Legie (Legion)

Vzhledem k tenčícím se zásobám jídla je Kryton nucen experimentovat. Griluje Listerovi k večeři odporně vypadajícího vesmírného mola. „Tohleto jíst nebude,“ kroutí hlavou Rimmer. „Důvěřujte mi, pane,“ přesvědčuje ho Kryton. „Říká se, že člověk jí očima. Záleží na tom, jak ho upravíte.“ Kryton oplácá pečínku haldou zeleniny.

Znuděný Lister byl konečně vystřídán ve službě Kocourem a hrne se na večeři. Odklopí poklop ze svého tácu a strne: „Co je tohle?!“ „Pane?“ ptá se nevinně Kryton. Lister štítivě vytáhne kolečko mrkve. „Syrová mrkev?! Krytone, víš, jakej mám názor na čerstvou zeleninu. Ta je pro vegetariány. Vitamínový paka, co cvičej!“ Znechuceně mrkev odhodí, otevře si časopis a pustí se do mola. Opět ztuhne. „Něco není jak má?“ vtírá se Kryton. Lister soustředěně přežvykuje: „To teda není. Ňákej vůl vyplnil ten kvíz: Slouží ti paměť?“ „Ale to jste byl Vy, pane. Minulý týden,“ tvrdí Kryton. „Podívejte: Nikdo jiný nepíše čtvrtek se š.“

Rimmer se nakloní k Listerovi: „Jaká je večeře, Listy?“ „Výborná,“ odpovídá Lister s plnou pusou. „Nevěděl sem, že máme ještě garnáty.“ Z kokpitu vykoukne Kocour. „Nerad vás obtěžuju s technikou, ale všichni do kokpitu, vířivá věc na obzoru!“

V kokpitu všichni horečně pátrají po nebezpečí. Zatím není nic vidět. „Široko daleko nic. Pane, co když tu jen řádil čichový šotek?“ obrací se Kryton ke Kocourovi. „Hele, ty placatá hlavo, mé chřípí vibruje rychleji, než péra v posteli Španěla o líbánkách!“ „Nemusíte hned mňoukat jako janek. Vaše čichová integrita je nám svátá,“ uklidňuje ho Kryton. Konečně senzory zaznamenají ohnivou kometu řítící se vesmírem přímo na Kosmika. Kocour se jí marně snaží uhýbat. „Třeba se s tím rozumně domluvíme,“ uvažuje Rimmer a kývne na Listera: „Otevři komunikační kanál. Vysílej na všech známých frekvencích a ve všech známých jazycích, včetně velštiny. Pověřený vyšší důstojník Arnold J. Rimmer z Jupiterské důlní společnosti se hlásí z lodi Kosmik. Dávejte pozor, nebudeme to opakovat: vzdáváme se bez jakýchkoliv podmínek, děkujeme. A ještě dodatek: díky za váš drahocenný čas. Moc děkujeme. Pa.“ „Rimmere, ty jseš podělanej víc než stádo splašenejch velbloudů se salmonelózou,“ vrtí hlavou Lister. Rimmer vstane: „S něčím se vám svěřím. Stejně jako generál George Patton věřím v reinkarnaci. A jsem pevně přesvědčen, že jsem byl ve svých minulých životech vojákem, chrabrým válečníkem, jež bohužel v této inkarnaci dostal tělo bídného poseroutky. Takže mě omluvte, jdu se vyrovnat se záchvatem paniky pod stolek scaneru!“ Prchne do zadní části.

Kometa zatím narazí do Kosmika, zahalí ho do mihotavé koule a stáhne k nějaké vesmírné stanici. Stanice se zdá opuštěná, ale Kryton zjistí, že tu kdysi pracovala skupina géniů a zřejmě tu zanechala něco mimořádného. „Pánové, strategie je jasná. Vyzbrojíme se a jdeme na nákup!“ velí Rimmer.

Když procházejí stanicí, prolétne kolem nich podivná mlha, která se nahoře zhmotní v postavu. Krytonův psychoscan náhle začne hlásit známky života. Cizinec přímo před nimi vystoupí z výtahu. Má lesklou kombinézu s pletencem stříbrných střev a na obličeji masku s dýchací trubičkou. Chová se velice přátelsky a kupodivu všechny zná. Užaslému Rimmerovi změní měkké světlo na tvrdé a Listerovi vyoperuje slepé střevo.

„Jste všichni unavení a vyhladovělí. Pojďte něco pojíst,“ zve posádku. „Jak se jmenujete?“ ptá se úslužně Rimmer. „Říkejte… Legie.“

Jídelna vypadá stejně úchvatně jako všechno na stanici a zdobí jí umělecká díla. Zatímco Legie odejde pro pohoštění, Rimmer ostatní přesvědčuje, že Legie musí rozšířit jejich tým. Lister dost pochybuje, že o to bude stát. Legie se vrací s vozíkem s mimosianským jídlem. Rimmer okamžitě začne pracovat na tom, aby se předvedli v co nejlepším světle. Moc mu to nejde.

Jídlo je podle všeho dost chutné, ale místo příborů se používají mimosianské hůlky z antihmoty, se kterými má posádka značné potíže. Pochoutky létají po celé místnosti a většina toho spadne na Rimmera. „Přátelé, myslím, že se snažíte udělat dojem, ale to není naprosto nutné,“ slituje se nad nimi Legie. „Pane Legie, mohu být upřímný?“ ozve se Rimmer, „Zřídka potkáme jedince, o němž si myslíme, že by mohl být přínosem pro náš špičkový tým. Ale ve Vás jsme ho našli. Na svých cestách jsme poznali přesně jednatřicet osob: třicet jednu. A žádné z nich jsme nenabídli, aby se stala členem posádky. Pravda, většinou nám chtěli víceméně vycucnout mozek… nebo nás všechny vymazat z historie. Především ale jsme měli pocit, že nikdo z nich není ten pravý. Něco nám říká, že jste jiný. Jste odvážný, čestný jedinec, jako my – hoši z Trpaslíka.“ Spokojený s projevem se Rimmer vrátí ke svým hůlkám, ale bohužel zapomene na to, že je nesmí překřížit. Všechno jídlo na stole se zvedne a sesype se mu na hlavu.

„Pane Rimmere, jsem dojat výmluvností Vašeho pozvání, ale bohužel nemůžu opustit hranice institutu,“ říká Legie. Kryton chce hned odejít, aby se nezdržovali ve své cestě za Trpaslíkem, ale Legie ho překvapí: „Žádnou cestu před sebou nemáte, přátelé. Zvu vás, abyste zůstali tady u mě. Budete mými čestnými hosty. Počínaje dnešním dnem až do své smrti.“

Na druhý den se posádka schází v jídelně na snídani. Všichni měli naprosto jedinečné ubytování a nikdo nemůže pochopit, proč se o ně Legie tak stará. Kryton je ale varuje, že by se neměli nechat ukolébat přepychem a pokračovat dál. Lister dostane nápad na útěk, který okoukal ve filmu „Pomsta surfujících sexyvampů v bikinách“.

Když Legie vstoupí do jídelny, sedí Kryton, Kocour a Rimmer nevinně u stolu. Zády ke dveřím sedí socha oblečená do Listerových šatů. Lister ve spoďárech drží těžkou sochu a chystá se s ní omráčit Legii. „Mysleli jste, že vám skočím na ten ubohý plán z Pomsty surfujících sexyvampů v bikinách?“ rozzlobí se Legie. Srazí sochu ze židle. Lister na něj hodí svou zátěž a přitom spadne jeho maska. Tvář Legie je děsivou kombinací obličejů Listera, Rimmera, Krytona i Kocoura. Všichni ho šokovaně sledují.

„Kdo, k čertu, jseš?“ zděsí se Kocour. „Kryton to ví,“ odvětí Legie. „Nejste snad vyšší bytost? Ne obyčejný tvor, ale postava složená z mnoha jednotlivců?“ hádá Kryton. „Jmenuji se Legie, protože nás je mnoho.“

„Páni, Vy jste my? Kombinace našich mozků, směsice našich osobností?“ dochází to Listerovi. Legie vysvětluje, že byl produktem experimentu s kolektivním vědomím. Vypadá to, že se odtud posádka nemá šanci dostat, ale Kryton náhle dostane nápad. Zvedne židli a roztříští jí Listerovi o hlavu. Ten se okamžitě svalí na zem. „Co, sakra, blbneš?“ diví se Kocour. „Legie potřebuje naše vědomí, aby mohl existovat. A když upadneme všichni do bezvědomí, jeho moc se zmenší,“ vysvětluje Kryton, „Mohu Vás omráčit, pane?“ „Dělej, co musíš, ale nerozcuchej mě,“ svoluje Kocour. Kryton ho vyřídí a pak se pustí do Rimmera. Ovšem díky svému tvrdému světlu je neskutečně odolný a teprve, když si vypne holosrdce, z tváře Legie zmizí i jeho příspěvek a objeví se Krytonova kopie.

Protože lidský život má přednost před životem robota, musí jim teď Legie pomoci v odchodu na Kosmik. „Částečně se mi ulevilo,“ svěřuje se Legie cestou Krytonovi. „Sdílet jejich duševno, neurózy, podivné pohnutky. Návrat do limbu nebytí mi teď připadá jako výhoda.“

Na Kosmiku Kryton zapojí hvězdný pohon, kterým ho vybavil Legie na rozloučenou. Kromě něj nikdo nevěří, že by to mohlo fungovat. Zapnou pohon, ale ten se po chvíli vytrhne z podlahy, prorazí díru do lodi a vystřelí ven. Všichni jsou vtahováni do vzniklého otvoru a drží se všeho, co mají po ruce. „Jedno víme, pane,“ překřikuje Kryton vichr. „Že to funguje!“

předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam

Comments are closed.