13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Jeden z robíků se pomátl a přeházel kompletně všechny dráty a Rimmer s Krytonem se snaží najít, na co je napojený autodestrukční systém. Bohužel, než se jim to podaří, objedná si Lister u automatu jídlo a autodestrukci spustí.
„Říkal jsem na nic nesahat! Neříkal jsem to snad?“ rozčiluje se Rimmer na Listera, který se brání: „Jenom jsem si poručil koktejl a tyčinku.“ (dost chabá výmluva na to, že tím zničí celou loď) „Ještě, že sis nedal dvojitej cheesburger,“ odsekává mu také dopálený Kocour. Destrukci může zastavit pouze kapitán nebo některý z jeho zástupců, ti jsou ale všichni po smrti. „Vymysli něco, prosím tě. Máš IQ 6000, tak se snaž, proboha!“ naléhá Rimmer na Holly. „Prošla jsem celou databázi, zvážila všechny možnosti a máme tři reálné alternativy. Za prvé: sedět tady až to vybuchne. Za druhé: stát tady až to vybuchne. Za třetí: poskakovat a řvát na mě, že jsem neschopná, dokud to nevybouchne,“ navrhuje stoicky Holly. Krytona napadne zkusit výměnu osobností – odstranit dočasně z Listera jeho osobnost a do prázdného mozku nahrát osobnost nějakého důstojníka.
Listerovi se do toho vůbec nechce, ale Rimmer ho na poslední chvíli přesvědčí a Kryton mu zavede do hlavy důstojnici Brownovou. Ta je sice značně překvapená, cože se to s ní stalo, ale ani jí se nepovede autodestrukci zastavit. Ubíhají poslední sekundy… dramatická pauza, po které by měla následovat smrt všech přítomných… a z automatu vypadne lahvička s koktejlem a tyčinka. Autodestrukce byla zjevně napojena jen na výstražný systém.
„A kde je ta bomba?“ ptá se Rimmer.
„Žádnou tu nemáme. Zbavila jsem se jí už dávno,“ odvětí klidně Holly.
„Pročs nám to neřekla?“ žasne Kocour.
„Neptali jste se.“
„Bože, to se mi jen zdá. Ale pamatuj si: ty spodky mi zaplatíš!“
Večer před spaním se Rimmer začne navážet do Listera, že je tlustý a zjevně směřuje k nějakému cíli. Konečně z něj vypadne, že by si mohli prohodit těla: „Půjč mi na pár dní svoje tělo a já ti ho vytrénuju!“ Lister se směje tomu stupidnímu nápadu, ale Rimmer pokračuje v nátlaku a dnes je v překecávání Listera mimořádně úspěšný.
Lister s Rimmerem opouštějí laboratoř. Rimmerovo tělo upozorňuje Listerovým hlasem Rimmera, že je to jen na čtrnáct dní. Rimmer se ihned pustí do důkladné desinfekce Listerova těla, zatímco Lister se spokojí pouze s tím, že se převlékne do svého tradičního oblečení.
Rimmer, který se nedotkl jídla více než tři miliony let se ovšem začne nezřízeně ládovat vším, co se mu dostane pod ruku a Lister po pár dnech začíná trpce litovat, že mu své tělo svěřil. Pohár jeho trpělivosti přeteče, když uprostřed noci přistihne Rimmera, jak se cpe a navíc najde své dready nelítostně zahozené v koši.
Rimmer a Lister se vracejí do kajuty a Lister si stěžuje, že váží ještě víc než předtím a navíc mu narostly prsa. Jenže Rimmer se brání: „Nic nefunguje. Tvé chuťové buňky jsou zcela otupělé. Za těch pětadvacet let jsi je doslova vypálil tunami kari. A co všechny ty bolístky, o kterých nikdy nemluvíš? Bolest v zádech, ztuhlý krk? Jo a něco ti poradím: zelenou moč si může dovolit jedině urolog.“ (nebo pan Spock) Lister je rozhodnutý už nikdy mu své tělo nepůjčit, ale Rimmer se uculuje: „Radši si schrupni. Ráno to budeš vidět jinak.“
Rimmer přinutí Krytona, aby omámil Listera chloroformem a pak ho odvezou do laboratoře.
Lister se ráno probouzí v Rimmerově těle a najde zprávu od Rimmera, že si odletěl na výlet v Kosmiku a vrátí se za měsíc. Spolu s Kocourem a Krytonem ho dostihnou, ale Rimmer se dá na útěk a tvrdě havaruje na nějaké planetce. Lister s ostatními vstupují do ztroskotaného Kosmika. Otevřou se dveře a vykoukne mírně pošramocený Rimmer. „Nic ti není?“ ptá se Lister plný starostí o své tělo. „Budeš zuřit,“ říká Rimmer. „Budeš fakt příšerně zuřit,“ opakuje a vyleze ven. Místo jedné ruky má jen roztrhaný rukáv. Lister je před zhroucením, ale Rimmer náhle vytáhne ruku, kterou měl schovanou za zády a všichni, kromě Listera se mohou strhat smíchy.
Lister ve svém těle s obvazem na hlavě je značně naštvaný na Krytona a navíc bude muset držet dietu, aby shodil všechna ta kila, co mu Rimmer nashromáždil. Do kajuty vstoupí Rimmer se ztuhlou tváří. „Klidně jsem spal, chápeš,“ spustí Kocourovým hlasem. „A pak už si jen vzpomínám, jak mi ten chodící prezervativ dal houbu na obličej a světlo zhaslo.“ „Byl to rozkaz,“ úpí Kryton.
Rimmer/Kocour vstupuje dovnitř s hromadou jídla. „Jen jednu noc, slibuju. Vrátím ti ho zítra, hned po ránu. Možná ve čtvrtek.“ Zaryje se nosem do bramborové kaše a zamává na ostatní dvěmi kuřecími stehýnky.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam