13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Lister s Kocourem hrají stolní golf a Listera to příšerně nudí, protože má pocit, že tím jen zabíjí čas. Nakonec už toho má dost a Kocoura pošle pryč.
Mezitím Kryton, tancující v diskotékovém rytmu, vyvolává fotky a zjistí, že lidé na nich se hýbají, skoro jako kdyby se díval na film.
Rimmer se vrací v dobré náladě do kajuty a najde očividně deprimovaného Listera práskat celofánové bubliny na nějaké rudé fólii. „Co se ti stalo?“ ptá se ho. „Už mám všeho pokrk. Už mám všeho akorát tak pokrk.“ „Čeho všeho?“ „Tebe a těch tvejch zelenej hadrů, tebe a tvejch baňatejch nosních dírek. Toho jak se přiblble usmíváš, když tě někdo uráží. Mám plný zuby Kocoura. Štve mě Holly. Mám dost tebe i sebe a taky Krytona. Mám všech pokrk. Šílím z týhle lodi a tohodle života. Všechno mě otravuje,“ vmetává Lister do tváře Rimmerovi, který se usmívá a má rozšířené nozdry. Rimmer se snaží ne moc úspěšně Listera rozptýlit vyprávěním o svém spolužáku Holdenovi, který vynalezl Listerovu relaxační fólii a stal se milionářem. Na monitoru se objeví Kryton a svolá je všechny do temné komory.
Pravděpodobně zmutovaná vývojka způsobila, že fotky se hýbají. Lister náhle objeví, že se do fotek může i vstupovat, ovšem pouze v rozmezí rámečku. Dostane se na fotku s Adolfem Hitlerem a ukradne mu kufřík, čímž zabrání tomu, aby byl vůdce zabit bombou ukrytou v kufříku. Lister s údivem zjišťuje, že mají stroj času. Mohli by se vrátit do historie a ovlivnit ji.
„A co determinismus? Co role náhody? Nemůžete nadělat paseku v historii,“ namítá Holly. Lister chce ale udělat jen něco malého, čímž by změnil svůj osud a neskončil na Trpaslíkovi v hlubokém vesmíru. „Jak to chceš provést?“ diví se Kocour. Lister drží v jedné ruce relaxační fólii a ve druhé diapozitiv: „S tímhle. To bude stačit.“
Všichni sledují fotku, na které v nějaké hospodě hraje trojčlenná kapela. Zpěvák, vzdáleně se podobající mladému Elvisovi, zpívá pořád dokolečka slovo „Ohmmm“. „Co to je? Co je to za magora?“ ptá se Kocour. „To sem já, když mi bylo 17. Moje první kapela. Degen a spol.,“ přiznává Lister.
Vstupují do fotky a Lister vysvětluje: „Jeden z prvních hitů, co sem napsal. Menoval se ‚Ohm‘.“
Usadí se u stolu, a když kapela dohraje, Lister přivádí zpěváka: „Hoši, hoši. Chci vám představit sebe v 17 letech.“ „To teda žeru. To je fakt síla. To je víc než síla, ty jo. Tví kámoši, jo?“ žasne mladý Lister. Jeho starší dvojník mu je představuje: „Jo, to je Kocour, Kryton a… (o stupeň chladněji) Rimmer.“
Lister chce po svém mladším já, aby přihlásilo relaxační fólii za svůj vynález. Tomu se do toho nechce, protože má dojem, že ho čeká budoucnost jako rockovou hvězdu. „Když půjdeš svou cestou, skončíš v kosmický lodi s ním, s ním a s ním. Na celej zbytek věčnosti. Nebudeš mít žádnou budoucnost. Přemejšlej vo tom, hochu.“ říká Lister a pak odcházejí.
V temné komoře najednou Lister zmizí a po něm i Kocour s Krytonem. Lister pozměnil linie času a tak nikdy neodletěl s Trpaslíkem a nedošlo ani ke zrození Kocoura a záchraně Krytona. Rimmer odmítá zůstat sám a tak nařídí Holly, aby Listera našla.
Lister, v 17 letech vynálezce relaxační fólie, prožil celý život jako milionář. Rimmer je rozhodnutý, vstoupit do fotky a jít ho zachránit. „Zachránit?“ diví se Holly. „Je to má povinnost. Úkol pro pravého, notorického mizeru!“
Lister, asi tak ve věku pětadvaceti let si užívá svého bohatství. Ve chvíli, kdy obědvá se svou snoubenkou, lady Mulholland-Jjonesovou se v místnosti objeví Rimmer a začne ho přesvědčovat, jací byli kamarádi. Lister si ovšem na nic nevzpomíná a tak Rimmer odtáhne s nepořízenou.
Dostane ale nápad, že by s pomocí fotky mohl vstoupit do doby, kdy mu bylo sedm a vynalézt fólii dřív. Vstoupí do fotky nočního internátu (kdo tohle asi fotil?) a promluví si se svým mladším já. Bohužel celý rozhovor vyslechne vedle ležící „Pašík“ Holden.
Vyleze z fotky a vesele si prozpěvuje. Vedle se začnou zjevovat Lister, Kocour a Kryton. „Tak, pánové, je čas, abych vám řekl „nazdáreček“. Každým okamžikem Arnie zmizí z dohledu,“ říká jim Rimmer. Ani jeden nechápe, o čem to mluví, a tak odcházejí. A Rimmer stále nemizí, protože se mu jen povedlo všechno vrátit do původního stavu. Rimmer hořekuje nad svou smůlou. „Jenom klídek, něco se změnilo. Neptej se mě jak, ale ty už nejsi jen hologram. Jsi živý!“ říká mu Holly. Nevěřící Rimmer si sáhne na čelo – žádné „H“. Dotýká se rychle různých předmětů, ukousne si z chlebíčku a žene se za ostatními.
„Krytone, vybal pannu a vyndej sadu na opravu píchlé duše. Jsem živý!“ křičí Rimmer a na oslavu třískne pěstmi do neškodně vypadajících krabic, označených jako „VÝBUŠNINY“. „JSEM ŽIVÝ!!!“
Mohutná exploze rozmetá Arnolda Rimmera po skladišti. Nechápající Lister, Kocour a Kryton se obracejí.
„Co to říkal?“ ptá se Kocour. Lister zavrtí hlavou: „Co já vim?“
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam