16. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Kryton pronásleduje Listera po Kosmiku a stěžuje si na Kochanskou. Nejvíc mu leze na nervy tím, jak přemisťuje salátový dresink z ledničky do kredence. Lister ho posmutněle uklidňuje, že se jí vrátila sonda se souřadnicemi dimenzionální trhliny a následující den se vrátí do své dimenze. „Nejste z toho rozmrzelý?“vyzvídá Kryton. „Hele, jestli ti něco vadí, tak to řekni jí,“dojde Listerovi trpělivost. „Taky, že jí to řeknu!“hrozí Kryton. Vstupuje Kochanská. „Dobré jitro, slečno,“vítá jí úlisně Kryton. „Vyspala jste se dobře?“ „No, nic moc. Měla jsem podivný sen o oslovi, co byl roztažený přes tenisový kurt. Zvuky, co vydával byly děsivé. Ty jsi zas včera v noci cvičil na kytaru?“zaměří se Kochanská na Listera, který úmyslně neodpovídá. „Tak, co je k snídani?“Kochanská otevře lednici a pohoršeně vytáhne láhev s dresinkem. „Á, co tohle tady dělá?“ Postaví jí do kredence. Kryton se třese jako papiňák před výbuchem. „Držte mě někdo! Držte mě!“
Kryton pokračuje v pomlouvání Kochanské i v Listerově kajutě, když tam zmiňovaná vtrhne a svolá je do kokpitu.
„Už to mám,“oznamuje Kocour na sedadle pilota. „Svítí to a táhne něco stříbřitýho a blejskavýho.“ „Je to kometa, rychlost 25 000 mil za sekundu,“upřesňuje Kochanská. „Vždyť to říkám!“ohradí se Kocour. Kochanská chce změnit kurs, aby neskončili roztrhaní na kusy, ale Lister jí provokuje svým proklamovaným sebevědomím, že to zvládnou. Zatímco se spolu hádají, kometa do nich narazí. S velkými problémy Kosmika otočí a odletí do bezpečí. Kochanská je na Listera dopálená, protože kvůli jeho machrování teď nestihne dimenzionální trhlinu. „Bohužel nefungovaly pomocný rakety…,“prohodí omluvně Lister po jejím odchodu z kokpitu. „Podle toho počítače jsou mimo provoz kvůli těžkému nákladu,“ukazuje Kocour. „To je prádlo slečny Kochanské,“přispěchá s názorem Kryton. „Proč mě nikdo neposlouchá?“ Ty krajkové hadříky jsou těžší, než vypadají.“ Aby se vyhnul dalšímu žalování, jde Lister prohlédnout nákladový prostor, co by se dalo vyhodit. „Rimmere, pojď se mnou,“pobídne Kocoura. Kocour a Kryton na něj zírají a i Lister je sám ze sebe překvapený. „Kocoure,“opraví se. „Chceš bejt užitečnej nebo se chceš celej den fintit?“ „To si jako můžu vybrat?“ptá se sarkasticky Kocour, ale zvedne se a jde za Listerem.
Kryton využije chvilky klidu, aby zašel do kajuty za Kochanskou a vysvětlil jí, kam má dávat dresink a jak má třídit kalhotky a ponožky. To Kochanskou opět rozzuří.
V nákladovém prostoru Lister s Kocourem zkoumají haraburdí. Lister se dostane do jakéhosi zasněného transu a vzpomíná na Rimmera. „Nó, někde bychom měli začít,“burcuje ho Kocour. „Co třeba tohle,“ukáže na balík golfových holí. „Ne, ne, to nemůžeš vyhodit,“brání mu Lister. „S tím jsme hráli s Rimmerem golf na Treku 16. Moc sme se pobavili.“ „Ty ses pobavil s Rimmerem?!“žasne Kocour. Lister kývá a vypráví mu příhodu, kdy schoval Rimmerův golfový míček a pak nechal Rimmera obcházet planetu.
Do nákladového prostoru přijde Kryton, značně strhaný po střetu s Kochanskou. „Nemůžem se hnout z místa,“stěžuje si mu Kocour. „Nechce nic vyhodit, protože mu to připomíná dobré časy s Rimmerem. Já jsem musel žít někde jinde.“ „Ty nevíš, co sme dělali ještě za starejch časů,“namítá Lister. „Jako třeba tu hru se skříňkama. Otvírali sme skříňky těch, co zemřeli a každej si mohl nechat to, co našel.“
Lister popisuje ušlechtilou zábavu s rabováním skříněk, při které Rimmer dostal dávku ohně do obličeje.
„Už chápeš? Užili sme si. Fakt skvěle. To nemělo chybu,“uzavírá Lister a projde kolem zděšených kolegů ven. „Radši se poohlédnu po nějakých práškách,“prohodí starostlivě Kryton ke Kocourovi.
Lister sedí sám v kokpitu, když za sebou zaznamená pohyb. „To je dost, Kocoure. Proboha, kde si byl?“ptá se otráveně. „Ahoj, Listere,“ozve se známý hlas. Lister se překvapeně ohlédne na Rimmera oblečeného v letecké bundě, ale už bez Esovy paruky. Je ohromený, že ho tady vidí a trochu rozpačitý. Rimmer se rozhodl opustit kariéru zachránce vesmíru a vrátit se k posádce. Jen má trochu obavy, že jeho místo už zaujala Kochanská. „Nebuď jak malej,“chlácholí ho Lister. „Tobě nesahá ani po kotníky.“ „Ale to říkáš jen tak,“culí se stydlivě Rimmer. „To teda ne! Mě se…po tobě stejskalo,“doznává Lister. Rimmer zvážní: „A mě se stýskalo po tobě!“ „Arnoldíčku!“ „Dave!“ Lister vyskočí a vrhne si Rimmerovi do náruče. „Už nás nikdy neopouštěj,“téměř pláče. „Nikdy, nikdy!“přísahá Rimmer. „Slibuješ?“ „Oh, Listy…“ „Rimsey…“ Vzájemně si hledí do očí. Jejich rty se přibližují, až se setkají ve vášnivém polibku…
Lister, zalitý potem, prudce otvírá oči a ječí. „Aaaaagggghrrrr!!!“ Svalí se z kavalce na zem a zuřivě si čistí jazyk dlaní, než se zorientuje. „To byl jen sen…Díky bohu!“vydechne úlevou.
Znepokojený Lister vyhledá Krytona, aby ho uzdravil. Ten se rozhodne Listerův stesk léčit hypnoterapií a odejde si po disk na seanci. Na ošetřovnu přijde Kochanská, stále v depresivní náladě. Lister se jí svěřuje se svým snem a pořád nemůže pochopit, proč mu Rimmer vlastně tak chybí. Kochanská je toho názoru, že Rimmer obětoval svoje štěstí a byl nesnesitelný, aby udržel Listera normálního. „Takže sem ho nechápal,“řekne smutně Lister. Kochanská ho přátelsky obejme kolem ramen. „Za to ty nemůžeš. Musels ho nenávidět, abys vůbec přežil.“ „Tohle mi nedošlo,“doznává plačící Lister. Kochanská mu podá krabici s papírovými kapesníky. Lister se hlasitě vysmrká a Kochanská se od něj mírně znechuceně odtáhne.
Vrací se Kryton a to, že zde nachází Kochanskou, ho dost podráždí. „Promiňte, slečno Kochanská, ale tohle je ošetřovna jen pro nemocné. Doufám, že nemáte vyrážku ze špatně zařazených kalhotek!“ „Krytone, víš, jak dostat láhev zteplalého dresinku z řitě androida?“kontruje Kochanská. „Takhle spatra ne, ale někde to najdu.“ „Být tebou, už bych začala hledat,“doporučí Kochanská a raději vyklidí bitevní pole. Lister se po rozpravě s Kochanskou už cítí líp a to Krytona moc netěší.
Kocour, Lister a Kochanská si dopřejí malé rozptýlení v podobě večera plného her. Jenže všechno ztroskotá na kulturních rozdílech. To, co považuje za zábavu Kochanská, je pro Listera a Kocoura spíš za trest, zatímco místní hry pokládá Kochanská přinejlepším za oplzlé a dětinské. „Večer plný her se ruší,“vysvobodí je Kryton. „Pojďte laskavě za mnou do simulační místnosti, mám něco, co by vás mohlo pobavit.“
V simulátoru čeká opravdu velké překvapení. Kryton vytvořil podle Rimmerových denníků „Rimmerovskou zkušenost“, jakési pamětní muzeum věnované Rimmerovi. Celá posádka sedí ve vozíku, který jede po kolejích za doprovodu tiché hudby. Vozík se uvnitř muzea zastaví a nad nimi se objeví Rimmerova tvář v nadživotní velikosti, jež je okázale vítá. Vozík pokračuje v cestě a Rimmer ve své řeči: „Jsa hnacím motorem celé mise Červeného trpaslíka, Rimmer musel neustále hrát v kostky se smrtí.“ „Cože?!“nevěří Lister svým uším. „Občas vynaložil značné úsilí, aby udržel posádku pohromadě,“vykládá Rimmer. Přes užaslými návštěvníky se odehraje scénka, ve které Rimmer v generálské uniformě schopně velí třem nemehlům v Kosmiku. Vozík jede dál. „Je mi z toho zle,“vzdychá Lister. „Odpusťte, pane, trochu to drncá,“omlouvá se Kryton. „Mě je zle z toho, co vidím!“
Následuje další příhoda, ve které radí Rimmer Kocourovi ohledně módy. „Tedy Rimmer je fakt frajer,“plane nadšením Rimmerův Kocour. „Nevím, co bychom si bez něj počali.“ „Za svůj život vděčím jemu,“souhlasí Rimmerův Lister a oba předvádějí zářivě bílé zuby v přihlouplém úsměvu. „Tohle nevydržím. Okamžitě chci ven!“žádá Lister. „Počkejte, teď přijde to nejlepší,“upozorňuje Kryton.
Spustí se jásavá hudba a před vozíkem ze země vyroste loutka v podobě Rimmera. Začne pochodovat a zpívat na hudbu. Postupně se k ní přidávají další téměř stejné loutky a sborově pějí chvalozpěv na Arnieho Rimmera. Posádka třeští v úžasu oči.
Během songu vozík prosviští zbytkem muzea, vyjede ven a s drcnutím se zastaví. „Kdo se jenom slůvkem zmíní o tom vymaštěným, prolhaným, slizkým magorovi, vlastnoručně ho zabiju!“vyhrožuje Lister.
„Sigmunde Freude, pukni závistí!“usmívá se spokojeně Kryton.
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam