10. 05. 2019 | Pan Filuta
Kosmik odlétá z vesmírné stanice.
Střední sekce Kosmiku. KRYTON stojí u podivného přístroje, který připomíná zubařské křeslo. Přichází RIMMER.
RIMMER: Á, co je to?
KRYTON: Zachránil jsem to z té medistanice, pane. Je to na plastiku osobnosti.
RIMMER: Mm, takže ti chirurgicky opraví charakter?
KRYTON: Přesně tak. Naskenuje pacientův mozek a vytvoří osobnostní mapu. Pak dokáže vylepšit, odstranit i vymodelovat ty vlastnosti, které činí tu osobu tím, kým je.
RIMMER: Hypoteticky, mluvím zde hypoteticky, myslíš, že by neškodilo mě vylepšit?
KRYTON: Posaďte se, zruším program na tento týden.
RIMMER (Sedá si do křesla.): Takže, co pro mě můžeš udělat?
KRYTON: Začnu tím, že vyznačím oblasti, které bychom mohli být schopni zlepšit. (Na displeji je sken RIMMEROVA mozku a KRYTON po něm zuřivě čmárá bílým fixem.) Takže tady, tady, tady, tady, tady, rozhodně tady, tady, tady, tady, tady, tady, tady…
RIMMER: To stačí, Krytone. Pusť se do toho.
KRYTON (Ukazuje na displeji.): Hm, odstraníme pompéznost, velkou a nevzhlednou, vaše domýšlivost je taky velmi naběhlá.
RIMMER (Ukazuje na velkou červenou oblast uprostřed skenu.): Co je ten rozlehlý okrsek uprostřed?
KRYTON: To je vaše zbabělost. Možná si budete přát srabotomii.
RIMMER: Omez to na něco jako fňuknosukci.
Do místnosti vtrhne KOCOUR.
KOCOUR: É! Čau, co se děje?!
KRYTON: Chystám se panu Rimmerovi udělat operaci osobnosti.
KOCOUR: Dostane novou osobnost? To je skvělý!
RIMMER: Novou ne. Vyhlazenou, zpevněnou, pružnou, oblou. Zcela mě to promění. Budu namakaný holohlavý lamač ženských srdcí, jak jsem o tom vždycky snil. Krytone, ještě něco; nebude to bolet, viď?
KRYTON: Ne, jen vás to slabounce, malilinko, nepatrně štípne.
RIMMER: Štípne?
KRYTON: Až zavedu laser.
RIMMER: Laser?
KRYTON: Musí vypálit…
RIMMER: Vypálit?
KRYTON: Možná bych vám měl podat holosedativum, pane.
RIMMER: Jehlou?!
KRYTON: Pane, prosím! Ozřejmím vám každý aspekt tohoto výkonu krok za krokem. Právě teď udělám… (Sáhne pro něco za panel. Když se otočí, RIMMER je pryč.), Ehm, kam zmizel?
KOCOUR: Vyběh ze dveří.
KRYTON: Einstein se pletl, je možné překročit rychlost světla.
Kosmik vletěl do asteroidového pole. V kokpitu bliká na plné pecky poplach (nejspíš červený). LISTER si v klídku chrápe na sedadle pilota.
Přibíhají ostatní.
KOCOUR: Kámo, co je?!
LISTER: Ztište ten kravál, vidíte, že spim… Páni! Co se to děje?! Jsme dost mimo kurz. Kterej trotl má na starost řízení?
KRYTON: Vy, pane.
LISTER: Vopravdu? Kruci, asi jsem si schrupnul.
RIMMER: Jsme pět tisíc kilometrů mimo kurz, stačilo zapnout autopilota. Tvoje služba, tvoje chyba!
LISTER: Mně to vyčítat nemůžeš. Dát pilotovi takovejhle voběd? Rostbíf se všema přílohama, po něm přídavek, po něm nadejchanej karamelovej pudink, po něm přídavek, další přídavek, po něm pivo a kafe, sýr a brendy a portský a doutníky a ta mentolka. Moh‘ jsem to ustát po takovymhle nedělnim vobědě? Jak dlouho jsem spal?
KRYTON: Je pondělí, pane.
LISTER: Ale do háje!
RIMMER: To bude doba, než se dostaneme zpátky.
LISTER: Můžem to vzít zkratkou přes ten asteroidovej pás?
RIMMER: Přes území GELFů?
KRYTON: Věříme-li těm historkám, kmen GELFů, který obývá pás Juno 98, se jmenuje… (Posadí se.) Adyněchin ichinimichy acharachach ivehich arachach. Ehh… oh, pardon, jen jsem si sedl na šroubovák. Proč tady neuklízí nikdo kromě mě?
LISTER: Krytone, cos to říkal?
KRYTON: Promiňte. Jméno toho kmene je Hrdlosajci, pro mě a pro vás upíří GELFové.
KOCOUR: Upíří GELFové?
RIMMER: Vypráví se, že jim chutná panenská krev.
LISTER: Chutná jim panenská krev. Kdo tomu věří? Leť tudy!
KOCOUR: Počkej chvíli, zastav! Zpomal sakra!
LISTER: Co máš za problém?
KOCOUR: Jen jsem zvědavej. Jak poznaj panny vod nepanen?
KRYTON: Inu, podle starodávných mýtů je cítí.
KOCOUR: Cítí? Čím asi tak můžou páchnout?
LISTER: Zoufalstvím, většinou.
KOCOUR si čichá sám k sobě. Ve výrazu jeho obličeje je vidět úleva.
KRYTON: Víte, pane, podle nejnovějších poznatků cítí GELFové feromon produkovaný strachem. Jen panny mají strach, jako jediné tudíž produkují feromon strachu. To náš problém není.
LISTER: Letíme tudy!
KOCOUR: Počkej, zadrž! Můžeme vo tom diskutovat aspoň vteřinu?!
LISTER: Tak moment, ty seš-
KOCOUR: Ne!
LISTER: Řek bych, že musíš-
KOCOUR: Ne!
LISTER: Vlastně jsem-
KOCOUR: Ani to nevyslovuj!
LISTER: Tak jo, přejdeme to. Nechtěl jsem vypustit džina z lahve.
KOCOUR: Já si něco užil, abys věděl. Víc než dost! A měl jsem taky románky.
RIMMER: Se zrcadlem v koupelně… v hale… Na ty jsem zapomněl.
KOCOUR: Vy nevíte, že kočky maj vždycky dva domovy? Mám kočičí holku na Trpaslíkovi. Houby! Já mám dvě!
RIMMER, LISTER, KRYTON (znuděně, všichni najednou): Na palubě Z.
KOCOUR: Ano! Přesně tam jsou, na palubě Z, ale před váma se schovávaj, protože maj zájem jen vo mě.
LISTER: Poletím dlouhou cestou.
KOCOUR: A dupněte na to! Musim zpátky k mým kočandám na palubě Z. Najednou se mi po nich strašlivě stejská. (Zavzlyká, pak zkontroluje, jestli se na něj ostatní dívají, a zavzlyká znovu.)
KRYTON: Loď na monitoru.
LISTER: Energetická stopa je sotva znatelná. Signál je slabší než záložní tým San Marina.
KRYTON: Přihlašuji se na jejich lodní počítač.
RIMMER: Nenamáhej se. V tomto regionu by to mohl být GELFský bitevní křižník, drž náš kurz.
KOCOUR: Za mě souhlas!
KRYTON: Podle jejich dat je to transportní loď s posádkou: jeden korumpoid, jeden vězeň.
KOCOUR: Koru-co?
KRYTON: Korumpoid je droid, který se rozhodl obětovat život výměnou za aktualizace softwaru v křemíkovém nebi.
LISTER: Tyhle korumpoidi jsou prdlý jako guma v trenkách.
RIMMER: Tím se vysvětluje, proč se korumpoid a jeho vězeň vrhají přímo do srdce supermasivní černé díry.
KOCOUR: Tak co teď?
LISTER: Půjdeme na tu loď, než překročí horizont událostí.
RIMMER: Riskovat krk kvůli jednomu vězni?
LISTER: Rimmere, ten vězeň může bejt člověk, nemůžeme ho vopustit.
RIMMER: Nikdy neříkej „nemůžem“, mysli trochu, opouštění nestojí nic v cestě.
LISTER: Kocoure, vezmi to! Rimmere, puč mi svůj diktafon.
RIMMER: Co? Proč?
LISTER: Protože mám nápad. (Vezme si bazukoid.) Ták, pojď ke mně. (Nabije.) Jdeme na to.
RIMMER: Hodně štěstí, ozvěte se.
Vesmírem letí podlouhlá stříbrná loď. Na její palubě jsou tři průzkumníci vyzbrojení bazukoidy – LISTER, KOCOUR a KRYTON.
Z vysílačky slyšíme RIMMERŮV hlas.
RIMMER: Přicházejí další informace z lodního počítače. Přepravovali vědecký materiál na biostanici Orta 15. (RIMMER si pohodlně sedí v Kosmiku.) Něco tady nehraje. Lodní záznamy byly smazány a černá skříňka je taky vyčištěná. Nemám obraz z vaší kamery. Něco tam musí rušit signál.
LISTER sundá z kamery, kterou má připevněnou na hlavě, víčko.
LISTER: A co teď?
N monitorech v Kosmiku se objeví obraz z kamery.
RIMMER: Ano, teď mám obraz. Jak jsi to udělal?
LISTER: Jen jsem překalibroval pásmo fluktuace signálu.
RIMMER: Chytrý tah!
LISTER: Díky.
RIMMER: Nebude se vám to líbit, ale snímač pohybu něco zachytil. Známky života, organické a částečně organické, v chodbě Beta 12.
Všichni právě dojdou k obrovské ceduli s nápisem „Beta 12“.
LISTER: Kde přesně v Betě 12?
RIMMER: U jižního vchodu.
KOCOUR posvítí baterkou na ceduli s nápisem „Jižní vchod“.
LISTER: Tam zrovna jsme.
RIMMER: Měl bys je tedy vidět, jsou přímo nad vámi, možná ve stropě nebo nad podlahou. (Všichni začnou zmateně utíkat.) Utečte! Vraťte se! Zmizte odtud, rychle! Dopředu! Tudy ne, na druhou stranu! Ne, ne, ne, na druhou stranu! Listere, běž!
Najednou se LISTER zastaví.
LISTER: Počkat, počkat, počkat! Ty známky života, nemohli bysme to bejt náhodou my?
RIMMER: Á, ano. Ovšem, organické a částečně organické. Jste to vy. Měli by na to upozornit v instrukční příručce. Někdo by ze sebe mohl udělat naprostého idiota. (Kouká se do příručky.) Áá, stojí to tady. Je to tenhle odstaveček s červenými písmeny. Tak snadno se to přehlédne.
Psychosken zapípá.
KRYTON: Sken hlásí EM záření. Tudy, pánové.
Jdou lodí. Z temnoty je slyšet KORUMPOIDŮV hlas.
KORUMPOID: Vím, že jste tam, lidé. Jestli chcete žít, tak zmizte.
LISTER se otočí a spatří děsivého robota s červeně svítícíma očima.
LISTER: Má pravdu, měli bysme jít.
KRYTON: Pane…
LISTER: Tys ho neviděl… Ha, tak jo. (Řve.) Chci jednat vo tvým vězni, uzavřít obchod.
KORUMPOID: Žádný obchod.
LISTER: Dáme řeč!
KORUMPOID: Žádné mluvení. A teď dejte na mou radu a zmizte. Odejděte.
LISTER pošle po zemi diktafon se spuštěnou nahrávkou.
LISTER (hlas v diktafonu): Kdo je tvůj vězeň a co udělal?
KORUMPOID (Jde k diktafonu): To je moje věc, ne tvoje.
LISTER (v diktafonu): Nám můžeš důvěřovat, vážně jo.
Najednou v diktafonu přeskočí a spustí se jiná nahrávka.
RIMMER (hlas v diktafonu): Všechny sny se ti splní.
RIMMER v Kosmiku vše slyší a vypadá zděšeně.
RIMMER (v diktafonu): Na velikosti nesejde. Jsi moc hezký.
KORUMPOID zvedne diktafon a zařve.
RIMMER (v diktafonu): A ženy si myslí, že jsi neobyčejně přitažlivý.
LISTER (Míří na KORUMPOIDA bazukoidem.): Vlastně to není až tak pravda. Tak zahoď tu zbraň a pomalu se otoč.
KORUMPOID po LISTEROVI vystřelí, ale mine. Ten se tak tak stihne schovat, pak stiskne tlačítko na dálkovém ovládání a z diktafonu vyletí elektrický výboj, který zničí KORUMPOIDA.
KORUMPOID: Uááá…
Všichni přistoupí ke KORUMPOIDOVI, kterému právě zhasne jeho červené oko.
KRYTON: Ách…
KRYTON vypojí z KORUMPOIDA černou skříňku.
RIMMER: O jednoho méně. Co se děje? Jste v pořádku?
KRYTON: Jsme, pane. Korumpoid je mrtvý.
RIMMER: Myslím, že jsem lokalizoval vězně, dvě podlaží nahoru, kóje 12.
LISTER, KOCOUR a KRYTON jdou kolem vězeňských kójí uzavřených laserovými mřížemi. V jedné z nich spatří krásnou kočku – ANKITU.
ANKITA: Kluci, moc ráda vás vidím. (Usměje se; ke KOCOUROVI) Počkej, ty seš…?
KOCOUR: Ty seš…?
ANKITA: Áááá!
KOCOUR: Ááúú!
KOCOUR vystřelí z bazukoidu do terminálu a deaktivuje laserovou mříž. ANKITA vyjde z cely.
KOCOUR: Máš jméno?
ANKITA: Jasně že jo, hlupáčku. Kdo nemá jméno?
KOCOUR: Ááú. Ooú.
ANKITA (Ukazuje všude možně.): Abys věděl, tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje, tohle všechno je moje.
KOCOUR: Počkej, počkej a co támhleto?
ANKITA: To je taky moje.
KOCOUR: Áááú!
Kosmik se vrací na Červeného trpaslíka. Všichni jdou po chodbě, KOCOUR a ANIKTA napřed.
KOCOUR: To je moje, tohle je moje, tohle je moje. Vlastně tohle všechno je moje, dokonce i tohle!
ANKITA: A co tohle?
KOCOUR: Moje!
ANKITA: A tady to?
KOCOUR: Moje. A tady to, všechno moje.
LISTER: Tak, uvidíme se potom. (Společně s RIMMEREM odchází.)
KOCOUR: Ty, co kdybysme se pak sešli pod záminkou, že si dáme večeři, ale místo toho si zahráli přebíranou?
ANKITA: Já miluju přebíranou.
KOCOUR a ANKITA předvádějí šťouchání do provázku a oba u toho nesnesitelně vřeští.
KOCOUR: Ty dones sebe a já šňůrku.
ANKITA: Ahoj v osum.
KOCOUR zapřede.
KRYTON: Račte, prosím, se mnou, zavedu vás do vaší kajuty.
ANKITA: Ááá!
KOCOUR: Aááá!
KRYTON sedí v laboratoři a něco ťuká na počítači, přibíhají LISTER a RIMMER.
LISTER: Óh, Krytone, co znamená ten poplach?
KRYTON: Znepokojivá zpráva. Podle Korumpoidovy černé skříňky ta kočka, kterou jsme sem vzali, není felis sapiens.
LISTER: Když ne kočka, tak co to je?
KRYTON: Polymorf, pane.
LISTER: Polymorf, kterej se proměnil ve felis sapiens?
KRYTON: Přesně tak.
RIMMER: Proto Korumpoid letěl do té černé díry. Byla to jediná možnost, jak polymorfa usmrtit.
LISTER: A my jsme zabili Korumpoida, zachránili polymorfa a přivedli si ho na loď. S naší nominací na vesmírnou posádku roku to teď nevypadá moc nadějně.
RIMMER: Zase to dostanou ty pitomý vesmírný opice z Omegy 4.
KRYTON: A ještě něco, podle černé skříňky ten polymorf klade vajíčka.
LISTER: Oplodněná?
RIMMER: Ne, kindervajíčka. Ovšemže oplodněná.
LISTER: Dobře, a kdy se vylíhnou?
KRYTON: Krátce poté, co maminka najde hostitelské tělo, do kterého je uloží.
LISTER: Nevím, jestli to chci vědět, ale vysvětli to.
KRYTON: Našel jsem na Kosmotelu dokument o genetickém mutantovi. Chtěl jsem se na něj podívat.
Spustí se televize, slyšíme jen hlas KOMENTÁTORA.
KOMENTÁTOR: Snáší se večer a oplodněná samička polymorfa svádí náhodně vybraný organismus tím, že na sebe bere podobu jeho družky. (Ozývá se podivné čvachtání. Všichni se tváří znechuceně.) Nepozorovaně pak naklade svá vajíčka do těla nešťastného hostitele.
LISTER: Kde je Kocour?!
KRYTON: Kolik je hodin? Je na rande s polymorfem!
Všichni běží pryč.
KOMENTÁTOR: Uběhne pár týdnů, a morfátka se derou na svět.
KOCOUR tanečním krokem vstoupí do kajuty, zpívá.
KOCOUR: …tak zlý, ale teď se to zdá tak skvělý. Jaká žena, jaká noc! Tů-du-du-du, tu-du-du, tý-ty-ry-ry, tu-tu-tu, tu-tu-dů-du-du-tů. He, héj! Ju-tu-du-dů…
Přicházejí ostatní.
LISTER: Spal jsi s ní? Co bylo?
KOCOUR: Hele, já nic neřeknu. Na jednu noc jsem se nalíbal až až! Uhm?
RIMMER: Ty to nechápeš, musíme to vědět.
KOCOUR: Řeknu vám jen, že dělala věci, jaký jste v životě neviděli.
LISTER: Jako co?
KOCOUR: Převalujete se a muchláte se, a pak už jen vidíš, jak jí ze zad vystřelí ta vobrovská trubice. Houpá se nad tebou jako bláznivej had. A pak ti zahučí až dolů do krku-úúú! Ty, já jen… áááhoh… (Předvádí, jak to vypadalo, když měl v krku trubici.)
LISTER: Kocoure, kočky žádný trubice nemaj.
KOCOUR: Pro tebe možná. Ale když je v rauši, jak jí cumláš anténky…
KRYTON: Jaké anténky?
KOCOUR: Bum, a je venku! (Naznačí vystřelení trubice.)
LISTER: Co bylo potom?
KOCOUR: Normálka. Vystříkla z tý trubice takový lepkavý pulečky. A potom řekla, že nikdy nebyla s někým, kdo by pojmul tolik vajíček. Nevim, co tím myslela, ale asi, že jsem byl skvělej. Tak ahoj ráno, kluci. (Zase zpívá.) Óu, jaká noc, proč trvalo tak dlouho, než jsem viděl…
RIMMER (Zarazí ho.): Teď mě poslouchej. Eh, jak ti to mám říct… Seš kretén!
LISTER: Rimmere, buď na něj hodnej. Nech to na mně. Kocourku… Seš kretén!
KRYTON: Pane, to nebyla žena, nebyla to felis sapiens, pane. Byl to měňavec.
KOCOUR: Cože?
LISTER: Nebyla to kočka, nebyla to žena. Měl jsi sex, víš s geneticky stvořeným hmyzoidním pavoukovcem.
KOCOUR: Pořád se to počítá.
LISTER: Poďte.
KOCOUR: Počítá se to. Proč se to nepočítá? Já to počítám!
Vstupují do KOCOUROVY kajuty. Na posteli leží mrtvá polymorfka.
KOCOUR: Řeknu vám, že v noci vypadala trochu líp.
KRYTON (Měří tep.): Cyklus se završil. Umřela, jak se to polymorfí samici stává po vyčerpávajícím procesu, kdy naklade svá morfátka, do hostitelského těla.
KOCOUR: Nakladla svoje co do čeho?
KRYTON: Pane, musíme jít do laboratoře a důkladně vás vyšetřit.
KOCOUR: Morfátko? Co je morfátko?
LISTER: To ti řekneme potom. Až budeš bezpečně přikurtovanej na medi-lůžko.
KOCOUR: Éh?
Laboratoř. KOCOUR leží na lůžku.
KRYTON: Vysvětlím vám princip ultrazvuku. Sonda vyšle pulz přes kůži do vašeho těla a zpátky se odrazí ozvěna, díky níž získáme jistotu (Přejde k monitoru.), že je všechno… Můj ty bože!
KOCOUR: Co se to ve mně děje?
KRYTON (s úsměvem ke KOCOUROVI): Jen to ověřujeme.
LISTER: Tak kolik jich tam je?
RIMMER (Ukazuje na monitor.): Jeden, dva, tři, čtyři.
LISTER (Ukazuje na monitor.): A co tyhle dva? Pět, šest.
KRYTON (Ukazuje na monitor.): A tihle dva tam dole, sedm, osm.
LISTER: Musíme mu to říct.
RIMMER: Tak běž.
LISTER: Amm… Kryton to udělá.
KRYTON: Proč já?!
LISTER: Protože umíš jednat citlivě s pacientem, když mu máš oznámit, že je napadenej polymorfama.
KOCOUR: É, co to říkáš? To mluvíš vo mně?!
KRYTON: Pane, mám pro vás špatnou zprávu. Jste těhotný s osmi polymorfími vajíčky. Až se vyklubou, doslova z vás vystřelí za použití nejbližšího dostupného otvoru.
KOCOUR: Jako že se nepostaví spořádaně do fronty? Co budeme dělat?!
KRYTON: Nejdříve byste měl něco sníst, pane. Musíte sebrat veškerou sílu, abyste s nimi mohl bojovat. Nyní odčerpávají vašemu tělu spoustu vitamínů.
KOCOUR: V takovou chvíli nemůžu jíst!
KRYTON: Pane, musíte se snažit.
KOCOUR: Jen chci ze sebe ty potvory dostat!
LISTER: Co císařský řez?
KOCOUR: Dobře!
LISTER: Jseš si jistej?
KOCOUR: Jo, ale bez šlehačky.
RIMMER: To není dortík, ty tupče. Je to operace, při které ti otevřou břicho.
KRYTON: Je to vaše jediná šance na přežití, pane.
KOCOUR: Ani za nic… (Najednou sebou začne zmítat a křičet bolestí.)
RIMMER: Díkybohu, že jsem nepodstoupil tu srabotomii. (Vystřelí z místnosti.)
LISTER: Musíme ho zklidnit.
KRYTON: Moudrá slova, pane. (Vpíchne KOCOUROVI do krku sedativum.) Alespoň jsme získali trochu času. Jenom se umyjeme a jdeme na to.
Znovu laboratoř. Všichni jsou patřičně hygienicky oblečení. RIMMER podává LISTEROVI laserový skalpel.
RIMMER: Skalpel.
LISTER: Skalpel. (Podává jej KRYTONOVI.)
KRYTON: Skalpel.
KRYTON zapne skalpel, ze kterého vystřelí laserový paprsek. LISTER a RIMMER se tak tak snaží skrýt před zásahem. Laser poničí stěnu a skříňku s léky.
KRYTON: Vrtal se někdo v nastavení té věci? (Konečně se mu podaří skalpel vypnout.) Ááh. Dobrá. Otvírám ho.
LISTER: Moment, koukněte na sken. (Jde k monitoru.)
RIMMER: Ty morfata se zbláznily.
LISTER: V co se to proměňujou?
KRYTON: V tumory. Vědí, že je chceme vyjmout předčasně, a bojují ohněm proti ohni.
LISTER: Když je zabijem, zabijou jeho.
RIMMER: Co uděláme?
KRYTON: Musíme je nechat narodit přirozenou cestou.
LISTER: Jako že vystřelej simultánně ze všech otvorů? To bude něco jako já po zkaženejch vejcích.
O nějaký ten pátek později. Těhotný KOCOUR v růžové teplákové soupravě si stoupá na váhu. KRYTON posouvá závaží na úplný konec.
LISTER a KOCOUR sedí na pohovce. KOCOUR se najednou podívá na své břicho a pak na LISTERA. Přišla jeho hodinka.
LISTER veze KOCOURA v červeném vozítku do porodnice (laboratoře). KOCOUR vřeští.
Laboratoř. RIMMER neklidně obchází za zavřenými dveřmi. KOCOUR leží v bazénku a za srdcervoucího řevu rodí. LISTER a KRYTON ujali rolí porodních bab.
LISTER vytáhne z vody první děťátko morfátko. Vypadá jako zubní protéza. Hodí jej KRYTONOVI a ten do připravené bedny.
KRYTON: Berou na sebe tvary předmětů z domácnosti a snaží se splynout.
Protéza se promění v několik dalších předmětů. LISTER vytáhne ananas…
LISTER (Vytahuje rybářskou sítí z bazénku loď.): Á, máme neposedu.
Porod je u konce vyčerpaný KOCOUR z posledních sil vydechuje.
Všichni jdou chodbou. LISTER tlačí růdl s krabicí, v níž jsou morfata.
LISTER: Áá, bude to těžký spláchnout tu drobotinu do vesmíru, jsou roztomilí.
KRYTON: Pane, je to jejich obranný mechanismus. Brání se tomu spláchnutí.
LISTER: Koukejte, činčila v růžovým kloboučku a křeček na skateboardu. (Morfata na sebe vzala podobu roztomilých zvířátek.) Ty štěňátka dalmatinů, no vidíte je? A ten ježeček v cylindru, jak sedí v miniaturním nákupním vozíčku. Ááá!
KRYTON: Dělají to schválně, aby v nás probudili pocit viny. Nezapomínejte, co se z nich stane, až dosáhnou plnoletosti. Většina tvorů vypadá přece roztomile, když se narodí, i velociraptoři, dokonce i Rolling Stones.
LISTER: Tak sladký.
KRYTON: Jsou to zákeřní genetičtí mutanti.
KOCOUR: Spláchnu je sám. Dostal jsem nás sem, tak bych to měl taky napravit.
LISTER: Seš si jistej?
KOCOUR: Chci mít jen chvíli na rozloučení.
KRYTON: Budeme hned za rohem, pane.
LISTER: Koukejte na ni, ta je sladká. (Ukazuje na kočičku.)
KRYTON: Pane…
RIMMER, LISTER a KRYTON odcházejí.
Za rohem.
LISTER: Jak dlouho mu to bude trvat?
Podívají se do chodby.
KRYTON: Je pryč! Měl jsem to předvídat. Je pod vlivem hormonu oxytocinu, který morfátka uvolňují.
LISTER: Cože?
KRYTON: Morfátka ho vylučují, aby si pojistila, že se o ně hostitel bude starat, dokud nebudou dost silná, aby se postavila na vlastních šest přísavek.
LISTER: A pak mu sežerou emoce.
KRYTON: Přesně.
LISTER: Musíme ho najít.
Nastupují do výtahu.
Jiná chodba. Naše trojice hledá…
LISTER: Musíme pátrání nějak zúžit.
RIMMER: Mám nápad. Vypněte na lodi veškeré vytápění kromě naftových plošin, aby ho to tam zahnalo.
LISTER: A co pak?
KRYTON: Nepozorovaně je dopadneme.
LISTER: Jsou to polymorfové. Živěj se emocema, vycítěj nás.
RIMMER: Ne, když někdo žádné mít nebude, protože mu budou odebrány.
LISTER: Co?
RIMMER: Listy, když ti uděláme plastiku osobnosti, při které ti odstraníme emoce, je to v suchu.
LISTER: To myslíte tou mašinou? Proč já?
RIMMER: Kryton umí operovat, takže ten to být nemůže. Já to být nemůžu, takže zbýváš ty.
LISTER: Proč ne ty?
RIMMER: Nepřerušuj. Po zákroku budeš moct chodit mezi morfaty nepozorovaně. Živí se lidskými emocemi, a když je nebudeš mít, nezjistí tě.
LISTER: A co se stane s mejma emocema?
RIMMER: Prostě tvůj mozek nahrajeme. Krytone, připrav pětimegabytovou zálohu.
KRYTON: Provedu, pane.
LISTER: Já si tim nejsem jistej.
Střední sekce Kosmiku. LISTER sedí v křesle stroje na plastiku osobnosti s pootevřenou pusou a vyplazeným jazykem. Šilhá a vypadá nepřítomně.
RIMMER: Áá, hotovo. Výborně!
KRYTON: Ještě jsem nezačal. Pane Listere?
LISTER: Promiň, snil jsem.
KRYTON: Jste připraven?
LISTER: Jistě, jdeme na to.
Stroj se spustí, nad LISTEROVOU hlavou se objeví světlo…
Naftové plošiny. Otevírají se dveře výtahu a vystupují naši tři hrdinové v bílých zimních bundách. V každé ruce mají pistoli.
RIMMER: Pošleme ho tam, ať to skoncuje.
KRYTON (Kouká se do psychoskenu v hodinkách.): Áá.
RIMMER: Co je?
KRYTON: Podle mého snímače jsme teď zcela obklíčeni životními formami. Morfátka zřejmě dosáhla plnoletosti rychleji, než jsme čekali.
RIMMER: Ale co Kocour? Znamená to, že už zbaštili jeho emoce?
KRYTON: Podle snímače je tu devět životních forem. Ještě žije, ale skomírá. Nachází se v cituprostém polostavu. Jeho mysl je skoro prázdná.
RIMMER: Takže žádná změna.
KRYTON: Ale s každým polymorfem, kterého zabijeme, se část Kocourovy osobnosti vrátí.
Přibíhá KOCOUR.
KOCOUR: Kluci, potřebuju píchnout! Jsem totálně vyřízenej.
LISTER po něm vystřelí a KOCOUR se rozprskne na hromádku zeleného slizu.
RIMMER: Jak jsi věděl, že to není Kocour?
LISTER: Nevěděl.
RIMMER: Tak proč jsi ho zastřelil?
LISTER: Proč ne?
Znovu přibíhá KOCOUR.
KOCOUR: Pomozte mi!
LISTER ho zase zastřelí a z KOCOURA zbude jen sliz.
RIMMER: Co je s nim?
KRYTON: Nemá emoce, pane, změnili jsme ho na odlidštěného zabijáka.
RIMMER: A co budeme dělat?
KRYTON: Dovolím si navrhnout, běhání.
RIMMER uteče. KRYTON se zastaví a pak běží na druhou stranu.
KRYTON jde sám po naftových plošinách. Narazí na RIMMERA.
KRYTON: Á, tady jste, pane. Bojím se, že pan Lister může být polymorf. Proto dokázal odhalit jiné polymorfy a zabít je.
RIMMER: Proč by je měl zabíjet?
KRYTON: Jsou známi tím, že se vzájemně zabíjejí. Zbyde tak víc potravy pro vítěze. Nemůžeme věřit nikomu!
RIMMER: Tak jak mám věřit tobě? (Namíří na něj obě pistole.)
KRYTON: Eh-h, jak mám věřit já vám? (Také na něj namíří zbraně.)
Přichází LISTER.
LISTER: A jak mám já věřit vám oběma?
Všichni tři teď stojí v kroužku a míří na sebe zbraněmi.
KRYTON: Kolik jich zůstalo?
LISTER: Mm, takovejch šest.
KRYTON: Šest, to je pravda. A on může být jeden z nich. (Ukazuje na RIMMERA.)
RIMMER: Já nejsem polymorf.
KRYTON: Já taky ne!
LISTER: Ani já.
RIMMER: Co budeme dělat? Proč se ptám tebe?
LISTER: Protože nejsem polymorf, ale ty bys moh a ty taky.
KRYTON: A co jít dolů do laboratoře a zrentgenovat se? Tak budeme mít jistotu. Je to jasné?
RIMMER: Dobrý nápad.
Všichni tři opatrně postupují k výtahu. Snaží se nespustit nikoho z pohledu, takže se v trojlístku podivně otáčejí.
RIMMER, LISTER, KRYTON (jeden přes druhého): Až po tobě. Až po tobě. Až po tobě…
Najednou se potkávají tři skupinky, všechny ve stejné situaci.
RIMMER: To je zlý sen.
KRYTON: Pojďme do laboratoře a zrentgenujeme se navzájem.
RIMMER: Proboha, není to už tak dost těžké?!
Doprostřed toho zmatku přiběhne KOCOUR, trochu rozcuchaný, ale živý a zdravý.
KOCOUR: Kluci! Svázali mě, ale já jim frnknul. Co se děje?
RIMMER: Je tady šest polymorfů a nevíme, kdo je kdo.
KOCOUR: Áá, vy na to kápnete. Já zas jdu! Ááu! (Odběhne pryč.)
RIMMER: Pojďme do výtahu.
Všech devět jich jede výtahem. Stále na sebe navzájem míří pistolemi.
Výtah se zastaví. Dveře se otevírají a za nimi stojí KOCOUR. V rukou má také pistole a bez váhání šestkrát vystřelí.
Ve výtahu zbyli jen RIMMER, LISTER a KRYTON pokrytí zeleným slizem.
KRYTON: Jak jste poznal, kdo je kdo?
KOCOUR: Máma svý děti vždycky rozezná.
LISTER klepe na dveře KOCOUROVY kajuty.
LISTER: To jsem já, můžu dál?
KOCOUR (Už leží v posteli.): Snažím se spát.
LISTER: Kocoure, chtěl bych s tebou mluvit vo tom, co nejseš. Teda, vlastně, já vím, že nejseš, ty víš, že nejseš, voba to víme.
KOCOUR: Protože nejsem?
LISTER: Přesně tak. Ale kdybys byl, což nejsi, neznamenalo by to, že jsi lůzr, že nejsi supr. Bylo by to, že si ještě nepotkal tu pravou.
KOCOUR: Ale já nejsem.
LISTER: Jasně.
KOCOUR: Takže je tenhle hovor na nic.
LISTER: Jasně.
KOCOUR: Tak vypadni.
LISTER: Ehh, už jdu.
LISTER odchází zpod peřiny vylezou dvě KOČKY.
KOČKA #1: Teda, ten je otravnej.
KOČKA #2: Jak dělá chápavýho. To neví, že kočka má vždycky dva domovy?
KOCOUR: Říkal jsem mu to, ale von neposlouchá!
KOČKA #1: Hele, je pozdě, pořád povídáme a nebude moc času na milování.
KOCOUR: Tohle je sen, že jo?
KOČKA #1: Ale ber to z tý lepší stránky, ještě ses neprobudil.
KOCOUR: Jdeme na to! Trubice ven!
Hráli:
Rimmer: Chris Barrie – Kamil Halbich
Lister: Craig Charles – Martin Sobotka
Kocour: Danny John-Jules – Miroslav Vladyka
Kryton: Robert Llewellyn – Zdeněk Dušek
Korumpoid: Bentely Kalu – Martin Janouš
Ankita: Dominique Moore – Irena Máchová
Komentátor: Daniel Barker – Jan Szymik
Kočka I: Maria Yarjah – Kateřina Peřinová
Kočka II: Shanice Stewart Jones – Jitka Jirsová
Casting: Linda Glover
Asistent castingu: Glenda Mariani
Inspicient: Peter Griffiths
Asistent správy studia: Callum Taylor
Pomocník: Tom Mair
Hlavní účetní: Jonathan Merrell
Produkční účetní: Kelly Johnson
Produkční koordinátorka: Ema Guilbert
Právní a obchodní služby: Kerry Kyriacou
Asistent skriptu: Luke Richardson
Skript: Stephanie Rose
Mix obrazu: Sarah Giles-Harling
Manažeři studia: Sarah McGettigan, Naomi Dulake
Lokace: Iain Smith
Vedoucí jednotky: Jon Zarych
Umělecký režisér: Alex Beverly
Grafický designér: Evannia Paine
Nákupčí rekvizit: Emma Wicks
Rekvizity: Brian Hampton
Oděvní rekvizity: James Donovan
Záložní rekvizity: Karl McGovern
Rekvizity: Paul de Scernatony
Výroba kulis: Dan Reid
Nátěr kulis: Spencer Reid
Asistent uměleckého oddělení: Orlaith Kelly
Storyboardy: Nik Afia
Designér loga: Anthony Birks
Výroba modelů: Jose Granell, Andy Rolfe, Mike Wall, Peter Seymour Howell, William Pearson, Martin Bower, Mike Tucker, Nick Kool, Alan „Rocky“ Marshall
3D tisk: Phil O’Connel
Technik 3D tisku: Jan Mlynarcik
SFX: Paul Fulton
Protetický designér: Neill Gorton
SFX protetická výroba: Kate Walshe
Protetické masky: Sangeet Prabhaker
Maskéři: Martine Randall, Linda Wilson
Kontrola kostýmů: Kat Cappellazzi
Záložní kostýmy: Lauren Kilcar
Zvuková technika: Rikki Hanson, Richard Pilcher
Hlavní osvětlovač: Colin Thwaites
Asistent osvětlovače: Darren Harvey
Elektrikář: Nick Dale
Operátor osvětlení: Ziggy Jacobs-Wyburn
Operátoři kamery: Ben Bee, Jono Tomes, John Walker
1. asistenti kamery: Jason Cuddy, Tom Lane, Tom Bunne, Chris Samworth
2. asistent kamery: Charlotte Scott-Gray, Lydia Scott
Asistent editora & DIT: Chris Ricketts
Kamera modelových záběrů: Nigel Stone
Osvětlovač modelových záběrů: Larry Randal
Účetní modelového oddělení: Barny Crocker, Jem Arthur
Technik modelových záběrů: Beloris Collins
Grip modelových záběrů: Bob Farrel
Dohled nad postprodukcí: Chelsea Chandler
Online editoři: Barney Jordan, Clyde Kellett
Mix dabingu: Tom Corbett
Kolorista: Perry Gibbs
Dohled nad VFX: Howard Jones
Producent VFX: Ella Askew
VFX umělci: Grant Hewlett, Pan Andrew, Hugh Brazier, Craig Higgins, Karen Kelly
Editor scénáře: Andrew Ellard
Hudba: Howard Goodall
Zvuk: Keith Nixon
Dohled nad kamerou: Trevelyan Oliver
Manažer studia: Matt Bell
Masky: Vanessa White
Kostýmy: Howard Burden
Výroba: Dan Kay
Produkční designér: Julian Fullalove
Editor: Peter H. Oliver
Kamera: Ed Moore
Výkonný producent pro UKTV: Simon Lupton
Výkonní producenti: Doug Naylor, Henry Normal
Producenti: Richard Naylor, Kerry Waddell
Režie: Doug Naylor
České znění připravili:
Překlad: Helena Rejžková
Dramaturgie: Petr Šaroch
Mistr zvuku: Zdeněk Dušek
Asistentka režie: Hana Somolová
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Dialogy a režie českého znění: Janoš Vaculík
Vyrobila Grant Naylor Productions a Baby Cow Productions pro UKTV.
© UKTV Media Limited MMXVI
© Česká televize 2017