13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Listera souží těžká forma vesmírných příušnic a jeho hlava vypadá, jako by jí strčil do včelího úlu. Naštěstí má Krytona, který se o něj svědomitě stará a snaží se ho uchránit od všech rušivých okolních vlivů. Bohužel se prořekne, že objevili jednomístný modul, v němž je podle všeho kryogenicky zmrazená žena.
„To je fakt paráda. Jeden by brečel,“ stěžuje si Lister. „První dámská společnost za tři miliony let a já vypadám jako něco, co patří na hruď obryně. Do kosmu!“ Lister vstane a odchází i přes Krytonovy námitky.
„Co myslíš, kam jdu? Na palubě je žena. Jdu se zaprsit.“
Lister zkoumá v kajutě modul s nápisem Barbara Belliniová a dumá, jak by zamaskoval svou děsivě oteklou hlavu. Dovnitř vejde Kocour, vymóděný dofialova. „Á to seš ty. Hele, dík, že ses ukázal, kamaráde,“ zdraví ho sarkasticky Lister. „Viděl ses? Víš jak vypadáš? Na zvracení. Moh bys jít na rande se Sloním mužem a on bude ten hezoun,“ ušklibuje se Kocour. Lister si všimne, že není spuštěn program tání a tak ho s Kocourem odstartují. Kocour je přesvědčen, že na něj konečně čeká rande a roztouženě hladí modul. „Teda na chlapa, co v životě nepoznal ženskou, se trochu moc naparuješ,“ vrtí hlavou Lister. Kocour se usmívá: „Hele, snad mám oči. A dost zrcadel. Jen si to přiznej. Jeden pohled na mě a už vlhneš. Znáš zvíře jménem irácký kulčík?“ „Ne.“ „Udělá 150 pánevních výpadů za vteřinu.“ „No a?“ „To jsem já na pomalý chod. Mám tam vrtačku Black & Decker a prorazím zeď, chlapče. Ouuu!“ chlubí se Kocour.
Do kajuty přijde Rimmer s Krytonem. Rimmera rozčílí, když zjistí, že se modul rozmrazuje. Prozkoumal černou skříňku a podle ní je modul z trestanecké kolonie a je v něm buď strážná nebo vězněný replikant (něco jako android, ale android by nikdy člověku neutrh hlavu a nenablil mu do krku). Po zvážení situace se rozhodnou, že odletí do oné trestanecké kolonie a tam počkají, co se z modulu vyklube.
Na cestě do kolonie Rimmer ničí Krytonovy inteligenční obvody promítáním diapozitivů z naftových plošin, kde trávil dovolenou. Najednou se z kokpitu ozve tlumený výbuch a ven se vypotácí šokovaný Kocour s tváří potřísněnou slizem: „Oh, božínku! Jeho hlava…pukla!“ Za ním jde Lister už s normální hlavou pokrytou ublemtaným svinstvem: „To je úleva. Taková úleva. Senzace. Spad nám všem kámen ze srdce.“ „Já nechci žít! Prosím vás: střelte mě do hlavy!“ sténá zoufale Kocour.
Trestanecká kolonie je řízena elektronickým mozkem. Po příletu musí všichni čtyři obout v očistné zóně eskortní boty, které je zavedou pod paměťovou sondu. Ta prohledá jejich mozky kvůli důkazům nějaké kriminální činnosti. Lister nemá zrovna čisté svědomí, ale je nakonec shledán spolu s Kocourem a Krytonem za nevinného. Ne tak ovšem Rimmer: „Hologram známý jako Rimmer. Vinen vraždou druhého stupně. Jeden tisíc, jedno sto a šedesát sedm bodů obžaloby.“ „Né…to musí být nějaký omyl!“ zděsí se Rimmer. „Nikdy jsem nedostal ani upomínku z knihovny. Vražda druhého stupně? Tisíc lidí? To bych si pamatoval“ Hlas počítače pokračuje: „Vaše vědomá nedbalost při opravě tepelného štítu způsobila smrt celé posádky kosmické lodi jupiterské důlní společnosti Červeného trpaslíka.“ Pauza. „Jo tohle,“ připouští Rimmer.
Je odsouzen na devět tisíc let a boty ho eskortují do vězení.
Lister vejde do Rimmerovy cely, která je sice prostě zařízená, ale ani vězení nepřipomíná. Rimmer má na sobě futuristický vězeňský mundúr, nápadně připomínající oblečení pro malíře pokojů.
„Čau vrahoune!“ zdraví ho Lister. Rimmer je značně deprimován vyhlídkou devíti tisíc let vězení, ale Lister ho utěšuje: „Kryton si myslí, že máš právo se odvolat a už na tom pracuje.“ Rozhlédne se: „Tohle je dost zvláštní vězení. Nejsou tu zámky, mříže nebo stráže.“ „To ani není třeba,“ povzdychne si Rimmer. „Celé vězení je pokryto takzvaným polem spravedlnosti. Dostalo se mi otravného kázání. Je jasné, že tady nemůžeš spáchat jakýkoliv zločin.“ „Jak to?“ diví se Lister. „Tak něco spáchej a uvidíš.“ „Jako co?“ „Já nevím, cokoli… žhářství. Zapal tohle prostěradlo.“ Lister se o to pokusí, ale místo prostěradla začne hořet jeho bunda a on má dost starostí jí ze sebe shodit. „To se ti povedlo, Rimmere! Názornej příklad! Nemohls mi to vysvětlit aspoň ústně?“ „Vidíš, ten systém je dokonalý. Donutí vězně dodržovat zákony. Až se dostanou ven, budou jako beránci.“ Do cely přicházejí Kocour a Kryton. Kryton sebejistě prohlašuje, že stačí před soudem předvést Rimmera jako neschopného kašpara a případ bude vyhraný.
Krytonova obhajoba je neuvěřitelně úspěšná, přestože mu při ní Rimmer skáče neustále do řeči, je nakonec osvobozen. Posádka se vrací do Kosmika. „Přátelé, vypadnem odsud.“ radí Kocour. „Ani nevím, co nás přimělo lézt do téhle jámy lvové.“ „Já jo.“říká Lister s pohledem na rozmrazený a prázdný modul. „Mhhm, cítím parfém,“ usmívá se Kocour. „To pochybuju,“ ozve se z kokpitu ozbrojený replikant.
Nastane divoká honička po celé kolonii. Lister, přesvědčený, že se s replikantem dá dohodnout se postaví proti němu. Zlosyn neztrácí čas a začne po Listerovi střílet, ale naštěstí jsou už na poli spravedlnosti a replikant se nakonec po několika marných pokusech zabít Listera odpraví sám.
Po namáhavém výletu prochází celá posádka koridorem na Trpaslíkovi s Listerem v čele, který řeční: „Viděli ste sami, ne? Podle mě sou dějiny lidstva hledáním spravedlnosti. Vemte si všechny náboženství. Berou život, jako že je vlastně nespravedlivej, ale slibujou, že každej pozdějc dostane, co si zaslouží: nebe, peklo, karmu, reinkarnaci. Ti, co vybudovali kolonii, chtěli vnést do světa pořádek tím, že vytvořili pole spravedlnosti. Ale když žijete ve spravedlivým prostředí, nemáte svobodnou vůli. Proto v našem světě existuje jen vrozená spravedlnost. Dobrý věci se stávaj špatnejm lidem a špatný věci těm dobrejm. Život musí bejt bezcitnej, nespravedlivej a krutéééj…“ Zaujatý Lister přehlédne otevřený poklop a spadne do něj. Ostatní se nad ním skloní. „Díky Bohu za to,“ praví Kocour a víko zavře.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam