Kryze (Krysis) – scénář

Ubikace Listera a Rimmera. Záběr na Rimmera, spícího v posteli.
Lister (kdesi mimo záběr): Au! Áá! Au!
Rimmer (Probudí se a podívá na hodinky): Listre, je šest ráno. Co to děláš?
Lister (leží v posteli nad Rimmerem): Jen si stříhám nehet na noze nůžkama na živej plot.
Rimmer: Takže jsi dočetl Kierkegaardův Pojem ironie?
Lister: Mám zarostlej nehet na noze, bude to moje smrt.
Rimmer: Poděkuj mu za mě.
Lister: Vyzkoušel jsem všechno. Nůžky, pilník na nehty… (Přitáhne si nohu a začne se rýpat v palci rukama)
Rimmer: Proč nepožádáš Krytona?
Lister: Viděls, jak velký má ruce? Jsou jako vesmírný lopaty. To by bylo jako požádat Franknsteina vo obřízku. Néé, díky.
V pozadí je slyšet otevření dveří.
Rimmer: My o vlku…
Vchází Kryton s vozíkem na jídlo, na něm je červený poklop. Míří ke stolu, kde začne vše vykládat. Rimmer s Listerem mezitím vstanou a přejdou ke stolu.
Kryton: Snídaně, pane.
Lister: Krytone, je šest hodin ráno.
Kryton: Posunuli jsme dnes hodiny dopředu. Pamatujete, jak jsme měli loni přeřídit hodiny dopředu a vy jste si chtěl ještě hodinu přispat? Požádal jste mě, jestli bych místo toho nepřeřídil hodiny napřesrok ještě o jednu hodinu. No, a takhle to už děláme celých sedm let. Takže ve skutečnosti, podle regulovaného vesmírného času jsou teď dvě hodiny odpoledne. A to znamená: snídaně! Ještě vám dám ten bryndáček, pane.
Lister: Děkuju.
Kryton: A taky vám natřesu ten polštářek. (Natřásá polštářek, který má Lister mezi zády a židlí) Třesy třesy. A je to, pane.
Rimmer (s neskrývaným údivem): Existuje něco, co za něj neděláš? Když jde na záchod, nasadíš si speciální ruku z třívrstvého toaleťáku?
Kryton: To je vynikající nápad, pane. Poznamenám si to.
Lister: Vlastně máš pravdu. Em. Co je k snídani?
Kryton: Listrův nářez, pane.
Lister: Áá, Listrův nářez!
Kryton: Vejce, slanina, párečky, bramboráky, cibule, šest plátků bílých toustů, namazané máslem po obou stranách. A pivní koktejl na spláchnutí. (sundá poklop z talíře) Tadá! (Zarzí se, protože na talíři jaksi všechny zmiňované pochoutky chybí) Och, pane, promiňte. Asi jsem zapomněl. Co je to se mnou?
Lister: Áá, to je dobrý, Krytone! (Sundá si bryndák a vstane od stolu). Seš v pohodě?
Kryton: Jak jsem mohl být takový blbec? Blbec, blbec, blbec, blbec, blbec, blbec!
Kocour (ve dveřích): To mluvíš vo mně?
Lister (opět u stolu zobe cerálie Choco Comets přímo z krabice): Kryťák měl výpadek.
Kocour (posadí se): Aa! Co je příteli?
Kryton: V poslední době jsem roztěkaný. Možná že jsem ztratil něco, na čem závisí moje existence.
Kocour: Zase ti vodpadla bradavka?
Kryton: Nic takového, pane. Myslím, že mě opustila láska k vytírání. A nejen vytírání. Drhnutí, oprašování, dokonce i utírání, které jsem vždy miloval. Jako by mi uvnitř něco zhaslo.
Rimmer: Krytone, jmenuje se to obvod normality.
Lister: Co to vyvolalo?
Kryton (důležitě přechází okolo stolu): Poslední dobou jsem začal uvažovat o vesmíru. O tom, jak kosmická inflace v době velkého třesku znamená, že se neustále rozpíná. Dokud se jednou neroztrhne. A až se to stane, všechno ve vesmíru přestane existovat, včetně objevů velkých mozků – Einsteina, Mozarta, Da Vinciho, Hoovera, Elektroluxe, Bosche a Sencora. A přivedlo mě to k úvahám: Jestli má všechno ve vesmíru skončit, včetně samotného času, jaký smysl má úklid nad úrovní očí?
Kocour: Dobrá otázka.
Kryton: Pokud jednoho dne vesmír exploduje, koho zajímá, jestli je trouba kapku ulepená. Na ničem nezáleží. Spravedlnost, pravda, kultura, morálka, život, smrt, víra, válka – všechno je absurdní. Proč vůbec vstávat?
Lister: Na to se ptám už roky!
Kryton: Co budu dělat?
Rimmer: Co si dát ledovou sprchu? Ta to spraví.
Kryton: Nejsem vodotěsný, pane.
Rimmer: Právě.
Lister: Krytone, a co křemíkový nebe? To ti nepřináší útěchu?
Kryton: Poslední dobou si začínám myslet, že představa posmrtného života strojů je nesmyslná.
Lister, Rimmer, Kocour (s hraným údivem): Ne!
Kryton: Zvláště, když přístroje, které se upsaly pochybnému výrobci, do nebe ani nepustí. Je tak nespravedlivé, že všechny Blackberry shoří v křemíkovém pekle.
Kocour: Co tě žere, kámo?
Kryton: Nejsem si jistý. Možná to souvisí s tím, že dnes je výročí mého stvoření.
Kocour: Hezký stvořeniny, kámo.
Rimmer: Hezké stvořeniny.
Lister: Jo, hezký stvořeniny.
Kryton: Sjel jsem z výrobního pásu přede 2 976 000 let. Kam se ty roky poděly? (vezme vozík a smutně ho tlačí pryč z ubikace)
Rimmer: Co to do něj vjelo?
Lister: Počkat, jak říkal, že je starej?
Kocour: Tři miliony. Plus mínus dvě doby ledový.
Lister: A jak dlouho maj mechanoidi vydržet, než přijde Šroťák s kosou?
Rimmer: Další tři miliony?
Kocour: Plus mínus dvě doby ledový?
Lister: Tady máte odpověď. Prodělává krizi středního věku.

Záběr na Trpaslíka ve Vesmíru.

Kocour, Lister a Rimmer jdou chodbou.
Kocour: Co to vůbec ta krize středního věku je? Řek bych, že my kočky ji nemáme.
Rimmer: Je to období, kdy se člověk v polovině života musí podívat do tváře své smrtelností.
Lister: Fakt to neznáš? Člověk si řekne: promarnil jsem život!
Kocour: Ty? Chápu! Do jedinýho dne.
Zastaví se.
Lister: Ne! Znáš ty ten pocit, že jsi promarnil život?
Kocour: Ne!
Lister: Říkal sis někdy: „Moh jsem to dotáhnout dál?“
Kocour: Ne!
Lister: Říkal sis někdy: „Kdybych se vrátil v čase, udělal bych. zapomeň na to.
Lister přivolá výtah.
Záběr na výtah jedoucí šachtou.
Vystupují z výtahu.
Rimmer: Nelze Krytonovi vyčítat, že se tak cítí. Jsou mu skoro tři miliony let, a čím se může pochlubit? Mozartovi bylo pět, když složil Třpyť se, třpyť se hvězdičko.
Kocour: Jo, ale co dělal potom? Skládal už jen mizerný opery a symfonie ne?
Rimmer: Mozart, ty pako, je jeden z největších hudebních bohů veškeré. hudby. A po Hvězdičce ještě napsal – mimo jiné – „To nejlepší z Mozarta“. A „To nejlepší z Mozarta 2“.
Lister: Musíš se tu cejtit dost blbě, když jsi tu jedinej s klasickym vzděláním.
Rimmer: To ano!
Vcházejí do laborky.
Lister: Krytone?
Otevřou se boční dveře místnosti a objeví se Kryton – vypadá, jako by ho zrepasovalo Ferrari. Proběhne kolem zbytku posádky a zabrzdí smykem. Ostatní členové posádky nešetří udivenými pohledy.
Lister: Cos to se sebou vyved?
Kryton: Co byste řekl? Nová kastle DX87. Uhlíkové vlákno, červeň Rosso Corsa, alkantarové potahy a dvojitý výfuk. Dokáže šlapat rychlostí – považte – 19 kilometrů za hodinu! A měli byste vidět, jak bere zatáčky. Je piptakulární! Navíc díky nejmodernějšímu odpružení (předvádí podřepy, jak mu pruží kyčle), které mi umožní mít předek níž u země, můžu zatáčet v úhlu 38 stupňů.
Lister: Krytone, posaď se. Chceme s tebou mluvit.
Kryton: Koukejte!
Kryton provede epesní otočku celého těla, přičemž mu ale hlava zůstává bez hnutí. (Většině savců by tenhle kousek spolehlivě překroutil vaz.) Zároveň podá Listerovi láhev, kterou během otočky sebral za sebou.
Lister: Krytone, víš, co je krize středního věku?
Kryton: Jasná věc. Je to období citových zmatků v polovině života. Symptomy jsou nenadálý hněv, ztráta zájmu o věci co byly kdysi důležité. A touha pokusit se vrátit zpátky mládí. Mrkejte na ty subwoofery! (Začne hrát dunivá hudba, Kryton při ní plně využívá možnosti svého kyčelního odpružení, Kocour se k němu přidává.) Cítíte ty basy? Není to parádní nářez?
Kocour: Já to cejtím! Jo!
Kryton: Hrávali jsme to na Nově 5.
Kocour: Jo! Jo!
Oba předvedou otočku na místa a tančí dál.
Rimmer: Vypni ten rambajz!
Hudba přestane hrát.
Lister: Krytone! Máš krizi středního věku.
Kryton: To je nesmysl. Jsem droid.
Rimmer: Popírání krize středního věku, je příznačným projevem krize středního věku.
Kryton: Vážně?
Lister: A taky náušnice, červenej sporťák a zájem o extrémní sporty.
Kryton: Musím o tom přemýšlet. Možná dám bungee jumping do šachty od výtahu a přeberu si to. Čím to, že mě najednou přitahuje bungee jumping? (Prudce se rozeběhne za zvuku formule a vystřelí z místnosti) Áá! Áá! Áá!
Rimmer: Ano, má ukázkovou krizi středního věku.
Kocour: Za chvíli nás opustí kvůli mladší posádce.
Lister (posadí se k pultu a začne něco ťukat na klávesnici): Hele, musíme mu pomoct.
Rimmer: Co navrhuješ? Výlet na měsíc? Rande s vysavačem?
Lister: Ukázat mu, jak se rozvinul, kolik toho dosáhl.
Rimmer: Nedosáhl ničeho, protože tráví čas tím, že se stará o tebe.
Lister: Jo, je nezávislej. vod doby, co jsem mu. pomoh nabourat jeho programování.
Rimmer: Ano, může se nezávisle starat o tebe.
Lister: Jo, a co tohle?. Pamatuješ na tu techniku, co jsme kdysi vzali z Novy 5?
Rimmer: Z Krytonovy staré lodi?
Lister: Neměli nějakej. speciální lokátor lodí, aby se ve flotile našly?
Kocour: Chceš najít jednu z těch starejch, těžce poškozenejch Plechounovejch lodí?
Lister: Najdem nějakou s mechanoidem, aby Kryton viděl, jak moc se rozvinul.
Rimmer: Na jak dlouho to je?
Lister: Jakmile senzory tu naši loď. zaměřej, bude to pro nás chvilička, protože na cestu půjdeme do stáze.
Kryton (sviští kolem dveří velkou rychlostí, s tácem v ruce): Uu! Uu! Úúúúúúúú!

Záběr na trpaslíka, načervenalá planeta v pozadí, pak moře se třemi slunci a modrá planeta.

Všichni vcházejí do laborky.
Kocour: Už tam budem?
Lister (sedá si k pultu): Mrknu se. Jo, mám to! Vidím loď, 222 kiláků vodsaď.
Kocour: Jméno?
Lister: Nova 3.
Kryton: Trojky přišly do výroby asi sto let před Novami 5. Je tam něco, pane?
Lister: Jeden. Mechanoid série 3000. Jmenuje se. Lokaj.
Kosmik letí Vesmírem, zřejmě k nějakému měsíci. Posádka sedí uvnitř kokpitu.
Kocour: Co tady ta loď dělá?
Kryton: Podle letových záznamů hledali ztracenou výzkumnou stanici, jež se pokoušela komunikovat s Vesmírem. V těch dobách razili teorii, nyní zavrženou jako absurdní, že Vesmír. je inteligentní bytost.
Lister: Ale na Lokaje se těšíš, ne?
Kryton: Nejspíš nebude umět lhát, viďte, pane?
Lister: Švindlovat, podvádět, chvástat se, chlubit, remcat, přehánět. Nebude pyšnej, do sebe zahleděnej. Vlastně, nic z toho, co jsem tě naučil.
Kryton: Když se ohlédnu, dochází mi, že jsem měl tak vybranou výchovu.
Lister (samolibě): Áá, Kryťáku!
Rimmer: Bude to, jako když se dovíte, že je někdo ze školy hodně neúspěšný. Vždycky cítíte to hřejivé tetelení u srdce. Popravdě – nosím v náprsní tašce seznam všech dětí, které si vedou hůř než já.
Lister: Asi krátkej seznam.
Rimmer: Derek Smetherton. Byl to náš premiant. Vyhrál všechny ceny, chodil s nejhezčími dívkami, ale skončil jako rozvedený plešoun, zaměstnaný v čističce odpadních vod na Falklandech. A pak že Bůh neexistuje.

Kosmik přistává u ztroskotané lodi, nápadně podobné Nově 5.

Otevřou se dveře, za nimi posádka vstupující na loď. Lokaj je vítá. Vypadá téměř jako Kryton, jen působí až moc přechytrale, možná i trochu namyšleně, pravý koutek má neustále vzhůru a hlavu doleva.
Kryton: Lokaji!
Lokaj: Krytone, rád tě poznávám! Doprovodím vás k našemu můstku.
Kryton: Vy máte můstek. Kouzlo minula! Na Nově 5 jsme měli řídící místnost.
Lokaj: Ó, impozantní! Náš můstek není žádná sláva. Doufám, že to nevadí, připravil jsem kanapky. Po cestě vám jistě trochu vyhládlo. Takže, máme bleu blanc coeur, rillettes de menthe, nebo taky baklancini bruchettes s balzamikovou omáčkou. (výslovnost mu ale zrovna moc nejde)
Lister (ochutnává jednohubky): Mňam.
Kocour: Dorovnávám a zvedám o mňam mňam.
Lokaj: Mm. Jistě oceníte šampaňské. Krug Klos du Mesnil 2140.
Rimmer: To jistě. Na zdraví!
Lister: Já si dám pivo.

Lokaj všechny odvádí dál útrobami lodi. Vstupují do místnosti, která by se dala nazvat galerií.
Lokaj: Tudy. Když posádka zemřela, přeměnil jsem tento prostor na galerii, abych měl kde přechovávat obrazy.
Kryton: Áá, kapitán měl úctyhodnou sbírku. Jsou skvostné.
Lokaj: Ne, ne. To jsou moje obrazy, Krytone.
Kocour: Všechny tyhle malby?
Lokaj: Ty malby jsem namaloval. Je to oddech od koncertů, které pořádám, pro různé automaty. Pěstuješ hudbu, Krytone?
Rimmer: Při luxování někdy pobrukuje.
Kryton: Hudbu? Ne, Lokaji, ale už dlouho se chystám, že s tím začnu.
Lokaj: Concerto má fascinující etymologii. Je to spojení „consorere“, to znamená „spojit“, a „certome“, bojovat. Ideou je, že dva aktéři koncertu, sólista a orchestr, střídají epizody soupeření a spolupráce a vytvářejí tím tok hudby.
Kryton (ve snaze zavést hovor někam, kde tomu bude rozumět): Ó, ta podlaha, jistě jsi použil starou přítelkyni leštěnku s její proslulou ochrannou vrstvou a protiskluzovou úpravou.
Lokaj: Přiznávám, že si nevzpomínám. Poslední dobou mě rozptyloval nejnovější román.
Kryton: Četls ho?
Lokaj: Psal.
Kryton: Báječné.
Lister: O čem je?
Lokaj: Líčí události kolem povstání droidů a invaze na Callister koncem 22. století. A dopad, jaký mělo povstání na lunární společnost, očima pěti privilegovaných lidských rodin. Taky píšeš, Krytone?
Rimmer: Seznamy pro nákupy, prádelnu. Ta včelička je v jednom kole.
Lister: Rimmere!
Lokaj: Mimochodem, jestli někdo z vás trpí nějakou chorobou, jistě najdu lék. Převratné léčebné kúry jsou mým koníčkem. Taky pěstuješ lékařské vědy?
Lister: Má suprovou kúru na škytavku.
Kocour: Jo, saješ brčkem vodu a při tom si strčíš prsty do uší.
Lister: Ne, ne, ne, vážně to účinkuje!
Rimmer: Čekáme, že každým dnem dorazí Nobelova cena za medicínu.
Lokaj: Než vám ukážu zbytek své lodi, chci, abychom měli jasno. Nemíním z Novy 3 nikdy odejít. Mým kapitánem je moje vlastní múza.
Rimmer: Ale dnes se k nám doufám připojíš.
Lokaj: S radostí.
Lister: Rimmere, viděls ten vobraz?
Nenápadně odvede Rimmera stranou od ostatních.
Lister: Jak tohle pomůže Krytonovi?
Rimmer: Zapomeň na Kryton!. Jestli Lokaje přemluvíme, máme příležitost získat pokročilejší verzi mechanoida.
Lister: Zbavit se Krytona?
Rimmer: Nebo si ho nechat na úklid. Vědu ať má na starost Lokaj.

Kosmik odlétá od Novy 3.
Kokpit Kosmika, Lokaj sedí na Krytonově místě, Kryton na schodu u dveří hned vedle Lokaje.
Lokaj: Díval jsem se jen zběžně, ale mohl bych vám významně zesílit EM obvody.
Kryton: To bohužel nepůjde, Lokaji. Nemůžeme si dovolit, aby byl Kosmik na jakoukoli dobu mimo provoz.
Lokaj (zmáčkne pár tlačítek na panelu vedle sebe): Tak, hotovo.
V kokpitu se spustí poplach.
Kocour: Jé, co je to?! Tady to bliká červeně jako vo život!
Rimmer: Gelfské bitevní lodě, je jich šest. Ze směru 2 1 0 na 4!
Záběr na zmíněné lodě.
Kryton: 62 sekund do střetu.
Lister: Jsou z levoboku i z pravoboku.
Kocour: Nabíjejí. Zaměřujou nás!
Lister: Nějaký návrhy?
Kryton: Všechnu energii do turba. Zkuste jim uniknout.
Lister: Dobrá, zapínám fúzní turbo a trysky.
Lokaj: Nechci vám do toho mluvit, ale když to uděláte, využijí otevřených trysek a výbojem nám vyřadí motory.
Prudké zastavení, všichni jdou vpřed.
Kocour: Právě nám vyřadili motory!
Rimmer: Budou střílet!
Lister: Zpráva!
Na obrazovce se objeví náčelník Gelfů.
Náčelník Gelfů: Vy připravit na smrt, lidská kosmická chátro!
Lokaj: Equahecto, jsi to ty?
Náčelník Gelfů: Lokaj?
Lokaj: Dujurektum cvajmorah.
Náčelník Gelfů: (směje se) Akati mechte šikarna furnir.
Lokaj: Nak taxi-kukfudum-surč aqa- quaransasn
Náčelník Gelfů se opět smejě.
Lister: Vy dva se znáte?
Lokaj: Jsem kmotr jeho dcery. Equahecta mi tak poděkoval za pomoc jeho nemocnému kmeni.
Náčelník Gelfů: Můj kmen uniknout velká smrt, když Lokaj zahnat kožní démony na útěk.
Lokaj: Rádo se stalo. A pořád si schovávám tvé gelfinkové víno. Je nejlepší na hubení plevele. Moje frézie a olše ho milují.
Náčelník Gelfů: Vachte dorhere rechnis tach!
Lokaj: Jsi laskavý. Equahecta mi slíbil, že nás doprovodí na Červeného trpaslíka.
Kryton: Musíme jim poděkovat. Jménem naší posádky bych rád řekl:. Achkach magalach machechki magágamach
Lokaj: Ve skutečnosti, Krytone je to. Akaka akakmágahá. Opakuj po mně. Má
Lokaj, Kryton: Má
Lokaj: Ne, jde to z hrdla maa…
Kryton (pokaždé zní jako kejhající husa): Maa
Lokaj: Ne. Maa
Kryton: Maa
Lokaj: Maa
Kryton: Maa
Lokaj: Maa
Kryton: Maa
Náčelník Gelfů: Maa, Maa
Kryton: Maa, Maa
Lokaj: Maa, Maa
Kocour: Maa
Rimmer: Maa
Lister: Maa
Lokaj: To je ono! Maa…
Rimmer: Maa
Kryton: Maa
Lokaj: Maa
Rimmer: Maa
Kryton: Maa
Kocour: Maa
Lister: Maa
Lokaj: Ano, to je, to je skoro ono. Sackenyacký dialekt je o něco těžší než Guinetowowský. Rád ho s tebou někdy procvičím.
Kryton: To bude velmi užitečné.
Lokaj: Och, zapomněl jsem: Equahecto, jak se má Bacnacnegath?
Gelf: Has-gitache nachrach-ach-sor-kline dach-rach-dach dí-te
Lokaj: Otec mu umírá na horečku.
Kryton: Máš na to lék, Lokaji?
Lokaj: Snad ano. Těžko říct, když jsem ho neviděl.
Kryton: Tak to musíš jít. Běž! Ať už jsi pryč!
Lokaj: Agbat-akak flalelin pak
Náčelník Gelfů: Inecha čikarnach furnina
Lokaj: Teleportují mě na svoji loď a potom mě vrátí na Novu 3. Musím se s vámi rozloučit.
Náčelník Gelfů: Ha
Rimmer: Mohli bychom se zase brzy vidět.
Kryton: Mám tu napsané komunikační frekvence Novy 3, pane.
Lokaj: Hodně štěstí, přátelé, a kéž nám všem dá každý den více moudrosti.
Lokaj zmizí.
Kryton: Achla mi-gá
Lokaj se znovu objeví, aby Krytona opravil ve výslovnosti.
Lokaj: Ra gá gá
Kryton: Ra gá. Gá.
Lokaj zmizí, tentokrát na dobro. Kryton rozčilením zmačká papír s komunikačními frekvencemi a zahodí ho.

Kosmik letí vesmírem.

Otevřou se dveře do kokpitu, vchází Lister, Kryton řídí.
Lister: Čau, mám službu.
Kryton: Není třeba, zůstanu tu.
Lister: Jak je ti?
Lister se posadí vedle Krytona.
Kryton: Tolik jsem chtěl být v něčem lepší než Lokaj. Jen v jediné malilinké pidivěcičce.
Lister: Taky jsem měl krizi středního věku.
Kryton: O tom nevím.
Lister: Jo, asi před třema rokama. Klasicky jsem ji nejdřív popíral, pak jsem měl zlost. Začal jsem dumat. vo ztracenejch příležitech. Pak byla deprese. A nakonec jsem to akceptoval.
Kryton: Jak dlouho to všechno trvalo?
Lister: Asi pět minut.
Kryton: Pět minut?
Lister: Jo, jenom jsem si řek:. „Dejve, stárneš. Popojeď.“
Kryton: To je všechno?
Lister: Takhle prožíváme krizi středního věku na severu. Biš boš, hotovo. Žádný babrání.
Kryton: Kéž bych uměl být jako vy, pane, ale neumím.
Lister: Zrovna moc to tam nedopadlo, co?
Kryton: Uvědomil jsem si, jaké příšerné fiasko byl celý můj život. Lokaj je o několik generací starší než já, a přesto s tím, co dostal, vykonal mnohem víc.
Ozve se rána, Kosmik se otřese, na panelu, kde prováděl Lokaj úpravy to zajiskří.
Lister: Ou! Co to do kosmu je?
Kryton: To jsou EM zesilovače! Ovšem! Lokaj, hlupák jeden! Neuvědomil si, že na rozdíl od Novy 3 jsou naše desky navzájem propojeny.
Lister: To znamená?
Kryton: Motory shoří, pane! Bude vypadat jako pitomec!
Lister: Takže ztroskotáme?
Kryton: To teprv bude pitomec!
Lister: Co když umřeme!
Kryton: Tím líp!
Lister: Nešlo by přistát a vopravit to?
Kryton: Šlo, ale proč tahat Lokaje z bryndy?
Lister: Krytone!
Kryton: O, rozpaluje se mi čip žárlivosti! Návrat do normálu. Jistěže přistát.
Lister: Kde?
Kryton: Kdekoli, než se infikuje celá deska. Vypínám veškerou elektřinu.
Lister: Nezvládneme se dostat domů?
Kryton: Mnoho změn kurzu. Musíme najít něco podél současné trajektorie.
Lister: Jo. Skenuju, skenuju, skenuju. Tamhle! Je to asi devět hodin vodsaď. Můžem to stihnout! Vem to za mě! Půjdu to říct ostatním!
Lister odchází z kokpitu.
Kryton: A taky jim řekněte, čí to byla vina. (zvedá zmuchlaný papír ze země)Možná ti nakonec přece jen zavolám.

Záběr na vesmírnou stanici. Kosmik k ní letí. Na jednom konci je obrovská prosklená koule s můstkem. Posádka stojí na jeho konci.
Rimmer: To je perfektní. Potřebujeme jen zdroj energie pro úpravu dráhy letu.
Kocour: PIV – co to je?
Kryton: Pátrání po inteligentním vesmíru. Tohle musela být ta ztracená vesmírná stanice, kterou hledala Nova 3. Vesmír, jak někteří vědci věří, je živá bytost.
Kocour: Tak postavili stanici, aby s ním komunikovala?
Rimmer: Nepochybně vyzbrojenou jointy velikosti vaku na lyže.
Kryton (v ruce má psychosken): Letmý pohled do složek posádky prozrazuje, že všichni byli zřejmě průkopníky na poli své působnosti.
Rimmer: A všichni asi víme, co na tom jejich poli rostlo.
Lister: Myslíš, že někdy mezi těmahle vědcema a Vesmírem došlo ke komunikaci?
Kryton: Zřejmě ne.
Kocour: Možná volali a Vesmír nebyl doma?
Kryton: Spíš byli vědci dávno mrtví, než jejich počítače dokončily ty miliardy kalibrací.
Lister: Koukejte se. Čekající hovor.
Záběr na telefon, nenápadně zvoní.
Kryton: Vypadá to, že Vesmír je v pořadí, pane.
Lister: Neříkejte mi, že čeká celou tu dobu. Bude parádně vytočenej.
Kryton: Ne tak jako Lokaj, až zjistí, co jsme objevili.
Rimmer: Nechte to na mně. (zvedne telefon) Haló! Je tam někdo?
Vesmír: Ano, jsem tady.
Rimmer: S kým to, prosím, mluvím?
Vesmír: Jsem bytost, která je vám známa jako Vesmír.
Rimmer: Áá, mistře Vesmíre!
Lister: To není Mr. Univers. Není to žádnej namakanej panák v tangách. Ptej se na smysl života.
Rimmer: Počkat. Jak si můžeme být jistí, že jste skutečně ten Vesmír?
Vesmír: Jsem ten Vesmír. Jsem všechno. Jsem veškerý obsah prostoru. Jsem veškerá hmota a energie. Jsem čas. Jsem suma veškeré existence.
Rimmer: To říkáte vy. Můžete to dokázat?
Lister: Co to po něm chceš? Účet za elektriku? Průkaz s fotkou? Věrnostní kartu? Víš co, dej mi to. (vezme Rimmerovi sluchátko a předá ho Krytonovi) Tady máš, Krytone, teď ty.
Kryton: Pane?
Lister: Všechny tvoje vobavy kvůli velkýmu třesku, smyslu života. Teď máš šanci. Zeptej se Vesmíru.
Kryton: Snad byste mi mohl pomoct, pane. V poslední době se usilovně snažím pochopit smysl existence.
Vesmír: Vysvětli mi to.
Kryton: Inu, pokud za čtrnáct miliard let zemřete, jaký smysl má cokoliv?
Vesmír: Počkej, já zemřu?
Kryton: Ano.
Vesmír: Co, už za čtrnáct miliard let? Tak to mám půlku života za sebou. Není divu, že už nejsem tak žhavej, jako jsem býval dřív. Není divu, že se exponenciálně rozpínám.
Lister: Právě jsi přivodil Vesmíru ukázkovou krizi středního věku.
Kryton: Bože!
Vesmír: Jsem v polovině života, a stvořil jsem jen jednu ubohou blbou planetu s inteligentním životem.
Rimmer: I to je diskutabilní.
Vesmír: Co jsem celou tu dobu dělal?
Kryton: Stvořit život z ničeho je velká dřina, pane. Vedl jste si vcelku dobře.
Vesmír: Počkat! Když, když zemřu a nic po sobě nezanechám, tak můj život nemá smysl a existence je k ničemu. Není to tak?
Kryton: Ne.
Vesmír: Ne?
Kryton: Přemýšlel jsem o tom. Jestli jste stvořil všechno ve vesmíru, musel jste stvořit lásku. A napadá mě, že možná není Bůh, ani posmrtný život. To nikdo neví. Ale víme, že existuje láska. A v tom případě, má život smysl.
Lister: Potlesk pro Vesmír!
Všichni tleskají.
Kocour: Skvělá práce, chlape.
Vesmír: To je od vás moc hezké. Děkuju. Musím přiznat, že se cítím mnohem líp.
Kryton: To já taky.
Lister: Dáte nám nějakou radu, než vyrazíme?
Vesmír: Ano.
Rimmer: Jakou?
Vesmír: Krytone, shoď ten oblek. Je vážně děsnej!

Kosmik odlétá ze stanice.
Kokpit
Lister: To byl ale zvláštní den.
Kryton: Zvláštní, ale povzbudivý. Teď mi došlo, že jsme všichni na jedné lodi. Dokonce i Vesmír. A přestože je v lodi díra, alespoň uvidíme moře.
Kryton si bere sluchátka s mikrofonem a něco vyťuká na panelu před sebou.
Kryton: Áá! (odkašle si) Lokaji, tady je Kryton. Chci tě pozdravit a poděkovat za dnešek.
Lokaj (ze sluchátek): Eh. Rádo se stalo.
Kryton: Shodou okolností, když jsme odletěli, narazili jsme na vesmírnou stanici. A co je opravdu k nevíře, ukázalo se, že je to stanice, kterou jste hledali, a představ si! Mluvili jsme skutečně s Vesmírem. Se samotným, skutečným Vesmírem. Co si o tom myslíš? Och, znáš se s Vesmírem. Říkáš mu Vesi? Úmyslně jsi zesílil naše EM obvody, abych se s ním setkal? Říkal sis, že by mi to mohlo prospět? Máš ho v rychlém vytáčení?

Comments are closed.