16. 07. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Lister hraje za asistence Krytona na kytaru. Kocour a Kochanská naslouchají v očividných mukách jen kvůli tomu, aby Listera potěšili. Jejich trápení zakončí úpěnlivé vzlyknutí kytary. Listerova nálada je kvůli chybějící ruce stále na bodě mrazu a ani příklady úspěšných jednorukých osobností historie mu jí nezvednou. „Já du na záchod,“ukončí Lister debatu a odloží kytaru. „Sice se mi nechce, ale rozepnout poklopec mi trvá třičtvrtě hodiny, tak začnu už teď.“ „Nechceš pomoct?“nabízí mu Kochanská a vzápětí se rychle stáhne. „Ježiši, já to tak nemyslela! Já jenom…promiň. Promiň. Promiň!“ „Promiň,“dodá po Listerově odchodu.
Kryton pečuje o Listera jako o kojence. Namáčí mu sušenky do čaje a po každém soustu mu otírá ústa ubrouskem. Přicházející Kochanská s údivem přihlíží. „Nemoh bys mě podrbat na nose?“požádá Lister Krytona. „Hrozně to svědí.“ „Proč se nepodrbeš sám?“vmísí se do toho Kochanská. „Pořád máš jednu ruku.“ Kryton i Lister jí ignorují. Lister je v depresi a Kryton má práci s Listerovým nosem. „Krytone, už jsem ti to říkala,“vnucuje se Kochanská dál. „Chce být samostatný. Nechce, abys ho obskakoval jako nějakého invalidu.“ „Ale chce, chce!“oponuje Kryton. „Viďte, pane?“ Lister si smutně povzdechne a Kryton se vrátí k namáčení sušenek. „Oh ne, je mi z toho zle,“kroutí hlavou Kochanská. Kryton radí Listerovi, aby na její řeči nedbal, ale Lister má už dost obou a jde se radši projít. „Matko Terezoidko…mohl bys na chvíli?“zastaví Kochanská Krytona. Kryton jí následuje na ošetřovnu.
Kochanská se mu snaží vysvětlit, že svou přehnanou péčí Listerovi škodí a měl by ho nechat, ať se o sebe postará sám. „A taky je na čase, abys mu sestrojil umělou ruku, aby byl na tobě nezávislý,“radí Kochanská. „To jsem chtěl, ale jsem dnem i nocí v utírací pohotovosti, takže jsem neměl čas,“obhajuje se Kryton. „Musíš utírat? Ne, nechci vědět, co to znamená!“zarazí Krytona Kochanská. „Mám pocit, že to vím a je to ta nejodpornější věc na světě!“ „Jeho ústa,“řekne nechápající Kryton. „Pomáhám mu zbavit se drobečků kolem pusy.“ „Jo…to jsem měla na mysli,“zamlouvá to honem Kochanská. „Je to odpudivé! Drobky u pusy…fuj! Odporné!“
Kocour hraje s Listerem dámu. Víc než hře se věnuje úsilí o zlepšení Listerova duševního stavu. Jde na to jako vždy po svém a povede se mu Listera ještě víc potopit do beznaděje.
Kryton se konečně uvolnil z utírací pohotovosti a vyrobil Listerovi novou ruku. Ruka je růžová a vypadá dost objemně. Kryton jí připne k Listerovu rameni a vysvětluje, že se ovládá pokyny levé části mozku. Poradí Listerovi, aby se pořádně soustředil na úkol. Položí k ruce míček. „Říkejte si: ruko, zvedni ten míček!“Lister kývne. „Teď si opakujte: zvednu ten míček!“ „Zvednu ten míček,“papouškuje Lister. Kryton ho stejnými slovy povzbuzuje a stále naléhavěji. Lister se ze všech sil snaží přimět ruku k činnosti. Ruka se asi po minutě mírně nadzvedne a posune míček o pár centimetrů dál. Kryton se raduje z toho úspěchu, ale Lister je z ukázky svých možností roztrpčený. „Bylo to trochu pomalé. To musím uznat,“připouští Kryton. „Trochu?!“zlobí se vyčerpaný Lister. „Pomalejší reakci měl jen Rimmer na diskotéce.“ Kryton upraví ruku a poručí Listerovi, aby znovu zkusil zvednout míček. Jenže se objeví jiná potíž – Listerovu ruku ovládá podvědomí, kde je zasunutý vztek na Krytona kvůli amputaci ruky. Místo,aby se ruka starala o míček, soustavně bije Krytona.
O svačině navrhuje Kocour v jedné ze svých světlých chvilek, jestli by se pro Listera nedaly použít Krytonovy součástky. Kryton namítá, že jsou moc těžké. „Mohl by si to sundat, kdyby šel na rande,“fantazíruje Kocour. Kochanksá se chytne jeho nápadu a vzpomene si, že Kryton v její dimenzi měl samoopravovací systém se subatomárními robůtky. „Nanoboty,“souhlasí Kryton. „Nejprve rozloží každý předmět na atomy a pak je znovu uspořádají tak, že je všechno opravené. Nanotechnologie.“ Kryton to vysvětluje na příkladu tužky, kterou by eventuálně dokázali nanoboti změnit v diamant. „A co kdybychom pár tvých nanobotů převedli do Daveova těla,“ozve se znovu Kochanská. „Neuměli by vytvořit novou ruku z jeho tělní tkáně?“Kryton namítá, že nanoboty ztratil, pravděpodobně tehdy, když se setkali s olihní beznaděje. Jejich hledání považuje za zbytečné, ale Lister trvá na tom, aby nastavili kurs na Esperanto.
Lister, Kocour a Kochanská jdou do hibernace, ovšem po procitnutí zjistí, že je počítač vzbudil dřív, než bylo naplánováno. Před nimi je nějaká planetka. Kryton ji zkoumá: „Ne, to je nesmysl.“ Opakuje měření. „Podle našeho scanneru je ta planetka před námi…Trpaslík,“vymáčkne se Kryton. Ostatní tomu taky moc nedůvěřují. „Jistě se mýlí,“rezolutně prohlásí Kochanská. „Jde o stejný přístroj, co nám minulý týden hlásil planetu obývanou výhradně letuškami.“ Nicméně scanner trvá na tom, že planetka je Červený trpaslík a posádka se rozhodne ji prozkoumat. „Podle meteoscanu je tam krásné počasí, tropické teploty a ani mráček,“ohlašuje Kochanská. „Oblečem se do mrazu a pojedeme buginou.“
Na planetě během divoké elektrické bouře nasbírají Lister, Kocour a Kochanská vzorky povalujících se předmětů. Výsadek se vrací na Kosmik s bednou plnou veteše, prokazatelně pocházející z Trpaslíka. Lister vyloví z krámů velké náramkové hodinky. Ciferník blikne a na něm se objeví známá plešatá hlava muže středního věku. „Nazdar chlapi,“praví Holly. „Kde se tady bereš, Holly?“žasne Lister. Holly svým svérázným způsobem vysvětluje, že nanoboti přestavěli celou loď a co se jim nehodilo (jako třeba Holly), nechali na té planetce. Hollyho senilita jak se zdá výrazně pokročila. „To je k nevíře,“podotkne Lister. „Opuštěnej na planetě za zuřící bouře, tlející v zemi stovky let a neztratil vůbec nic.“
Na poradě v Kosmiku vyjde najevo, že nanoboti opustili Krytona a ovládli loď, zatímco byla posádka na Esperantu. Zmenšili Trpaslíka na subatomární úroveň a vytvořili planetku jako bezpečné úložiště. Protože nanoboti nejsou k nalezení, vypadá to, že se nadobro ztratili. Ovšem Holly přichází s podnětným nápadem, že by mohli být někde na Kosmiku, v tom případě by je scannery nezachytily.
Po menším pátrání se nanoboty povede objevit v Listerově koši se špinavým prádlem. Kryton je polapí do sklenice a s výhrůžným cinkáním do skla jim nařídí, aby obnovili Trpaslíka a Listerovi ruku.
Lister stojí v ošetřovně na jakési vertikální konstrukci a je přidržován pod krkem pohyblivou kovovou tyčí připevněnou ke konstrukci. Kryton aplikuje do jeho těla nanoboty.
Později. Lister se probírá z bezvědomí. Na ošetřovnu přicházejí Kochanská, Kryton a Kocour a mají trochu obavu se na Listera podívat. Napočítají do tří a otočí se. Ztuhle zírají na Listera, který má opravdu novou ruku, ale nejen to. Oblečení je příliš malé pro jeho obří svaly . Lister vypadá jako pořádně nadupaný steroidy. Kryton nemá odvahu tam zůstat a radši se co nejrychleji vytratí z ošetřovny. „Dej to pryč, chci se vidět,“žádá Lister Kochanskou. „Nejspíš to nemysleli zle…chtěli nám to vynahradit za posledně,“připravuje Kochanská Listera. „Můžou to zkusit ještě jednou.“ Kochanská opatrně odstraní překážku z Listerova krku. Lister sestoupí na zem, shlédne na sebe dolů a zařve hrůzou.
Kocour pilotuje Kosmika kolem věhlasné červené lodi s nápisem „RED DWARF“. „No né, dali si záležet,“ozývá se Kocourův hlas. „Ty nanobotíci jsou fakt machři. Vypadá dokonce ještě větší než si ho pamatuju.“ Kocour směruje Kosmika do přistávacího doku. Dok je poněkud rozlehlý a stojí v něm už jiný Kosmik. Letící Kosmik proletí pod ním jako bzučící moucha, protože asi tak je proti němu velký. „Jéé,“ozve se znovu Kocour. „Panstvo, problém na obzoru!“
Pokračování příště…
předchozí díl | scénář | následující díl
zpátky na seznam