13. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Lister s Kocourem a Krytonem se plahočí přes vrak lodi jménem Esperanto a Rimmer v Kosmiku zatím čte údaje z černé skříňky. S údivem zjišťuje, že posádka Esperanta dokázala neznámou metodou zrychlit evoluci v oceánu a zkrátit jí na tři roky. Mezitím výsadek na lodi nachází na každém kroku mrtvoly, které podle všeho spáchaly sebevraždu. Nad Esperantem se vznáší nejasný přízrak děsu. Lister objeví nějakou substanci na zemi a Kryton jí scanuje: „Jde o neznámou látku, zřejmě halucinogenní jed vyměšovaný mořským tvorem, ne nepodobným chobotnici nebo obří olihni. Dokončuji chemický rozbor…“ Náhle se zděsí a naznačuje Listerovi a Kocourovi rychlý ústup. „Krytone, co se to tam děje?“ dožaduje se Rimmer vysvětlení náhlého chaosu. Kryton s ostatními zatím chvíli čekají, až se jim vyrovná tlak.
„Nějaká neznámá stvůra, nám neznámá forma života, napadla tuto loď. Má zvláštní obranný mechanismus. Vyměšuje látku, jed, možná dokonce halucinogenní, který vyvolává v oběti pocity beznaděje. Proto spáchala posádka a dokonce i ryba sebevraždu. Bohužel jsme jí byli zasaženi. Sice redukovanou dávkou, ale může se stát, že nás postihnou záchvaty Úúúúúú! záchvaty beznaděje a sklíčenosti!“ Protože i Kocour s Listerem projevují jisté postižení, už se na lodi nezdržují a vracejí se do Kosmika, kde si dají pořádnou dávku lithia carbonica, stabilizátoru nálady.
Bohužel, ta co má vybití celé lodi na svědomí, není daleko. Na senzorech Kosmika se ukazuje velká skvrna, která se stále blíží. „Jsou jen tři možnosti,“ přemýšlí Lister. „Jsme pro ní buď nepřítel, jídlo nebo partner. Zabije nás, sežere nebo přeřízne. Buď jí přesvědčíme, že nejsme loď na jednu noc nebo vezmeme roha. A to rychle, přátelé!“ „Nechat se vojet olihní na prvním rande? Jak bysme se ráno cejtili?“ rozhoduje Kocour.
Lister se ujme řízení a snaží se uniknout do podmořských jeskyní, které skýtají slušný úkryt. Oliheň je stále sleduje a když je v těsné blízkosti, zahalí je oblakem tmavého inkoustu. Lister ztratí orientaci, Kosmik tvrdě narazí do skály a exploduje!!!
Počítačový display:
Machine 16
GAME OVER
*Score 4% *Red Dwarf
Mluví ženský hlas a hraje tichá hudba: „V posledních čtyřech letech jste byli účastníky videohry Červený trpaslík, která vás naprosto pohltila. Po jejím skončení budete poněkud dezorientováni. Vzpomínky ze skutečného života se vám vrátí teprve po několika minutách. Proto prosím odpojte herní přístroje, než vám obsluha přijde zodpovědět případné dotazy. Jménem Mezinárodní společnosti pro zábavu vás vítáme zpátky do reality!“
V neznámé místnosti je obrovský herní přístroj, kolem kterého sedí čtyři lidé s tvářemi zakrytými kyslíkovými maskami. Začínají se probouzet a masky se odklápějí. „Tohle je moc, moc ošklivej sen, co?“ říká Lister, který ovšem nemá své typické dredy, ale delší vlasy, svázané vzadu do culíku. Rimmer, s rozježenou hřívou světlých vlasů a bez H na čele, vstane, zapotácí se a zachytí se Listera. „Já nejsem hologram!“ zjišťuje překvapeně. „A já napůl člověk,“ ozve se Kryton, jenž má část lebky kovovou, ale lidské ruce. „Co to mám sakra se zubama?!“ rozčiluje se huhlavě Kocour s vystouplými zuby a účesem podle kastrolu. „S tímhle předkusem můžu otvírat flašky!“ Do místnosti vstoupí zřízenec se jmenovkou Andy: „Tak co, hoši, jak se cejtíme? Kapku nesví? To je úplně normální. Za dvacet minut budete jako rybičky!“
Všichni jsou dost zmatení, z toho, co se dozvídají. Podle Andyho měl Lister v téhle hře dostat Kochanskou, Rimmer byl tajný agent Vesmírného sboru a oliheň měli odstřelit laserovým dělem. Když dovnitř přijde nová skupina hráčů, Andy bývalou posádku Trpaslíka vyhodí do rekonvalescenčního salónku. „Žádnej div, že ste získali jen štyry procenta,“ vrtí hlavou. „Páni, to je banda blbců!“
Všichni sedí zaraženě v salónku a snaží se vyrovnat, s tím, co se stalo. Dovnitř nakoukne zdravotní sestra: „Je tady nějaký Dwane Dibbley?“ „Ne, bohužel,“ odbyde jí skleslý Lister. „Moment,“ zarazí ho Rimmer. „Jak víš, že tu není Dwane Dibbley, Listy? Třeba si to ty.“ Sestra se vrací: „Ano, je to tak. Tohle je skupina pana Dibbleyho. Který z vás je Dibbley?“ Ukáže se, že je to Kocour, i když ten se tomu zoufale brání. Sestra odejde a nechá je čekat na zdravotníka. Lister zatím začne prohlížet Dwanovo zavazadlo, plné veteše a nemoderních věcí. „Tohle nemá logiku!“ úpí bývalý Kocour. „Lituji, ale tohle je víc jak logické, Dwane!“ posmívá se mu Rimmer. „Představ si chlapa bez elánu, bez stylu, břídila. Není snad logické, že tenhle ubožák by dal svůj předkus za to, aby mohl hrát Kocoura ve videohře?“
Lister zatím zjistí, že Kryton je Jake Buchar, kybernautický detektiv, a ztratí odvahu dál něco zjišťovat. Jake zkoumá další kufřík bez fotky se jménem Billy Doyle. „Billy Doyle. To je jméno, ze kterého životní prohra přímo čiší,“ domnívá se Rimmer, který tuší majitele kufříku v Listerovi. „Už to vidím jako živé. V mládí šel z jedné polepšovny do druhé. Kupa nemanželských dětí. Manželka má bílé boty a holé nohy plné křečáků. Živí se drobnou kriminalitou, aby poplatil alimenty. Pak se ale stane, že stojí v bance s upilovanou puškou. Ta však sama vystřelí a ty broky proletí háčkovaným kulichem jedné babky. Nezbývá mu než se skrýt. Ale kde? A pak ho to trkne – za zločinně získané peníze si koupí čtyři roky ve videohře a čeká až se vody uklidní. Tak končí balada o Billym „babkovrahu“ Doylovi.“
Lister, který to nevydržel, zatím prohrabal kufřík a s úlevou zjistil, že patří Rimmerovi. Novopečený Billy Doyle je otrávený, protože smradlavý kabát v jeho zavazadle o lecčems vypovídá. Vzápětí vyjde najevo, že Lister je ve skutečnosti jeho nevlastní bratr Sebastian a kromě dost cenných věcí v kufříku má venku zaparkovanou limuzínu.
Skupina odchází z Mezinárodní společnosti pro zábavu v dost chmurné náladě. Garáže jsou polepené plakáty s fašistickými hesly. Najdou Sebastianovu limuzínu, když tu se mezi nimi proběhne nějaké dítě, které je následováno policistou s pistolí. Zákony v téhle zemi jsou tvrdé a vypadá to, že všichni můžou být odsouzeni přímo na ulici k trestu smrti. Naštěstí policista pozná Sebastiana, který je tu velké zvíře, něco jako šéf gestapa. Policista zaznamená pohyb vzadu v garáži a namíří tam zbraň. Než stihne zmáčknout spoušť, Jake ho zastřelí.
Scéna se náhle změní. Lister, Kocour, Rimmer a Kryton jsou stále v Kosmiku a evidentně prožívají halucinace. „Já ho zabil,“ ustrne Kryton s kuší v ruce. Lister ho pobízí, aby nastoupil do auta. Všichni čtyři si posedají na bedny v Kosmiku jako kdyby byli v autě a pustí se do zběsilého úniku před pronásledujícími fašisty.“ Zdravím vás už po třítisící,“ naléhá Holly, ale nikdo si jí nevšímá. „Máte halucinace! Slyší mě někdo?“
Dwane, Jake, Billy a Sebastian mezitím v totalitním státě zastavili auto a rozběhli se do zastrčené uličky. Jake se chytá spáchat sebevraždu, protože nesnese pocit, že někoho zabil. „Oh, tohle je zlý sen,“ vzdychá Billy. „Prchám před fašounama s vrahem, masovým vrahem a mužem v nylonové košili. Jsem hnusná, otrhaná troska, plivátko, které páchne jako tchoří latrína. A teď se na mém úchyláckém mantlu rozprskne androidův mozek. Střelím se hned po tobě.“ To samé mají v úmyslu i Sebastian a Dwane. Protože mají jen jeden náboj, dají hlavy k sobě, aby prolétl všemi.
„Krytone, vysílám na vyšší frekvenci. Teď mě slyšíš?“ zkouší to znovu Holly. Něco z toho se dostane k Jakeovi, který na chvíli odloží zbraň a odjistí hasící přístroj. Vrátí se k ostatním a chystá se zmáčknout spoušť, když tu se náhle ozve: „MÁTE HALUCINACE!“
Jeden po druhém se začínají vzpamatovávat. „Myslela jsem, že to nezvládnete,“ zdraví je Holly. „Vítejte zpátky v realitě! Měli jste skupinovou halucinaci, kterou vám přivodil inkoust z olihně beznaděje. Málem jste spáchali sebevraždu jako posádka Esperanta, zachránil vás stabilizátor nálady.“
Holly mezitím oliheň vyřídila pomocí přísavných min a tak se dají na zpáteční cestu. Lister se rozhlíží po oceánu: „Ty planetární inženýři to tu pěkně podělali, co? Hrát si na Boha. Evolucí vznikla forma života mnohem silnější a smrtonosnější než jiný druhy. Málem vyhubila celou planetu. Šířila beznaděj a zkázu všude, kam strčila svůj ksicht.“ „To mi dost připomíná druh, který sedí zdaleka ne milion mil ode mě,“ směje se Kryton vlastnímu vtipu. „Člověk zřejmě musí být androidem, aby to plně ocenil.“ „Krytone, přemoudřelé androidy nemá nikdo rád,“ usazuje ho Rimmer. „Šlápni na to!“ Kosmik se zvedá z oceánského dna a stoupá.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam