13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Značně pochroumaný Kryton leží zavalený pod troskami Kosmika a jeho centrální jednotka ho informuje, že za 67 minut bude po něm. Protože se moc nemůže hýbat, uřízne si jednu ruku, připevní k ní své oko a vyšle jí, aby sehnala pomoc.
Napůl spící Lister byl vyburcován Holly, která zachytila na lodi přítomnost vetřelce. „Víš, nerada bych tě plašila nebo snad děsila.“ „Jak to myslíš,“ vyleká se Lister. „Čeho bych se měl děsit?!“ Holly vysvětluje, že na palubu se zřejmě dostala tarantule a předvádí mu vybledlý záběr pohybující se ruky, která by se dala považovat za pavouka. „Co si myslí Kryton?“ ptá se značně rozrušený Lister. „Kryton lítá někde s Rimmerem. Rádiové spojení přerušeno. Budu to zkoušet dál,“ řekne Holly a zmizí.
Mezitím do řídící místnosti dorazí ruka a když chce Lister vstát, začne mu lézt po noze. Lister ztuhne hrůzou. Dovnitř vejde Kocour a Lister není schopen ani promluvit, takže s Kocourem komunikuje přes počítač, přesvědčený, že brzo bude po něm. Ruka se konečně vyšplhá po Listerovi nahoru a začne ťukat do klávesnice počítače.
Ahoj. Kryton nebezpečí. Není čas na vysvětlování. Pojďte za mnou.
Ruka odpochoduje a Lister s Kocourem si vymění úlevné pohledy.
Podaří se jim objevit na osamělé planetce poničeného Krytona. „Kryťáku, jen klid. Já tě odsud dostanu,“ slibuje Lister. „Moje nohy, necítím je.“ „Jo, máš je pod tou konstrukcí. Musím tě přeříznout vejpůl.“
„Co jste to říkal?“ ptá se Kryton. Lister si chystá svářečku a Kryton starostlivě pokračuje: „Pane, několik stručných poznámek. Nejste kvalifikovaný mechanik, a proto, když mě přeříznete, zrušíte platnost mé záruky. Za druhé – nesvěřil bych Vám ani otevření sardinek, byť by byly bez víčka.“ Lister ho praští kladivem do hlavy a Krytonova obrazovka ztmavne.
Když se probere, vypadá už celkem jako dřív, i když Listerovi zbylo pár součástek navíc. „Kde je pan Rimmer?“ zajímá se Kryton. „To bys nám měl říct ty, ne?“ říká Kocour zatímco s Listerem staví Krytona na nohy. Kryton má výpadky paměti, ale pamatuje se, jak přistáli na této planetě, která se najednou prudce začala měnit a Rimmer děsivě křičel. Holly zaměří Rimmerovo holosrdce a zahájí po něm pátrání.
Kosmik na pásovém podvozku putuje přes strašidelný les, ze kterého se ozývá děsivé vytí. Krytona napadá, že jsou zřejmě na psychoměsíci. „Psychoměsíc?“ diví se Lister s Kocourem. „Umělá planetka. Vyladí se na duši jedince a přizpůsobí svůj terén tak, aby byl odrazem jeho duševního stavu. Takže si změnila tvar podle vzorce podvědomí pana Rimmera. Stali jsme se vetřelci v duši pana Rimmera,“ vysvětluje Kryton. Dělá si značné starosti o Rimmerův osud, protože na této planetě není už hologram a každé nebezpečí je pro něj reálné.
Rimmer, bez „H“ na čele a oblečený do bílé řízy, je nesen na kříži skupinou lidí, vypadající jako druidové v černých pláštích a s rudýma očima. I přes jeho protesty ho připoutají v nějakém starém žaláři ke zdi. „Chci vědět, kde jsem a co tady dělám. A chci to vědět hned!“ rozčiluje se Rimmer. „V souladu s choutkami pána temnot, zlovolného vládce, přinášíme my, Černé kápě, tuto oběť k ukojení vilné, zvrácené choutky Velkého úchyla,“ deklamuje jeden druid. „Tím se vše vysvětluje,“ rezignuje Rimmer. Druidové jsou vystřídáni dvěma pannami v kraťoučkých tunikách, které servou z Rimmera roucho a začnou ho natírat olejem.
Kosmik se zatím doplazil k podezřelé bažině. Kryton se obává, že by se mohli propadnout a tak i přes svou nechuť pokračují v cestě po svých.
Natřený Rimmer je značně zklamán, když se panny dají na odchod. „Chystáme se povolat našeho pána,“ vysvětluje mu jedna. „My jsme tě pro něj jen připravily.“ „Ten zmíněný pán,“ ptá se zneklidněný Rimmer, „- a připouštím, že možná nebudu chtít celou odpověď – proč mě chce proboha natřeného olejem? Ať už má v úmyslu cokoliv, zřejmě je třeba, abych byl kluzký a poddajný, že?“ „Své oběti má rád naolejované. Naolejované tělo vede mnohem lépe elektřinu,“ praví panna a udeří do gongu.
Záchranná skupina se probrodila odpornou bažinou a prochází lesem. V pozadí je sledují Černé kápě a skřehotají žáby. Lister si strhne z krku pijavici s obličejem Rimmerovy matky. Vzápětí narazí na podivný hřbitov, kde jsou pohřbeny mrtvé části Rimmerovy osobnosti. Jeden z hrobů, označený jako Naděje, je zatím prázdný.
Velký úchyl vylézá z díry v podlaze. Je vidět jen z části, ale silueta na zdi se nápadně podobá Vetřelcovi. Chystá si rozžhavená železa, kterými chce Rimmera mučit. Zbytek posádky právě dorazil do tunelu nad žalářem a mříží sledují rozhovor mezi Rimmerem a úchylem. „Kdo jste? A proč jste na mě tak zlý?“kňourá Rimmer. „Ty sám jsi mě stvořil, živils mě, pomohls mi zesílit. Jsem ta tvoje část, která tě nenávidí. Jsem tvé sebepohrdání,“ duní úchylův hlas. Blíží se k zaraženému Rimmerovi s rozžhaveným železem, ale je vyrušen střelbou z bazukoidů, kterou rozpoutá Lister s ostatními. Kupodivu se zdá, že jediný účinek střelby je, že jim strop brzo spadne na hlavu. „Chcete riskovat život pro mě?“ nevěří Rimmer. „Ovšem, jste členem posádky!“ odpovídá mu Kryton. Velký úchyl náhle v očividné bolesti couvá a zmizí v díře a Rimmer je najednou oblečený a volný.
V relativním bezpečí Kosmika propalují Lister, Kocour a Kryton Rimmera vražednými pohledy. „Proč se na mě všichni tak díváte? Jako by to všechno byla moje vina! Umíte si představit jaký jsem měl den? Byl jsem unesen, svlečen, naolejován, napadán, spoután, olizován, okusován, svázán, zesměšňován, ponižován a málem mi nacpali ostnatou věc o velikosti a tvaru mexické agáve tam, kam se odváží podívat jenom celníci!“
„Tak ty nevíš, kde to jsme?“ ptá se ho mrazivě Kocour. „Ano, je to zlý sen. Je to přímo peklo. Je to smradlavá, zamořená díra, plná hniloby.“ „Rimmere, je to tvoje duše,“ říká mu důrazně Lister. Rimmer tomu nemůže uvěřit, ale Kryton mu předkládá důkazy o jeho zbytečnosti. „Bože, jsem tak příšerný,“ vzdychá Rimmer.
Kosmik náhle uvízne v tekutém písku a venku se rozlehne hlas Velkého úchyla: „Vydejte toho červa a vaše životy budou ušetřeny. Nevedu spor s vámi, ale s tou hromádkou výkalů, která se mezi vámi skrývá.“
Rimmer je připravený i přes svůj strach jít ven, ale Krytona najednou něco napadne a zatáhne Listera s Kocourem do kokpitu. Tam vysvětluje, že v Rimmerovi musí probudit sebevědomí, jedině tak se odtud dostanou. „Ale kdy bude spokojenej? Co mu říct, aby se sobě líbil?“ dumá Kocour. „To že ho máme rádi,“ napadá Listera. I když je Kocour z toho otrávený, podvolí se.
Frustrovaný Rimmer zírá jako péro z gauče, když se mu najednou Lister s Krytonem začnou vyprávět, jak je u nich oblíbený. „Je to pravda. Fakt tě maj moc rádi,“ potvrzuje Kocour z bezpečné vzdálenosti. „Ještě dnes ráno jsi říkal, že jsem rakovinnej polyp na řiti lidstva,“ namítá Rimmer Listerovi, ale ten ho přesvědčuje, že to bylo přátelské. Rimmer jim ale stejně úplně nedůvěřuje, takže Lister a Kryton přitáhnou Kocoura a začnou objímat Rimmera a provolávat oslavné výkřiky.
Zatímco Kosmik stoupá pomalu z tekutého písku, na hřbitově Rimmerových osobností vstanou z hrobů Sebeúcta a Sebevědomí v podobě mušketýrů a hravě porážejí Černé kápě.
Kosmik odlétá pryč. Rimmer má znovu „H“ na čele: „Byla to komedie, viďte? Všechno to vaše objímání. Byl to jen trik, jak se odtud dostat. Nemysleli jste si doopravdy, že jsem v jádru docela dobrý chlap, že nejsem tak hrozný trouba, když se to tak vezme. To nebylo vážně, viďte?“ Ostatní chvíli mlčí, rozhlédnou se po sobě a jednohlasně odpoví: „Ne“!
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam