12. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
David Lister, bezvýznamný a poslední člen posádky Červeného trpaslíka, jako jediný přežil nukleární nehodu. Po třech miliónech let ho palubní počítač Holly propustil ze stáze a jeho společností jsou: tvor, který se vyvinul z jeho kočky a Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy… Červený trpaslík, který se dostal do hlubokého vesmíru, se nyní připravuje na návrat domů. Rimmer je sice fyzicky po smrti, ale jinak je stejně nesnesitelný, jako kdyby byl stále naživu. Všem přítomným leze děsně na nervy a zřejmě nejvíc Hollymu, který mu na oplátku vykouzlí na hlavě směšný účes, aniž by to Rimmer věděl.
Lister si balí věci a spolu s Kocourem se chystá do stáze, když do kajuty vejde Rimmer. Rimmer není příliš nadšený tím, že ho Lister chce nechat další tři milióny let o samotě, ale nechce se ani nechat vypnout. „Ještě lepší, vypnout mě, vypnout mě, jako bych byl nějaký robertek na baterky,“ stěžuje si.
„Podívej, vždyť jsi stejnej, jako když jsi žil. Stejná osobnost. Stejný všechno.“, utěšuje ho Lister.
„Kromě nepatrného detailu, že jsem tuhý.“
Lister se chce zbavit Rimmerova kňourání: „Smrt není žádný neštěstí jako bejvala za starejch časů. Už ti to nezničí kariéru jako dřív.“
Rimmera tohle ale nepřesvědčí, a tak ho Lister nechá a jde dělat něco, čemu by se dalo při dobré vůli říkat osobní hygiena.
Najednou se ozve velká rána, objeví se podivný záblesk a na chvíli se změní barvy všude kolem, což Holly vysvětluje překročením rychlosti světla.
Začnou se dít podivné věci. Zrcadlo před Listerem nekopíruje jeho pohyby a zdá se, jako by se Rimmer i Kocour rozdvojili.
„Vidíte ozvěny budoucnosti. Nevysvětlil jsem to?“, diví se Holly,
„Takže uvidíte události, k nimž teprve dojde, předtím, než je zažijete.“
Rimmer si všimne podivné fotky na Listerově kavalci. Na ní je Lister s nějakými dvěma miminy, která Lister nikdy neviděl a podle všeho je to další ozvěna.
Lister pokračuje v přípravách do stáze, když lodí otřese slabý výbuch a vzápětí se od dobře naladěného Rimmera dozví, že ho právě viděl v budoucnu zemřít v řídící místnosti.
„Bylo to rychlý?“, ptá se vyděšený Lister.
„No, neřekl bych, že šlo zrovna o extra rychlovku. Ne, pokud počítáš rozmetání kolem a srdcervoucí řev.“
Lister se všemožně snaží předpověď odvrátit změnou dalších událostí, ale zdá se, že tomu už uniknout nemůže. Odevzdaně tedy jde na určené místo své smrti. Připojuje navicomp dle pokynů Hollyho a odpočítává: „Čtyři… tři… dva… jedna!“ Přepne poslední spínač a… nic se nestane, kromě pár ran, které schytá od Kocoura ukrytého pod řídícím pultem.
Když se všichni vrátí do kajuty, sedí tam stará verze Listera, od kterého se dozví, že ten, kdo zemře byl Listerův ještě nenarozený syn Bexley.
Lister jde podle pokynů svého staršího já s foťákem k ošetřovně. Dveře se otevřou a vyjde z nich další Lister, téměř ve stejném věku a se dvěma řvoucími dětmi.
„Tohle je Jim, tohle Bexley,“ říká Listerovi a Rimmerovi, „Přestaňte vřískat a pozdravte, kluci!“
Lister je vyfotí a vytvoří stejnou fotku, kterou předtím našel na posteli.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam
