13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Scrolující text jako ve Star Wars: Za tři miliony let v budoucnosti, Dave Lister, poslední žijící člověk, otěhotněl se svým ženským protějškem v paralelním vesmíru. Jeho těhotenství bylo úspěšně zakončeno porodem dvojčat Jimma a Baxleyho. Nicméně, protože chlapci byli zplozeni v jiném vesmíru, s odlišnými fyzikálními zákony, jejich vývoj měl velmi rychlý spád a za tři dny po narození vypadali jako osmnáctiletí. Ve snaze zachránit jejich životy, Lister se vrátil do vesmíru jejich původu, kde se shledali se svým otcem (ženou) a mohli vést poměrně normální život. Alespoň tak normální, jak jen může být, když se narodíte v paralelním vesmíru, Váš otec je žena, Vaše matka muž a za tři dny po narození je Vám osmnáct. Krátce potom Kryton, servisní robot, který opustil loď po své záchraně ze ztroskotaného plavidla Nova 5, je nalezen v kusech na jednom asteroidu, po nehodě na motorce. Lister ho opraví, ale nemůže už vyvolat jeho původní osobnost. Mezitím Holly, stále výstřednější lodní počítač, změní sám sobě pohlaví. Získá novou tvář, na památku Hilly, počítače, do kterého se bláznivě zamiloval v paralelním vesmíru.
Sága pokračuje…
Červený trpaslík III
Stejná generace – skoro
Lister s Kocourem sledují na videu Flinstoneovy a vedou rozhovor o Vilmě, do které jsou oba zabouchnutí.
Kryton zatím v hangáru čeká na Rimmera, který ho má testovat z pilotování Kosmika. Kryton je značně nervózní a při zkoušce dělá jednu chybu za druhou. Přesto se jim podaří odstartovat a během letu Rimmer zkouší Krytona z vesmírných značek, bohužel si pozdě uvědomí časovou díru a Kosmik do ní vletí.
Havarují v rybníce na nějaké planetě, kterou Holly identifikuje jako Zemi. O kousek dál narazí u silnice na milník s nápisem: „Nýdnol 871 lim“ „To je Londýn. Londýn 178 mil. Je to pozpátku!“ odhaluje záhadu Kryton.
A nejen tento nápis, jak Kryton s Rimmerem zjistí – dostali se na Zemi, kde ale čas běží pozpátku. Rimmer v kavárně pozoruje své okolí. Lidé místo aby jedli, vydavují jídlo zpátky na talíř, kde se zformuje do původního tvaru. Kryton přinese noviny, podle nichž zjistí, že je rok 3991 neboli 1993. Noviny jménem „Arečv“ jsou plné podivných zpráv a inzerátů psaných pozpátku: „Tři lidé oživeni při bankovní loupeži“ „Deodorant Roll-off, dopřejte si zápach a pot po celých čtyřiadvacet hodin!“ „Hledá se výkonný ředitel nadějné firmy – skvělé vyhlídky na sestup. Nejlepší uchazeč to může dotáhnout až na dno!“ „Rušné londýnské bistro hledá špiniče nádobí.“ Až narazí na: „Divadelní agent hledá originální výstupy.“
„Co můžem dělat originálního?“ přemýšlí Rimmer. „No v tomhle světě všechno!“ odpovídá Kryton.
Přibližně o tři týdny později: Lister s Kocourem pátrají v Kosmiku 2 po Krytonovi a Rimmerovi. Kocour je celý nervózní, protože si už týden neonduloval chlupy na nohou. „Ty si onduluješ chlupy na nohou?“ žasne Lister. „Jenom abych zdůraznil přirozené vlny.“
Proletí časovou dírou a přistanou na poli, kde Kosmika zneviditelní. Lister náhle zjišťuje, že je celý dotlučený, ale nemá vůbec ponětí, jak k tomu přišel. Stopu po Krytonovi a Rimmerovi objeví na plakátu, kde jsou oba v buřinkách s titulkem v nějakém podivném jazyce, který Lister odhadne na bulharštinu. Podezření se mu potvrdí, když narazí na silniční milník: „Nýdnol! Nýdnol! To je v Bulharsku! Zemák byl můj nejoblíbenější předmět. Bulharsko – rostlinná výroba, nerostné bohatství a blízko Bosny. Lim, to bude bulharsky kilák.“
S jistými obtížemi se dostanou k hospodě, kde Rimmer s Krytonem vystupují jako „Senzační bratři zpátečníci.“ Veškerá zábava spočívá v tom, že dělají všechno popředu a lidi se tomu smějí. Lister s Kocourem mají pocit, že se všichni kolem chovají jako šílenci, ale pak Listerovi konečně svitne: „To není Bulharsko! Koukni se na menu. Je to, je to – pozpátku!“
Po představení sedí Lister s Kocourem v šatně umělců a Lister je přemlouvá, aby se vrátili. Rimmer ho ale přesvědčuje o zdejších výhodách: „Překonáš počáteční šok avšechno vám tady připadá lepší obráceně. Neexistuje smrt. Zemřete, máte pohřeb a pak obživnete. A jak roky plynou, tak mládnete a mládnete, až je z vás novorozeně. Pak se vrátíte do lůna své matky, která splyne se svou matkou a tak dále, až je z nás všech jedno veliké Já.“ Lister není vůbec přesvědčen, protože si představuje, jak by z něj po pětadvaceti letech byla spermie v něčích varlatech a takhle si svou budoucnost neplánuje. Kryton naproti tomu argumentuje, že válka je tady radostnou událostí, protože miliony lidí ožijí. Listerovi dochází trpělivost: „Vemte si třeba… Františka z Asissi. V tomhle vesmíru z něj bude hnusnej sadista, co mrzačí malý zvířátky. Nebo Santa Claus – ten darebák! Je z něj tlustej lump, co se vplíží do baráku a ukradne dětem hračky!“ Do šatny vtrhne manažer a začne řvát na Rimmera a Krytona, protože zavinili nějakou rvačku, kterou si žádný z nich nepamatuje a pak jim dá padáka. Zatímco se ho oba snaží přemluvit, Lister s Kocourem jsou inzultováni nějakým mužem, jemuž ojedli sendvič. Strhne se masová rvačka, ve které mizí nejen všechny Listerovy šrámy, ale i zranění ostatních zúčastněných osob.
Kosmik se připravuje k odletu. Rimmer nostalgicky dumá, že tady mohl být šťastný a mohl tu opravdu pracovat. „Kde je Kocour?“ ptá se Listera. „Hned tu bude. Jenom si… chápeš… odskočil.“
Chvíli čekají a náhle si oba uvědomují něco děsivého a podívají se na sebe. Kocour se vynoří zpoza vysoké trávy. Má hrůzný pohled ve tváři a vlasy mu trčí nahoru. Kráčí po schodech velice divným, kulhavým krokem. Zastaví se před Listerem a Rimmerem: „NECHCI NIC SLYŠET!“
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam