) Pardon, že ještě ruším, pane. Kdy by se hodilo, abych přišel na hodinu lidských mravů a řeči?
LISTER: Teď se to náramně hodí, Krytone. Pojď dál a posaď se!
KRYTON: To je legrace, pane, to je sarkasmus, viďte? Vidíte? Už mi to docela jde!
RIMMER: Venku je loď! Útočí na nás!
RABOUŠ už se neudrží a díky tom ucpe díru v trupu svým tělem. Peklo končí.
RIMMER: Ucpal tu díru! Musíme odsud zmizet.
LISTER: Nemůžeme ho tady nechat!
RIMMER: Tak sleduj! (Vyndá z pod stolu něco, co vypadá jako lampa.)
LISTER: Co to je?
RIMMER (mávne rukou): Ale nic!
RIMMER odejde z ubikace.
LISTER bere RABOUŠovi zbraň z ruky a následuje RIMMERa.
LISTER: Hele, já se vrátim. Nevim jak a nevim kdy.
RABOUŠ: Opouštíš mě, takže nemít na výběr. Vyzývám tě na duel… ó, jaký to má smysl!
Záběr na replikantskou smrťáckou loď. Vypadá jako zaoblená krabička sirek se spoustou křidýlek a výstupků, vylétá z ní pár modulů.
LISTER, KOCOUR, RIMMER a KRYTON vbíhají do kokpitu Trpaslíka. Postupně si sedají na svá místa. Na lodi zuřivě houká poplachová siréna (Hollyiono houkání bohužel chybí.).
LISTER: Co se to, sakra, děje? Kdo to dělá?
RIMMER: Krytone, zjisti, jestli nejsou v okolí lodi neobvyklé emise energie.
KRYTON (ťuká do klávesnice): Nic nefunguje, pane. Jedeme na záložní zdroj. Snažím se o restart.
LISTER: Musim si to ujasnit. Něco na nás útočí, ale nevíme co, a nemáme jak zjistit, co tam venku je.
KRYTON: Mám návrh, pánové.
RIMMER: Jaký?
KRYTON: Co kdybychom se podívali z okna?
KOCOUR: Neni nad starý osvědčený metody.
RIMMER: Udělej to!
KRYTON: Co? Já, pane, sám?
RIMMER: Samozřejmě sám!
KRYTON: Miluju sólové mise. Jdu na to, pane!
Odejde se podívat z okna, vrátí se asi za dvě vteřiny.
KRYTON: Přejete si písemnou zprávu nebo za těchto mimořádných okolností postačí ústní hlášení?
RIMMER: Vybal to už! Co je tam venku?
KRYTON: Replikantská smrťácká loď, pane.
LISTER: Smrťácká loď?
KRYTON: Ano, pane.
RIMMER: Máme se obávat?
KRYTON: Obavy by byla naprosto přiměřená reakce za těchto okolností.
LISTER: Co myslíš, že chtěj?
KRYTON: Ačkoliv smrťácká loď nenaznačila přesnou povahu jejich věci, asi to bude trochu souviset se smrtí.
RIMMER: Museli sledovat Rabouše. To, že našli nás, je jen bonus.
KOCOUR: Replikanti? To jsou ti tvorové, co pohrdaj lidma? Ti, co si nedaj pokoj, dokud nevyhuběj všechny do jednoho?
KRYTON: Správně, pane.
RIMMER (samolibě): Takže mě ne. Výborně. Já si budu ve společenské místnosti číst časopis „Jsem v pohodě“.
KRYTON: Nepleťte se, pane. Budou nás všechny brát jako poskoky pana Listera. Nebudou mít s námi žádné slitování. Kapitáni lodí jsou zvlášť ukrutní generálové, kteří byli vykříženi tak, aby vznikla šílená biomechanická entita ryzího zla.
Replikantská loď.
Jeden z členů posádky (KANCLÉŘ) přichází k veliteli.
KANCLÉŘ: Můj vládče, odpusť mi, prosím tě. Pozemšťan zůstává naživu.
VLÁDCE: Odpuštění je lidská vlastnost, kancléři. Pro replikantského generála nemá význam. Víš, co musíš udělat.
VLÁDCE strčí do meče, který leží na stole před ním, a pošle ho KANCLÉŘovi. Špičkou napřed. Ten se na meč podívá, s odvážným výrazem ve tváři ho zvedne, namíří si na břicho a probodne se. Pro jistotu ještě zakvedlá mečem do stran, dovnitř a ven. Je slyšet zvuk tekoucí krve a padajících vnitřností.
VLÁDCE: Za prvé: Vylešti můj meč zášti jako trest za svoje idiotství.
KANCLÉŘ (udiveně, stále s mečem v břiše): Vyleštit?
VLÁDCE: Ano, vyleštit. Jako trest za svoje idiotství. Za druhé…
KANCLÉŘ: Jen vyleštit?
VLÁDCE: Ano, jen vyleštit. Za druhé: Napiš mi formální omluvný dopis.
KANCLÉŘ: Tak ty jen chceš, abych ti vyleštil meč a napsal dopis?
VLÁDCE: Ano.
KANCLÉŘ: Nic jiného?
VLÁDCE: Nic jiného.
KANCLÉŘ: Nechceš tedy, abych… nevím… spáchal harí-kari?
VLÁDCE: Ovšem, že né!
Kancléř vytáhne meč z těla, vylije se další spousta krve a vypadne pár dalších orgánů. Je vidět, že KANCLÉŘe to trochu víc bolí.
KANCLÉŘ: Pane, nebylo to zrovna jasné, když jsi mi po stole poslal ten meč (Částečně věnuje pozornost ráně a snaží se zbylé orgány udržet uvnitř.), tak jsem předpokládal, že chceš, abych spáchal hari-kari. (Zvedne levou ruku do záběru a ukáže na část čerstvě vyříznutých střev.)
VLÁDCE: Ale nechci!
KANCLÉŘ: Teď už to vím, pane. Předtím to ovšem bylo (Vytáhne další kousek střev.) malinko dvojznačné. Asi by byl třeba… nový řád. Teď pudu, pane. Éh… můj vládče. Děkuji.
Odchází s vnitřnostmi v rukou a skuhrá.
VLÁDCE: KANCLÉŘi, máš sklon dělat předčasné závěry. Vezmi si z toho ponaučení. (Snaží se skrýt škodolibý úsměv.)
KANCLÉŘ (vidí na stole další orgán a zvedá ho): Óó, tohle bude asi důležité.
Při odchodu kancléře už vládce svůj smích neskrývá.
Chodba na Trpaslíkovi, vpředu běží LISTER s RABOUŠovou zbraní, za ním RIMMER se záhadným předmětem tvaru lampy a ostatní. Liste najednou všechny zastaví.
LISTER: Počkat, počkat!
RIMMER: Umíš s tím zacházet?
LISTER: Má to fůru různejch nastavení, ale jo.
Něco cvakne na zbrani, pak střelí pod sebe a propadne podlahou o patro níž.
RIMMER: Já věděl, že ne.
KOCOUR: Co se to, do pytle, stalo?
LISTER střelí do stropu a ostatní se propadnou k němu. Pak si začne zbraň nevěřícně prohlížet.
LISTER: Co to, sakra, je?
KOCOUR: To je bublozbraň – na co přijde, to (Udělá zvuk bublání.) zbublifikuje.
KRYTON: Zdá se, že destabilizuje molekulární strukturu drobných předmětů, pane.
RIMMER (ukazuje na KOCOURa): Jeho verze byla jasnější.
KOCOUR se pyšně usmívá.
LISTER: Rychle, nákladovej prostor!
Všichni se rozběhnou za LISTERem.
LISTER: Vezmeme Modrýho skrčka z trojky.
Záběr na Trpaslíka, útočné letouny, lehce připomínající stíhačky Impéria, ničí našeho červeného drobečka.
Záběr na Modrého skrčka, posádka je uvnitř.
LISTER: RIMMERe, co to je?
KRYTON: To je hololampa, že, pane? Přehrává holovzkazy.
RIMMER: Dal mi ji táta když jsem byl malý. Mám si jí přehrát v den, kdy se stanu důstojníkem Vesmírného sboru, v den, kdy se stanu někým.
LISTER: Takže sis to nepřehrál, co?
RIMMER: A nepřehraju, dokud nebudu důstojníkem.
LISTER: Rychle, jdeme!
Modrý skrček vylétá z Trpaslíka, stíhačky za ním. Míří k pásu asteroidů.
KRYTON: Smrťácká loď a tři likvidátory na šesté hodině, pánové.
RIMMER: Otázka: můžeme se udržet před nimi?
KRYTON: Jen, dokud nám vydrží palivo – dvě, možná tři hodiny.
LISTER: Asteroidový pole, možná nám poskytne úkryt. Letim tam.
LISTER kličkuje se Skrčkem mezi asteroidy.
KRYTON: Kvadrant dvě, vektor čtyři. Ukryjeme se v tomhle asteroidu.
KOCOUR: Leť tam!
Skrček zmizí v jednom z asteroidů.
Záběr na replikantskou smrťáckou loď, vylétá z ní další stíhačka.
Zasedání REPLIKANTů, přichází i zafačovaný kancléř.
KANCLÉŘ: Můj vládče, lidští vzbouřenci bohužel unikli. Vletěli do asteroidového pole.
VLÁDCE: To je naprosto nepřijatelné!
KANCLÉŘ: Souhlasím, můj vládče. Bezpečnostní složky tam mají bordel! Viníci by si měli rvát vlasy.
REPLIKANT 1: Též souhlasím!
REPLIKANTI 2-4: I já!
REPLIKANTKA 5: A já také!
VLÁDCE: Odmítám být obklopen úlisnými patolízaly!
KANCLÉŘ: Souhlasím, můj vládče!
REPLIKANT 1: Též souhlasím!
REPLIKANTi 2-4: I já!
REPLIKANTka 5: A já také!
VLÁDCE: Chci, aby každý člen rady myslel sám za sebe a nesouhlasil s každým mým slovem a rozmarem jen proto, že se třese jako ratlík o svoji sebezáchovu! Zpochybňujte má soudy! Debatujte se mnou, ano?! (KANCLÉŘ je značně vyděšen.) Jen potom budeme skutečně silní!
REPLIKANT 1: Ale vládče, to není pravda! Poslední osoba, která ti odporovala, byla –
VLÁDCE: Zabte ho!
REPLIKANT 1: Co?! (Odvádí ho pryč) No vidíte to?
VLÁDCE (rozčileně): Teď najděte tu loď!
KANCLÉŘ chce zasalutovat, ale rozmyslí si to ze strachu, aby mu nepovolily obvazy, a odchází.
Skrček ukrytý v asteroidu.
KRYTON: Zřejmě obklíčili pás asteroidů a vysílají do něj sondy, aby zjistili naši polohu.
RIMMER: Je jen otázkou času, než nás najdou.
KOCOUR: Tak, co bude dál? Mám se hodit do něčeho příhodnějšího? Řekněme – do rakve? Je konec? Všichni umřeme?
RIMMER (samolibě): Ano, všichni umřete. Já už mrtvý jsem. Chytře jsem si odbyl smrt už dávno. Léta si mě dobíráte a teď vám zmrzl úsměv.
LISTER: Jasně, protože bejt mrtvej je teď výhoda.
RIMMER: Je to výhoda.
LISTER: V čem je to výhoda?
RIMMER: Zabilo mě to na místě. Bezbolestně, rychle a elegantně. Co se to valí chodbou? Asi únik radiace! Bum, tuhej! Žádný med, to vám garantuju, ale alespoň to nebylo trpné.
LISTER: Trapný?
RIMMER: Žádný brekot, žádná hysterie. Nebyla to smrt, kdy přestaneš ovládat své tělesné funkce a obsah tvých střev vymaluje všechny stěny. Moje smrt byla důstojná.
LISTER: Neřek bych, že ječet „Mami, mami!“ je důstojný.
RIMMER: LISTERe, neječel jsem ‚Mami, mami!‘.
LISTER: Ne, na to jsi neměl čas. Zaječel jsi jenom „M!“.
KRYTON: Pánové, kazí nám to morálku. Jak se můžete hádat, kdo z vás bude mít lepší smrt?
RIMMER: Snažím se jen pomoct, dát ti radu, jak skonat s grácií.
LISTER: Jestli chceš exnout znova, tak žvaň dál.
KRYTON: Prosím, pane!
KOCOUR: Má pravdu, už nám z toho hrabe. Musíme se uklidnit.
LISTER: Máš recht. Takovejch malérů jsme už zažili. Vždycky najdeme řešení.
KRYTON: Jako tenkrát, když Trpaslíka málem zničil ten vysoce korozní mikroorganismus.
LISTER: Ten vysoce korozní mikroorganismus, přesně! Vyhrabali jsme se z toho!
RIMMER: Jo, díky mně!
KRYTON: Ach, pane, za to si nemůžete přisvojovat zásluhu!
KOCOUR: Byla to normální klika!
RIMMER: Klika? Myslíš, že to byla náhoda, jak jsem…
KOCOUR: Pst! Co to je?
KRYTON: Něco letí do asteroidu.
LISTER: To je sonda. Je půl kiláku na východ. Zhasněte všechny světla!
V kabině se zhasne.
KOCOUR: To je dobrý! Myslej si, že nejsme doma!
RIMMER: Když bude nejhůř, vyšleme KRYTONa, ať jim řekne, že jsme se odstěhovali.
KRYTON: Zdá se, že se vrací, pane.
LISTER: Letěj zpátky. Musíme mít bojovej plán – astronavigace, látka z vesmírný školy – RIMMERe, todle zvládneš!
RIMMER (s údivem): Prosím?
LISTER: Že todleto zvládneš. Vzít si to na triko a vymyslet bojovej plán. Strategii a tak podobně.
RIMMER: Proč já?
LISTER: Protože tě baví vojenská strategie! Bejt to závod v pojídaní kari, byl bych to já. Bejt to závod ve skládání ručníků, byl by to?
KRYTON: To bych byl já! (Vstane a rukama naznačí skládání a vršení do komínků.) To bych vyhrál, pane! Hehe!
KOCOUR: A jakej závod by to musel bejt, abyste vybrali mě?
LISTER: Tak, popojedem – zmákneš to? (Ukazuje na RIMMERa).
RIMMER: Ano. Ovšem, že to zmáknu. Samozřejmě.
LISTER: Neřikáš to zrovna jistě.
RIMMER: Jsem si tím naprosto jistý. Na tenhle okamžik čekám celý život, velet své vlastní lodi v téměř ztracené bitvě.
LISTER: Je to tvoje osudová chvíle!
RIMMER: Odeberu se tedy do skladu zásob a vymyslím plán. Bude to jako skládat zkoušku. To dokážu! (Vstane a odchází z místnosti).
KRYTON: Pane, musí existovat ještě jiná možnost.
LISTER: Kdyby existovala, jdeme do ní.
VŠICHNI NAJEDNOU: Jsme v loji!
Sklad zásob. RIMMER vyvěšuje rozvrh prací na bojovém plánu na stěnu. Zahrnuje psaní poznámek, opakování plánu, ale i přestávky na svačinu nebo spánek, zkrátka jde o stejnou pakárnu, jako v případech, kdy si dělal rozvrhy na učení. Přichází za ním KRYTON.
KRYTON: Máte něco, pane?
RIMMER: Zatím ne, pořád jsem ve stádiu ‚nedokážu vymyslet plán‘.
KRYTON: Nevím, jestli to pomůže, ale prohledal jsem celou loď a shromáždil všechny zbraně, které máme, pane.
RIMMER: Výborně, zrovna jsem to chtěl navrhnout!
KRYTON vyskládá na stůl dvě vidličky a ořezávátko.
RIMMER: Dvě vidličky a ořezávátko na tužky?
KRYTON: Ale povídá se, že je tu i tyčka a nějaká šňůrka, pane. Nedělejme si však falešné naděje. A máme samozřejmě RABOUŠovu Molly-D.
RIMMER: Molekulární destabilizér.
KRYTON: Nechám vám ho tady, pane.
KRYTON odchází. Vchází KOCOUR se šňůrkou na tyčce.
KOCOUR: Už z nich tam vedle cvokařím. Tak jsem se utrh a zastavil se tady. (Jde blíž k RIMMERovi a hraje si se šňůrkou.) Šňůrka je senza. Už máš ten plán? Nemůžeš na nic přijít, co? Ááá, šňůrkanou já miluju! Víš proč?
RIMMER: Protože jsi vypatlaná kočka?
KOCOUR: Éh, né! Proč nevymyslíš plán, ty trdlo?
RIMMER: Protože z tebe šílím, proto!
KOCOUR: V hlavě ti straší démon.
RIMMER: Ano, ty!
KOCOUR: Ne, tvůj otec.
RIMMER: Můj otec je mrtvý.
KOCOUR: Ani vomylem, brácho. Ten mizernej suchar žije dál v tobě! A ochromuje ti duši strachem!
RIMMER: Jak tohle všechno víš?
KOCOUR: Myslíš, že super vzhled a pevný svaly jsou moje jediný přednosti? Jsem kočka, cejtim věci! Musíš toho démona čapnout a vykopat do věčnejch lovišť.
RIMMER: Jak?
KOCOUR: Přežívá jen díky tobě. Nikdy se od něj nedočkáš uznání. Vzdej to! Nech to plavat! Hele, koukej, jak se to hejbe! Není nad šňůrkanou! Nevrť se!
KOCOUR pomalu odtančí z místnosti.
RIMMER vchází do kokpitu.
LISTER: Máš něco?
RIMMER: Nic.
RIMMER vyndá hololampu na stolek uprostřed místnosti.
LISTER: Co děláš?
RIMMER: Chci si přehrát tohle.
KRYTON: Vzkaz od otce? Ale proč, pane?
RIMMER: Když si ho přehraju předtím, než se stanu tím člověkem, kterým mě chtěl mít, znamená to, že mě už netrápí, co si myslí. Znamená to, že jsem se osvobodil.
Zapne lampu a posadí se. V lampě se objeví RIMMER STARŠÍ.
RIMMER STARŠÍ: Arnolde, to jsem já. Jestli si přehráváš tenhle vzkaz, stal ses důstojníkem Vesmírného sboru. Sny se ti splnily, jsi významný a vážený muž, takže tě tohle už nezraní. Arnolde, nejsem tvůj otec.
RIMMER (těžko zpracovává informaci): Ale to není možné! To není pravda!
RIMMER STARŠÍ: Podívej se do svého nitra a uvidíš, že mluvím pravdu. Tvým otcem jsem nebyl já, byl to Mrva, náš zahradník.
RIMMER: Ale to byl blábolící imbecil!
LISTER: Skládačka z miliardy kousků do sebe najednou hezky zapadá.
RIMMER STARŠÍ: Odteď víš, že jsi za předky neměl rakouská knížata, ani francouzské monarchy, ale slabomyslné řemeslníky a umouněné cuchty. Tajil jsem to, abych ti nenaboural sebeúctu, ale teď, když se ti splnily sny, na tom ani za mák nesejde. Sbohem, Arnolde, a hodně štěstí. PS: Teď už ti nebudu posílat žádné dárky k narozeninám.
Obraz z lampy zmizí, RIMMER odejde z kokpitu pryč.
Replikantská loď ničí střelami asteroidy a pomalu se blíží ke Skrčkovi.
KRYTON: Nic horšího se stát nemohlo. Pan RIMMER měl vždycky obrovské ego a žádnou sebedůvěru.
LISTER: Teď má ego menší, než skřítkovo varle po ledový koupeli. Myslel si, že pochází z vojenský rodiny. Ctižádostivci. Úspěch zakódovanej v samym jádru jejich DNA. Teď zjistí, že neni vo nic lepší než já.
KOCOUR: To je zlej sen.
Vchází RIMMER.
RIMMER: Myslím, že něco mám.
OSTATNÍ (jeden přes druhého): Co a jak?
RIMMER: Uvažoval jsem. Kdyby tu Mrva, tedy Denis, tedy táta teď byl, byl by tak pyšný. Druhý technik Jupiterské důlní, vyšší důstojník na těžařské lodi a nejsem cítit hnojem. Najednou nemám v hlavě ten hlas, co mi říká, že jsem na všechno levej, ale mám nový hlas, který mi říká, jak je pyšný. Dokážu myslet a myslím, že mám plán.
LISTER: To je blbost!
(V průběhu se změní záběr a zjistíme, že se posádka nachází ve skladu zásob.)
KRYTON: Ani já nejsem tak úplně přesvědčený, pane.
RIMMER: Já myslel, že je to chytré.
KOCOUR: Budem hlasovat.
LISTER: Kdo je proti?
Všichni zvednou ruce, RIMMER se k nim přidá. Pak si ale vzpomene na scénu ze začátku dílu, kdy ho jeho (teď už nevlastní) otec využil k experimentu ve třídě. Zatne pěst a praští s ní do stolu tak, že se vylije voda z hrníčku od termosky.
RIMMER: Vyjde to! Jako v džiju-džitsu! Využijeme sílu protivníka proti němu!
KRYTON: Jste si jistý, pane?
RIMMER (vstane): Nemáme se čeho bát, leda strachu samotného… kromě bolesti… a možná i ponížení… a jistě i smrti a neúspěchu. Ale kromě strachu, bolesti, ponížení, neúspěchu, neznáma a smrti se nemáme čeho bát, leda strachu! Kdo jde se mnou?!
Všichni se na něj nevěřícně dívají.
RIMMER: Já vím, že ta řeč chce vypilovat. Nebyla tak burcující, jak by měla být, ale zvládneme to!
LISTER: Má pravdu, jdeme do toho!
RIMMER: Vzhůru do boje! Jdeme!
LISTER: Jdeme!
(Zvedají se a odcházejí)
RIMMER: Zvedněte ty zadky a jdem na věc!
KOCOUR: Jóóó!
LISTER (z vedlejší místnosti): KRYTONe, vem ty vidličky, možná se hoděj!
Skrček vylétá ven z asteroidu.
Smrťácká loď. KANCLÉŘ ukazuje veliteli na monitor.
KANCLÉŘ: Támhle, můj vládče. Vynořují se z meteoru.
Kokpit Modrého skrčka.
RIMMER: Jak to vypadá, jde všechno podle plánu?
KRYTON: Nic v dohledu, pane. Óh!
Před Skrčka se snese jedna za stíhaček. Pak se pohled posune a vidíme, že je Skrček ze čtyř stran obklíčen.
LISTER: Jsme obklíčený.
KOCOUR: Dvanáct hodin, devět hodin, šest hodin, tři hodiny.
LISTER: Smrťácká loď a tři likvidátory.
RIMMER: Držte je na uzdě. To je naprosto rozhodující. Otevři komunikační kanály. Jedem!
KRYTON: Otevřeny, pane.
RIMMER: Tady druhý technik Arnold J. Rimmer z těžařské lodi Červený trpaslík. Podle páté úmluvy Ženevské konvence požadujeme svobody a výsady válečných zajatců. Há!
Na obrazovce se objeví VLÁDCE a KANCLÉŘ.
VLÁDCE: Nabijte fotonové deformátory.
RIMMER: Asi jste mě neslyšeli. Vzdáváme se.
KANCLÉŘ: Deformátory nabity, excelence.
RIMMER: Nemůžete zahájit palbu na vzdávající se loď. To je skandální porušení válečné etiky.
VLÁDCE: Všechny lodě: Připravte se k palbě na můj rozkaz.
RIMMER: Dobře. Jdeš do hlášení, hošánku.
VLÁDCE: Pal!
Každá z replikantských lodí vypálí dvě střely.
RIMMER: Palte si na nás jak chcete. Ale nemyslete si, že vám to jen tak projde. Do Ženevy odejde nadmíru ostře formulovaný dopis. Naposledy vás žádám, zastavte útok. (Nic se nestane.) Dobře, to stačilo. (RIMMER vyndá svůj zápisník a tužku a začne psát.) Vážený pane, dnes jsem byl skandalizován replikantskou Smrťáckou lodí, která porušila pátou úmluvu Ženevské konvence.
Střely se zatím blíží ke Skrčkovi.
LISTER: Zásah za 16 sekund.
VLÁDCE: Tak to na světě chodí: Žiješ – skonáš!
RIMMER: Ale někdy žiješ, skonáš, a pak zase žiješ. Vím to, sám jsem to zažil. Teď!
LISTER vstane a s pomocí Molly-D destabilizuje všechny čtyři stěny lodi.
VLÁDCE: Teď destabilizovali svou loď – všechny čtyři strany!
Oba Replikanti jsou značně vyděšení. Střely se zatím přiblíží ke Skrčkovi.
LISTER: Bacha!
Všech osm střel postupně prolétne skrz loď a pokračuje dál ve své cestě – k replikantským lodím.
KANCLÉŘ: Naše torpéda jsou na kolizním kurzu!
VLÁDCE (vyděšeně): Dle páté úmluvy Ženevské konvence požadujeme svobody a výsady válečných zajatců!
RIMMER (dává si ruku k uchu): Jakže? Přeslechl jsem to, pardon?
KANCLÉŘ s VLÁDCEm se na sebe se zděšením podívají, v tom střely postupně zasáhnou všechny replikantské lodě. Skrček z této výhně rychle vylétá pryč, posádka jásá.
VŠICHNI NAJEDNOU: Huráááááááá!
KRYTON: Dobrá práce, pánové.
KOCOUR: Skvělá práce!
RIMMER: Víte, čím jsem se stal? Hrdinou dělnické třídy.
LISTER: Hrdinové dělnický třídy jsme voba.
RIMMER: KRYTONe, nastav kurz na Trpaslíka. Chátra se vrací domů!
Závěrečné titulky…
Chodba na Červeném trplaslíkovi, posádka jde k přechodové komoře.
LISTER: Co jsem vám říkal – vyhrabali jsme se z toho!
KOCOUR: Jako z toho maléru s vysoce korozníma mikroorganismama.
RIMMER: Velký Arnie znovu zachránil situaci.
KRYTON: Ale prosím, pane! Nevyřešíme to jednou provždy? Jen proto, že jste náhodou…
Z přechodové komory najednou vyletí rabiátovská ruka.
HLAS: Zábils mi brátra!
Všichni si otráveně vydechnou.