Kostýmy

Zelená kašmírová košile s jezdeckými keprovými kalhotami vám zaručí módní vzhled.

I. série

Uniformy posádky Červeného trpaslíka byly navrženy přesně tak, aby se Rimmerovo naléhání na jejich nošení zdálo naprosto přiměřené. Uniforma byla celá šedá a skládala se z kalhot, košile a kravaty. Na kravatě bylo logo Jupiterské důlní společnosti stejně jako na levém rukávu (logo se později objevilo i na zremasterovaném Modrém skrčkovi). Toto logo bylo i na levé straně hrudi na černém tričku, které posádka měla nosit pod uniformou. Většinou se ale členové posádky oblékali do bílého trička. Na košili bylo jméno majitele uniformy i jeho hodnost. Zatímco Rimmer měl své jméno na pravé straně a hodnost na levé, u Kochanské tomu bylo právě naopak.
Rimmer se taky čas od času objevuje jen v bílém tričku a trenýrkách.
Pro Listera byla navržena celá kolekce nejrůznějších triček a bojových kalhot. Občas měl i sako a na chvíli se objevil i v uniformě. Nejzajímavější z jeho triček byly ty s komiksovou postavou Mugsem Murphym a sloganem „D-D-Don´t Shoot!“.
Kocourův první oblek byl růžový a byl ušitý podle svatebního obleku jeho otce.
Holly byl vytvořen vysoce technickou metodou – oblékli ho do černého roláku.
Oblečení dalších postav bylo většinou vybráno z už hotových kostýmů, které mělo BBC k dispozici. Např. depresivní oblek Mindráka nebo oslnivá výstroj Sebevědomí, jehož zuby byly přetřeny bílou barvou.

II. série

Protože hlavní postavy své kostýmy už měly z první série, mohla Jackie Pinks začít pracovat na oblečení pro vedlejší postavy.
Kryton se v této sérii objevil pouze jednou a to ve stejnojmenné epizodě. Byl oblečený do lesklého smokingu, který vytvářel dojem skvělého majordoma. Na jeho masce spolupracovali maskér Bethan Jones a odborník na speciální efekty Peter Wragg. Protetická pěna, ze které maska původně byla vytvořena, se neustále rozpadala. Nakonec byla proto použita kombinace latexu a pěny a maska byla vytvořena ze dvou částí. David Ross, první představitel Krytona, strávil v maskérně asi devět hodin.
Ve Škvíře ve stázi se znovu objevuje celá posádka Červeného trpaslíka, přirozeně ve stejných uniformách, jaké byly použity v první sérii. Skutečně bizarní kostým velkého kuřete byl vytvořen pro kpt. Hollistera. Nakonec vzal Rimmer štětec a přetřel kapitánovo břicho zelenou barvou, udělanou z mouky, vody a potravinářského barviva. Rimmer má v téhle epizodě na sobě své bledě modré pyžamo s vyšitým nápisem Home Sweet Home.
Ve virtuálním světě hry Lepší než život se objevuje např. Marilyn Monroe ve svých bílých šatech nebo Napoleon v uniformě a v typickém klobouku.
Epizoda Paralelní vesmír začíná písní Tongue Tied. Kvůli natáčení této scény byly navrženy pro posádku speciální kostýmy. Kocour, Rimmer a Lister jsou oblečení v růžových oblecích s flitry a na nohou mají (příliš) úzké kubánské boty na podpatku. Holly vystupoval ve slunečních brýlích a měl také dva páry rukavic – jedny bílé na zábavný tanec rukou a jedny černé k vytvoření iluze, že se jeho uši hýbou. Obyvatelé paralelního vesmíru nepředstavovali z hlediska kostýmů žádný problém. Arlene Rimmerová byla oblečena jako Rimmer, stejně jako Deb Listerová nosila stejné věci jako Lister. Pes měl tričko s nápisem „Dog Market“ a na krku velký stříbrný medailon dokazující to, že je pes.

III. série

Rob Grant a Doug Naylor si pro práci s kostýmy třetí série vybrali Howarda Burdena, který nakonec u kostýmů pro Červeného trpaslíka už zůstal. Ve třetí sérii měl inovovat vzhled postav. Howard předchozí dvě série neviděl a při tvorbě kostýmů vycházel ze scénářů.
Z Listerova oblečení by mělo být znát, že celých 57 minut chodil do umělecké školy. Jeho oblečení, zejména sako, v sobě neslo mnoho kreativních prvků. Ten nejpozoruhodnější nebyl ale nikdy spatřen. Na zádech jeho saka měl být obrázek smyslné Wilmy Flinstoneové jedoucí na raketě. Fakt, že by tak slavná postava měla být vyobrazena v takové provokativní póze, donutil Howarda obléknout Wilmu do skafandru, čímž se z ní stala neidentifikovatelná žena.
Rimmer úplně změnil svou uniformu. Nový typ vojenské košile se obešel bez kravaty i límečku, stejně jako bez holografického statutu. Na prsou měl Rimmer velké logo Red Dwarf. Uniforma byla celá tmavě zelená a její součástí byla i vojenská čepice, která Listerovi připomínala Četníka ze Saint Tropez. Kostým také obsahoval mikrofón ke komunikaci, který byl připevněný k oné čepce. Howard ale nakonec od této myšlenky upustil, protože se o tom neustále vtipkovalo.
Krytonův kostým byl stálou příčinou zármutku. Skrýt člověka uvnitř umělého kovového těla je sice hezká myšlenka, ale pro maskéry stejně jako pro herce to znamená noční můru. V Krytonově těle si Robert Llewellyn nemohl ani sednout, protože křehký materiál se přitom vždycky rozbil a musel být opraven. Krytonova hlava byla samozřejmě vytvořena podle Krytona z předešlé série, i když tentokrát byla udělána mnohem lépe. Robert Llewellyn trávil zpočátku v maskérně celé hodiny nemluvě o tom, že v gumové masce musel pak vydržet po celou dobu natáčení. Náročná práce maskérů se ale skutečně vyplatila pokaždé, když se, se změnou hercova výrazu obličeje, změnil i výraz gumové masky. Howard změnil na Krytonovi ještě jednu věc – původně měla být tříselná přípojka umístěna na Krytonově hrudníku.
Kocourův kostým se samozřejmě měnil s každou novou epizodou. Naopak Holly zůstávala ve svém černém roláku a jenom u příležitosti Krytonova posledního dne na lodi si dala na hlavu tiáru.
V epizodě Pozpátku se Rimmer s Krytonem objevují jako Bratři Zpátečníci v růžových oblecích pokrytých flitry. Kostýmy celé posádky se změnily poté, co každému z nich byla ukradena nějaká emoce v epizodě Polymorf.
Kromě hlavních postav se v této sérii objevuje např. genetická mutantka, android Marilyn Monroe nebo Hudzen 10, jehož kostým byl na poslední chvíli vytvořen ze všeho možného i nemožného, co bylo po ruce. Tato postava totiž byla do scénáře přidána až při posledních změnách. Helma, kterou Hudzen 10 měl, se stala základem pro helmy vězeňských dozorců v osmé sérii. Gordon Kennedy, který si Hudzena zahrál, o svém kostýmu a jeho přípravě řekl: „Vůbec si mě neměřili. Teprve večer před natáčením si vzali potřebné míry a splácali ten kostým. Měl jsem velké ploché boty a velmi, velmi dobrý make-up. Bylo to úžasné. Myslím, že autoři na poslední chvíli přepisovali. Jsem si jistý, že mi museli přilepit bradavky, protože to prostě vyžadoval scénář. Myslím, že kdykoli si nějaký herec stěžuje na nepohodlnost svého kostýmu, měl by se srovnat s chudákem Robertem Llewellynem. To myslím naprosto vážně! Skutečně před ním smekám. Já jsem měl jako Hudzen na sobě jen trochu krepového plastu, a to bylo v pohodě.“

IV. série

Kromě pár nových obleků Kocoura, zůstaly kostýmy hlavních postav stejné jako v předešlé sérii.
Naopak výroba kostýmů pro geneticky vytvořené formy života byla na denním pořádku. Kamila, coby android série 4000, měla téměř totožné tělo jako Kryton. Onen jediný rozdíl byl v tom, že Kamila měla i prsa. Judy Pascoe, která si Kamilu-androida zahrála je i ve skutečnosti partnerkou Roberta Llewellyna, stejně jako Suzanne Rhatigan, která ztvárnila Kamilu-Kochanskou, je partnerkou Craiga Charlese. Suzanne měla na sobě kostým, který přesně odpovídal Listerovu oblečení. Kamila-hologram si oblékla uniformu, která sice střihem odpovídala Rimmerově uniformě, ale lišila se barvou – nebyla zelená ale červená. Lister se tady poprvé objevuje ve své beranici a Kocour má na sobě bílý zebrovaný kabát.
Když se z Krytona stal v epizodě DNA člověk, navrhl pro něj Howard Burden takový styl oblečení, o kterém si myslel, že by je bývalý android mohl považovat za vhodný. Tak vznikl velmi barevný miš maš kostým. Protože když někdo žije celou dobu v bezvýrazném kovu, touží si vyzkoušet něco, co má barvu a styl. I když si přiznejme, že Krytonovo pojetí lidské povahy i zacházení s lidským tělem nebylo úplně přesné…
Robert Llewelyn si navíc myslel, že při natáčení téhle epizody má Krytonovo tělo na sobě naposledy. Díl DNA totiž původně končil bez Krytonova návratu do androidí podoby a měl být odvysílaný až jako poslední epizoda této série. Llewellyn tak byl osvobozen od své velmi náročné masky pouze během natáčení DNA.
V epizodě Bílá díra se z Holly stal skutečně inteligentní počítač. Tomu samozřejmě měl odpovídat i její vzhled. Původně měla být Holly holohlavá (samozřejmě díky paruce) a měla nosit malé kulaté kovové brýle. Nakonec se ale rozhodlo, že Holly vypadá jako holohlavá až příliš dobře, a proto vlasy mít bude, jenom budou vyčesané do copku. Hattie v tomhle díle změnila i barvu svého roláku z černé na tmavě modrou, protože na stejnou barvu se změnilo i její pozadí. Jinak klasická Holly zůstala beze změn, jenom na začátku Jiné dimenze má na hlavě rybářskou čepku.
Při natáčení Spravedlnosti podstoupil Craig Charles malou část toho, čím si musel projít i Robert Llewelyn. Charles si totiž musel kvůli vesmírným příušnicím nechat udělat odlitek vlastní hlavy. Z něj pak byly, po několika neúspěšných pokusech, vytvořeny příušnice. Odlitek byl vyplněn pěnou a nabarven tak, aby odpovídal Listerově pokožce. Replikanta, který se v této epizodě taky objevil, si zahrál Nicholas Ball. Součástí jeho kostýmu, který měl zdůrazňovat to, že je to robot, bylo i červené oko a v něm malý paprsek světla. Ball o svém kostýmu řekl: „Částečně jsem sice věděl, jak má kostým vypadat, ale v britské televizi to chodí pořád stejně. Do studia se dostanete nejdřív v den natáčení, posadíte se do maskérny, a pak už jen posloucháte jak se ostatní dohadují o tom, co všechno na vás ještě přilepí. Je ale naprosto úžasné, co z člověka dokáže udělat trocha vycpávky a chraplavý hlas!“
V Jiné dimenzi vystoupila Hattie Hayridge ze své černé skříňky, aby si zahrála postavu Mellie. Bylo to poprvé a naposledy, co se v seriálu objevilo celé její tělo. Maskérky byly vždycky štěstím celé bez sebe, kdykoliv mohly s Hattie něco udělat – něco jiného než obvykle. Takže když se Hattie ukázala konečně celá, byly u vytržení z toho, že si s ní konečně můžou „pohrát“. Eso Rimmer měl oblečení odpovídající jeho charakteru. Jeho ohromující zlatá kombinéza přesně vystihovala sebejistotu a dokonalost, stejně jako mu jeho paruka dodávala „neodolatelný“ zjev.
Epizoda Roztavení byla plná parafínů takže i plná nejrůznějších kostýmů, které byly sestaveny na poslední chvíli. S vymýšlením těchto kostýmů nebyl vůbec problém. Jednalo se totiž o slavné osobnosti, které už měly své charakteristické oblečení. Marilyn Monroe měla své bílé šaty, Rasputin černý háv, nacisté uniformy, Pythagoras tuniku, Matka Tereza hábit jeptišky apod. Kostým Elvise, kterého hrál Clayton Mark, byl původně vytvořen pro epizodu komediálního seriálu Sledge Hammer policajt s.r.o. Šlo o epizodu, kde se někdo snažil zabíjet imitátory Elvise. Kostýmové oddělení koupilo těch obleků hned víc a během natáčení se jich hodně zničilo. Mimoto se natáčelo venku v mrazivém počasí a Clayton Mark se celou tu dobu klepal v tom kostýmu zimou.

V. série

Spolu s novými členy týmu přišly i změny kostýmů dvou hlavních postav.
Tvůrci se nechali inspirovat uniformou Kamily-hologramu a vytvořili pro Rimmera červený kostým. Částečně to bylo taky proto, že zelená barva jeho předešlé uniformy byla příliš podobná barvě Kosmika. Samozřejmě, že červená zase splývala s barvou Červeného trpaslíka, jenže interiéry lodi nebyly červené a většina scén se stejně odehrávala někde jinde než na Trpaslíkovi. Rimmerova uniforma byla navíc obohacená o jeho jméno. Tahle změna byla provedena kvůli epizodě Inkvizitor. Tam se totiž v jedné scéně Rimmer diví, že Lister zná jeho jméno, a Kocour mu na to říká: „Nezbašti mu to, jméno zná z uniformy!“ Na začátku této epizody se také Rimmer nedopatřením objevuje ještě ve své staré uniformě.
Holly změnila make-up a nové video efekty jí dodaly více počítačový vzhled. Po technické stránce byly tyto efekty podobné (i když mnohem rafinovanější) těm, které se objevují v první sérii.
U vytváření uniforem pro posádku Hololodi vycházel Howard Burden z Rimmerova kostýmu. Ten trochu vylepšil a dodal mu patřičný snobský nádech a to včetně přepychového H a odznaků.
Invkvizitorův kostým měl vyjadřovat jeho nadřazenost a velikost nad ostatními tvory, ale hlavně měl nahánět hrůzu. K tomu skvěle posloužila maska na obličej znázorňující lebku. Tu si ostatně, díky procesu, vyzkoušel i každý člen posádky.
Mnohem méně náročné bylo vytvořit kostýmy dvěma spoře oděným ženám, které v epizodě Psychoteror natírají Rimmera olivovým olejem. Howard Burden se ve tvorbě kostýmů pru tuto epizodu skutečně vyžíval. Svědčí o tom např. i velkolepé kostýmy mušketýrů nebo Kocourův smělý žlutý kabát se zebrovitým vzorem. Tři lidé strávili dva a půl dne přebarvováním tohoto kabátu z bílé barvy na žlutou. Látka se totiž přebarvovala velmi špatně, a tak na to museli použít speciální značkovací pera! (Bílá verze kabátu se objevila v Kamile.)
Chris Barrie měl tu čest nosit v Karanténě onen nezapomenutelný kostým – červenobílé kostkované šaty s vojenskými botami. Ve stejné epizodě se objevuje i maňásek Pan Filuta. Původně to měl být pouze náhradník. Zatímco členové kostýmového oddělení obíhali obchody a sháněli loutky, Howard Burden si narychlo vyrobil maňáska – tučňáka kvůli nácviku. Nakonec se ale nenašlo nic, co by mu mohlo konkurovat, a tak se tučňák objevil v seriálu.
Ovšem to všechno je nic ve srovnání s tím, co nastalo v epizodě Démoni a andělé. Rimmer v černých síťovaných punčochách, Lister jako šílený a doslova prohnilý kovboj, Kocour s přehnaně velkými tesáky a Kryton s vrstvami špíny a spoustou cvočků na obličeji. Dokonce i Holly měla černou paruku, která si vyžádala změnu barvy jejího pozadí z černé na bílou. Když Hattie hrála démona, využila své schopnosti snížit hlas. „Umím různé hlasy, i když si to lidé o mě nemyslí. Zvládnu velmi nízký hlas stejně jako vysoký! Mám jenom své určité rozmezí.“ Kostýmy andělů byly naproti tomu jednoduché. Bílé hábity, stříbrné čelenky, sandály – to vše mělo dávat najevo povahu božské posádky, jejich dobré úmysly, cit pro jemnost a především jejich neškodnost.
Konečně v epizodě Návrat do reality se objevuje postava Duane Dibbley – legenda Červeného trpaslíka s parukou, připomínající vlasy Jerryho Lewise. I Kryton se tady ve svých halucinacích změnil. Na horní část jeho hlavy byly přidány pláty kovového vzhledu. Rimmer alias Billy Doyle svým vzezřením křečka po elektrickém šoku připomíná Doca Browna z filmu Zpátky v budoucnosti a Lister tady zase získal image ostrého hocha z města. Není divu, že to málem skončilo hromadnou sebevraždou…

VI. série

Vzhledem k inovacím, ke kterým v této sérii v seriálu došlo, by byl vyloženě hřích, nezměnit i oblečení hlavním postavám. Protože Howard Burden není muž, který by usnul na vavřínech, pustil se s vervou do své práce a vytvořil pro posádku nové kostýmy, na které si musela počkat 200 let.
V epizodě Návrat do reality měl Lister ve svých halucinacích na sobě hnědou kombinézu. Howard Burden se rozhodl používat stejný kostým i v téhle sérii.
Rimmerovy kalhoty byly ušité ze sametu a byly tmavší, zatímco jeho červená košile se změnila ve vycpané sako. Jeho barva měla zůstat stejná, ale když se z Rimmera stal v Legii hologram na tvrdé světlo, bylo jeho sako přebarveno na modré. Opět šlo o barvu, která by nijak nesplývala s okolím (Modrý skrček se totiž od třetí série v seriálu neobjevil).
Rimmer se také na chvíli změnil v Esa. Nakonec se rozhodlo, že změna také kostýmu by byla nevhodná, a tak Eso zůstal ve Rimmerově modrém vycpaném saku. Mimoto paruka, kterou tady Chris Barrie nosil, mu nedávala pocit, že je takovým Esem jako dřív.
Robert Llewellyn měl mnohem pohodlnější kostým než v předchozích epizodách. Nové, mnohem více přizpůsobivé Krytonovo tělo umožňovalo Robertovi mnohonásobně více pohybu (předtím si nemohl ani sednout!). Na každém rameni měl mít Kryton tři světla, která se ale pořád nedařilo plně zprovoznit. Nakonec se od tohoto nápadu upustilo (nejspíš si někdo vzpomněl na incident se zapalovačem a špatnou izolací ze třetí série).
Pro Kocoura vytvořil Howard Burden speciální „recyklovatelný“ kostým, který tvořila jedna hlavní část, přes kterou si Kocour jen oblékal svá nová saka.
Samantha Robson ztvárnila spoře oděnou Petovu ségru v Psirénách. Byla to její první role a v jistém směru se pro ni stala noční můrou. „Vůbec mi neseděly boty – byly příliš malé. Na samotné natáčení jsem čekala půl dne v příšerné zimě. Byly asi dva stupně pod nulou. Všichni kolem mě na sobě měli šály, čepky, zimní boty, prostě zimní oblečení. Byli jsme v štěrkovém lomu v Maidstone v Kentu a já si doteď pamatuju, že jsem si myslela, že určitě umrznu. V maskérně mi přilepili na ruce nehty asi jeden centimetr dlouhé, takže jsem nemohla jít ani na záchod, protože jsem se nemohla zbavit svého kostýmu. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, jak budu vypadat. Napadlo mě dokonce, že mě navlečou do nějakého gumového kostýmu.
Nigel Williams si zahrál Legii. Až když přišel na natáčení zjistil, že se musí vmáčknout do zeleného a až příliš úzkého kostýmu. Nakonec ho do něj museli doslova všít, a on pak chudák musel vydržet uvězněný ve svém kostýmu až do konce natáčení. Může se sice zdát, že takoví gelfové na tom jsou v porovnání s ním mnohem hůře, ale opak je pravdou. Během natáčení se totiž ukázalo, že gelfí kostýmy jsou až překvapivě pohodlné. Nigel Williams věděl, že má roli, které v podstatě propůjčuje pouze své tělo a že jeho tvář nebude vůbec vidět. Nijak mu to ale nevadilo. Kostým ale způsobil, že jeho hlas zněl velmi tlumeně, jako by mluvil skrz deku. Takže po skončení natáčení strávil ještě spoustu času ve studiu dabováním Legie. Díky tomu, že postava nemá rty, do jejichž pohybu se musí dabér strefit, šlo všechno naštěstí dost rychle. O svém kostýmu Nigel vypráví: „Promrzl jsem na kost v tom lykrovém plaveckém oděvu! Je mnohem lepší se v kostýmu vařit, než v něm mrznout. Všechno se natáčelo v nádherné, ale velmi chladné budově The Marco Polo, která je jižně od Chelsea bridge. Dokonce jsme museli kvůli mně přestat natáčet, protože se mi příšerně třásly ruce! Kromě toho mi byl můj kostým malý. Spoléhal jsem se na režiséra i kameramana, že udělají všechno pro to, aby to nešlo poznat. Představte si, že jdete na záchod, všití do kostýmu, a vyjdete z něj až o osm hodin později!“
Zvolit kostýmy pro pistolníky byl velmi těžký úkol. Aby se ušetřily peníze, nebyly kostýmy vytvořeny ale pouze půjčeny. Dannyho „Tres Amigos“ vzhled se ukázal jako více než vhodný pro Rivieru Kida. Lister měl oblečení z kůže. Rimmer s Krytonem měli dlouhé kabáty. Robert Llewellyn si díky němu mohl odpočinout od Krytonova těla.
Také v epizodě Mimo realitu si Robert zahrál bez androidího těla. Jeho budoucí já totiž našlo během let zálibu v pastelových barvách a v rolácích stejně jako v obočí a v parukách. Budoucí Rimmer byl vycpán a navlečen do své klasické uniformy ve žlutém provedení. Vycpali i Kocoura (i když poněkud na jiném místě) a vyvážili to tím, že mu ubrali vlasy. Nejhorší byl ovšem vzhled budoucího Listera. Jeho mozek naložený ve sklenici byl vytvořen taky v kostýmovém oddělení. Jeho tvůrci měli trochu problém s tím, aby neplaval na hladině, ale zůstal ponořený…
V této sérii se objevilo hned několik skupinových kostýmů. Např. celý rod gelfů byl velmi rychle navržen i vytvořen – vykucháním z již existujících kostýmů a přidáním velkého, velkého množství chlupů. Další skupina kostýmů byla vytvořena v římském stylu pro stráže v Rimmerosvětě.

VII. série

Pro Howarda Burdena nastalo největší dilema, když se ve scénáři objevily vzpomínky z minulosti. Howard nepracoval na prvních dvou sériích a původní kostýmy byly už dávno pryč (a i kdyby ty kostýmy ještě byly, je jen málo pravděpodobné, že by se do nich posádka po deseti letech ještě vešla). Myšlenka znovu otrocky vytvořit staré kostýmy kvůli několika kratičkým scénám byla rychle zavržena (stejně jako vytvoření původních místností). Místo šedých uniforem byly navrženy uniformy modré s vycpávkami.
Pro novou představitelku Kochanské Chloë Annett byl také vytvořen nový ostře červený kostým. Jeho součástí byly i kalhoty z umělé kůže, které nevydržely zrovna dlouho. Chloë nebyla nijak zvlášť nadšena umělou kůží, která byla velmi nepohodlná zejména, když se trochu zvýšila teplota. „Bylo fakt příšerně teplé léto a ty hrozné kalhoty! Měly být velmi úzké, ale na konci dne se vždycky natáhly! Takže pokaždé, když jsem si je sundala, viděla jsem v nich otisk svého zadku! Svého zadku a svých kolen! Bylo to odpuzující…“ Proto se brzy začaly hledat alternativy. Kochanská si tak obohatila šatník o dvoje Listerovy kalhoty. Od něj taky dostala třpytivé červené šaty.
Rimmer stále nosil svou modrou uniformu z předchozí série a ani Listrův šatník se výrazněji nezměnil. Totéž platí i o kostýmech gelfů.
Krytonovo tělo bylo v této sérii také vylepšeno – bylo stříbrnější než kdykoliv předtím. Specialisté na zvláštní efekty vytvořily ještě jedno tělo, které bylo úplně zlaté a nakonec bylo použito dvakrát. Nejprve ho měl na sobě Kryton z jiné dimenze (Uroboros) a podruhé bylo tělo nastříkáno nazeleno a jeho majitelem se stal Able (Žádná legrace). Obě tyto role si samozřejmě zahrál opět Robert Llewellyn, protože masky byly vytvořeny přesně na jeho tělo. Podle jednoho z náčrtů scénáře měl z Krytonova hrudního monitoru vyzařovat paprsek světla, ale nakonec byla scéna vyřazena. Tvůrci dokonce vytvořili i nahé tělo Krytona. Kvůli jeho tříselné přípojce byly pro Krytona navrženy i bermudy. Přes veškerou snahu se nakonec tenhle kostým vůbec neobjevil. Jeho složitá konstrukce i fakt, že Robert Llewellyn se do něj vešel jen se zadrženým dechem, k tomu jistě výrazně přispěly. Šlo ale hlavně o barvu, která měla být samozřejmě stejná jako barva hlavy. Ale „světlé“ tělo v bermudách se až drasticky lišilo od Krytonovy gumové hlavy, která vypadala tmavěji. Bylo naplánováno přebarvení těla, ale času bylo málo, a tak scéna byla nakonec přepsána. Celé jedno Krytonovo tělo bylo zničeno vodou během natáčení Zkoušky kanálem.
Toby Aspin se objevuje jako Oswald Lee Harvey v epizodě Pekelně ostrý výlet. „Vypadal jsem jako Oswald Lee Harvey. Nevím jestli je to kompliment nebo ne… Jemu každopádně bylo tenkrát čtyřiadvacet, a to mládí mi dávalo trochu lepší pocit. Obarvili mi vlasy, a to pro mě bylo velmi zajímavé. Pamatuju si, že když jsem šel předtím ke svému holiči, ukázal jsem mu fotku Oswalda z nějaké knihy a řekl jsem, že chci vypadat jako on.“
V epizodě Nachystejte květináče zachraňuje Eso Rimmer před nacisty půvabnou princeznu Bonjellu, kterou si zahrála Alison Senior. „Nejdřív mě oblíkli do jiných červených šatů s velkým rozparkem na straně. Myslela jsem si, budu nasedat na motorku a každý uvidí mé velké staré nohy. Když mě potom pro režiséra fotili v těchhle šatech, věděla jsem, že to nemůžu dost dobře prodat, a proto jsem na těch fotkách vypadala poněkud podrážděně. Potom mě ale naštěstí oblíkli do těch druhých šatů, které mi naprosto padly, a najednou všechno bylo naprosto skvělé. Byly to jedny z nejlepších šatů, které jsem kdy nosila.“ Co se jejího nalíčení týče, Alison přiznává, že si připadala jako dort. „Je skvělé, když vám někdo dělá make-up. Jen tak tam sedíte a oni na vás plácají všechno možná, aby z vás udělali krásku.“
Nebylo to poprvé, kdy se kvůli Kocourovým zubům muselo přerušit natáčení. Danny John-Jules už jednou ztratil své legendární tesáky v jídle. Tentokrát mu ale jeden tesák jednoduše vypadl. Paní Bennetová, všechny její dcery i castingová ředitelka Linda Gloverová prohledávaly trávník, aby našly Kocourovu stoličku, zatímco na druhé straně jezera byl vyhozen do vzduchu jejich zahradní altán. Kostýmy ve virtuálním světě Jane Austenové odpovídaly době, ve které se její román odehrává. Lister na sobě měl kněžský hábit, Kocour uniformu, Kochanská šaty, stejně jako všechny Bennetové. Catherine Harvey, představitelka Kitty byla svým kostýmem nadšená. „Myslím, že ty šaty byly skutečně staré. Měla jsem pocit, že je to originál. Byly fakt krásné. Každý kromě mě měl paruku. Z mých vlasů se totiž dal s pomocí množství natáček patřičný účes vytvořit! Tak se stalo, že jsem šla domů a na hlavě jsem měla účes z osmnáctého století. Ráno mě vzbudil telefon. Volal mi můj agent, že mi zařídil pohovor na další roli a že tam do hodiny musím být. Tak jsem tam přišla a na hlavě jsem pořád ještě měla ty lokny!“

VIII. série

Stejně jako se v osmé sérii změnila celá scéna, změnily se i kostýmy Howarda Burdena. Kostýmy z předchozí série byly použity pouze na začátku první epizody kvůli návaznosti. Návrat na Červeného trpaslíka s obživlou posádkou si nutně vyžadoval změnu klasického vzhledu.
První myšlenka byla, že se bude pokračovat v modrých uniformách, které se objevily při vzpomínkách na minulost v předchozí sérii. Přesto, že design těchto uniforem byl nejspíš lepší, než obyčejná kravata a košile z první a druhé série, bylo rozhodnuto, že fanoušci by radši viděli zase něco z toho „starého“ stylu (netýkalo se to jen oblečení ale i místností). A tak se v osmé sérii znovu objevuje šedá uniforma, kterou Howard Burden sice původně nevytvořil, ale teď ji měl možnost vylepšit a upravit, aby se předešlo příliš zastaralému vzezření. Jako identifikační odznak bylo na uniformu přidáno cínové logo Red Dwarf. Po úpravách dodávala uniforma svému majiteli více bojovnější zevnějšek.
Děj téhle série se odehrává na slavném 13. podlaží – ve vězení. To si samozřejmě vyžadovalo navrhnout vězeňský úbor. Howard vnesl do seriálu novou paletu barev, když přišel se světle fialovými kombinézami pro vězně. Tahle světlá a uklidňující barva měla být kontrastem k povaze většiny vězňů. Kocour měl mít svou uniformu pošitou flitry, ale z toho nakonec sešlo. Dozorci byli oblečeni do černomodrého úboru a jejich helmy, byly navrženy podle přilby Hudzena ze třetí série.
Aby Kanárci vypadali dostatečně drsně, nosili žlutočerné oblečení. Žluté vycpané sako s černými záplatami na rukávech a logem kanárků vypadalo spolu s černými kalhotami skutečně velmi efektně. Dokonce i Kryton nosil takové sako. Kocour, protože je to Kocour, nosil pod sakem mnohem raději tričko zlaté barvy než předepsané žluté. Ke konci natáčení téhle série byla ale většina „zlatého“ trička odstraněna. Původně měly být na jeho oblek dokonce našité i diamanty.
Po několika neúspěšných pokusech v předchozích sériích byl Kryton konečně svlečen. Díky svlékacímu pokru v Trosečnících i zkušenostem z Pekelně ostrého výletu (obě scény byly nakonec vystřiženy) se podařilo předejít problémům s barevnou neshodou Krytonova obličeje a zbytku jeho nahého těla. Tak se Kryton objevil na obrazovkách zcela nahý, aby byl záhy klasifikován jako žena…
Naprostou nahotou skončilo taky Listerovo a Rimmerovo škrábání brambor. Craig s Chrisem měli na hlavách „holohlavé“ paruky a kombinézy, které měly být jednoduše rozežrány a měly se rozpadnout, byly skutečně dodány a vhodně rozloženy.
Paruka byla vyrobena stejně jako náhrdelník i pro Kasandru.
Starší letová dispečerka, ta pro kterou by Kocour měl problémy i s chůzí v Zpátky v Červeném 3, byla skvěle ztvárněna herečkou Jeillo Edwards. „Je škoda, že jsem si nevzala obrázek sebe v tom kostýmu, protože já nikdy, nikdy nenosím kalhoty! Je to kvůli mé výšce, jsem fakt hrozně malá. Nikdy nemůžu v obchodě utrefit tu správnou délku, a tak si radši s kalhotami starosti vůbec nedělám. Myslela jsem si, že bych si měla vzít obrázek sebe v těch kalhotách i té čapce. Mám ráda čepky i klobouky a taky je nosím.“

Howard Burden začal pracovat na Červeném Trpaslíkovi od třetí série, a má tak na svědomí převážnou většinu kostýmů. Svou práci bere velmi vážně a zároveň je pro něj zábavou. O celé tvorbě kostýmů pro Trpaslíka, postupech a jeho myšlenkových pochodech, vypráví: „Nejdřív pracuju se scénářem, protože z něj získám všechno co potřebuju vědět. Jestli Lister má být v nějaké scéně pokrytý pudinkem, pak vím, že potřebuju nejméně dva, ne-li rovnou tři ty pudinky. Když se točí scéna, kde Kocour skáče z vysokého žebříku, musím vzít v úvahu dubléra a kostým se musí ušít hned dvakrát. Prostě využívám svých zkušeností a scénářů, abych už předem věděl, co bude potřeba.
Po důkladném přečtení scénáře si vždycky sednu s Edem a Dougem a procházíme jejich představy a srovnáváme je s mými. Jsou oba skvělí v tom, že mi nechávají hodně velkou volnost ve tvorbě kostýmů, především pokud se jedná o hlavní postavy. Samozřejmě, že když se objeví nějaká nová postava nebo nový herec, probíráme ji velmi detailně.
Mé představy potom hodím na papír a začnu si pohrávat s návrhy. Když je náčrtek hotový a odsouhlasený, hledám vhodnou látku. Je taky velmi důležité vědět, kolik toho materiálu bude potřeba. Pak přijde na řadu samotná výroba kostýmu. Nejdříve se bere míra, pak dojde k různým konzultacím a znovu se bere míra. Jde to pořád dokola.
Nejvíc mě na tom všem fascinuje, že můžu postavy a někdy i samotný příběh pomocí mých kostýmů vylepšit nebo rozvinout. Např. Krytonova tříselná přípojka – to byl můj nápad použít až tak dlouhou hadici. Když si ji potom na to místo připevní a začne s ní vysávat… Doug mi řekl, že je to snad ta nejsměšnější věc, kterou Trpaslík kdy měl. Je neuvěřitelně milé a příjemné slyšet něco takového o své práci.
Při tvorbě kostýmů hlavních postav jsem vycházel samozřejmě z jejich charakteristických vlastností.
Lister, coby poslední člověk ve vesmíru, měl vypadat, jako by se nikdy nemyl (mimochodem je úžasné, jak s postupem času vypadá čistěji a čistěji). Vzal jsem tedy v úvahu dlouhý čas, který už strávil ve vesmíru, stejně jako to, že chodil na uměleckou školu. Někdo takový prostě nemůže nosit uniformu. Takže jsme pro něj vytvořili sako, na kterém bylo mnoho ručně kreslených detailů. Byla tam i Wilma Flinstoneová sedící na raketě. Doug a Rob se ale obávali, že to vypadá příliš smyslně, a tak jsme ji navlíkli do skafandru.
Přesným opakem tohohle stylu je Rimmer, se svým smyslem pro povinnost a vojenství. Bylo těžké vytvořit uniformu bez tradičních prvků, které představuje kravata a límeček. Tak jsem se rozhodl pro typ futuristické vojenské košile a jako doplněk uniformy jsem zvolil klobouk.
Kocour má představovat prudce elegantního tvora se smyslem pro výstřední módu. Oblek, který nosil v první a druhé sérii, mi proto připadal trochu jako cliché. Chtěl jsem, aby byl naprosto exotický a vyzývavý. Ostatně většina Kocourových řečí se stejně týká barev, materiálů, látkových vzorů nebo pocitů z oblečení. Jednoduše řečeno Kocourova garderóba musí vypadat jako skladiště nejrůznějších materiálů a barev. Navrhnout kostýmy Kocoura bylo snad právě proto nejjednodušší. V šesté sérii jsme pro něj navrhli stály jeden kostým, přes který si jen oblíkal saka a kabáty. Pro Dannyho to bylo výhodné, protože se nemusel neustále celý převlíkat, a přitom zůstával stále tím extravagantním tvorem. Většina scén se odehrává v Kosmiku a pořád se přitom leze nahoru a dolů po žebřících a chudák Danny musel mít na nohou boty na podpatcích! Hodně se taky diskutovalo o jeho vězeňské uniformě a výstroji pro Kanárky. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom mu vytvořili speciální uniformu s flitry a na oděv Kanárků bychom mu našili diamanty. Nakonec jsme ale dospěli k závěru, že ho necháme oblečeného stejně jako ostatní vězně. Protože to, co dělá z Kocoura Kocoura, je jeho chování a způsoby, které dokonale vyniknou i ve fialkové uniformě.
Nejtěžší byl Kryton. Byl sice už ve druhé sérii, ale tam byl oblečen jako vrchní sluha. To sice nebylo špatné, ale já chtěl, aby šlo z každé části jeho těla vidět, že je to android. Chtěl jsem, aby byl tak moc kovový, jak jen to půjde. Taky jsme se během let snažili vytvořit Krytonovi nahé tělo. I když jsme to zkoušeli už ve třetí sérii a pak i v sedmé, Kryton se poprvé objevil nahý až v osmé sérii.
Dokonce i Holly má svůj rozpočet na kostýmy. Norman měl fakt hezký rolák a někdy taky rukavice, ovšem to jen velmi zřídka. Hattie se někdy na hlavě objevila čepka a jednou dokonce i tiára. Hattie se taky vyžívala ve své roli Mellie, protože konečně mohla ukázat i své nohy.
Je důležité neusnout na vavřínech. Seriál i jeho postavy se vyvíjejí, a bylo by zbytečně nostalgické a nudné oblékat je pořád do toho samého. Každá změna je velmi dobrá a hrozně vzrušující. Inovace kostýmů také pomáhá hercům přijímat nové vlastnosti jejich postav. Třeba v osmé sérii jsme se museli vrátit k uniformám z úplného začátku seriálu. Bylo pro mě velice důležité vytvořit tyto uniformy co nejvěrněji, ale zároveň je vylepšit tak, aby nevypadaly příliš zastarale. Vývoj je prostě nutný. Krytonův kostým se bude neustále vyvíjet a vylepšovat, aby v něm měl Robert co nejvíce pohodlí.
Samozřejmě jsme si všechny kostýmy nechávali, často předělávali a znovu používali. Klasickým příkladem je třeba Kocourův bílý zebrovaný kabát, který měl na sobě v Kamile. V páté sérii v epizodě Psychoteror jsme ten kabát použili znovu, ale přebarvený na žluto. Kostým Hudzena jsme zase udělali doslova přes noc, a to ze všeho, co bylo po ruce. No a přesto se jeho helma stala předlohou pro přilby vězeňských dozorců. Člověk nikdy neví, co se může stát.“

Comments are closed.