15. 09. 2016 | Hildegarde Lanstromová
Novopečený morální důstojník Kosmika Arnold Rimmer zahajuje poradu: „Víte, z čeho je mi u Listera opravdu na blití? Kvůli čemu mám hroznou chuť vypíchnout mu obě oči? Kvůli všemu, tak je to. Vůbec nejvíc kvůli jeho příšernému švitořivému optimismu.“ Pokračuje ke Kocourovi a Krytonovi: „A náš Kocour je nesnesitelný pošuk! A Kryton? Jestli se sebou něco neudělá, tak mu přicvaknu dráty na jeho bradavky a usmažím ho jako kreolského sumce. No, hned se tu dá dýchat. Nevím jak vám, ale mě se dost ulevilo. Díky za vaše příspěvky. Nashle při příští debatě, pánové. Báječné!“ Odkluše po schodech.
„Co ho tak žere?“ nechápe Kocour. „Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat,“ soudí Kryton. Diskuse je po chvíli přerušená poplachem autopilota. Všichni včetně Rimmera spěchají do kokpitu.
Kosmik prolétá pořádně hustou mlhovinou. Vzápětí do čehosi narazí. Z panelu vylétne blesk a zasáhne Listerovo rameno. Lister zkolabuje. Kocour přepne zase na autopilota, aby mohli raněného odnést dozadu.
Kryton se ho chystá ošetřit. „Radši se na to nedívejte,“ obrací se k Rimmerovi. „Vím, že nesnášíte krev.“ „Ale když je Listerova, tak mi to nevadí,“ usmívá se Rimmer. „To snad ne!“ ucouvne překvapený Kryton. Ukazuje na Listerovu ruku. Pod roztrženou kůží jsou vidět dráty a blikají kontrolky. „Pan Lister je android!“
„Cože je?!“ žasne Rimmer. „O tom nemůže být pochyb,“ Krytonovi rozrušením přeskakuje hlas. „Je celý umělý. Série 3000. Vyroben na Tchai-wanu. Koukněte. Je tady i telefon na asistenční službu.“ Rimmerovi se to moc nezdá, ale Kryton je přesvědčený o tom, že Lister je robot staršího typu a nejspíš si vymazal paměť, takže to vůbec netuší. Rimmer s Kocourem odejdou do kokpitu a hned nato se Lister začne probírat.
„Pane, vzpomínáte si, kdo byli Vaši rodiče?“ oťukává ho zlehka Kryton. „Né, dyť mě našli. Byl sem v krabici pod kulečníkem.“ „Řekl Vám někdo, co na té krabici bylo napsáno?“ vyzvídá Kryton. „Třeba ´SOUPRAVA´ nebo ´PŘED MONTÁŽÍ NATŘÍT´?“ Lister vůbec nechápe, o co jde, a tak to na něj Kryton vybalí přímo: „Jste robot. Série 3000. Formálně jste mi podřízený!“ Lister zírá na Krytona, který se rázem změní v krutého šéfa a hodí mu koš se špinavým prádlem. „Tak a jestli se nechceš smažit v křemíkovým pekle, tak ti radím, abys přinesl do kokpitu občerstvení. Pronto!“ uzavře Kryton a odejde.
Kryton obsadí Listerovo přední sedadlo. Kosmik znovu do něčeho drcne, ale není nic vidět. Kryton šikanuje chudáka Listera, který se nemůže sžít se svým novým postavením. Když Lister odejde předělat svačinu, zjistí Kryton, že se právě nacházejí v poli s bublinami nereálna, které při nárazu mohou vyvolat falešnou realitu. Je to vlastně taková past na zloděje. „Takže my jsme prošli kapsou nereálna?“ ujišťuje se Rimmer. „Jež vytvoříla falešnou realitu a my uvěřili, že pan Lister je…“ Kryton se zděšeně zarazí. Lister přichází znovu s nádherně naaranžovaným jídlem na podnose. Jeho ruka teď vypadá úplně normálně. „Řekněte mu to vy,“ Kryton nemá daleko k pláči. „Já musím jít prát spodky.“
Lister sedí zase na svém místě a pořád ještě je naštvaný na Krytona. Snaží se proletět polem, protože to co je za těmi bublinami asi bude něco mimořádného. Je to ale čím dál horší. Další náraz vymaže Kocoura, potom mají všichni zvířecí hlavy a nakonec zmizí Kosmik a letí volným vesmírem. „Tak a už dost. Musíme si promluvit!“rozhoduje Rimmer, když jsou zase v normálním prostoru. „Krytone, jak daleko je epicentrum?“ „Při stávající rychlosti další tři dny.“ „Dobře, vzdávám se. Padáme vocaď,“ rezignuje Lister, ale Kryton má řešení. Uloží Listera s Kocourem do jednotek hlubokého spánku a Rimmera deaktivuje. Tak k nim žádné nereálno nepronikne.
Po probuzení zjišťují, že mlhovina chránila stroj času z 28. století na vesmírné lodi. Loď, jak je jejich zvykem, vyplení a namontují stroj času do Kosmika. Na první zkoušku vyberou rok 1421. Kryton stiskne knoflík, zazáří rudé světlo a pak se ustálí. „Ukaž to na monitorech. Ať víme, co je venku,“ pobízí Rimmer Listera. Venku není nic jiného než hluboký a prázdný vesmír. „To nechápu. Sme tam, kde sme byli,“ diví se Lister. „Ovšem. Jsme pořád hluboko ve vesmíru, ale jsme ve vesmíru v 15. století. Není to úžasné?!“ jásá Kryton. Rimmer se rozhlédne s naprosto zmateným výrazem. Kosmik znovu červeně zazáří a vrací se do své doby.
„Promiňte, jestli vám připadne, že jsem hloupější než syn vesnického idiota a televizní rosničky,“ ozve se otrávený Rimmer. „Ale co přesně bylo účelem tohoto cvičení? I když bylo úžasné okusit opojnou středověkou atmosféru předrenesančního vesmíru, ten stroj je prakticky k ničemu, že?“ „Zatím ano,“ připouští Kryton. „Ale jestli získáme pohon rychlejší než světlo, tak budeme mít možnost cestovat kdy a kam se nám zlíbí.“
Najednou si všimnou nápadně známého plavidla, které se je snaží kontaktovat. „To sme my – my z budoucnosti. Hele, vysílají SOS!“ zjišťuje Lister. Kryton se chce setkání vyhnout, ale protože jejich budoucí já mají nějaké potíže, rozhodne se, že jim pomůže sám a pak si vymaže paměť.
Po rozhovoru s posádkou starší o 15 let se Kryton chová dost podivně, pobrekává a všemožně se snaží vysvětlit Listerovi, jak strašně ho má rád. „Hele, už mě přestaň houpat a… řekni mi pravdu,“ zaútočí na něj Lister. „Umřu, viď. Prostě – je po mě. Nezvlád sem to.“ „Jediné, co smím prozradit je to, že všichni čtyři členové posádky Kosmika přijdou na naší loď. Jeden z nich se jmenuje Dave Lister,“ sype ze sebe nervózní Kryton, ale víc nechce říct. Tím ovšem podnítí Listerovu zvědavost a ten napojí kameru na mediscan, aby viděl návštěvníky.
Budoucí posádka je opravdu něco. Z Rimmera je šedovlasý tlusťoch, Kocour má pěkně opelichanou hlavu a Kryton nosí oblek a úděsnou paruku. Přestože se jim zasekl jejich stroj času a potřebují od svých minulých já pomoc, všichni se chovají značně nabubřele. Lister se baví jejich sledováním až do doby, než uvidí sám sebe – jako mluvící mozek v zavařovačce.
Tou dobou je už Kryton z budoucích já dost znechucený, zvláště když zjistí, že kamarádi, které si našli v historii jsou vesměs masoví vrazi. Náhle se ozve výstřel z bazukoidu a ze schodů seběhne Lister s Rimmerem a Kocourem v zádech. „Tak smradi, je konec. Máte dvě minuty na to, abyste vypadli. Nevim, jak se z nás stanete vy, ale nemám v úmyslu vám pomáhat v tom, co děláte.“ Budoucí posádce se moc odejít nechce, ale Lister mává bazukoidem, takže jim nic jiného nezbývá.
Posádka sedí zdrceně v kokpitu, když je zavolá budoucí Rimmer. Varuje je, že budou okamžitě zlikvidováni, když svým budoucím já nepomůžou. „Je vůbec možné je porazit?“ ptá se Rimmer. „Jejich loď je výrazně lepší. Nemáme žádnou šanci je porazit,“ doznává popravdě Kryton.
„Takže já říkám BOJOVAT!“ rezolutně rozhoduje Rimmer k překvapení přítomných. Vrhnou se do boje, ale budoucí posádka je opravdu lépe vybavená. Nejdřív je zabit Lister a po něm Kocour. Kryton se snaží říct něco Rimmerovi, ale je zasažen a upadne do off-line.
Zatímco je Kosmik pod palbou, Rimmer se odhodlá k zoufalému činu. Popadne bazukoid, doběhne ke stroji času a zničí ho. V následujícím okamžiku je Kosmik znovu zasažen a roztrhán v mohutné explozi. Zůstává jen prázdný vesmír.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam