13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Kosmik přistává na zasněžené planetě. Kryton chce nechat vypustit průzkumnou sondu, ale Rimmer se začne dožadovat svých práv velitele výpravy. Všichni ho ignorují, takže se urazí a odejde trucovat dozadu. Skaut se blíží k opuštěné základně.
Rozmrzelý Rimmer se snaží budit zdání zaměstnanosti, když za ním přijdou ostatní. „Pane, zdá se, že jsme objevili vědeckovýzkumné středisko,“ osloví ho Kryton. „A vevnitř někdo je – trosečník,“ dodává Lister. „Doktorka Hildegard Lanstromová,“ upřesňuje Kryton. Rimmer se na něj mrazivě podívá: „No, jak je vidět, jsem tu zbytečný, protože v současné době celé operaci schopně velí android, který byl stvořen k mytí záchodů. Takže mě z toho vynechte, kapitáne Pisoáre!“ „Ta žena je hologram,“ řekne Lister a Kryton Rimmera dorazí: „A k její záchraně musíme použít Vaší dálkovou projekční jednotku.“ Což znamená, že Rimmera odešlou v modulu zpátky na loď. Rimmer je dotčen ještě víc a nechápe, k čemu potřebují na lodi další hologram. „Je to lékařka, pane. Byla by posilou pro náš tým,“ podotýká Kryton. „A jako obvykle mi nezbývá než poukázat na chybu v tvé logice,“ vysmívá se Rimmer. „Chybu?“ „Na téhle lodi, pánové a kvaziandroidi, na tom červeném drobečku, může být jen jeden hologram. Á nebo jste zapomněli?“ Kocour, Kryton a Lister ho sledují prázdným pohledem. Rimmer je raněn. „Zapomněli.“ Lister navrhuje něco jako práci na směny. Rimmer je proti, ale Kryton mu chce připomenout nějakou direktivu. „Holly, připrav ten modul,“ zarazí ho Rimmer. „Udělám všechno, abych prchnul před další hloupou direktívou.“ Podle Rimmera jsou direktivy jen výmysly, ale Kryton ho převeze, když požádá Holly, aby Rimmerovi dala holografickou kopii direktiv. Pokořený Rimmer se na odchodu zastaví: „Změnil ses, víš to?“ „Změnil?“ diví se nevinně Kryton. „Oni to nevidí, ale já ano. Stal se z tebe nebetyčný drzoun.“ „Á, pane, jsem jen…“ „Jsi pouhý robot. Nic víc, nic míň. Na to nezapomínej!“ Rimmer odkráčí. Kryton se zašklebí: „To je ma… to je ma… to je ma…góóóór!“
Neohrožené trio prozkoumává děsivou stanici plnou výstražných značek, ale podle všeho se veškeré škodliviny už dávno rozptýlily. Kryton objeví kovový kufřík, plný uzavřených zkumavek a pár si jich schová do brašny. Mezitím Lister zavadí o nějaký panel a ze zdi se vysune jeden ze stázových boxů. Box se otevře a zevnitř se vyvalí pára. Ozve se hlas se silným německým přízvukem: „Copak jste zač?“ „Zdravíčko,“ volá přátelsky Lister. „Letěli sme jenom kolem a zachytili sme signál.“ „Schopenhauer měl pravdu, nemyslíte,“ ptá se jemně doktorka. „Život bez bolesti nemá smysl. Pánové, chci dát vašim životům smysl!“ Lanstromová se zvedne ze své ležící polohy. Vypadá jako by byla v rozkladu. Její oči září fluorescentní růžovou barvou a hned z nich začne metat blesky po Listerovi, Kocourovi a Krytonovi, kteří se dají na zběsilý úprk.
Namíchnutý Rimmer se stále nemá k odletu a stěžuje si Holly: „Říkám ti, Kryton tady přebírá moc. Pomalu ale jistě. Pamatuješ si, jaký býval? Ublafaná ruina. S duchem podřazenosti. Neasertivní. Nulové sebevědomí. Výčitky svědomí. Tehdy jsem ho měl moc rád.“ Když se konečně rozhodne odejít, ozve se z vysílačky Lister: „Rimmere, slyšíš nás? Lanstromová má ňákej holovirus. Je úplně mešuge!“ „Promiň, Listy, je tě špatně slyšet,“ lže nestydatě Rimmer a vesele se šklebí. Zatím se na stanici Lanstromová svou telekinetickou silou zmocní vysílačky a osloví Rimmera: „Nazdárek, jmenuju se Hildegard Lanstromová a jsem úplně šílená!“ „Ale vážně?“ diví se teď dobře naladěný Rimmer. „To je naprostá senzace.“ „Mám pro tebe hádanku,“pokračuje doktorka v laškovném tónu. „Co je mrtvé a mrtvé a dočista mrtvé?“ „Dám se podat, doktorko Šáblá.“ „Tyyyyyyy!“ Vysílačka v Kosmiku bouchne. Výboj trochu zasáhne Rimmera a ten uskočí. „Tak už víme, co Vám dáme k Ježíšku. Lobotomii a vypolštářovanou cimru.“ Rimmer konečně odletí a nechá zbytek posádky svému osudu.
Ve strašidelném komplexu se Lister s ostatními plíží potichu k východu ve snaze vyhnout se šílené doktorce. Bohužel dost otálejí a žvaní, takže je Lanstromová objeví. Maniakálně se usmívá:“Sviťte, sviťte, očička. Našla vás smrt kmotřička!“ Její oči se znovu nebezpečně rozpalují. Než stihne zaútočit, vyčerpá svou energii a s hlasitým řevem se rozplyne.
Na zpáteční cestě Lister s Kocourem a Krytonem testují pozitivní viry, které Lanstromová za svých lepších časů objevila. Lister si tajně schová virus pro sexuální přitažlivost a Kryton jim předvádí účinky viru štěstí. Zábava je přerušená Rimmerem, který je pošle na tři měsíce do karantény, protože má podezření, že se na stanici mohli něčím nakazit.
Kocour, Kryton a Lister vstoupí do karantény se svými saky paky a vypadají nesporně otráveně. Rimmer si jejich tísnivou situaci opravdu užívá a zahrnuje je spoustou direktiv, které si překroutil ve svůj prospěch. „Poslouchejte, chce, abychom si lezli na nervy a prožili dvanáct tejdnů pekla,“ mluví Lister naléhavě k ostatním. „Ale my mu to potěšení nedopřejeme. Celou dobu, co tady budeme, se ani jednou nepohádáme, nezvýšíme hlas, nepadne křivý slovo, nedojde ke slovní přestřelce. Jo? Tak jo? Kluci z Trpaslíka.“ Trojice třepe svorně rukama. „Kluci z Trpaslíka!“
O pět dní později: Všichni tři jsou značně dotlučení a neustále se mezi sebou hádají. Krytonovi vadí Listerovo smrkání, Kocour nesnáší, když ho Kryton opravuje, Lister a Kocour šílí z tapetářského videa, které Kryton pouští a Kryton s Kocourem nenávidí Listerův optimismus. Když už si málem znovu vjedou do vlasů, zjistí Kryton, že jsou tady už pět dní a podle direktivy 699 můžou požadovat nový screening. „Pánové, vaše konverzace se hezky poslouchá,“ ozve se Rimmerův nějak podivně znějící hlas.
„Rimmere, to seš ty? Jak dlouho nás posloucháš?“ ptá se Lister. „Dvě, možná tři hodiny.“ „Nikdo z nás se nenakazil a ani nikdo nezcvoknul!“ přesvědčuje Rimmera Lister. „Tak to je dobře.“
Pozorovací okno se osvítí a odhalí za ním sedícího Rimmera, který NENÍ v uniformě. Má podezřele zasněný výraz.
„Je všechno v normálu,“ ujišťuje se. „Co blbneš? Jasně, co by tak nebylo v normálu,“ říká Lister třesoucím se hlasem. „Vy si to fakt myslíte?“ diví se malátně Rimmer. „Sedím tady, mám na sobě kostičkované šaty z kanafasu a vojenské boty. Myslíte, že je to normální?“ „No jasně, že ne,“ uklidňuje ho Kocour. „Sme si mysleli, že ti hráblo. To byl jen fór!“ „Byl to takový malý test. Chtěl jsem vědět, jestli jste se nezbláznili. Úůůůůůůůůů! Jestli něco nesnáším, tak to jsou blázni.“ Lister ho přesvědčuje, aby je pustil, ale Rimmer tvrdí, že mu to král bramborových lidí nedovolí. Když se chtějí s králem seznámit, ptá se: „Máte kouzelný koberec?“ „Jo,“ přisvědčuje Lister. „Malej třísedadlovej.“ „To mi teda vysvětlete. Chcete letět na kouzelném koberci za králem bramborových lidí a prosit ho, aby vás pustil, a tvrdíte, že jste úplně zdraví?!“ ptá se Rimmer, potrestá je dvěmi hodinami bez kyslíku a zmizí. Naštěstí si Kryton vzpomene na virus štěstí, který mají u sebe. Píchne dávku Listerovi a ten dešifruje ovládání dveří.
Než se ale stihnou dostat do holografické komory, Rimmer se za nimi objeví s maňáskem tučňáka navlečeným na ruce. „Hošánci zlobili, viďte pane Filuto?“ ptá se. „Ano,“ souhlasí pan Filuta. „A co se stane zlobivým hošánkům, pane Filuto?“ „Strýček Arnie je usmaží vražedným pohledem zaživa.“ „To je pravda, pane Filuto.“ Rimmer začne metat blesky, ale naštěstí dost špatně míří. Kocour, Kryton a Lister rychle utíkají a Rimmer s Filutou je pronásledují po lodi. Naštěstí má v sobě Lister ještě dostatek viru štěstí a tak se jim povede sestavit přístroj, kterým se spojí s holografickou komorou. Kryton rychle přehodí výhybku. Rimmer upadne do bezvědomí, pan Filuta zmizí a Rimmerovi se vrátí uniforma. „Myslím, že se z toho dostane,“ říká Kryton, když k němu přijdou. „Dostane se z toho?“ ptá se Lister. „Virus štěstí se asi vyčerpal.“
Rimmer se probere na karanténě a vůbec nechápe, co se s ním dělo. Pozorovací okno se osvítí a za ním stojí Kocour, Kryton a Lister vystrojení do kostkovaných šatů. „My se ti postaráme o zábavu,“ slibuje Lister zděšenému Rimmerovi.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam